Jak si najít svůj vlastní pomníček
Je jich několik set a vážou se k nim pytlácké historky, tragické osudy dřevorubců, vraždy, ale i příběhy s dobrým koncem - jizerskohorské pomníčky. Mimo značené trasy je hledali nadšenci už v 80. letech. Neměli tehdy GPS, pouze knihu Miroslava Nevrlého, který je do textu zařadil spíš pro zpestření.
V době, kdy digitální naviagace byla pouhou představou ze sféry sci-fi, v televizi běžela Hitšaráda a Jizerské hory byly těžce zkoušeny exhalacemi, chodily po tamních hvozdech party nadšenců, kteří hledali prastaré pomníčky. K dispozici měli jen přibližný popis z knihy Miroslava Nevrlého a značně nepřesné mapy, které byly součástí tohoto kultovního díla. Při každém objevu zažívali "pomníčkáři" radost a mrazení v zádech zároveň. Třeba když se jim podařilo najít Effenbergerův kříž na těžko přístupných severních stráních hor. V místech, kam by jinak těžko někdo zavítal, pak na desce zasazené do kamene četli: "Josef Effenberger - 8. 4. 1895". Z Knihy o Jizerských horách přitom věděli, že právě tady zabil dřevorubce padající strom.
Bez GPS je to kumšt
Dílo zoologa Miroslava Nevrlého vyšlo poprvé v roce 1976. I když kniha nepojednávala zdaleka jen o pomníčcích, podnítila zájem o tyto drobné připomínky minulosti v krajině u několika generací hledačů. Najít pomníček podle mapy a popisu v knize přitom nebylo vůbec jednoduché, spíš se jednalo o dobrodružnou výpravu. Proč ale byly údaje o pomníčcích tak nepřesné? Že by záměr autora?
"No, tak trochu," směje pan Nevrlý, dnes důchodce, jinak ale dlouholetý pracovník Severočeského muzea v Liberci. "Ale o moc přesněji to stejně nešlo udělat. Mapy tehdy nebyly digitalizované, takže se na ně všechno lepilo. Zkazil jsem si na tom oči, protože se podsvicovaly ostrým světlem. Příšerná práce to byla. Mapy jsem schválně nekazil, ale do textu jsem to návodně nepsal," říká Miroslav Nevrlý a dodává, že lidé mají větší radost, když si pomníček najdou sami, než když je k němu dnes dovede GPS.
Trhák jako vedlejší produkt
To Miroslava Nevrlého přivedlo kdysi k pomníčkům náhodné setkání. Po promoci získal místo v libereckém muzeu. Jizerské hory ale znal, jezdil sem od roku 1949 s rodiči na prázdniny. "V muzeu byla spousta německých knížek a nesrovnaných vlastivěd, časopisů a kronik. Začal jsem je třídit. Jako přírodovědec jsem navíc rád chodil do hor. Zkoušel jsem tam hledat to, o čem jsem se dočetl v těch materiálech, a naopak - co jsem našel v horách, snažil jsem se dohledat v publikacích. Trvalo to asi patnáct let. Protože jsem vystudoval systematickou zoologii, nedalo mi to a vytvářel jsem si přitom takovou kartotéku. Ta se mi pak hodila," vypráví o své práci v muzeu Miroslav Nevrlý, kterého jednou překvapil otázkou, na čem právě pracujete, ředitel tehdejšího Severočeského nakladatelství.
"Zalhal jsem, že na knize o Jizerských horách, poněvadž jsem nedělal na ničem. A on řekl, že to vydá. Tak jsem na tom musel začít doopravdy pracovat," vysvětluje genezi dnes slavného díla autor a dodává, že původně v ní pomníčky ani neměly být. Kapitoly o tomto úkazu se rozhodl autor zařadit až posléze, aby kniha byla pestřejší. A trhák byl na světě!
Patroni navždy
Zájem lidí o knížku po jejím prvním vydání byl obrovský. Za panem Nevrlým tehdy přicházela do muzea spousta nadšenců. Ti jablonečtí se nakonec sdružili do spolku Patron, který funguje dodnes.
"Jezdili tehdy po archivech a objevovali podrobnosti, které jsem ani já nikde nevyčetl. Po roce 1989 začali fungovat oficiálně a ještě stále vydávají stejnojmenný čtvrtletník, kde se můžete dočíst nejen o pomníčkách v Jizerských horách, ale i široko daleko."
Pýchou a snahou každého člena je totiž nalézt nějaký "svůj" pomníček. I když je jich v Jizerkách oproti jiným oblastem opravdu mnoho (počítáme-li i pomníčky v širším okolí, dobereme se téměř k pětistovce), jejich zásoba není nevyčerpatelná. A tak "patroni" jednak rozšiřují svoje pole působnosti i na polské části hor, na Krkonoše nebo na Lužické hory, jednak staví pomníčky nové. Ty pak zase hledají jiní nadšenci.
