Český les na kole: Opuštěným krajem rozhleden a zaniklých obcí

Vydejme se do jedněch z našich nejzápadněji položených hor, do centrální části Českého lesa. Bohem zapomenutý kraj, kdysi omotaný ostnatým drátem železné opony, dnes nabízí klid, malebnou přírodu a spoustu možností k výletům pěšky i na kole.

Cyklistický výlet, na který vás zveme, nás zavede i do sousedního Bavorska, navštívíme dvě rozhledny a budeme projíždět přes několik zaniklých pohraničních obcí, ze kterých zůstaly jen zbytky zdí a pomníky hřbitovů.

Můžete na něj vzít i děti, profil není tak náročný a možná uprostřed lesa uvidí i trpaslíka!

K bývalé Švarcavě

Jako začátek i konec okruhu volíme vesnici Rybník, usazenou v údolíčku řeky Radbuzy, jen pár kilometrů od jejího pramene. Mimochodem, vlastní pramen Radbuzy rozhodně stojí za návštěvu, stejně jako pomalu restaurovaný klášter v nedaleké Pivoni. Tyto dva body ale leží opačným směrem, než kterým se dnes vydáme, schovat si je tedy můžete "na příště" nebo si 30 km dlouhou trasu prodloužit o dalších 20 km.

Z Rybníka vyjíždíme po modré turistické značce a pohodově stoupáme úbočím Medvědí hory k hranici. Rozpraskaný asfalt staré "péesácké cesty" postupně přechází v měkké jehličí široké lesní cesty, která nás přivádí až k bavorské hranici.

Ještě nedávno fungující hraniční přechod pro pěší a cyklisty leží v místě bývalé obce Švarcava, která byla v 50. letech zničena, neboť se ocitla v tzv. zakázaném pásmu. Přechod se tu obnovil po roce 1990, dnes, v době Schengenského prostoru pozbyl platnosti a připomíná ho už jen dřevěná budka a cedule se státními znaky.

Jakmile přejedeme hraniční potok, vítá nás bavorská vesnička Schwarzach a také hladký asfalt německé provenience. Uhýbáme na sever a pokračujeme po příhraniční silnici na Waldhauser. Protože se chceme vyhnout prudkému stoupání po silnici, využíváme modře značenou cyklotrasu 431 mizející v hlubokém lese.

Děti v našich cyklosedačkách motivujeme historkou o lese plném trpaslíků a aniž to tušíme, zakrátko jednoho skutečně objevujeme. Sádrový mužík stojí v lese kousek od cesty, široko daleko od civilizace! Zatímco radost dětí nezná mezí, my pomalu nabíráme výšku a přes Stadlern směřujeme k nejvyššímu bodu výletu, vrcholu Ebene.

Rozhledna "Böhmerwaldaussichtsturm" stojí od roku 1983 na 894 metrů vysoké hoře Ebene. Dřevěná třicetimetrová stavba je volně přístupná a poskytuje kruhový výhled nad korunami staletých buků na celý Český les a české i německé podhůří. Jen 3 km vzdušnou čarou odtud pozorujeme další dominantu - vojenskou věž na hoře Zvon, kam máme také namířeno.

Původní plán projet na kolech hranici zkratkou přes Malý Zvon rušíme kvůli nedostatku kvalitních cest a sjíždíme stejnou lesní cestou zpět na silnici. Poslední 2 km svištíme po státovce a v osadě Weberhauser uhýbáme doprava na malebnou silničku vedoucí zpět k našim hranicím. Krajina se směrem na východ, do Čech, otevírá a ze zaoblených kopečků na nás občas vykoukne typická silueta radarové věže na Zvonu.

Bavorsko opouštíme v osadě Friedrichshang, kdysi hraničním přechodu, a po pohodlné cestě směřujeme k bývalé vesnici Pleš. Tato vesnice byla položena na odlesněné náhorní planině od 17. století. V roce 1930 zde žilo přes 700 obyvatel, byla největší za zaniklých příhraničních obcí na Domažlicku. Konec Pleše pak znamenal zřízení hraničního pásma v 50. letech, kdy byly téměř všechny stavby zbořeny. Po roce 1990 se upravil alespoň hřbitov a zrekonstruovaly kamenné základy kostela sv. Jana Křtitele stojící na návrší nad vsí.

Návštěvu hřbitova a pozůstatků kostela si nenecháme ujít, leží asi 200 metrů od rozcestí turistických značek. Pietní atmosféru hrobů a křížů podtrhuje maketa vojenské "špačkárny" stojící opodál hřbitova západním směrem...

Po červené značce sjíždíme k jedinému zachovalému domu Pleše, ve kterém se provozuje restaurace. Ne příliš ochotný personál hostince nás ale odrazuje od delšího odpočinku, stejně jako skupinka rozjařených Bavoráků, kteří se u číšnic těší evidentně větší oblibě.

Pokračujeme podél pastvin a záhy se opět noříme do hustého lesa Plešského revíru. Lesní asfaltka vede pod vrcholem kopce Velký Zvon, který je svými 859 metry nejvyšším vrcholem Českého lesa na Bělsku.

Na jeho vrcholu stojí ojedinělé vojenské zařízení na hlídání vzdušného prostoru, tzv. středisko pasivních systémů, které patřilo od 60. do 90. let k nejvíce střeženým a nejutajovanějším objektům v zemi. Stavba bývá otevřena veřejnosti pouze jednou nebo dvakrát do roka a těší se obrovské návštěvnosti nejenom turistů, ale i místních starousedlíků, rozhledových nadšenců nebo bývalých pohraničníků.

Naštěstí jsme tu právě ten den, kdy přes 3 000 lidí mohlo vystoupat šest pater a vyklonit se z oken vyklizených vojenských ubikací. Pohled na Český les rozhodně stojí za to!

může se hodit
Jak se tam dostat

Z Prahy je nejrychlejší cesta po dálnici D5 na Rozvadiv, sjezd 136 Mlýnec a dále po silnici 198 přes Smolov do Rybníka. Nejbližší železniční zastávky leží v Poběžovicích, resp. V Bělé nad Radbuzou.

Ubytování

Příliš možností na trase bohužel nenajdete. Z hlediska polohy je ideální rekreační středisko Rybník – příjemné ubytování a vynikající kuchyně, navíc leží na popisované trase. Více na www.rybnik-ceskyles.cz.

Jedinou další možností stravování na trase je restaurace Na Pleši. Další info ubytování na www.ubytovani.cz/cesky-les.

Užitečné informace

Informace o zaniklých obcích: www.zanikleobce.cz

http://cestovani.idnes.cz autor: Jan Hocek