Vstupte do kláštera
Nebaví-li vás. vyhýbat se na výletech tlupám jiných turistů. nebo neláká-li vás pomyšlení na fronty u vstupu do památek, pak se vydejte do Želiva a jeho malebného okolí. Trochu pozapomenutý kout Vysočiny nabízí klid uprostřed přírody, pohnutou historii a také dobré jídlo.
První místo, kde se výletník v Želivě octne, bude zřejmě klášterní nádvoří. Jednak je tu dost místa na parkování, jednak je to strategický výchozí bod pro procházku historií, která je zde plná napínavých příběhů. Klášter nemá pevně daný rozvrh prohlídek. Pokud se do Želiva chystáte, domluvte si prohlídku předem na telefonním čísle 731 598 985.
My jsme tak sice neučinili, ale paní Lenka Vacková, průvodkyně a recepční v jedné osobě, se nás přesto mile ujala. Nejprve jsme se dozvěděli, že prostory kláštera slouží dnes zčásti jako hotel. "Máme kapacitu okolo sta lůžek, už teď mám například léto docela plné. Jen je nutné počítat s tím, že na pokojích není třeba televize. Přece jenom jsme v klášteře, snažíme se, aby to tu zůstalo duchovní," upozorňuje Lenka Vacková.
"Naši hosté můžou využít posezení u ohniště v klášterní zahradě, na jaře i v létě je tam krásně a klid. Dnes už si i sami vaříme, máme vlastní kuchyň a společnou jídelnu. Pro slavnostnější příležitosti chystáme pohoštění i do refektáře, tzv. letní jídelny," doplňuje. Letní jídelna je krásný sál, v němž se nachází nábytek zdobený metodou intarzie (dřevo ve dřevě) a kde se konají svatby nebo firemní večírky.
Vydupat klášter z popela
Klášter je však zajímavý sám o sobě, nejen jako netradiční "ubytovna". Byl založen v roce 1139 biskupem Otou, knížetem Soběslavem a jeho ženou Adlétou. Pozváni do něj byli benediktini. Aniž by se ovšem čímkoli provinili, byli o deset let později z politických důvodů vyhnáni a na jejich místo zakladatelé kláštera dosadili premonstráty. Ti tady sídlí dodnes.
Klášter i komunita dobře prosperovaly. Ránu pro něj i jeho okolí znamenaly až husitské války, během nichž byl klášter dvakrát vypleněn, ale naštěstí nebyl vypálen. Paradoxně právě ze Želiva, bašty katolických kněží, vzešel Jan Želivský, radikální husitský kněz a mluvčí pražské chudiny. Bratří se před husity ukryli v Jihlavě, kde potom museli ještě zůstat, protože po mnoho desítek let nebyl klášter obyvatelný.
Další neštěstí v podobě požáru přišlo na počátku 18. století. Požár tehdy strávil nejen vzácné vnitřní vybavení, ale poškodil i statiku budovy. Poté byl klášter obnoven ve stylu barokní gotiky Jana Blažeje Santiniho. Právě na Santiniho řešení vnitřního prostoru kostela se dnes lidé jezdí dívat zdaleka, i z ciziny. Jde o jedno z nejpůsobivějších děl autora kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou nebo Kolovratského paláce v pražské Nerudově ulici.
Poslední požár musel klášter přečkat ještě v roce 1907. "Tehdy nám tu shořela i galerie obrazů želivských opatů. Obrazy byly namalovány znovu, každý opat dostal nově tvář některého ze zdejších bratří. Na druhé straně obrazu je vždycky poznamenáno, který opat na něm je a který bratr mu propůjčil svou podobu," vypráví Lenka Vacková.
A pokračuje tou nejméně veselou částí historie: "Od padesátého roku byli do kláštera internováni nepohodlní kněží z celé republiky a v padesátém šestém tu vznikla psychiatrická léčebna." Možná si ji pamatujete z filmu Dobří holubi se vracejí s Milanem Kňažkem a Vladimírem Menšíkem v hlavních rolích.
"Než začala léčebna fungovat, komunisti vyházeli na dvůr nábytek, co tu zbyl ze 17. a 18. století. Kdo šel kolem, mohl si za pakatel cokoliv odnést. Klášterní knihovnu dali na materiál rozemlít do papíren. Hledali i nějaký poklad, proto zpřeházeli kosti mrtvých bratří v kryptě, ale nic tu nikdy nenašli," vysvětluje průvodkyně. Dnes se po kouskách daří dávat klášter i kostel dohromady, jde to ale pomalu.
Žádné extra recepty
Od památného, nějakých čtyři sta let starého Žižkova dubu na břehu Panského rybníka je to jen skok do řeznictví Zdeňka Marečka. Pro špek nebo jitrnice si k němu jezdí lidé i z Pelhřimova nebo Humpolce. Na témže místě měl řeznictví už Marečkův dědeček, o čemž svědčí mozaikový nápis 1933 na podlaze.
