Autobusem za zvířaty
Zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem je výjimečná. Jako jediná v Evropě nabízí večerní safari. Pase se tady největší stádo žiraf ze všech zoo na světě. Nikde jinde v Česku neuvidíte tajemnou pralesní žirafu okapi, a dokonce se tu můžete ze dne na den stát ošetřovatelem.
Chcete si pohladit žirafu, umýt slona, nakrmit hada nebo si potřást rukou s lemurem? V Česku máte jako běžný návštěvník možnost jedině v Zoologické zahradě Dvůr Králové na Trutnovsku. Jak na to? Za 5390 korun si koupíte - manželce, kamarádovi, kolegovi z práce - zážitkový program Ošetřovatelem v zoo a na půl dne se stanete jedním ze zaměstnanců zahrady. Jen do půlky června to tak letos udělalo už osmdesát lidí.
Starat se můžete o nosorožce, slony, exotické ptáky nebo šelmy. Možná budete mít štěstí a zažijete odchov mláděte. Začíná se úterky a čtvrtky v 7.45 a o oblečení a stravu se obávat nemusíte: pracovní oděv vám tu půjčí a oběd v restauraci U Lemura je v ceně.
Safari kolem dokola
Snad v každém dokumentárním filmu o Africe se mihnou tisícihlavá stáda kopytníků na savanách. Ve Dvoře Králové nad Labem mají skutečnou zmenšeninu africké savany a její obyvatele tu počítají na stovky. Zebry a antilopy neoddělují od návštěvníků ploty ani příkopy.
Stejně ale jako třeba v Národním parku Kruger v Jižní Africe se ani na východě Čech samozřejmě nemůžete mezi zvířaty procházet jen tak. Travnaté pláně zdejšího safari oživují plné dvě stovky kopytníků a ptáků téměř dvaceti druhů, mezi kterými najdete i stádo antilop losích. Samec, který skupinu brání, patří se svými až tisíci kily k největším antilopám na světě. Ačkoli je stejně jako ostatní antilopy mírumilovným býložravcem, když je podrážděný nebo se lekne, dokáže svými špičatými rohy napáchat obrovské škody.
Přímého styku s vylekanou tunou masa se ovšem obávat nemusíte. Celým areálem safari, rozděleným na tři velkoplošné výběhy, vás proveze dvoupatrový autobus. Zdejší "double-deckery“ jsou přitom víc než připravené vám zprostředkovat co nejužší kontakt s živočichy, kteří volně běhají přes cestu i kolem vozidla. V přízemí mají vymontovaná okénka, takže přímému výhledu nic nebrání, a na horní palubě chybí rovnou celá střecha.
Po celou dobu jízdy vykládá živě a zasvěceně o dění kolem školený průvodce zoologické zahrady. Díky tomu se během dvacetiminutové jízdy například dozvíte, jak se zebry maskují svými na první pohled nápadnými pruhy, že bílá pouštní antilopa adax vydrží bez vody i několik měsíců, proč skáče vyděšená impala do výšky až dva a půl metru nebo že se mláďata pakoňů chodící se stádem rodí pod širým nebem bez pomoci chovatelů.
Ten, komu stáda volně pobíhajících zvířat opravdu padnou do oka, může projížďku po africkém safari absolvovat i dvakrát nebo třikrát. A nemusí se bát čerstvého povětří v peněžence - cena projížďky (i opakované) je totiž zahrnuta ve vstupence do zoo.
Účastníci zájezdu
Pohled na slunce zapadající nad africkou plání patří bezesporu k nejsilnějším zážitkům exotické dovolené. Zvlášť když před podvečerní oblohou defiluje stínohra pasoucích se stád. Moc dobře si to uvědomují i dvorští zoologové.
V letní sezoně proto dvoupatrové safaribusy vyrážejí do terénu i po zavírací době zoo - až do půl desáté večer. Téměř hodinová jízda ztemnělým areálem sice už zadarmo není, cena za neobvyklý zážitek však rozhodně není vysoká. Busy vyrážejí od jednoho z vchodů do zoo, takže "účastníci zájezdu“ vidí během jízdy mnohem víc živočichů než jen v samotném safari.
Mezi víc než pěti sty zvířaty, která v pozdějších hodinách vyhledávají v temnotě paprsek průvodcovy svítilny, nechybějí ani žirafy či zebry, jejichž pruhovaný šat se ve světle baterky působivě odráží od černého okolí. Za dne i v noci stojí za zvláštní pozornost zdejší nosorožci tuponosí. Ačkoli tento druh poměrně běžně chová mnoho větších zoologických zahrad, ti královédvorští patří mezi naprosté unikáty. Jsou totiž zástupci kriticky ohrožené severní formy, jejíž jediné chovné stádo prosperuje právě ve Dvoře.
