Kam nás honí mlsná

Krajové nebo místní speciality zase přišly do módy. Dobré restaurace je hrdě zařazují do svých menu. Špatné restaurace se také pokoušejí svézt na vlně, a tak si například v jedné beskydské kolibě můžete dát neobvyklou místní specialitu - těstoviny místního zbojníka, které obsahují mimo jiné olivy. Inu, proč by nemohl zbojník milovat italskou kuchyni?
Jak vidno, ne vždycky se podaří najít důvěryhodný zdroj regionálních specialit. Dokonce i v Praze je možné sehnat koláče, které jsou prezentovány jako "chodské", ale kolik mají společného s těmi skutečnými, je vždycky sázka do loterie.
Pokud tedy zrovna vymýšlíte, kam se rozjet na víkendový výlet, dobrým nápadem může být právě cesta za vyhlédnutou lahůdkou. Nějakým zázrakem bývají právě regiony, ve kterých vznikly slavné dobroty, lahodné i pro oko výletníka.

Strom Slovácka

Na výpravu za prababičkou mezi ovocem - jeřábem oskeruší - se můžete vydat do Tvarožné Lhoty. Najdete ji na jihu Moravy u hranic se Slovenskem. Právě tam rostou několik set let staré stromy, často uprostřed sadů a vinohradů, ale i ve volné přírodě.
Oskeruše se stala symbolem péče o zachování starých druhů ovoce. Místní nadšenci pořádají řadu akcí k oslavě a dalšímu rozšíření tohoto stromu, který se sám od sebe množí jen velmi těžce.
Zavítáte-li na jarní Slavnosti oskeruší nebo na zářijové oskerušobraní, můžete nejen ochutnat a zakoupit kompoty, zavařeniny, mošty, oskerušové koláče a samozřejmě oskerušovici, ale také si odvézt sazeničku s návodem na pěstování.
Místostarosta Tvarožné Lhoty Vít Hrdoušek, jedna z duší obnovy oskeruše na Slovácku, je s dobrým dílem spokojen, i když trochu unaven. "Slavnosti oskeruší lákají a lidé si je pochvalovali. Ale my pořadatelé jsme si letos říkali, že už nám to trochu přerůstá přes hlavu - 1500 lidí je příliš mnoho na malý kulturáček," říká.
Přesto se zdá, že energie místním nadšencům nechybí. "Do budoucna se chceme zaměřit i na propagaci dalších zajímavých druhů dřevin, jako jsou durancie nebo dřínka," zmínil se jen tak mezi řečí Vít Hrdoušek.
Máte-li tedy radši intimnější atmosféru, velkým víkendovým slavnostem se vyhněte a za oskeruší vyrazte jindy. Nejméně víkendová návštěva Bílých Karpat se rozhodně vyplatí.
Kromě oskerušových specialit si můžete odvézt i bylinkové čaje z okolních strání. Místní IN klub je prodává pod poetickými názvy Horňácký odzemek (prvosenka, dobromysl, ostružina, lípa - proti nachlazení), Karpatský verbuňk (kopřiva, malina, bříza, máta - na dobré trávení) a samozřejmě Oskerušový sen (oskeruše, jablko, šípek).

Pro pivo či pro uši

Milovníci atmosféry starých klášterů jistě vědí, že k velkým řeholním domům patří i obchůdky, v nichž řádoví bratři a sestry prodávají produkty svých zahrad a sadů - likéry, vína, čaje, medy, marmelády.
Premonstráti v klášteře Želiv v okrese Pelhřimov se pustili do výroby přírodního svrchně kvašeného piva a prodávají ho ve třech příchutích. Klasické pivo Gottschalk má patnáct stupňů. O dva stupně slabší je pivo medovinové (Castulus) a třešňové (Siard Falco). Piva s příchutěmi mají pochopitelně nasládlou chuť, ale i pro milovníky hořkosti budou jistě zajímavou změnou. Lákadlem jistě bude i prohlídka kláštera s průvodcem (komunisty zdevastované budovy různého stáří a slohů dokázali premonstráti za necelých 20 let obdivuhodným způsobem obnovit včetně přilehlých půvabných zahrad). V želivském klášteře se můžete i ubytovat.
K výletu láká díky své kulinářské specialitě i městečko Štramberk. Najdete je v Beskydech a proslavilo se zejména díky perníkovým kornoutům zvaným Štramberské uši.
Štramberk leží v prudkém kopci, a díky tomu má půvab středomořských městeček s podobnou polohou - úzké uličky, terasovité zahrady, úžasné výhledy do kraje.
Místní městský pivovar vaří vlastní nefiltrované kvasnicové pivo, jehož tmavou verzi označil dopisovatel Wall Street Journalu za nejlepší tmavé pivo ve střední Evropě. Když se domluvíte předem, můžete si užít i exkurzi s vysvětlením přípravy piva a ochutnávkou. Místní kuchyně nabízí především speciality připravené s použitím piva, je tedy co objevovat.
Štramberské uši jsou prý památkou na Turky, kteří v dobách svého tažení usekávali nebohým křesťanům uši a odváželi si jich plné pytle. Touto děsivou vysvětlivkou se však nenechte odradit a rozhodně ochutnejte. Perníkové uši mohou být sypané oříšky či mandlemi, a když jich pár balíčků přivezete domů, naplňte je šlehačkou, vanilkovou, kávovou či ořechovou zmrzlinou.

Koláče od Vavřinečka

Tradiční chodské koláče prý vznikly v době místního vlasteneckého hnutí kolem poloviny 19. století. Tehdy je lidé začali s sebou nosit na poutě na Veselou horu, kde je kostelík sv. Vavřince. Koláče z kynutého těsta se zdobí ornamenty třemi druhy náplní - povidlovou, makovou a tvarohovou.
"Pečeme doma, ano, ale už jen občas, třeba když jsou svátky. Je to piplavá práce a náročná na fantazii, protože správná hospodyňka by nikdy neměla udělat dva koláče stejné. A je i trošku otázkou prestiže mít pěkné koláče," vysvětluje domažlická účetní Marie Jírovcová, která na Chodsku žije celý život.
I když se koláče alespoň před slavnostmi stále ještě pečou v řadě chodských domácností, pravidelné domácí pečení je už spíše výjimkou. Naštěstí dnes existují rodinné cukrárny a pekárny, jejichž majitelé dbají na tradiční pečlivý postup.
Takovým příkladem je paní Konopíková z Krchleb nedaleko Domažlic. Když se v roce 1990 rozhodla péci koláče nejen pro vlastní rodinu, nebyl v okolí téměř žádný zájem - většina hospodyněk tvrdila, že si koláče dokáže upéct sama. Dnes jdou koláče skvěle na odbyt a paní Konopíková postupně předává úspěšnou firmu dceři, která se mezitím vyučila pekařkou.
Krchlebské koláče koupíte zatím pouze v západních Čechách, ale cesty na Chodsko nebudete litovat. Mírná kopcovitá krajina láká k výletům na kole. Na tamních vesnicích je fascinující hrdost na místní tradici, v Čechách zcela výjimečná. Chcete-li si například prohlédnout ženy v tradičních krojích, stačí vyrazit v neděli na mši v některé z chodských vesnic.
Pravé chodské koláče jsou poctivé, žádné náhražky, navíc se ještě často vylepšují směsí smetany a rumu - takže jsou velmi kalorické. Pro hezký zážitek je však třeba něco obětovat.

EKONOM.IHNED.CZ autor: Karolina Kamberská