Baroko, které dychtí po pomoci

Hluboká romantická údolí řeky Mže měla dříve jinou podobu. Existovala zde celá řada malých panství, jejichž centry byly menší či větší zámečky. Kvůli stavbě přehradní nádrže Hracholusky však došlo k zatopení mnoha obcí, mlýnů i samot. Přesto je dnes tato oblast nejvyhledávanějším rekreačním místem Plzeňska.

Přehrada Hracholusky se svou délkou 22 km nabízí jak překrásné pohledy na vodní plochu, lemovanou lesním porostem, tak výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí. Nás však zajímá, v jakém stavu jsou tamní sakrální stavby. A protože je severní Plzeňsko známo jako kraj barokní, dnešní procházku věnujeme stavbám, jejichž autoři se nechali ovlivnit dvěma vynikajícími architekty: Janem Blažejem Santini-Aichelem a Antonínem Haffeneckerem. Ti v krajině zanechali nesmazatelnou stopu v podobě mnoha klášterů, kostelů i zámečků.

Kostel sv. Petra a Pavla (Líšťany)
Putování začínáme asi 4 km na sever od Hracholuské přehrady v Líšťanech, o kterých je dochována první zmínka v základní listině kláštera v Kladrubech z roku 1115. Podle ní byla obec přidělena svobodnému sedláku Zinozirovi z Líšťan.
Malé obci dominuje kostel sv. Petra a Pavla, postavený ve vyvýšené poloze proti zámeckému areálu stavitelem E. Kondelem v letech 1768 – 1769 za finanční spoluúčasti hraběte J. X. Hamiltona. Tato centrální stavba elipsového půdorysu s obdélným půlkruhem a uzavřeným presbytářem vznikla na místě, kde původně stál starší, středověký kostel pravděpodobně z roku 1369, který byl v druhé polovině 18. století pro sešlost stržen.
Dnešní, barokní jednolodní stavba, jejíž vnitřní úpravy byly dokončeny až roku 1774 Maxmiliánem Kinským (což dokládá znak Kinských nad vchodem), má fasádu členěnu pilastry s hlavicemi, severní a jižní sakristii a v západním průčelí třípatrovou věž s protáhlou cibulovitou bání.
Dalšími opravenými sakrálními stavbami v okolí jsou pseudorománská kaple stojící na kraji obce při cestě na Hunčice a nedaleko vystupující zděná trojboká boží muka z druhé poloviny 18. století. Další kaple, tentokrát na jihovýchodním okraji Líšťan poblíž křižovatky cest do Chrančovic a Luhova, je zasvěcená sv. Antonínu Paduánskému.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Březí u Pernarce)
Pokud se z Líšťan vydáme severní cestou do Pernarce, narazíme na malou vesnici Březí, v historii známou i pod názvy Újezd, Šestlice či německy Seslas, o které je zachována první písemná zmínka z roku 1269.
Dominantou vesničky je unikátní barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, nacházející se na místě původní, gotické stavby z poloviny 14. století. Přestože vesnička patřila vždy mezi obce s malým počtem obyvatel, byl na terénním zlomu návsi v letech 1718 – 1720 postaven poměrně velký kostel s kapacitou téměř dvě stě lidí. Tato jednolodní stavba s cibulově zastřešenou věží při jižním boku presbytáře má objemnou loď se silně skosenými kouty a sklenutou valenou klenbou s lunetami.
Bohužel, kostel se za posledních sedmdesát let opomíjení dostal do naprosto havarijního stavu, a i když se ho obec Pernarec snaží zachránit, finanční prostředky nestačí ani na základní rekonstrukci.

Kostel Nejsvětější Trojice (Jezná)
Další cíl našeho putování za barokními památkami najdeme na druhém břehu Hracholuské přehrady, kam se dostaneme po překonání jediného mostu, ležícího nedaleko Čerňovic. Necelé dva kilometry za obcí Pňovany narazíme v mírném svažitém terénu na Jeznou, administrativně spadající pod obec Úlice.