Těsně před vjezdem do vlastního prostoru safari se v kuželu světla zalesknou tři páry upřených očí. Hnědá hříva kolem nich prozradí, že je čas na audienci u krále zvířat. Přírodovědečtí nadšenci jistě ocení vynalézavost přírody, která vybavila lví oči odraznou vrstvou. Díky ní prochází světlo sítnicí dvakrát a obávaní lovci vidí za tmy mnohem lépe než my. Běžnému návštěvníkovi při tom pohledu asi spíš proběhne hlavou, že velkoplošné panely z vrstveného skla kolem výběhu šelem přece jenom nejsou špatným vynálezem.
Za soumraku, kdy se hranice volného safari ztrácejí v šeru, ještě víc vynikne přírodní ráz celé expozice. Lesíky poskytují zdejším obyvatelům stín za letních dní a místo pro nerušený noční odpočinek. Kolem břehů potoka Netřeba, protékajícího výběhem, se podobně jako ve volné přírodě potulují skupinky několika druhů antilop vodušek.
Pro dobrodružnější povahy je přichystané ještě bližší setkání s podvečerní savanou. Během speciálních jízd terénním autem mohou na jeho palubě opustit cestu a vydat se vstříc zvířatům skutečně v off-road stylu.
Okapi na střeše nehledejte
Dalším unikátem zdejší zoo jsou pralesní žirafy okapi. Po mnoha letech velkého úsilí se Dvůr Králové stal třináctou zoo v Evropě a třicátou pátou ve světě, která okapi chová. Ve volné přírodě žije asi šest až jedenáct tisíc okapi v pralesích Konga.
Neobvyklá žirafa se stejně zvláštním jménem okapi byla začátkem dvacátého století senzační zprávou pro západní vědu, která ji teprve tehdy oficiálně popsala. O víc než sto let později se stala stejně skvělou chovatelskou vizitkou královédvorské zoo.
Na podzim loňského roku se zde narodilo první a jediné mládě, které si můžete v českých zoo prohlédnout. Jeho početí přitom bylo poměrně rychlou záležitostí. První okapi se do nového pavilonu přistěhovala před necelými pěti lety a o rok později ji následovala druhá. Oba to však byli samci, takže se o chovatelských nadějích prozatím nedalo mluvit. Samice Etana do jejich společnosti dorazila až v roce 2006 a hned následujícího roku zabřezla.
V přírodě jsou okapi spíš samotářská zvířata, která se většinou setkávají jen v době páření. Když se do toho však dají, stihnou to i několikrát za hodinu. Stejně důkladně si samice užívají i březosti. Leckteré lidské matce by asi při představě těhotenství trvajícího rok a čtvrt vstaly hrůzou vlasy na hlavě. Z toho, že by přitom přibrala přes šedesát kilo, by patrně také moc nadšená nebyla.
Zato porod mají okapi na lidské poměry přímo luxusní: podle přesných měření dvorských odborníků se celá akce odehrála za pouhou hodinu a pět minut. Za další půlhodinku už stál novorozenec na všech čtyřech a dopřával si po té námaze první porci mateřského mléka.
V současné době se samečkovi, který dostal jméno Ewango, daří dobře. Prochází ale těžkým obdobím života - právě teď totiž přichází doba, kdy se musejí mláďata okapi osamostatnit. Protože však už váží přes sto padesát kilo a brzy doroste velikosti dospělé okapi, určitě to zvládne na jedničku.
Jak na to
Zoo Dvůr Králové je otevřeno celý rok, v letní sezoně od 9 do 18 hodin. Plné vstupné vás přijde na 150 Kč, snížené (děti 6 - 15, studenti, senioři nad 65 let, držitelé ZTP nebo ZTP-P a jejich průvodci) na 95 Kč. Děti od 2 do 5 let zaplatí 40 Kč, rodinná vstupenka (nejvýše 2 dospělí a 2 děti) stojí 450 Kč.
Na večerní safari se můžete vydat v červnu a září v pátek a sobotu, v červenci a srpnu pak denně. Safaribusy odjíždějí v pravidelných intervalech od 19.30 do 21.30 hod. od večerního vchodu. Dospělí zaplatí 165 korun, děti 6 - 15 let nebo studenti stovku.
Jízdenky zakoupíte také na www stránkách zoo.
Kam na jídlo
U hlavního vchodu do zoo najdete příjemnou restauraci U Lemura, jejíž součástí je expozice lemurů kata. Můžete si dát dobře připravené klasické hotovky (svíčkovou, smažený řízek nebo guláš) v samoobslužné části nebo třeba slušný steak z lososa na lůžku z listového špenátu se smetanou a bramborovými noky za 149 Kč v restauraci s pohotovou obsluhou. Pěkné je posezení na venkovní terase.
Další, už skromnější restaurace a stánky najdete téměř na každém rohu, například u výběhu nosorožců, expozice slonů, plameňáků, levhartů či žiraf. U průchozí voliéry pelikánů stojí ve stínu cukrárna.
IN.iHNed.cz autor: Michael Fokt
