Deset botanických zahrad a arboret v Česku, ze kterých budete nadšeni

Komu se nelení, tomu se zelení
Botanické zahrady nejsou sice tak akční jako ty zoologické, ale kdo dokáže být vnímavý, bude pestrou říší flóry neméně fascinován. Jak se její podoba mění od pouště po deštný prales, můžete pozorovat třeba ve sklenících botanické zahrady v Liberci. Rostliny, které tlumí bolest i úzkost nebo naopak probouzí smysly, najdete v Hradci Králové. V tropickém skleníku v Praze-Troji vám už brzy usedne na rameno obří motýl, a až exotický svět opustíte, spláchněte zážitky vínem z tamní vinice sv. Kláry.

Každý, kdo si někdy na zahradě udělal skalku nebo záhon s jiřinami, by si mohl myslet, že založení botanické zahrady není nic složitého. Konec konců, zahrady lidé zakládali snad už od doby, kdy odložili lovecký oštěp a usadili se na jednom místě. Sláva některých starověkých zahrad a zahradnického umění jejich tvůrců přitom přetrvala až do dnešních dnů.
Má to však jeden velký háček. Všechny ty zámecké parky, promenády či soukromé výsadby sledovaly pouze estetické cíle. Rostliny zde rostly v promíchané změti a důležité bylo jen to, jak konečný výsledek vypadá.

Zeleň hezky popořádku
Botanická zahrada má však mnohem hlubší kořeny. Mezi prvními, kdo to pochopili, byli v 16. století zahradníci z italské Padovy. Došlo jim, že by taková instituce měla sloužit i vědeckému poznání a rostliny by v ní měly být roztříděné podle nějakého klíče. Tamní zahrada Orto Botanico se tak stala předlohou všech pozdějších botanických zahrad světa.
Vymezit botanickou zahradu je však i v dnešní době poměrně ošemetná věc. Na rozdíl od zahrad zoologických, které nikdo nemůže provozovat bez velkých finančních prostředků a složitého zázemí, jsou botanické instituce poměrně otevřenou záležitostí – a to doslova.
Mohou být ve formě organizovaných parků bez nároků na náročný bezpečnostní dohled volně přístupné veřejnosti nebo jsou naopak zcela uzavřené a věnují se pouze výzkumné činnosti. Mohou se pyšnit moderními skleníkovými komplexy nebo „pouze“ ukazují přirozená rostlinná společenstva dané oblasti. Někdy se specializují na určité skupiny rostlin, jindy se v nich pěstuje pestrá směsice zeleně ze všech koutů světa. Mohou je provozovat výzkumné ústavy, školy, obce nebo i soukromé subjekty.
Od roku 2005 sdružuje české botanické zahrady Unie botanických zahrad ČR. V současné době má 28 členů včetně arboret, botanicky zajímavých institucí je však v Česku mnohem víc. Posláním moderní botanické zahrady je pomáhat při ochraně ohrožených druhů rostlin a účastnit se vědeckého výzkumu nebo výchovy a vzdělávání veřejnosti. V dnešní uspěchané době návštěvníci ve zdech botanických zahrad jako bonus najdou i pohodu, vůni přírody a uklidňující pohled do zeleného. Podívejme se do deseti různých zahrad v celém Česku, které vás bezesporu zaujmou.