"Dědovi krám zabavili, můj táta tu už nepracoval. Pak po revoluci jsme přemýšleli se ženou co dál a děda mi tu tehdy ještě v devadesáti letech pomáhal provoz obnovovat," vypráví rodinný příběh pan Mareček.
V čem podle řezníka-uzenáře spočívá jeho úspěch? "Nemám žádné speciální recepty. Všechno si tady ale děláme sami. Sami si porážíme, sami si připravujeme uzeniny. Teď máme třeba velký úspěch s úplně obyčejnou paštikou. S takovou, která se dřív dělala v každé chalupě. Lidi nejsou hloupí a poznají, co je nastavované, touhle cestou já nejdu. Všechno stojí na surovinách. Když jsou mizerné suroviny, nespasí vás sebelepší recept."
Co Zdeňka Marečka nutí zachovat dobrý standard jeho výrobků, i když by dnes běžným nastavováním masa moukou mohl ušetřit? "Prodáváme sousedům, kamarádům. Žiji tady a nechci před lidmi utíkat. Když se chlapi v hospodě napijou a začnou být upřímní, nechci se o sobě dozvědět, že prodávám něco, co se nedá jíst."
Vzpomínkou na dědovo prvorepublikové řeznictví je i stará obchodní váha Berkel. "Děda na ní vážil dobrých padesát let a mně už slouží nějakých dvacet. Aby se uzvedla, na to musejí být dva silní chlapi," směje se.
Služby pana Marečka ocení rekreanti zejména v létě, kdy si můžou na ohni upéct špekáček, který se nerozteče. "Ale já k němu jezdím hlavně pro vinnou klobásu, ta jeho se s těmi ze supermarketu vůbec nedá srovnávat, je úžasná," říká Josef Nechvátal, který do želivského řeznictví váží pravidelně cestu z Pelhřimova.
Klášterní pivo
Po dlouhá staletí byl součástí kláštera i pivovar. Pivo vařili mniši a provoz nepřerušil komunistický režim, jak by se dalo hádat, ale zmiňovaný požár z roku 1907. Dnes se na tradici vaření piva snaží místní navázat. V posledních letech se přímo v želivském klášteře za přímé účasti mnichů vařilo a stáčelo několik pivních speciálů, které si oblíbili místní i turisté. Výroba byla zastavena, ale už od dubna začne nová a koncem roku se vaření piva opět přesune do prostor kláštera.
František Marek, který se o nový rozjezd pivovaru stará, slibuje, že pivo bude k dostání v prodejně přímo v budově kláštera, aby osvěžilo příchozí poutníky. A pak také na Pelhřimovsku a Humpolecku. Láká na tradiční čtrnáctistupňové světlé, ale také na bylinkový speciál. "Ten se bude vařit podle receptu, který se našel v klášterní knihovně. Dál budeme vařit třeba borůvkové pivo," popisuje František Marek sortiment, jenž bude od dubna k dostání.
Sečteno, podtrženo, výlet do Želiva nabízí příjemnou kombinaci historie, odpočinku i kulinářských požitků.
Od 50. roku byli do kláštera internováni nepohodlní kněží z celé republiky.
ŠVESTKOVÉ KNEDLÍKY
V želivském klášteře našla po rozvodu útočiště i zpěvačka Naďa Urbánková. Na její švestkové knedlíky vzpomínají mniši dodnes.
Jak se tam dostat
Želiv je dobře dostupný autem. Jezdí sem autobusy, z Prahy cesta s několika přestupy zabere až 3 hodiny.
Tip na výlet
Červená Řečice
Příjemné toulky krajem nabízí procházka kolem vodního díla Trnávka. Za zhlédnutí stojí i zanedbaný církevní statek v nedaleké Červené Řečici, který vypadá jak malý zámek.
Kam na jídlo
Na Kocandě
Místní i přespolní si chválí kuchyni hotelu Na Kocandě, který se nachází ve staré budově zrekonstruované v neoromantickém stylu. Hlavní jídlo zde pořídíte kolem stokoruny.
Kde se ubytovat
V klášteře
Můžete využít ubytování přímo v prostorách kláštera, jehož výhodou je určitě atmosféra plná historie a klidu, nevýhodou společná sociální zařízení. Klášter je cenově srovnatelný s hotelem Na Kocandě (okolo 350 Kč na osobu za noc).
Užitečné internetové stránky
http://zeliv.eu Web kláštera
www.obeczeliv.cz Stránky obce
www.zeliv-okoli.ic.cz Tipy na výlet, info o fauně a flóře
www.santini.cz Stránky o architektu J. B. Santinim
