Brdy skrývají krásnou přírodu i hrady. Armáda je otevírá jen na víkend

O Brdech se v poslední době mluvilo hlavně kvůli radaru. V oblasti dodnes působí armáda, může se sem jen o víkendech. Za jeden den navštívíme romantickou zříceninu Valdek, zámeček Tři trubky, unikátní hamr v Dobřívu a Padrťské rybníky. Vše zarámováno divokou a nedotčenou přírodou.

Brdy jsou pro hodně lidí známé hlavně sporem o radar a každoroční ukázkovou vojenskou akcí Bahna. Paradoxně ale tím, že v oblasti léta operovala a stále operuje armáda, zůstala značná část krajiny neporušená. Dělostřelecké a letecké střelnice jsou jen na pár hektarech rozsáhlého území.

Na severním okraji prostoru vojenského újezdu, nedaleko města Hořovice, leží zřícenina Valdek. Pokud jedete autem, projedete Komárov a zaparkujete v Chaloupkách. V létě se tady můžete ve vodní nádrži Záskalské dobře vykoupat, nejspíš je tu i ráj rybářů.

Na konci obce už budete na hranici vojenského prostoru. Výstražné cedule jsou všude, po asfaltce se ale mírným stoupákem dostanete až na rovinku, kde naproti hájence uvidíte ukazatel k hradu.

Brdy, ValdekZřícenina hradu z poloviny 13. století, jejíž dominantou je opravená okrouhlá věž, působí v krajině velmi romanticky. Nejvíc budete asi obdivovat gotické prvky, portál vstupní branky, okna. Z hradního paláce je částečný výhled do kraje, ten ale nejspíš během pár desítek let zaroste.

Hrad drželi Buzicové, významný český rod, nejznámější z nich byl Vilém Zajíc z Valdeka. Zajíce měli ve znaku. Valdecký hrad patřil svého času i Václavovi IV. Poté, co hrad přešel v držení Václava Pešíka z Komárova, začal chátrat. Pešík se zúčastnil protihabsburského povstání, v roce 1623 byl jeho majetek zabaven a v té době již Valdek nebyl obýván. Že unikl úplné devastaci, je zásluha knížat z Hanau. Ti byli posledními majiteli a hrad částečně opravili.

Ještě za první republiky byl Valdek běžně přístupný, Klub českých turistů hrad udržoval, a dokonce u něj otevřel turistickou chatu. Uvnitř újezdu se Valdek ocitl v roce 1947.

Z Valdeka se vydáme směrem na Strašice, kde se silnice stáčí obcí vpravo do lesů a po pár kilometrech dojedete k loveckému zámečku Tři trubky.

Dřevěná velká vila s okolními staveními vypadá sice honosně, fasáda je však trochu omšelá. Sídlo, které si v letech 1888 až 1890 nechal zbudovat majitel zdejšího panství Josef Colloredo-Mansfeld, zažilo svého času slavné návštěvníky. Zejména poté, co se poblíž v Brdech ustavila střelnice.

V dubnu 1930 zde bydlel několik dnů T. G. Masaryk, který se přijel podívat na otevření nové střelnice. V roce 1938 tu přespal i Edvard Beneš, když přijel jako host na cvičné střelby.

Němci využívali Tři trubky za války částečně jako rekreační zařízení, v roce 1942 sem poslal Hitler Waltera von Brauchitsche. Polní maršál s vůdcem nesouhlasil ve vojenských otázkách a také byl nemocen, takže na Trubkách byl prakticky internován.

Po válce zámeček hostil generalitu naší armády a spřátelených vojsk, a to nejen pracovně. V revíru se dala ulovit i kvalitní vysoká. Objekt zůstává, i přes částečně necitlivé úpravy, ve velmi dobrém stavu.

Od Trubek se dá projít k Padrťským rybníkům, krajina je opravdu nádherná, ale můžeme újezd objet a stavit se ještě v Dobřívu, kde ve starém hamru uvidíme funkční zařízení. Dobřívský hamr je největší a nejvýznamnější technickou památkou svého druhu v České republice.

Výroba železa v kraji živila velkou část nezemědělsky pracujícího obyvatelstva. Hamr, tedy zpracovna železa pomocí obřích kladiv poháněných vodou, byl postaven začátkem 19. století.

Po zaplacení vstupného (30 Kč, děti a senioři 15 Kč, do 6 let zdarma) vejdete do velké budovy podobné stodole, při jejíž venkovní boční stěně vede vodní náhon. Uvnitř je vše ponořeno v přítmí, ale hned zaznamenáte charakteristickou vůni ohně, železa a různých mazadel.

