Česká republika
Česko, oficiálně Česká republika, je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Rozkládá se na území tří historických zemí – Čech, Moravy a části Slezska. Hlavním městem je Praha.
Počátky samostatného českého státu spadají do druhé poloviny 9. století (Velká Morava). V letech 1526–1918 byly české země včleněny do rakouské monarchie, v letech 1918–1992 (kromě druhé světové války) byly součástí Československa. Svrchovaný český stát byl formálně obnoven 1. ledna 1969 pod názvem Česká socialistická republika (od 6. března 1990 jen Česká republika, poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická“) jako součást federativní Československé socialistické republiky, od roku 1990 nesoucí název Česká a Slovenská Federativní Republika. Ta 1. ledna 1993 zanikla, čímž se Česká republika stala samostatným státem; zároveň nabyla účinnosti Ústava České republiky.
Státní symboly:
- velký státní znak
- malý státní znak
- státní vlajka
- vlajka prezidenta republiky
- státní pečeť
- státní hymna: Kde domov můj
Tradiční symboly českého státu, které nejsou zakotveny v ústavě:
- české korunovační klenoty, především Svatováclavská koruna
- národní strom - Lípa malolistá (srdčitá)
Motto ČR: Pravda vítězí
Státní zřízení: parlamentní republika
Politický systém: parlamentní demokracie
Prezident: Miloš Zeman
Ústavní systém:
- výkonná moc (prezident ČR a vláda ČR)
- ústavní a zákonodárná moc (dvoukomorový parlament ČR: Poslanecká sněmovna a Senát)
- soudní moc (ústavní soud ČR, Nejvyšší soud ČR a soudy)
Vznik republiky: 1. ledna 1993
Státní jazyk: čeština
Státna měna: koruna česká (CZK)
Mezinárodní kód: CZE/CZ
Členství v mezinárodních organizaciích:
Česko je členským státem Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU). Je také jedním ze států Visegrádské skupiny.
Další členství: OSN, GATT, CEFTA, RE, OECD, UNESCO, UNICEF, WHO, a jiné.
Hlavní politické strany zastoupené v parlamentu ČR:
- ČSSD - Česká strana sociálně demokratická 23,58 %
- KDU-ČSL - Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová 6,13 %
- KSČM - Komunistická strana Čech a Moravy 15,57 %
- STAN - Starostové a nezávislí 1,42 %
- ANO 2011 - Akce nespokojených občanů 16,98 %
- BPP - Bez Politické Příslušnosti 14,15 %
- ODS - Občanská demokratická strana 8,49 %
- TOP 09 8,96 %
Území České republiky
Rozloha krajiny: 78 867 km²
Počet obyvatel: 10,564.900 ( 84. místo na světě k 1. 1. 2016 )
Hustota zalidnění: 133 ob./km²
Hlavní město: Praha 1 267 449 (1. 1. 2016)
Hranice: celkově 2 290 km
- nejdelší s Německem (810 km)
- nejkradší se Slovenskem (252 km)
- s Polskem (762 km)
- s Rakouskem (466 km)
Administrativní dělení:
Územní kraje
Území České republiky se dříve dělilo na 7 krajů podle Zákona o územním členění státu v novelizovaném znění. Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960, ještě před federalizací Československa. Z hlediska zákona tyto kraje stále existují, v praxi jsou však zastíněny existencí nových, samosprávných krajů.
7 územních krajů:
Středočeský kraj (sídlo - Praha), Jihočeský kraj(sídlo - České Budějovice), Západočeský kraj(sídlo - Plzeň), Severočeský kraj(sídlo - Ústí nad Labem), Východočeský kraj(sídlo - Hradec Králové), Jihomoravský kraj(sídlo - Brno) a Severomoravský kraj(sídlo - Ostrava)
Osmou, samostatnou územní jednotkou, která je z některých hledisek postavena na roveň krajům, je hlavní město Praha.
Kraje se dále dělí na okresy, dohromady je v Česku 76 okresů (šestasedmdesátý okres Jeseník, vznikl až 1. ledna 1996). Dnes je území krajů definováno výčtem okresů.
