Ani lázně, ani vlak

Úštěk a jeho okolí si vás podmaní. Ať už výraznými kopci kolem, bizarními ptačími domky, nalepenými na skále jak hnízda, nebo poutním místem v Ostrém. Sochy s ulámanými končetinami i hlavami, které se tam povalují kolem monumentálního schodiště, působí zlověstně.

„A v Lázních Jeleč jste již byla, madam? Celohodinové občerstvující procházky, klid, čistý vzduch. Co nejsvědomitější dodržování diet, jakož i skvělé elektrotherapeutické oddělení. O přírodních krásách okolí nemluvě.“
Tak možná kdysi vypadal inzerát doporučující Lázně Jeleč, spadající tehdy do správního území obce Levín. A když se zdravotní stav „stabilizoval“, mohla se dáma, samozřejmě s doprovodem, vydat na výlet do nedalekého Úštěku. Vlakem druhou třídou za 32 haléřů. Ve třetí by to měla jen za dvacet. Pokud si ovšem v lázních nepůjčila auto – bezesporu i se řidičem – za mírné lázeňské ceny. Informace na telefonním čísle dvě.

Hosté ze Singapuru

Dnes už lázně v Levíně, ležícím mezi Litoměřicemi a Českou Lípou, nenajdete. Ani vlak sem už přes třicet let nejezdí. Ale zahrajme si na lázeňsko-železničního archeologa. Po dávné trati přivážela před bezmála devadesáti lety dýmající lokomotiva nejednoho lázeňského hosta. Až do roku 1978. V následujícím desetiletí zmizely i koleje, a tak si dnes vůni a kouzlo starých vlaků můžete připomenout jen v Malém železničním muzeu na nádraží v nedalekých Zubrnicích.
A lázně? Ležely v dnešní osadě Horní Vysoké a nazývaly se Jeleč nebo také Sedlo u Levína. Levínský lékař Franz Kittel už někdy kolem roku 1830 postavil u místního železitého pramene dvě lázeňské kabiny pro nemocné, kde ke koupelím ohříval minerální vodu.
O devět let později je ovšem koupil čtyřicetiletý vojenský lékař knížete Lobkovice ve výslužbě Jan Ferdinand Mayer von Lindenthal. Mírně radioaktivní voda výraznější léčebné účinky neměla, přesto lázně pod jeho vedením získaly pověst, jakou měl třeba Gräffenberk, dnešní Lázně Jeseník. Právě po nich byly druhým nejstarším vodoléčebným ústavem v monarchii.
Léčili se zde dokonce hosté ze Singapuru. Pozdější prospekty zdůrazňují výhody elektroléčby, dietní terapie, pití železitého pramene, inhalace, koupele a parní lázně. Léčily se tady nervové nemoci, dýchací cesty, nemocný žaludek, ale také dna, revmatismus či ženské choroby.
Odlesk dávné slávy dozníval ještě za války. Dnes ji prozrazuje už jen penzion Zdravotník. Původně empírová budova z roku 1841 pamatuje počátky lázní. Park s vodotryskem, kde korzovaly dámy v dlouhých sukních i pánové v obleku, odvál čas. Na starých fotkách vidíme i cyklisty a cyklistky. V šortkách a helmě se tehdy nejezdilo.
„Vzduch je tady skutečně jiný,“ tvrdí muž na terase restaurace na levínském náměstí s dalekým výhledem do údolí. „Přistěhovali jsme se z Prahy. Syn už dávno neví, co jsou nemocné průdušky,“ pokyvuje hlavou.