Botanická zahrada v Táboře

Květiny do voňavek i k výrobě papíru
Zdejší botanická zahrada je s datem založení v roce 1866 druhou nejstarší institucí svého druhu u nás. Jako většina takovýchto zařízení vznikla jako místo pro výuku a výzkumné projekty tehdejší Královské české vyšší hospodářské a průmyslové zemské školy.
Patrně nejbouřlivější etapou své historie však procházela na konci dvacátého století. Ještě za socialismu přes její území vybudovali dočasnou silnici, které se vedení zahrady zbavilo až po dlouhých patnácti letech. Neuplynuly však ani dva roky, než se objevil návrh na vybudování silnice nové – tentokrát pro jistotu trvalé. Další nebezpečí pro svou ucelenost zahrada odvrátila s pomocí táborských občanů v místním referendu na přelomu tisíciletí. Tehdy se také dostala na seznam kulturních památek a začala s postupnou rekonstrukcí celého areálu.
Těžištěm venkovních expozic je bohatá kolekce užitkových rostlin. Její kořeny sahají nejen několik metrů pod zem, ale také více než sto let do minulosti. Tehdy představovala naprostý unikát, protože táborští botanici poprvé na světě své zelené exponáty roztřídili nikoli podle taxonomického systému, ale podle způsobu využití v průmyslu a zemědělství.
Návštěvníci si tak mohou pohromadě prohlédnout například rostliny používané v lékařství, k výrobě tkanin či papíru, olejniny, obiloviny nebo rostliny jedovaté. Expozice nezapomíná ani na staré časy. Jeden oddíl je věnovaný rostlinám používaným k výrobě přírodních barviv, která dnes vytlačily jejich syntetické náhražky. Kuřáci si mohou prohlédnout, jak vypadá rostlina tabáku, a dámy zase květiny obsahující látky přidávané do voňavek.
Největší část rozlohy areálu zaujímá arboretum se stovkami druhů dřevin. Část je věnovaná ukázkám přirozených společenstev českých luhů a hájů. Najdeme zde smíšený les, lužní les, rašeliniště nebo horské porosty Šumavy a Krkonoš. Druhou polovinu výsadby tvoří keře a stromy z nejrůznějších koutů světa včetně Severní Ameriky, severní Afriky, Číny, Japonska a samozřejmě i Evropy. Klenotem sbírky dřevin je i velmi vzácná wolemie vznešená z Austrálie. Živoucí fosilie z dob dinosaurů však snáší teploty jen mírně pod nulou, v zimě se proto musí stěhovat do bezpečného zázemí.
Dva přístupné skleníky botanické zahrady jsou sice rozlohou menší, hostí však bohatou sbírku teplomilných rostlin z nejrůznějších biotopů celého světa. Také zde na návštěvníky čekají různé užitkové rostliny a plodiny tropů či subtropů. Nesmí mezi nimi chybět banánovník, čajovník či maniok produkující jedlé hlízy o hmotnosti několika kilogramů. Ananas, který ve sklenících pravidelně plodí, je příkladem užitkové rostliny z čeledi broméliovitých. Většina z bromélií roste přichycená na větvích stromů. V Táboře vystavují zajímavou sbírku bromélií rodu Tillandsia, které dovedly život v korunách bez nutnosti vstřebávat živiny kořeny do dokonalosti. Zkrátka nepřijdou ani milovníci orchidejí či masožravých rostlin, kterých tu najdou desítky druhů.

Botanická zahrada Liberec

Příroda se skleněným srdcem
Počátky botanické zahrady v Liberci sahají až na konec 19. století, kdy tehdejší Spolek přátel přírody zakoupil pozemky k jejímu vybudování. Už počátkem třicátých let stál v zahradě expoziční skleník, který jako by předznamenal hlavní směr vývoje celého zařízení. Do roku 1980 už zahrada provozovala výstavních skleníků plných jedenáct. Postupně však zastarávaly, a bylo třeba je nahradit novějšími stavbami. Proto koncem tisíciletí spatřil světlo světa nynější klenot libereckého areálu.
Moderní komplex devíti dvoupatrových expozičních skleníků a stejného počtu skleníků zásobních připomíná gigantický shluk krystalů křišťálu. Celková plocha expozic přístupných návštěvníkům činí plných 3000 m2 a zázemí má rozlohu přibližně poloviční. Jednotlivé části expozice napodobují různorodé biotopy světa od pouští po deštné pralesy. Ve vitrínách a menších sklenících najdou návštěvníci tematicky zaměřené kolekce nejrůznějších skupin zajímavých rostlin. Mohou tak během jediné okružní trasy komplexem procestovat za hodinu či dvě celý svět.
Australský pavilon nabízí návštěvu skutečného suchého buše nejmenšího kontinentu včetně žulových skal a červenavě zbarvené půdy. Exotická australská květena je zde zastoupená rostlinami se stejně podivnými jmény, jako jsou žlutokapy, banksie či kajaputy. Mezi povědomější zástupce zdejší flóry patří blahovičníky, které známe spíš pod jejich počeštěným odborným názvem eukalypty.
Sousední expozice zavede návštěvníky do zcela jiného světa. Vládne zde vlhké klima a lovecké spády dravců z říše rostlin. Celý skleník porůstají masožravé rostliny nejrůznějších skupin. Mají však jedno společné – obohacují si nedostatečný přísun živin ze svého okolí živočišnými, především hmyzími bílkovinami. Všímavější pozorovatelé mohou obdivovat lepkavé listy rosnatek, trnité sklapovací pasti mucholapek rodu Dionaea či důmyslné padací pasti láčkovek naplněné trávicí tekutinou.
Dva další dómy s jezírky a mokřady představují bujnou květenu starosvětských, respektive amerických tropů, jejíž spleť se vymyká jakémukoli popisu. Za bedlivou pozornost stojí pavilon nazvaný Pravěk, kde vedle sebe rostou živoucí rostlinné fosilie z celého světa. Rozrůstají se zde zástupci skupin hojných před nástupem kvetoucích rostlin, jako jsou kapradiny, vranečky, přesličky či zavalité cykasy. Horní patro skleníků nabízí kromě výhledu do velkých dómů i kolekce orchidejí nebo rostlin suché Afriky. Milovníky živočichů potěší srdce přízemní expozice, kde přibližně dvacítka akvárií nabízí barvité pohledy pod hladinu řek i moří. Kromě vodních rostlin zde žijí četní obyvatelé korálových útesů, sladkovodní krevety, cichlidy afrických jezer a další bizarní obyvatelé tekutého živlu. Do celé expozice se vchází průhledným tunelem ze silného plexiskla. Ten prochází středem obří nádrže obydlené rybami vrubozobci pavími s pestrou oranžovou kresbou na těle. Okolí skleníků vévodí expozice pěnišníků (rododendronů) a jezírka s mokřadními rostlinami.