Původní krajské národní výbory (KNV), podobně jako národní výbory obcí a okresů, nebyly samosprávné v dnešním smyslu, protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy, měly však své volené orgány (plénum a radu), jejichž pravomoci byly stanoveny. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existují dále, ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; vymezují toliko obvody působnosti krajských soudů, státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy.
Samosprávné kraje
Od 1. ledna 2000 bylo ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků, jejichž názvy obsahovaly slovo kraj. Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji, přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960. Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor. Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických českých zemí. Území Jihočeského kraje, Jihomoravského kraje, Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách, tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě, tak v Českém Slezsku.
14 samosprávných krajů:
hlavní město Praha (1 243 201 obyvatel), Středočeský kraj (sídlo - Praha, 1 302 336 obyvatel), Jihočeský kraj (sídlo - České Budějovice, 636 707 obyvatel), Plzeňský kraj (sídlo - Plzeň, 573 469 obyvatel), Karlovarský kraj (sídlo - Karlovy Vary, 300 309 obyvatel), Ústecký kraj (sídlo - Ústí nad Labem, 825 120 obyvatel), Liberecký kraj (sídlo - Liberec, 438 609 obyvatel), Královéhradecký kraj (sídlo - Hradec Králové, 551 909 obyvatel), Pardubický kraj (sídlo - Pardubice, 515 985 obyvatel), Vysočina (sídlo - Jihlava, 510 209 obyvatel), Jihomoravský kraj (sídlo - Brno, 1 170 078 obyvatel), Olomoucký kraj (sídlo - Olomouc, 636 356 obyvatel), Zlínský kraj (sídlo - Zlí, 586 299 obyvatel) a Moravskoslezský kraj (sídlo - Ostrava, 1 221 832 obyvatel)
Okresy
V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady, namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem. Ke dni 1. ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.
Obce a jejich správní obvody
V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady, přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost, která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česká republika se 1. ledna 1993 stala samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo.
Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané „malé okresy“ nebo „obce III. typu“). Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších měst. Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (tzv. „obce II. typu“), které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce. Ještě menší bývají některé správní obvody matrik. Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce.
NUTS
Členění na jednotky NUTS 1, které odpovídají území o velikost 3 - 7 miliónů obyvatel, nebyly v ČR zavedeno. Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území České republiky.
Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů.
Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem.
Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zárověň i na úrovni NUTS 2.
Euroregiony
Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony, a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi.
Národnostní složení obyvatelstva:
V posledním sčítání lidu v roce 2011 se 90,4 % obyvatel Česka hlásilo k české národnosti, která je tak dominantní národností v Česku a zcela převažuje ve všech okresech Česka. Dříve jednotná česká národnost se, podle závěrů Českého statistického úřadu do určité míry uměle v důsledku medializace moravské národnostní problematiky, rozložila na českou, moravskou a slezskou. V roce 2001 se 3,7 % obyvatel Česka přihlásilo k moravské národnosti a 0,1 % ke slezské národnosti, které rovněž hovoří česky. Příbuznými jazyky rovněž patřícím do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny hovoří i dvě nejvýznamnější národnostní menšiny, Slováci (1,9 %) a Poláci (0,5 %).
Další národnostní menšinou v pořadí byli Němci (0,4 %). V Česku dále žijí národnostní menšiny Romů, Maďarů, Ukrajinců, Vietnamců, Rusů, Bulharů, Srbů a dalších. Celkově žije v Česku asi 3,5 % cizinců, nejvíce přistěhovalců přichází z Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu a Ruska.
Náboženství:
V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných, že věří v Boha, 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho.
Podle posledního sčítání lidu z roku 2001 je většina populace (59 %) bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (26,8 %), následují Českobratrská církev evangelická (1,15 %) a Církev československá husitská (0,97 %). Počet vyznavačů judaismu či islámu je nepatrný.
Větší podíl věřících má jižní a střední Morava, naopak severní a severozápadní Čechy vykazují největší podíl nevěřících osob.
ODKAZY:
