Dědeček a jeho Joy

Co mají společného žimrovický vodní náhon u Opavy a africké osudy lvice Elsy? Víc, než se na první pohled zdá. Unikátní vodní dílo nechal postavit dědeček Joy Adamsonové, která Elsu odchovala a její osudy literárně zachytila.

Nejlepší je zamířit na Domoradovice. Za posledními chatkami je odbočka na lesní cestu, která vás dovede až k náhonu. Nemůžete to minout," radí mi ochranka objektu papíren v Žimrovicích na Opavsku, které nechal postavit Carl Weiss­huhn. Zapomene poznamenat, že k náhonu je zákaz vjezdu, ale naštěstí to od nejbližšího parkovacího místa byla jen zhruba kilometrová příjemná lesní procházka.

Neobvyklá strategie

Žimrovická papírna byla původně plánována jako rodinný podnik, jenže historie tomu chtěla jinak. Rodině Weisshuhnů vydržela poměrně dlouho, ale nakonec se po nejrůznějších peripetiích, k nimž mimo jiné patří i komunistické znárodňování, stala malou částečkou velké nadnárodní společnosti.

Zakladatel Carl Weisshuhn svému projektu natolik věřil, že se zadlužil, a nakonec, aby měl na rozjezd papírny, prodal hraběti Razumovskému statek v Melši. Peněz bylo mimo jiné potřeba k získání nejrůznějších povolení či zahlazení sporů. Prostě a jednoduše uplatil kritiky a nepřejícné hlasy projektu. Stavbou si nadělal nepřátele, neboť trval na co nejlevnější, ale zároveň nejkvalitnější variantě. V Česku dodnes poměrně neobvyklá strategie.

Místní obyvatelé měli nejprve strach z možného selhání stavby a vody, která by se mohla prohnat jejich obydlími. Po dostavbě jim zase vadilo, že síla vodního proudu připraví některé z nich o výdělky. Logicky se totiž nabízela tradiční doprava dřeva do papírny - svozem koňmi. A náhon tyhle plány rychle zhatil.

Místní dokonce přišli i o možnost vydělat si během stavby. "I když to může znít podivně, tak domácí řemeslníci byli dražší než stavebníci z Itálie," cituje správce náhonu Zuzana Beranová ve své knize Setkání se smrtí.

Jak vidno, migrace levných pracovních sil není jen otázkou žhavé současnosti. Italové měli se stavbou náhonů i akvaduktů (část vody je vedena "nadzemně") zkušenosti a dokázali pustit vodu nově zbudovaným korytem už za pouhého tři čtvrtě roku. První papírenské výrobky opustily Žimrovice v srpnu 1891 a náhon, jehož součástí je mimo jiné i 45 metrů dlouhý tunel, zásobuje vodou papírnu dodnes.

Játrovka není k snědku

Ačkoli je chůze po tělese náhonu zakázána, přece jen ji místní, trampové, houbaři i zvědavci zajímající se o unikátní památku absolvují. V bezprostřední blízkosti vede turistická značka, v jednom místě dokonce náhon přetíná. A letní "koupání ve Vajzoňáku" je oblíbenou atrakcí dětí ze Žimrovic i nedalekého Hradce nad Moravicí.

Na své si tam přijdou také přírodovědci. Samotná stavba ovlivňuje mikroklima a náhon sám je stanovištěm pro široké spektrum kapradin. Osladič se vskutku sladkými kořeny je pouze jedním z mnoha zdejších druhů. Druhová pestrost platí pro mechy. I v zimě se tady dá bez problémů najít rostlina názvem připomínající paštiku. Játrovky i přes bizarnost svého jména patří k mechorostům.

V bezprostředním okolí je toho ale k vidění víc. Národní přírodní rezervaci Kaluža, hostící zachovalé přirozené lesní porosty, najdete na pravém údolním svahu řeky Moravice. Ale nemusí jít jen o rezervaci. Okolí náhonu mají v oblibě houbaři i milenci, turisté pěší i cyklo. Vůbec se není čemu divit, že si zdejší kraj tak zamiloval také podnikavý Carl Weisshuhn.

O trojici lvíčat

Carl Weisshuhn byl své vnučce Frederice Victorii Gessnerové více než jen dobrým dědečkem. V podstatě jí nahrazoval otce a v jeho osobě se snoubil podnikatelský talent s milovníkem přírody. Obojí přenášel na svou milovanou vnučku.