Botanická zahrada v Hradci Králové

Zde léčí příroda
Botanická zahrada v Hradci Králové prochází v současné době rozsáhlou rekonstrukcí. Založena byla v roce 1969 spolu s místní Farmaceutickou fakultou Univerzity Karlovy, aby sloužila jako výzkumný a výukový pavilon léčivých rostlin. Od roku 1992 je samostatným pracovištěm, které otvírá své brány široké veřejnosti. Svému zaměření však zůstala věrná dodnes a na celkové rozloze dvou a půl hektaru zde roste na pět set druhů užitkových, léčivých i jedovatých rostlin.
Před necelými devíti lety dokončili místní odborníci výstavbu zdejší pýchy – nového skleníku s rozsáhlým výzkumným zázemím a dvoupatrovou expoziční halou. Prosklený pavilon má podobu jednotného prostoru, který je pomocí skalnatého svahu s vodopádem a jezírkem rozčleněný do dvou výškových úrovní. Pohled z horního prostoru nabízí panoramatický výhled na celou expozici.
Skleník zdobí kromě jiného i prehistorické cykasy, vzrostlé banánovníky či monstery skvostné. Tyto široce rozšířené pokojové rostliny zde pravidelně kvetou a vytvářejí až 30m jedlá plodenství. Jedlé plody podobné zeleným šiškám zde dozrávají i na jihoamerickém keři jménem anona ostnitá.
Venkovní expozice nabízejí pohled na léčivé rostliny rozdělené podle botanického systému či využití v lékařství. Během léta každého upoutají žlutooranžové květy sluncovky kalifornské. Tato americká příbuzná máku vytváří bezbarvý latex, který tlumí bolest i úzkosti. Květy měsíčku zahradního, rostoucího opodál, mají široké použití od hojivých účinků přes zlepšování trávení až po uvolňování křečí hladkých svalů. Součástí kolekce je i ukázka jedovatých rostlin. Najdeme zde i durmany, rostliny používané dříve v nápojích lásky či jako součást opojných lektvarů. V malých dávkách však mohou mít alkaloidy, které obsahují, léčivé účinky.

Botanická zahrada UK v Praze

Gigantický leknín v centru města
Nikoho asi nepřekvapí, že nejstarší univerzita ve střední Evropě provozuje rovněž nejstarší botanickou zahradu na našem území. Její zakládací listina nese letopočet 1775. Před více než dvěma stoletími se však nerozkládala na Slupské stráni, ale na smíchovském břehu Vltavy. Rozvodněný živel ji však koncem 19. století s konečnou platností vytlačil na její dnešní místo. Pražská univerzita byla tehdy rozdělená na českou a německou část a obě vysoké školy si vystavěly vlastní skleníkové komplexy. Ten německý zničil nálet na konci druhé světové války, zatímco české skleníky stojí po rozsáhlé rekonstrukci, dokončené před deseti lety, na svém místě dodnes.
Soustava skleníků o celkové ploše 2000 m2, které dominuje vstupní dóm s vysokou kopulí, se dělí na subtropickou a tropickou část. V samotném dómu vítají návštěvníky starobylé cykasy z tropů Asie i Ameriky. Některé z nich jsou přitom staré nejen vývojově, ale i podle skutečného věku. V botanické zahradě rostou už celých sto třicet let, a pamatují tedy i stěhování ze Smíchova. Společnost jim dělá kolekce různých druhů palem a další vzrostlé tropické rostliny.
Tropické křídlo umožní procházejícím lidem zažít vlhkou a teplou „tropickou prádelnu“ přímo na vlastní kůži. Kromě užitkových rostlin rovníkového pásma, jako je kávovník či papája, stojí za bedlivou pozornost sbírka kapradin. Najdeme zde menší druhy kořenící v pralesní hrabance stejně jako epifytické kapradiny porůstající větve stromů. Nechybí ani stromovité kapradiny čeledi Cyatheaceae, které dělaly společnost už jurským dinosaurům.
Jezírku v poslední tropické hale vévodí gigant mezi lekníny – viktorie Cruzova, jejíž listy o průměru až jeden a půl metru unesou i malé dítě. Za skleněným panelem vegetují masožravé rostliny a orchideje. Čtyři sladkovodní akvária s africkými cichlidami či americkými skalárami jistě potěší i milovníky živočišné říše.
Pražské subtropy se dělí na dvě části, napodobující vlhké a suché klima. První z nich slouží jako zimní útočiště rostlin, které se na léto stěhují do venkovních expozic. Největší díl zabírají rostliny nejbližších a nejvzdálenějších subtropů – Středomoří a Austrálie. Zdejší novozélandský železnec neboli „železné dřevo“ s krásnými červenými květy je starý sto let. Suché subtropy hostí bohatou sbírku sukulentních rostlin, jež ve svých ztlustlých stoncích, listech či jiných částech hromadí vodu na horší časy. Můžeme obdivovat americké kaktusy, africké pryšce či starosvětské klejichy a jejich způsoby obrany pomocí nejrůznějších ostnů a trnů.
Venkovní expozici už více než sto let průběžně doplňují exempláře přímo z míst původu, takže představuje klenot nejen estetický, ale také genetický. Je rozdělená podle biotopů, kde jednotlivé druhy rostou. Bohatou kolekci středoevropské květeny z různých prostředí doplňují ukázky bahenních rostlin, rostlin rašelinišť i suchých písčin stejně jako středomořská skalka a sbírka jehličnanů.