Její nejvýznamnější pamětihodností je barokní kostel Nejsvětější Trojice, původně postavený v gotickém slohu na počátku 14. století a zasvěcený svatému Václavu. Kolem roku 1600 kostel vyhořel, ale přestavby se dočkal až ve druhé třetině 18. století. Po zásahu bleskem byla roku 1875 opravena a zvýšena věž kostela. Poslední kompletní rekonstrukce je datována do roku 1907.

Kostel sv. Jana Křtitele (Město Touškov)
Výlet můžeme protentokrát zakončit ve Městě Touškov, o kterém existuje první dochovaná zmínka z roku 1115 ve spojitosti s benediktinským klášterem v Kladrubech. Původní osada ležela na jedné z hlavních cest trasy Norimberk – Praha, a tak se není co divit, že už v roce 1288 tato lokalita představovala trhové město s nejvýnosnějším majetkem kladrubského kláštera. V těchto letech prožívá město velký rozkvět a je největším v širokém okolí.
Dominantu Touškova tvoří pozdně barokní jednolodní kostel svatého Jana Křtitele, který byl postaven v letech 1777 – 1778 Antonínem Haffeneckerem, snad podle plánů K. I. Dientzenhofera (nebo alespoň pod jeho vlivem).
Také vybudování tohoto kostela financoval kladrubský klášter za doby posledního opata Amanda Streera. Čtvercovou hranolovou věž, do dnešní podoby dostavěnou až roku 1856, zakončuje cibulová báň, presbytář čtvercového půdorysu zase polokruh, kde stojí oltář. Loď je širší obdélníková se zakulacenými rohy, na severní straně kněžiště se nachází čtvercová sakristie.

Kdo je kdo
Otec a syn Kondelovi
Když se roku 1686 manželům Kondelovým narodil v Bílově syn Matěj Ondřej, netušili ještě, jaký talent se v něm skrývá. Toho si, naštěstí, všimli v plaském klášteře a umožnili chudému chlapci studovat. On si ale této pocty a pomoci natolik vážil, že se po studiu vrátil a sám řídil stavbu nového, barokního konventu. Po zdařilém začátku následovala řada dalších staveb nových kostelů, kaplí a dvorů, z nichž jmenujme například faru v Kralovicích či kostel a proboštství v Mariánské Týnici.
Je známo, že právě Matěj Ondřej Kondel byl silně ovlivněn architektem J. B. Santinim, po jehož smrti sám dokončuje některé z jeho staveb v Plasích a okolí. Následně navrhuje celé stavby většinou sakrálního charakteru. Po zastavení prací na konventu v souvislosti s válkou odchází do Plzně, kde byl 18. října 1743 spolu s pěti syny přijat do měšťanské společnosti. Manželka mu následně porodila ještě dalších pět dětí, z nichž se v otcových šlépějích vydal jediný syn, Evžen Kondel.
Mezi dalšími stavbami z pera M. O. Kondela jmenujme přestavby kostelů sv. Mikuláše v Kozojedech, sv. Prokopa ve Všehrdech, sv. Jiří a U Ježíška v Plzni, sv. Jiří v Kostelci a pravděpodobně i konvent chotěšovského kláštera.
Syn Evžen Kondel (občas uváděn i jako Eugen Candell) se narodil v roce 1723 v Nebřezinách. Ač přišel na svět v roce, kdy architekt J. B. Santini zemřel, jeho styl jej značně ovlivnil. Po požáru věže plzeňského chrámu svatého Bartoloměje v červenci 1783 to byl právě on, kdo vypracoval plánek věže a soupis veškerých škod způsobených plameny. Mezi jeho nejslavnější díla patří klášterní kostel Panny Marie Sedmibolestné v Rabštejně nad Střelou či právě uváděný farní kostel sv. Petra a Pavla v Líšťanech.

www.IN.iHNed.cz autor: Alexandra M. Videmannová