Eldorádo pro běžkaře jen 80 kilometrů od Prahy. To je Česká Sibiř

Síť udržovaných běžkařských stop, která má ambici konkurovat Jizerským nebo Krušným horám, se vlní na pomezí středních a jižních Čech. V blízkosti sportovního areálu Monínec nad Sedlecem-Prčicí se můžete při dostatku sněhu rozběhnout na lyžích do dálky stejně dobře jako v pohraničních pohořích.

Možná jste to ještě nikdy nezažili. Běžecké stopy se pohupují mezi zasněženými loukami, občas vedou podél polních remízků nebo malým lesíkem, co chvíli na obzoru vykoukne nějaká osada nebo vesnice. Žádné horské scenérie, žádná hluboká údolí ani strmé svahy. Běžkování na České Sibiři znamená pohodový lyžařský výlet typickou českou krajinou, malebnou, ale bez extrémů.

Až do nedávna znali krajinu České Sibiře, vrchovinu mezi Voticemi a Táborem, spíše skalní turisté či cyklisté, kteří vyhledávali klid a samotu. Oblast vešla v širší povědomí teprve v souvislosti s rozvojem sportovního areálu na Monínci, jehož součástí je i lyžařská sjezdovka. Teď tu na vás čeká i parádní pavouk strojově upravovaných běžkařských tras.

Jen se tak pohupovat krajinou

Běžkařské tratě na České Sibiři pokrývají dost rozsáhlé území od železniční tratě Praha–Tábor až po obec Chyšky, od Monínce po Jistebnici. Z asi deseti nástupních míst, z nichž u všech se dá zaparkovat, můžete vyrazit různými směry a kombinovat okruhy podle libosti.

'Centrální' parkoviště najdete u osady Libenice zhruba 8 kilometrů jižně od Prčice, ale hlavním uzlem stop je oblast kolem Cunkova. Je také možné dojet autem pod Monínec, vyvézt se lanovkou nahoru a napojit se na stopy odtud. Přirozeným východištěm z jižního směru je pak městečko Jistebnice.

Stopy mají mírně zvlněný profil. Po úplné rovině nepojedete skoro nikdy, ale narazit na kopec s převýšením větším než 50 metrů je taky kumšt. Bude vás provázet výborné značení. Na většině úseků jsou vyfrézované dvě stopy a pás na bruslení mezi nimi, ale provoz lyžařů je tu tak malý, že to vlastně není ani moc potřeba. Připojovací úseky, např. od nádraží ve Střezimíři, bývají udržované skútrem nebo traktorem.

Na parkovištích jsou k dispozici plánky tras. Většina stop se pohybuje ve vzácně úzkém rozpětí nadmořských výšek 600 až 650 metrů, jen v okolí Javorové skály (723 m) vystupují o trochu výše.

Až vás přestane bavit polykat kilometry ve stopě, rozhlédněte se trochu kolem sebe nebo si udělejte malou odbočku. Za návštěvu rozhodně stojí Jistebnice, což je ostatně jeden z uzlů běžkotras. Věž zdejšího kostela slouží jako krajinný orientační bod. Daleký pohled do kraje se otevírá od poutního chrámu sv. Magdalény jižně od města, kam vás také přivedou stopy. A v Jistebnici přijde určitě vhod hospoda – takovou horkou čokoládu, jakou vám naservírují v podniku Kulturní dům, hned tak někde nedostanete.

Skoro v každé osadě či vesnici na České Sibiři najdete starou roubenou chalupu, dřevěnou nebo kamennou zvoničku či vesnickou kapli. Krásný soubor lidové architektury představuje osada Ounuz pod Javorovou skálou. Stačí odbočit pár metrů ze stopy a ocitnete se v prostředí, kde se natáčela pohádka Pyšná princezna. Malebná je i zřícenina Starého zámku u Borotína na východním okraji běžkařské oblasti.

Běžkařské stopy na České Sibiři udržuje Společenství obcí Čertovo břemeno, na což vás decentně upozorní kasička u každého parkoviště. Do ní můžete vhodit příspěvek na údržbu stop.

Koncentrace lyžařů tu bývá i o víkendech v porovnání s Krkonošemi nebo Jeseníky příjemně nízká a je zajímavé sledovat lyžařský provoz. Občas kolem vás profičí jako vítr nadupaní sportovci v závodní výbavě, za chvíli ale potkáte chlapíka možná z vedlejší vesnice na polarkách, které ještě pamatují komunismus.

Obrovskou výhodou stop na České Sibiři je jejich snadná dostupnost z Prahy i z dalších měst. Například z Tábora dojedete do Jistebnice za pouhou čtvrthodinu. A tak jediným handicapem v porovnání s pohraničními horami zůstává větší závislost na počasí, protože i přes poměrně drsné klimatické podmínky bývá na České Sibiři přece jen méně sněhu než na horách.

Cesta autem z Prahy na Českou Sibiř trvá něco málo přes hodinu. Jeďte směrem na Tábor a u Votic odbočte vpravo do Sedlece-Prčice. Pozor, silnice mezi Jetřichovicemi a Cunkovem se v zimě neprohrnuje a při vyšší sněhové pokrývce tudy neprojedete ani se zimní výbavou.
Dobrým východiskem běžeckých stop je i železniční stanice Střezimíř na trati Praha–Tábor. Vlak jede z Prahy necelé dvě hodiny, většinou musíte přesedat v Benešově.

http://cestovani.idnes.cz autor: Vít Štěpánek