Botanická zahrada v Troji

Skleněná housenka nad barokním zámkem
O tom, že by měla nad pražskou zoologickou zahradou v Troji vzniknout ještě jedna, tentokrát botanická, se začalo uvažovat už v šedesátých letech. Venkovní expozice se otevřely počátkem let devadesátých a o pět let později k nim přibyla japonská zahrada. Zlatým písmem je do historie zahrady zapsaný letopočet 2004. V tomto roce mohli návštěvníci poprvé vstoupit do krásné vinice svaté Kláry, ale hlavně se slavnostně otevřely brány velkého tropického skleníku Fata Morgana ve svahu nad venkovním areálem.
Ústředním bodem exteriérů je parkově upravená expozice tří set druhů letniček a trvalek, kolem které se rozkládají kolekce rostlin z různých oblastí světa. Perlou těchto zákoutí je japonská zahrada s jezírkem, ostrůvkem a potůčkem. Je vybudovaná podle tradičních zásad japonského zahradnictví a roste zde bambusový i sakurový háj spolu s mnoha dalšími japonskými rostlinami.
Pro expozici středomořské flóry dovezli místní zahradníci vápencové bloky vážící až pět tun přímo z lomů v Českém krasu. Návštěvníci zde jistě poznají mnohé z rostlin, které viděli při pobytu v Řecku či Turecku.
Malý skalničkový skleník hostí chladnomilné asijské orchideje, choulostivější středomořské rostliny a v expozici s vodopádem i kolekci masožravých rostlin. Jedinečným zážitkem je návštěva vinice svaté Kláry, sousedící s parkovou částí zahrady.
Z vrcholku svahu, na kterém se patrně pěstovalo víno už na počátku třináctého století za Václava II., je nádherný výhled na celou Trojskou kotlinu s Prahou v pozadí. Rozlohou tři a půl hektaru je svatá Klára největší z pražských vinic a pěstuje se zde hned několik oblíbených vinných odrůd včetně Sauvignonu nebo Tramínu červeného.
Největší pýchou trojské zahrady je však esovitě prohnutý skleník Fata Morgana, který se jako obrovská blyštivá housenka tulí ke skalnatému svahu. Leží nad klasickou částí zahrady, asi třísetmetrový výšlap k jeho dveřím se však bohatě vyplatí. Skála, do níž je zapuštěný, slouží zároveň jako přirozená opora pro růst rostlin uvnitř skleníku. Téměř 1800 m2 expoziční plochy, kterou křižuje 225 metrů návštěvnických cest, je rozdělených do tří klimatických celků.
Suchý subtropický skleník je zároveň ukázkou polopouštní květeny a přípravou příchozích k návštěvě teplých tropů. Místní rostliny pocházející z Austrálie, Mexika, Madagaskaru, kontinentální Afriky i Kanárských ostrovů předvádějí rozmanité strategie přežívání sucha. Zbytnělé stonky či listy sukulentů zadržují vzácnou vodu, zatímco jiné rostliny přežívají ve formě podzemních hlíz či cibulí, ze kterých vyrážejí zelené výhonky pouze po vzácných srážkách.
Tropický skleník je jádrem celé expozice. Má největší rozlohu a ze skalní stěny tu stéká více než šestimetrový vodopád. Skálu i podlahu skleníku porůstají pralesní rostliny Ameriky, jihovýchodní Asie, Sundských ostrovů i Austrálie. Ozdobou je tropické jezírko, pod jehož hladinou se vine návštěvnická chodba se skleněnými panely. Lidé díky nim mohou sledovat na osm tisíc ryb rovníkových oblastí starého i nového světa. Právě zde také probíhají opakované výstavy tropických motýlů, kteří volně poletují mezi rostlinami i návštěvníky.
Ve třetí, chlazené části skleníku rostou klenoty tropických hor. Zdejším unikátem je sbírka rostlin z vrcholků stolových hor Venezuely. Nabízí pohodlný pohled na zelené obyvatele biotopu, kam se běžný člověk podívá opravdu jen stěží.

Botanická zahrada Teplice

Jak vzniklo uhlí?
Ačkoli v Teplicích oficiálně vznikla botanická zahrada až v tomto tisíciletí, zdejší tradice pěstování rostlin sahá asi o sto let hlouběji do minulosti. Zpočátku se však jednalo spíš o zázemí technických služeb města a první expoziční skleník se podařilo zpřístupnit až před třiatřiceti lety. Nejen díky tomu dostala botanická zahrada při svém založení do vínku více než 2000 druhů rostlin včetně vzrostlých cykasů, unikátního afrického jehličnanu rutye křovité (Afrocarpus gracilior) a kaktusů starých padesát let.
Doslova raketovým rozvojem zahrada prochází od roku 2002, kdy začala celková přestavba venkovních expozic i přípravy na výstavbu nového expozičního skleníku. Počet druhů pěstovaných rostlin vzrostl více než pětinásobně a skleník o rozloze 2400 m2 otevřel veřejnosti své brány v říjnu roku 2006. Podobně jako jiné moderně pojaté stavby podobného druhu umožňuje návštěvníkům projít během přibližně hodinové procházky několik podnebných oblastí naší planety. V oddíle napodobujícím suché oblasti rostou suchomilné rostliny Střední a Jižní Ameriky, jižní Afriky, Madagaskaru, ale i vzácné rostliny z Galapág či ostrova Sokotra v Arabském moři.
Tropický skleník udělá radost milovníkům rovníkového života jako celku. Kromě vodopádu a repliky mexické pyramidy porostlé rostlinami nabízí i nádrž se želvami nádhernými a šest akvárií. Můžete zde pozorovat africké cichlidy tlamovce či jihoamerické tetry a sladkovodní rejnoky. Asijští lezci, ryby bravurně lezoucí po vzdušných kořenech v mangrovových porostech, názorně ukazují, že se ryby na suchu mohou cítit jako doma. Vše doplňuje spleť tropických rostlin uspořádaných opět podle místa původu.
Svěžím nápadem je expozice rostlin, jejichž jména jistě znají luštitelé křížovek. Většinou však už netuší, jak ve skutečnosti vypadají. V tropickém skleníku se mohou seznámit s abakou či anonou, které na ně záludně vyskakují z křížících se sloupců písmen.
Podobnou trefou do černého nebo spíš do hnědého je tematická expozice v subtropickém skleníku. Zabývá se vznikem hnědého uhlí, což je v severočeských Teplicích jistě žhavé téma. Tepličtí botanici propátrali subtropy celého světa a nalezli druhy rostlin co nejpříbuznější těm, které v třetihorách rostly na místě dnešních uhelných slojí. Vedle sebe se tak octly třeba japonský pajehličník přeslenitý, čínský patisovec nebo tisovec americký z Mexika.
Venkovním expozicím vévodí záhon s téměř pěti sty druhy letniček či nově zřízená expozice rašeliniště. Stejně jako ve sklenících probíhá i zde rychlá modernizace, rozvádění automatizované závlahy a opravy zastaralých cest. Vzhledem k výstavbě skleníků Tepličtí pilně přesazují dřeviny na nová místa nebo dosazují na vhodné plochy další stromy a keře.

