Jak má vypadat levné a účelné sídliště? Zajeďte se podívat do Strašnic

Pražské sídliště Solidarita má jednoduchý koncept. Po obou stranách parku se střídají čtyřpatrové bytové domy s řadovými rodinnými domky.

Pravítko a kalkulačka, nové byty budou hračka. Jak mají být velké kuchyně? Šest čtverečních metrů nejméně. Třicet až čtyřicet na dvoupokojový byt, ať má každý z manželů klid. Na tři pokoje padesát. To stačí, víc to nesmí stát. Ke spokojenosti všech spočítal František Jech.

Jednoduchá matematika má základ v komplikovaném názvu. Jak velké byty se mají stavět, určoval v poválečném Československu dokument "Funkční a směrné plány bytů" s podtitulem "Základy pro stanovení bytového standardu, odpovídající sociální a kulturní úrovni obyvatel v Československu po druhé světové válce".

František Jech patřil do týmu architektů, kteří navazovali na předválečný funkcionalismus a levicové vize o jednoduchém úsporném bydlení. Už v roce 1931 organizovala architektonická Levá fronta výstavu proletářského bydlení, kterou doplnil odborný text Ekonomie nejmenšího bytu. Inspirací českým architektům byly Le Corbusierovy úvahy o Zářících městech tvořených jednoduchými domy zasazenými do zeleně. Místo bloků domů tvořících spletité městské uličky rovné linie domů bez dvorků. Centrální park, kolem kterého jsou domy rozestavěny v pravidelném rastru.

V poválečném plánovacím týmu se František Jech sešel s Karlem Storchem, a jen co dokončili výpočet bytových standardů, vše si vyzkoušeli v praxi. Ve Strašnicích na ně čekal téměř kilometr dlouhý a půl kilometru široký pozemek, na kterém bylo potřeba v rámci poválečné dvouletky postavit dvanáct set nových bytů. Do týmu přibrali ještě Hanuše Majera a na konci roku tu již stálo první poválečné sídliště Solidarita.

Koncept bydlení byl jednoduchý. Uprostřed dlouhého pozemku zůstal upravený park, po jehož stranách se střídaly čtyřpatrové bytové domy s řadovými rodinnými domky, které měly jedno patro. Byly to jednoduché nepodsklepené stavby, například se tu vůbec nepočítalo s praním a sušením prádla, neboť to měla, v duchu nastupujícího kolektivismu, obstarat jedna velká sídlištní prádelna.

Vnitřní uspořádání řadových domků bylo účelné. V přízemí je po jedné straně vstupní chodby kuchyně a koupelna, na druhé straně schodiště do patra. Přízemní obývací pokoj má dveře, kterými se dá vejít přímo na malou zahrádku. V patře jsou pak dvě ložnice, z nichž ta menší má nad zahrádkou malou terasu.

Na stavbě sídliště se pracovalo družně, stavělo tu společně šest bytových družstev. A také pružně. Například betonové polotovary pro konstrukci stropů se vyráběly přímo na staveništi, aby se nemusely dovážet a skladovat. Díky tomu se stavělo také svižně. Domy na Solidaritě mají betonový nosný základ, do kterého si družstevníci jednoduše vyzdívali cihlové příčky. Návod na příště, jak stavět dobré sídliště.

JAK SE TAM DOSTAT

Nejbližší zastávkou tramvaje je Zborov – Strašnické divadlo, kde staví spoj číslo 11. Od metra Strašnická se sem pěšky dostanete asi za 10 minut.

http://cestovani.ihned.cz autoři: Milan Rokos, Jiří Oulický