Milý lvíček levínský

Do kopečka na levínské náměstí je to uličkou mezi hrázděnými domky docela stoupák. Bělostná zvonice na vrcholku střeží domky poházené po stráních. Na náměstí upoutá radnice, ale i nezvyklý tvar kostela – je zcela kulatý. Chrám Povýšení sv. Kříže ale nemá s románskou rotundou moc společného, vznikl na sklonku 18. století. Jeho interiér pochází ze zrušeného pražského kostela svatého Michala.
Záhadology láká kámen v zadní stěně oltáře s jednoduchým zvířecím reliéfem a osmi literami zvaný Levínský kocour. Zamotal hlavu legendárním archeologům předminulého století, kteří v něm viděli znak staroslovanského božstva či třeba jen svorník z klenby dávného kostela na vršku nad Levínem. Pravý význam není zcela objasněn dodnes.
Jediného lva tak spatříte jen na vratech při stezce vedoucí ke zvonici. Je ovšem z kamene.
Tvarem prý chrám připomíná hrnčířský kruh a zdejší řemeslnou tradici. Vlastní cech si zde utvořili už začátkem 15. století. „Hrnčířské řemeslo není tak důležité, abych se o něm musel zmiňovat, ale v této činnosti vynikají Berounští a Levínští,“ psal jezuita Bohuslav Balbín. „Nedávno byla objevena výborná hlinka obojího druhu (tj. bílá a načervenalá) u Levína, v kraji hrnčířů, tam se totiž každý člověk zabývá tímto řemeslem. Čistotou se hodí pro lékařské účely, nevyžaduje žádnou práci, žádné hnětení, ani úpravu, jak jsem sám viděl.“
Nacházela se prý vedle kostela. Při jeho požáru tak Levín přišel jak o kvalitní zdroje, tak o hrnčířskou slávu. Hlína, která zůstala, se hodila leda na květináče.

Pohlednice ve sklepě

Bohuslav Koštál bydlí na okraji Úštěku, kde stávala židovská čtvrť, v bývalé židovské kovárně. Přistěhoval se sem kdysi z Prahy a dnes už na „své“ město nedá dopustit. Od domku má pěkný výhled do údolí, kterému domácí neřeknou jinak než Podolec, i na stráně Kokořínska. Na druhou stranu se tyčí špičaté kopce Českého středohoří.
Ty úzké gotické hrázděné domy s nápadnými štíty na náměstí měly i svá hluboká podzemí, několikapatrové sklepy. Jsme v kraji chmele a pivo vařili snad všude. Podobný sklep má také židovská kovárna. Pan Koštál ho pracně vyčistil a v kbelících vynosil suť. Přátelé mu udělali elektrické vedení a dnes se alespoň do části třípatrového sklepa můžete podívat. Improvizované muzeum je zdarma přístupné. Stačí zazvonit na zvonek.
Bohuslav Koštál je přesvědčen, že sklep je už víc než 450 let starý. Jeho obavy, že se na strmých schodech pořádně zapotíte, jsou liché. I v červnu se sem do chladna skály hodí svetr. V nejvyšším patře vystavuje majitel dávné pohlednice.

Smutek úštěckých židů

Synagoga nad údolím v Podskalské ulici pochází z roku 1774, kdy židé získali povolení a nejspíše ji i z kamene z místního lomu dostavěli. Zdejší obec nebyla velká, předpisy dlouho povolovaly nejvýše osm manželských rodin a určovaly spoustu omezení pro „zbytek“ obyvatel. Dnes v synagoze najdete malou výstavu o osudu zdejších židů i byt učitele, který v sousední místnůstce vyučoval. O rekonstrukci památky se zasloužilo Sdružení pro úštěckou synagogu a hřbitov.
Ke hřbitovu za městečkem, na stráni proti Šibeničnímu vrchu, se dostanete cestou pod tzv. Ptačími domky v Kamenné ulici. Postavili je italští dělníci v předminulém století na pískovcové skále a bydleli v nich tkalci. Nejstarší náhrobky pocházely ze 16. století a pohřbívalo se tady až do roku 1938. Pak místo posledního odpočinku chátralo, v roce 1981 Městský národní výbor Úštěku naléhal na likvidaci.
Zdivo obřadní síně posloužilo při stavbě motorestu u Zimoře, cihly ze hřbitovní zdi dopadly obdobně, stejně jako některé žulové náhrobky. V poslední chvíli zasáhli ústečtí památkáři i Židovské muzeum v Praze. Nakonec zvítězilo nadšení a unikátní hřbitov byl zachráněn.
Úštěk leží na zvlněném hřebínku. V jeho ulicích se dostaví trochu nostalgie, pro kterou si už dávno město oblíbili i filmaři. Pamatujete se na filmy Rebelové nebo Kolja? Některé scény se natáčely právě tady.
Rozpřáhněte ruce. Dotkli jste se protějších domů. Dlažební kostky vypadají, že zažily hodně generací. Štíty domů jsou nápadně podobné těm z dávných pohlednic. Z hradeb mnoho nezbylo. Na východním konci stávala Německá brána, na opačném k Litoměřicím až do roku 1830 třípatrová Česká. Dosahovala 70 stop (přes dvacet metrů) a pocházela z roku 1525. V podzemí byla věznice i mučírna. V Pikartské věži, pozůstatku úštěckého hradu, najdete svérázné muzeum čertů.