Botanická zahrada v Brně

Neoplození současníci dinosaurů
Celou historií botanické zahrady v Brně, kterou provozuje Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, se jako Ariadnina nit táhne snaha přestěhovat její areál z vnitřního města někam, kde by bylo pro růst rostlin víc prostoru. Ve dvacátých letech byla provizorně založená na pozemcích bývalého starobince. Během let úspěšně přežila válečné těžkosti i riziko zrušení. Dnes se na její ploše jednoho a půl hektaru rozkládá pět expozičních skleníků i vkusně upravené venkovní expozice.
Komplex skleníků zabírá plochu více než 1000 m2. Jednou z dominant tropického pavilonu je obří příbuzná leknínů viktorie královská, která do skleněných zdí láká návštěvníky už od roku 1924. Mangrovové porosty zastupují pandány a milovníci tropického zemědělství se mohou kromě banánovníků těšit i na třtinu cukrovou, kakaovník nebo vanilku pravou.
Jak už napovídá název, dominují skleníku cykasů vzrostlé exempláře alespoň pěti druhů těchto současníků dinosaurů. Některé z nich pravidelně vytvářejí velké rozmnožovací orgány. Protože však cykasy mají oddělené samčí či samičí rostliny a ve skleníku rostou jen po jednom, zůstávají jejich semena neoplozená. Atmosféru skleníku dotvářejí podobně starobylé stromové i menší kapradiny. Do modernější doby se návštěvníci dostanou při prohlížení kolekce masožravých láčkovek.
V palmovém skleníku, vysokém víc než deset metrů, panuje subtropické klima. Kromě několika druhů palem zde rostou i další rostliny subtropů celého světa včetně těch užitkových – například datlovník, kávovník či olivovník. Některé z nich se v letních měsících stěhují pod širé nebe.
Podobné, i když sušší podmínky zažijí návštěvníci v kaktusovém skleníku. Velkým americkým kaktusům tu dělají společnost agáve sisalové, rostliny s tuhými listy ze stejné zeměpisné oblasti. Tuhá vlákna vyztužující listové zásobníky vody agáve se používají k výrobě tkanin. Poslední,
broméliový skleník představuje tropickou čeleď rostlin, z nichž většina roste přichycená na pralesních stromech a mnohé druhy se pěstují jako pokojové rostliny.
Venkovní expozice brněnské zahrady zůstávají ve své většině věrné myšlence, se kterou byly před válkou zakládané – ukázat veřejnosti formace květeny různých prostředí Moravy. Najdeme zde proto ukázky teplomilné vegetace Pavlovských vrchů, lužních lesů, dubových hájů, zvláštní květenu vátých písků či rostliny evropských rašelinišť a hor. Světový rozměr dodává exteriéru kolekce rostlin Středomoří, Kavkazu a Himálaje nebo Japonska a Číny.

