Kladrubský hřebčín založil pro své potěšení císař Rudolf II.
Praha - Dějiny Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem sahají do konce 16. století, kdy se císař Rudolf II. nechal inspirovat tehdejší novou módní vlnou rozvoje chovu koní a založil v kladrubské oboře hřebčín. Ten musel v minulosti několikrát bojovat o svou existenci, dokonce se uvažovalo o jeho zrušení. Nyní ale patří k nejznámějším českým pamětihodnostem a uchází se o zápis na prestižní seznam UNESCO. V pátek 24. dubna oslaví 430. výročí svého založení.
Rozsáhlý areál hřebčína dnes zahrnuje asi 120 budov, které obklopuje park o rozloze 1200 hektarů. Ve stájích a výbězích v Kladrubech chovají přibližně 300 běloušů, v nedalekých Slatiňanech je navíc stádo 250 vraníků. Každý rok se na obou místech narodí zhruba 40 hříbat. Chovatelé ročně prodají asi 50 koní, z toho polovina míří za hranice, především do Německa. Jejich cena nyní dosahuje kolem 15.000 eur (asi 400.000 korun) za kus.
Hřebčín v Kladrubech, který má statut státního podniku a kde pracují necelé dvě stovky zaměstnanců, se dnes potýká s nedostatkem financí. Zástupci hřebčína zatím neúspěšně bojují o vznik neziskové organizace, která by mu umožnila čerpat peníze například z evropských fondů. Hřebčín by tak v budoucnu mohl opravit stávající objekty a vybudovat ubytovací a stravovací zařízení pro turisty včetně jízdárny. Pushball neboli koňská kopaná je součástí výcviku studentů Středního zemědělského učiliště v Kladrubech nad Labem na Pardubicku. Kladrubští koně, na kterých studenti jezdí, kopanou přímo milují. Hrají s 25kilogramovým míčem vysokým 1,6 metrů, který je vyroben z duše potažené speciální kůží. Míč je jediným v České republice a byl zapůjčen na koňskou kopanou i do Německa.
Původně v Kladrubech chovali španělsko-italské koně, ze kterých později vyšlechtili starokladrubského koně. V 19. století zde byl zaveden i chov speciálních kočárových koní, populárních clevelandských hnědáků. Po vzniku Československa v roce 1918 převzal hřebčín stát a stádo starokladrubských koní se ocitlo ve vážném ohrožení - už podruhé v historii. Poprvé, během sedmileté války (1756-1763), koně museli dokonce Kladruby opustit a na více než deset let se chov přestěhoval do Uher.
Druhá rána přišla v roce 1918, kdy se revoluční nenávist proti všemu habsburskému obrátila i proti koním z bývalého dvorního hřebčína. Pro chov se podařilo udržet pouze stádo běloušů, méně ušlechtilí vraníci byli odsouzeni k postupné likvidaci. Novým účelem hřebčína se nakonec stala produkce plemenných hřebců pro jednotlivé zemské chovy. Z bývalých rakouských hřebčínů se sem pro tento účel dostali zástupci anglických a anglo-arabských plnokrevníků i tři ročníky lipicánských hříbat.
Královéhradecký biskup Dominik Duka požehnal 10. září historickému kočáru, který dostal Národní hřebčín Kladruby nad Labem na Pardubicku. Poničený vůz, který v 19. století používal královéhradecký biskup Karel Boromejský Hanl, darovala hřebčínu katolická církev, jeho opravu zaplatily stejným dílem Pardubický a Královéhradecký kraj a magistráty obou krajských měst.
Kmen vraníků naštěstí nezanikl úplně, velkou zásluhu o jeho obnovu měl František Bílek, který se jejich záchraně začal věnovat už během druhé světové války. V roce 1945 pak byli starokladrubští vraníci opět přestěhováni zpět, a to do stájí ve Slatiňanech, ze kterého o tři roky později vznikla Výzkumná stanice pro chov koní.
Starokladrubský kůň se v hřebčíně chová do současnosti. Dnes je ho možné vidět na soutěžích v klasické drezúře, v parkurových soutěžích i v soutěžích barokního ježdění. V Ostravě a Pardubicích ho využívají jízdní policisté. K větší popularitě vraníků z Kladrub přispívá i jejich stálá služba na švédském i dánském královském dvoře. V roce 2007 hřebčín navštívila britská princezna Anna.
Habsburkové zakládali podobné hřebčíny i v dalších zemích své monarchie, příští rok oslaví 430. výročí chov koní ve slovinské Lipici, odkud pocházejí slavní lipicáni.