Snad největší zásluhu mají ale "patroni" na tom, že staré pomníčky nezmizely. Opravují je, zkrášlují, bdí nad nimi. Pomáhají tak uchovat nepříliš známou tvář Jizerských hor. Většina pomníčků pochází z 19. století a podle Miroslava Nevrlého vděčíme za jejich nebývalé množství tehdejším majitelům zdejších panství. Chudí pozůstalí po tragicky zemřelých dřevorubcích by asi na stavbu pomníčku těžko sehnali prostředky. V pohraničních oblastech ale mizely pomníčky často po odchodu německého obyvatelstva. Nebýt možná pana Nevrlého, zmizely by pomalu i z Jizerských hor. Už v době, kdy knihu přípravoval, totiž s Němci tajně některé pomníčky obnovoval.
Příběh pytláka Stammela
Osudů spojených s pomníčky je mnoho, některé by se ale daly označit za kultovní. Třeba příběh pomníčku, který se nalézá nedaleko přehrady Černá Nisa, zná každý "pomníčkář". Zároveň je to nejoblíbenější historka pana Nevrlého. Podrobně je příběh o pytlákovi Stammelovi popsán v jeho knize, z níž uvádíme zkrácenou verzi:
"Pytlačit začal Stammel prý už v mládí. Nebyl to obyčejný, sprostý pytlák, ale dobrosrdečný a také spolehlivý chlapík: za pět zlatek kdykoli opatřil srnce. Zásoboval jimi všechny svatební hostiny v Jizerských horách.
V té době se hodně lidí z Jizerských hor stěhovalo do Ameriky. I Stammel se rozhodl, že tam odcestuje. Prodal hospodářství, koupil lístky na loď a sezval kamarády na rozlučkovou hostinu, kvůli níž se ještě naposledy vydal do hor, aby tam ulovil jelena. Stalo se tak v úterý 6. října 1863. Nedaleko místa činu byli ale na číhané dva lesníci: Antonín Mieth a adjunkt Neuwinger. Když uslyšeli výstřel, běželi za ním a uviděli na svahu Nisy pytláka skloněného nad jelenem. Ten na ně bleskurychle vystřelil. Adjunkt uskočil za strom, ale starší a pomalejší Mieth vykřikl a zhroutil se. Pak vystřelil Neuwinger. Pytlák zmizel, jako by se do země propadl. Adjunkt se o něj ani nestaral, přiklekl k lesnímu, který krvácel z ošklivé rány na pravém stehně. Teprve pozítří, 8. října, se po horách roznesla zpráva, že se Stammel nevrátil ze svého posledního lovu, a lidé se jej vypravili hledat. Našli jej mrtvého slabou čtvrthodinku od místa přestřelky. Lesní Mieth se po dlouhé době uzdravil a jeho rodina postavila na místě neštěstí kamenný pomníček s křížem a nápisem Miethova rodina. Přesto se pomníčku říká Stammelova smrt."
"Ten příběh měl zvláštní dohru. O knize se doslechl potomek Stammela v USA, tak sem přijel pátrat. Prý má dokonce kabát, v němž jeho prapradědečka zastřelili," usmívá se pan Nevrlý a dodává: "Tenkrát byl ten pomníček v hluboké houštině, ani se to nedalo najít. Dnes tam vede cesta a je u toho taková knížka, kam se lidi zapisují."
Jak se tam dostat
Vychozím bodem v Jizerských horách je Bedřichov, kam jezdí z Prahy autobus s přestupem v Jablonci n. Nisou.
Tip na výlet
Černá Nisa
Jedna z překrásných přehrad Jizerských hor nabízí v létě velmi studené koupání. Cestou z Bedřichova se můžete zastavit na Nové Louce, kde stojí lovecký zámeček, dnes restaurace.
Kam na jídlo
Pyramida
Zrekonstruovaná horská chata leží v osadě Jizerka doslova v klínu Jizerských hor. Nabízí velmi chutnou kuchyni, která vyhoví i vegetariánům. Součástí venkovní zahrádky jsou i dětské prolézačky.
Kde se ubytovat
Smědava
Horská chata z počátku 19. století nabízí ubytování v několika vícelůžkových pokojích. Menší komfort vám vynahradí poloha chaty mezi dvěma nejvyššími horami Jizerek - Smrkem a Jizerou. K chatě se dá dojet autem, je odsud východisko řady turistických cest.
Užitečné internetové stránky
http://stovi.info/pomnicky web Josefa Stoklasy
http://patron.bdnet.cz stránky sdružení Patron
http://pomnicky.haufer.com další "pomníčkologická" stránka
www.jizerky.eu vše o Jizerských horách
Lidé mají větší radost, když si pomníček najdou sami, než když je k němu dovede GPS.
Miroslav Nevrlý
autor knihy o Jizerských horách
Kde dál pátrat
O pomníčkách v Jizerských horách se dozvíte také na webu Josefa Stoklasy, který výsledky svého pátrání zveřejňuje už téměř deset let. Našel 461 pomníčků.
Foto Milan Drahoňovský, Josef Stoklasa: Schované Pomníčky se často krčí na těžko přístupných místech. Jak se k nim dostat, se dozvíte například na stránkách sdružení Patron. Miroslav Nevrlý Autor Knihy o Jizerských horách, která se v roce 2007 dočkala třetího vydání. Stammel Slavný pomníček na počest "poctivého" pytláka Stammela hledejte u přehrady Černá Nisa. Gackův Připomíná loupežnou vraždu, jejíž pachatel nebyl nikdy dopaden.
http://in.ihned.cz/ autor: Jana Patková