Josef II. jede městem

Náměstí jsou vlastně náměstí dvě, která dělí kostel sv. Petra a Pavla. Domácí je nazývají před kostelem a za kostelem, úřady Mírové a menší Kudlichovo, kdysi Josefovské.
Obrozenecký císař jel 9. října 1780 z nedalekých Blíževedel, kde podaroval mládež dvěma dukáty, do tehdy budované pevnosti Terezín a projel i Úštěkem. Vděční podaní mu po 101 letech vztyčili litinový pomník.
Po první světové válce sochu nenáviděného Habsburka nahradil pluh s pamětní deskou připomínající zrušení roboty, které navrhl a s přáteli prosadil v rakouském sněmu v Kroměříži v září 1848 tehdy pětadvacetiletý Hans Kudlich.
V Rakousku byl za svoji další politickou činnost odsouzen v roce 1854 k trestu smrti. To už pobýval ve Švýcarsku, odkud se raději i se ženou vzdálil do Ameriky. Možná to byl důvod k postavení pomníku, který v pohraničí nebyl jediný. Po další válce je potkával stejný osud jako předtím „Josefy II.“ Zkrátka tak v Úštěku každopádně přišel muž možná slavnější, a dokonce zdejší rodák – doktor Alois Klár.
V Praze je po něm pojmenovaná čtvrt – Klárov – a právem. Když Josef II. projížděl Úštěkem, bylo Klárovi sedmnáct. To je také jediná spojitost s panovníkem. Začal studovat teologii, nakonec získal doktorát filozofie. Od listopadu 1806 byl řádným profesorem řecké filologie a klasické literatury na pražské univerzitě, později i děkanem.
Do dějin vstoupil o rok později. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech byl jedním ze čtyř zakladatelů pražského Soukromého ústavu pro slepé a zrakově nemocné děti na Hradčanech v domě U lampy. Jako autor stanov zde i dvě desítky let učil.
Rok před smrtí ještě spoluzakládal Ústav pro zaopatřování a zaměstnávání dospělých slepců v Praze, což byl na tehdejší dobu naprosto revoluční čin. Proč tolik práce s nemocnými chudáky? říkali si lidé.

Sochy, které ztratily hlavu

V dáli ve stráni vysoko nad Úštěkem jsou nápadné dvě věže. Patří poutnímu místu v obci Ostré. Domácí je nazývají Kostelíky, i když tam najdete Kalvárii ke kapli Hory Olivetské a Boží hrob. Mohutné nápadné schodiště se v současné době opravuje, lehce apokalyptický dojem z jinak velice působivého místa znásobují sochy s ulámanými končetinami i hlavami, které se až na dvě výjimky povalují kolem.
Poutní místo nechal založit tehdejší hejtman liběšického panství Václav František Růžička a pro liběšické jezuity jej postavil nejspíš litoměřický stavitel Octavián Broggio, jeden z nejvýznamnějších barokních stavitelů v Čechách. Na 3. května se tu slavívaly poutě a i dnes tu čas od času bývají bohoslužby pod širým nebem.

Kde se ubytovat

Sporthotel Patriot
Úštěk
Moderní hotel nedaleko náměstí nabízí mimo jiné dvoulůžkové pokoje od 750 Kč za noc.
Tel.: 416 535 467, 736 674 014
www.hotelpatriot.cz

Turistická ubytovna a chatová osada Zdravotník
Horní Vysoké 100, Levín
V hlavní budově můžete využít skromných tří- nebo čtyřlůžkových pokojů v ceně 150 Kč za osobu. Šedesát prostých čtyřlůžkových chatek je v provozu od května do října, za lůžko zaplatíte 100 Kč. V areálu najdete malé hřiště na fotbal, kurty na tenis nebo volejbal a stoly na ping-pong.
Tel.: 416 797 067, 602 172 853
www.zdravotnik.net

Jak na to

Další informace o mikroregionu a jednotlivých obcích najdete na těchto stránkách:
www.mascs.cz
www.mesto-ustek.cz
www.mesta.obce.cz/levin

IN.iHNed.cz autor: Richard Grégr