Botanická zahrada v Plzni

Za rostlinami i zvířaty najednou
Hlavním lákadlem všech zoologických zahrad jsou přirozeně živočichové, kteří se zde chovají. Procházku mezi ubikacemi však takřka všude návštěvníkům zpříjemňují upravené parkové výsadby nebo části původních lesů a luk ponechaných na volných místech. Příjemný stín a členité okolí přitom vítají nejen lidé, ale i zvířecí obyvatelé zahrady. Leckterá zoo tak má ve svých sbírkách nejeden botanický skvost, někde však šli ještě dál. V duchu moderní doby spojili ukázky fauny a flóry v jediný harmonický celek.
Plzeňská botanická zahrada začala vznikat počátkem šedesátých let v těsné blízkosti zoo, což vytvořilo ideální podmínky pro sloučení obou institucí o dvacet let později. V roce 1993 zahájil provoz sukulentní skleník, kde ve vzájemné shodě vegetují rostliny několika zeměpisných oblastí vedle živočichů obývajících stejné prostředí. Jádrem expozic jsou rostliny Afriky a přilehlých ostrovů: Madagaskaru a ostrovů Kanárských.
Vstupní oblast skleníku okupují rostliny madagaskarského trnitého buše včetně Pachypodií s odulými stonky, rostlin rodu Didierea či známých baobabů. Mezi květenou Afriky nemohou chybět rozmanité pryšce, aloe či smrdutky, které kvůli opylení lákají zápachem do svých květů mouchy. Zdejší terária oživují zavalité agamy trnorepové afričtí, ještěrkovci velcí či madagaskarští chameleoni obrovští. Přímo mezi rostlinami i návštěvníky volně pobíhají hbití scinkové válcovití a ještěrky balkánské.
Botanické expozice dotvářejí i venkovní areál zoo.
Vznikají tak unikátní ucelené kolekce rostlin i živočichů určitých zeměpisných oblastí. Návštěvníci se proto mohou těšit na skalku s horskými rostlinami Nového Zélandu, květenu Argentiny v blízkosti výběhů jihoamerických zvířat, sdruženou zoologicko-botanickou expozici Sonorské pouště v horní části areálu či středomořskou výsadbu ve střední části zoo.

Arboreta

Království stromů
Stromy člověka fascinovaly odedávna svou majestátností a velikostí. Není divu, že je lidé už odnepaměti vysazovali do parků a zahrad. Už před několika staletími, kdy se začaly zámožnějším šlechticům odkrývat možnosti cestování, v zámeckých parcích postupně zakořenily vzácné a exotické dřeviny. Od 19. století začaly ve větší míře vznikat sbírky dřevin založené jak na estetičnosti výsadby, tak na správném určení jednotlivých stromů a keřů.
Takováto arboreta existují dodnes a slouží výzkumným účelům i pro odpočinek a poučení návštěvníků. Hranice mezi parkem, arboretem a botanickou zahradou je často těžké stanovit. Jisté je jen to, že u nás existují desítky míst, kde je možné pocítit velebné kouzlo stromů. Rozhodně se vyplatí navštívit:

Arboretum Nový Dvůr u Opavy
Provozuje ho Slezské zemské muzeum Opava. Základem kolekce jsou sbírky dřevin původní zámecké zahrady, které začaly vznikat před více než sto lety. Arboretum, založené v roce 1958, se dnes chlubí čtyřmi sty druhů a forem dřevin z celého světa. Zajímavá je například metasekvoje čínská, kolekce pěnišníků (rododendronů) či kaštanovník jedlý. V posledních letech vznikají ucelené expozice flóry různých oblastí.
www.ekotoxa.cz/arboretum

Průhonický park
Rozkládá se nedaleko Prahy a jeho provozovatelem je Botanický ústav AV ČR. Na rozloze 250 hektarů se kříží 23 km cest. V místním arboretu roste na patnáct set druhů a kultivarů dřevin. Součástí areálu je i soustava rybníků, napájená potokem Botičem, a velké alpinum na přirozené skále. Průhonický park, poskytující příležitost k mnoha dnům botanického rozjímání, je veřejnosti otevřený celoročně. V Průhonicích je možné navštívit i Dendrologickou zahradu (www.vukoz.cz).
www.ibot.cas.cz

Tábor

Botanická zahrada při VOŠ a SZeŠ
Náměstí T. G. Masaryka 788, Tábor
Tel.: 774 128 073
http://www.szestabor.cz/botanicka
Otvírací doba: celoročně v pracovní dny 7 – 16.30 h, víkendy červenec a srpen 10 –17 h
Vstupné: venkovní areál zdarma. Skleníky: děti do 6 let zdarma, děti 6 – 15 let a studenti 10 Kč, dospělí 15 Kč. Možnost objednat průvodce (150 Kč), prohlídka trvá asi hodinu.

