Hra na Hrad

Famfáry znějí, král přichází a usedá na trůn. Na hlavě krásnou korunu, v ruce žezlo i zlaté jablko, tělo halí dlouhý červený plášť. „Úsměv, vyletí ptáček,“ ozve se za fotoaparátem a za pár minut už rozesmátý malý kluk mává fotkou, kterou získal na památku té krátké doby panování. Příběh Pražského hradu děti baví.

Příběh Pražského hradu

Stálou expozici Příběh Pražského hradu, která provádí návštěvníky jeho dlouhou historií, doplňuje dětská Hra na Hrad. Je zábavná i poučná. Děti poznávají například meč ze 14. století, pohřební šat Karla IV., náhrobek Přemysla Otakara II., šperky Rudolfa II. a spoustu dalších vzácností. Procházejí nejenom Starým královským palácem, ale později i celým hradem. Přitom se rozhlížejí, žasnou, nad něčím možná mávnou rukou. Tou hrou ale vnímají „duši“ významného místa českého národa.

Tiše, začínáme!

Na začátku hry čeká děti asi desetiminutový film, který jim naznačí, na co se můžou těšit. Možná je dobře, že je snímek tak trochu tajuplný. Navodí atmosféru doby, ve které vládli čeští králové téměř celé Evropě.
Po zhlédnutí filmu děti nadzvednou míče, na kterých při projekci seděly, a dozvědí se, které postavě z minulosti budou dělat pomocníka. Dětem věku prvního stupně základní školy jsou přiděleni umělec, řemeslník, strážce či služebník, děti starší 11 let pak pomáhají kronikáři, rádci, učenci nebo knězi.
Ještě před vstupem do výstavních sálů dostanou kluci a děvčata potřebné pomůcky: destičky s plánkem expozice, na kterém jsou vyznačena místa zadaných úkolů. Dále jsou připraveny pracovní papíry, tzv. Mistrovské glejty, na něž děti postupně vyplňují tajenku a kreslí nalezené předměty. Tužku si radši vezměte s sebou – pokud ale zapomenete, půjčí vám ji v pokladně.

Sedmero tajemství

Každá role řeší v expozici určitý problém prostřednictvím sedmi úkolů. Tak třeba řemeslník musí rozšířit hrad a zajistit jeho chod, kronikář zapisuje všechny události, strážce má zase zlepšit obranu sídla a uhlídat vzácné předměty, případně odhalit špeha na hradě. „Každý hledá na výstavních panelech svoji značku a pod ní najde úkol, který splní. Nejde o nic těžkého – je potřeba například najít starý meč či koženou truhlu, dýku, listinu, sochu, vzácné mince nebo šperky. Pokud někomu dělá problém čtení nebo bude chtít poradit, jsem vám k dispozici a pomohu vám,“ říká jedna z průvodkyní partě dětí.
Pod dětskými popiskami jsou navíc různé interaktivní objekty. Slouží nejen jako další zdroj informací, ale i jako nápověda k plnění úkolů. „Jéé, a co je to tady,“ ptá se blonďatá holčička a ukazuje na panel s obrazovkou. „To jsou dotykové obrazovky s počítačovou hrou z různých období vývoje hradu,“ dodává průvodkyně. Díky ní dostanou děti vystavené předměty do souvislostí. Hru si mohou zájemci odnést domů, pokud si ji na CD koupí v pokladně. Stojí 350 korun.

Mamutí kel a boty z hrobu

Hra na Hrad probíhá na hlavní, tzv. Modré trase výstavy, nicméně děti si můžou několikrát i „tematicky odběhnout“. Tak například v sekci Příběh mamuta se dozvědí, že první osídlení v areálu Pražského hradu nastalo už 5000 let před naším letopočtem. „Představte si, že tady nedaleko, v Lumbeho zahradě, odkryli archeologové nálezy z různých pravěkých etap a našli tam spoustu věcí,“ říká průvodkyně chlapcům obdivujícím prastarý mamutí kel.
V Příběhu pohřbívání zase školáci poznají rituály spojené s pohřbíváním žen a mužů patřících k dobové elitě. Věci, které se našly v hrobech, především unikátní šperky nebo šaty a boty, jsou úžasně zachovalé. Zvědavé hlavy okukují část pohřební dřevěné koruny císaře Karla IV. a boty z několika kusů sametů ušité přímo do rakve Ladislava Pohrobka. Děti zaujatě štěbetají i u vitríny z korunovačními klenoty. Vůbec nevadí, že originály jsou uložené v Chrámu svatého Víta a pro veřejnost vystavené pouze při významných událostech. Tyhle kopie z 50. let minulého století jsou zdařilé.

Jak to končí

Když děti splní všechny úkoly, stanou se zatím jen mistry. Až na Hrad přijdou podruhé a znovu si trasu projdou – tentokrát ovšem jako jiní pomocníci – budou povýšeni do šlechtického stavu. A jako šlechtici pak musejí prokázat v posledním úkolu svou čest a odvahu: vydají se hledat sedm ztracených klíčů po celém areálu Pražského hradu. Zvládnou-li to, čeká je největší odměna – stanou se samotným králem!
Hru na Hrad vymysleli spoluautoři výstavy manželé Martina a Jan Svobodovi. Jejich nápad je ale zatím bohužel jedním z prvních takových u nás, ačkoliv v zahraničí jsou dětské programy doplňující velké expozice celkem běžné.
Jak na to
Příběh Pražského hradu je umístěn v prostorách Starého královského paláce, vchod je ze 3. nádvoří nebo z náměstí Svatého Jiří.
Otevřeno je denněod 9 do 18 hodin v letní sezoně, v zimě se zavírá už v 16 hodin. Vstupné vyjde dospělého návštěvníka na 140 korun, děti zaplatí polovinu. Rodinná vstupenka (dva dospělí a až pět dětí) stojí 200 korun. Zatímco individuální návštěva dětské hry se nemusí objednávat dopředu, školní výpravy je nutné nahlásit, zájem o expozici je velký.
www.pribeh-hradu.cz

Tipy

Muzeum hraček

Na Pražském hradě je ještě další dětská expozice – Muzeum hraček v objektu Nejvyššího purkrabství. V sedmi sálech jsou k vidění exponáty od dob antického Řecka až po nejoblíbenější hračky současnosti shromážděné z celého světa Sbírka patří kreslíři a karikaturistovi Ivanu Steigerovi. Hračky začal sbírat v 60. letech 20. století. Počátkem 80. let otevřel první muzeum hraček v Mnichově, v Praze to bylo v roce 1994.
Otevřeno je denně od 9.30 do 17 hodin. Vstupné je 60 korun, děti platí polovinu. Rodinná vstupenka je za 120 korun. I když je v purkrabství otevřeno občerstvení, vezměte si raději své vlastní, ceny jsou tu vyloženě přemrštěné.

Zahrady

Zážitkem může být pro děti i návštěva hradních zahrad a Jeleního příkopu. V tom horním je louka, na které se menší proběhnou, větší se třeba pobaví s frisbee. Jelení příkop je přírodní rokle, kterou teče potok Brusnice. V době vlády Rudolfa II. se zde chovala lovná zvěř.
Prstenec zeleně kolem Hradu dnes tvoří celkem šest zahrad: Královská, Zahrada Na terase Jízdárny, Zahrada Na Baště, Rajská zahrada, Zahrada Na Valech a Hartigovská zahrada. K dovádění ale nabízejí jen minimální prostor, slouží spíš k odpočinku.

IN.iHNed.cz autor: Kateřina Hovorková