Během zhruba půlhodinové exkurze průvodci ukážou i spustí buchary, hamry, na nichž se nejprve vykovávalo surové železo z vysokých pecí. Další úpravy předvedou v kovářské výhni, na konci prohlídky můžete obdržet z ohně právě vytažené hřebíky.

Než začala stroje pohánět elektřina, hamr se poháněl mlýnským kolem, jehož transmise přenášely pohyb na veškeré strojní vybavení. Zařízení bylo v provozu do roku 1949.

Hamr není v Dobřívu jediná zajímavost, nedaleko je v roubence Stará hospoda, kde se dá dobře najíst. Jen v turistické sezoně musíte chvíli čekat, než se uvolní místo u stolu. Do hospody kdysi chodil známý český herec Jindřich Mošna, má tu pamětní síň.

Za zmínku určitě také stojí kamenný mostek zvaný Švédský, který se klene naproti hospodě přes Padrťský potok, a ve vsi řada malebných roubenek.

Nedaleko vsi Trokavec měl být na kótě 718 umístěn v rámci protiraketového deštníku radar. Po peripetiích posledních let, které toto oznámení vyvolalo, to zatím vypadá, že stát nebude. Vojáci dokonce z kóty 718, zvané Břízkovec, uklidili ostnatý drát. Na místě není nic pozoruhodného, proč tam jet nebo jít, a vydat se tam pouze kvůli jeho existenci je asi slabý důvod. Daleko rozumnější je zakončit brdské putování u Padrťských rybníků.

Už i sem vedou turistické cesty, občas se můžete minout s vozidlem vojenské policie, která hlídá, aby někdo svévolně po újezdu nepobíhal.

Protože tahle lokalita byla nedostupné, zachovaly si jak lesy, tak i oblast rybníků přirozený ekosystém, rybníky jsou na podzim odlovovány. Žijí tu kolonie vodních ptáků, vydry, je co pozorovat. Jen jsem nepochopil, proč by se tu nemělo fotit, rybník snad vojenským tajemstvím není.

V 16. století rybníky sloužily jako zásobárna vody pro plavení dřeva. Ves Padrť, která stála pod nimi a dala místu název, byla v rámci rozšíření újezdu v 50. letech vysídlena a zničena. Kdysi rybníky sloužily i jako rekreační oblast, severně od nich byla dělostřelecké střelnice.

Od 1. 6. 2008 je zpřístupněna cyklostezka z Trokavce kolem vrchu Okrouhlík a Skály Marie Terezie na hráz Hořejšího Padrťského rybníka a odtud až do Bukové u Rožmitálu pod Třemšínem s odbočkou do obce Teslíny.

Vojenský újezd Brdy

Za první republiky byla oblast Brd kolébkou trampského a skautského hnutí. Poslední skauti tu tábořili ještě v roce 1939, poté nacisté skauty rozpustili.
O zřízení dělostřelecké střelnice v prostoru Jince se rozhodlo již v roce 1926, později byla budována kasárna, vojenská zařízení a i zvětšeny hranice újezdu. Dělostřelectvo a letectvo ho používá dodnes.

Za druhé světové války střelnici využívali Němci. Střelnice dostala název Truppenübungsplatz Kammwald. Na vrchu Praha bylo spojovací zařízení s dosahem do všech orgánů protektorátu a říše a odposlouchávací služba. Doplňovaly se tu frontové jednoty, popřípadě odpočívaly po bojích na východní frontě. Působily tu i partyzánské skupiny.

Po válce byl prostor rozšířen o znárodněné pozemky podle Benešových dekretů. Jako vojenský újezd byl zapsán po nabytí účinnosti zákona číslo 169/1949 Sb. tj. od 16. 6. 1949. Výměra je přes 26 000 ha.

Až do okupace v roce 1968 ho používala ČSLA. Po roce 1968 zde Sověti skladovali ostré hlavice pro raketové komplexy a prostor vojensky využívali.

V 90. letech minulého století se uvažovalo o úplném zrušení újezdu, nakonec se toto rozhodnutí nepodařilo prosadit. Na jeho okraji v katastru obce Trokavec měl stát kontroverzní radar, předmět sporu nejen politiků.

V části zvané Jordán, kde je i letecká a dělostřelecká střelnice a kam je stále vstup zakázán, se nachází železobetonový pěchotní srub III. stupně odolnosti, který si "zahrál" i ve filmu Obecná škola. V současnosti je v Jincích umístěna 13. dělostřelecká brigáda.

http://cestovani.idnes.cz autor: Vratislav Konečný