"Když jsme si jako děti hráli na pronásledování lva, dělala jsem vždycky lvici. Měla jsem dlouhé světlé vlasy a uměla výborně běhat. O prázdninách se u nás sešlo vždycky tak patnáct dětí. Celý houf lovců na lvy. Usedlost byla rozlehlá a trvalo i několik hodin, než lovci vypátrali svou kořist, a někdy se jim to ve vyměřeném čase vůbec nepovedlo. Pak skončila honička vítězstvím lvů," popisuje své dětství žena, jež se po naprostou část svého života podepisovala jako Joy Adamsonová.

Ano, ona malá Frederika, kterou dědeček Carl učil rozeznávat stromy a od kterého se učila lásce k přírodě, nakonec vyrostla ve velkou ochránkyni afrických šelem, spisovatelku a malířku. Její původně vynucené portréty afrických domorodců jsou dnes součástí dědictví černého kontinentu, jímž si keňští prezidenti zdobí svá sídla.

Joy Adamsonová (1910-1980) se narodila v Opavě. Žlutý dům v ulici Na Rybníčku ji připomíná pamětní deskou, ve městě má malé náměstíčko i svou ulici. Přesto ve svých knihách tvrdila, že pochází z Rakouska. Živila se vědeckou kresbou (jeden z jejích manželů byl botanik a matka ji od mládí vedla k nácviku kresby a malby), ale nejvíce ji proslavil Příběh lvice Elsy, který vyšel v roce 1963.

Do rodiny se trojice lvíčat (Elsa, Lustika a Velká) dostala poté, co jim George Adamson, jeden ze zakladatelů afrických národních parků a její poslední manžel, zastřelil rodiče. Lvi byli podezřelí z lidožroutství, což v dané situaci znamenalo rozsudek smrti.

Zlato nevyšlo

Dnes už jsou dávno zapomenuty historické spory, jež musel Carl Weisshuhn urovnat, a problémy, které bylo nutno překonat. Kamenné dílo je dodnes plně funkčním důkazem víry ve vlastní schopnosti a k dokonalosti dovedeným podnikatelským záměrem. Ostatně papír vycházející ze žimrovické papírny je toho důkazem.

Ne všechny podnikatelské aktivity ovšem Carlu Weishuhnovi vyšly. Například idea o zbohatnutí ze získávání zlata z horniny suchou cestou (tedy nikoli rýžováním či plavením) mu jen odčerpala trochu nadšení a dost peněz.

Zlatě už jen svítí písmena na pamětní desce jasně říkající, že "Karel Weisshun postavil v roce 1891 papírnu v Žimrovicích s ojedinělým vodním náhonem. Vodní dílo, dlouhé 3,6 km, zajišťovalo vodu pro dopravu dřeva, výrobu papíru a energie".

Nenechte se zmást chybějícím "h" ve jméně. Opravdu jde o dědečka Joy Adamsonové, milovníka přírody a podnikatele s citem pro krajinu.

Jak se tam dostat

Žimrovice leží asi 12 km jihozápadně od Opavy. Odtud jezdí vlaky každou hodinu do blízkého Hradce nad Moravicí.

Přečtěte si
Setkání se smrtí

Historii života Joy Adamsonové včetně jejího dětství na Opavsku popisuje Zuzana Beranová v knize Setkání se smrtí. Další informace o slavné ženě se dozvíte na www.joyadamson.cz.

Upozornění
Slezské zemské muzeum

Slezské zemské muzeum v Opavě je sice starší než proslulé Národní (bylo založeno roku 1814), ale v současné době je kvůli rekonstrukci hlavní budova nepřístupná.

Kde se ubytovat
Apartmány Kramer
Ostrožná 32, Opava, tel.: 733 535 433, www.remark.cz/apartmany

Aby to nebylo od stolu daleko k loži, nabízejí se v těsné blízkosti pubu Dublin rekonstruované apartmány Kramer. Ceny za noc se snídaní pro jednu osobu začínají na 750 Kč.

Užitečné internetové stránky

www.muhradec.cz Oficiální stránky Hradce nad Moravicí
www.zamek-hradec.cz Web zámku
www.joyadamson.cz Stránky o opavské rodačce
www.infocentrum.opava.cz Turistické informace o Opavě

http://cestovani.ihned.cz autor: Topi Pigula