Liberec

Botanická zahrada Liberec
Purkyňova 630/1, Liberec
Tel.: 485 252 811
www.botaniliberec.cz
Otvírací doba: denně, během zimního času 8 – 16 h, během letního času 8 – 18 h
Vstupné: dospělí 80 Kč, žáci, studenti, ZTP 40 Kč, ZTP-P i s doprovodem zdarma

Hradec Králové

Botanická zahrada léčivých rostlin FF UK
Pajkrova flošna 167/1, Hradec Králové
Tel.: 495 067 443
www.faf.cuni.cz/fakulta/struktura/strediska/botanicka_zahrada
Otvírací doba: skleník celoročně na vyžádání, venkovní expozice duben až říjen Po – Pá 7 – 16 h
Vstupné: vstup volný, děti do 10 let v doprovodu dospělé osoby

Praha

Botanická zahrada UK
Na Slupi 16, Praha 2
Tel.: 221 951 879,
pokladna skleníků 221 951 885
www.bz-uk.cz
Otvírací doba: únor až březen: skleníky 10 – 16 h, exteriéry do 17 h. Duben až srpen: skleníky 10 – 17 h, exteriéry do 19.30 h. Září až říjen do změny času: skleníky 10 – 17 h, exteriéry do 18 h.
Listopad až leden: skleníky 10 – 15.30 h, exteriéry do 16 h.
Vstupné: venkovní expozice zdarma, skleníky: dospělí 50 Kč, děti, studenti, senioři 25 Kč, rodinné vstupné (2 dospělí + až 3 děti) 125 Kč, děti do 5 let a ZTP zdarma.

Praha-Troja

Botanická zahrada hl. m. Prahy
Nádvorní 134,
Praha 7-Troja
Tel.: 234 148 111
http://www.botanicka.cz
Otvírací doba: duben: 9 – 18 h, květen až září: 9 – 19 h, říjen a březen: 9 – 17 h, listopad až únor: 9 – 16 h.
Vinice sv. Kláry otevírá v dubnu až říjnu od 11 h (víkendy a svátky od 10), v listopadu až březnu jen víkendy a svátky 10 – 16 h.
Vstupné: exteriér + Fata Morgana: dospělí 120 Kč, děti 6 – 15 let, studenti, senioři, ISIC karta 60 Kč, děti do 6 let, ZTP zdarma.
Pouze exteriér (listopad – březen zcela zdarma): dospělí 50 Kč, děti 6 – 15 let, studenti, senioři, ISIC karta 25 Kč, děti do 6 let, ZTP zdarma. Možnost rodinných a celoročních vstupenek, využití Trojské karty.

Teplice

Botanická zahrada Teplice
Josefa Suka 1388/18, Teplice
www.botanickateplice.cz
Otvírací doba: říjen až duben: Út – Ne 9 – 17 h, květen až září: Út – Ne 9 – 18 h
Vstupné: dospělí 50 Kč, děti do 14 let, senioři, studenti 25 Kč, rodinná vstupenka (2 dospělí a 1 či více dětí) 100 Kč. Možnost zakoupení celoročních permanentek.

Brno

Botanická zahrada PřF MU
Kotlářská 2, Brno
Tel.: 549 497 772
www.sci.muni.cz/bot_zahr
Otvírací doba: duben až září: všední dny 9 – 17 h, víkendy a skleníky do 16 h. Říjen až březen denně 9 – 15 h včetně skleníků.
Vstupné: exteriéry zdarma, skleníky: dospělí 40 Kč, děti, studenti do 26 let, senioři 20 Kč. Během výstav se může vstupné lišit. Možnost objednat průvodce.

Plzeň

Zoologická a botanická zahrada města Plzně
Pod Vinicemi 9, Plzeň
Tel.: 378 038 301
www.zooplzen.cz
Otvírací doba: listopad až březen: denně 9 – 17 h, duben až říjen 8 – 18 h
Vstupné: zoo, botanická a japonská zahrada: dospělí 90 Kč (listopad – březen 60 Kč), děti, důchodci, studenti 60 Kč (40 Kč)

IN.iHNed.cz autor: Michael a Markéta Foktovi