Kladno - město ve stínu Prahy

Představte si město okrášlené v noci fungujícími slunečními hodinami a rozpadajícími se ocelárnami. V jedné z hospod točí vlastní borůvkové pivo a v šachtě přeměněné na muzeum provádí bývalý důlní záchranář. Na jeho okraji stojí dávno vyhaslá sopka. Kladno není na první pohled turistickým tahákem. Ale jen na první pohled.

Doba se prý změnila a dopoledne už v hospodě lidi v montérkách nesedávají. Ti zaměstnaní prý budují kapitalismus a ti nezaměstnaní nenosí montérky. V kladenské hospodě U Kozlíků to ovšem hodinu před polednem tak nevypadá. Nejviditelnějším oblečením jsou zelené reflexní vesty a pěnivé půllitry nejčastějším nápojem.

Zdejší starokladenské pivo tvoří sice jen menší část místního výstavu, ale hosté si - podle slov provozního Petra Macháčka - pomalu na nové chutě zvykají. Měnit tradice a hlavně chuťové návyky hostů je dost riskantní podnik. "Prostě mi vadí způsob vaření a zrání europiv. Jsem zastáncem otevřené spilky a české pivo je typické rmutováním. Navíc mi nesedí pivo vyráběné infuzí," říká Macháček, zatímco připravuje varnu pro další várku.

Pivo z borůvek

V praxi to znamená, že zatímco běžně se pro rmutování využívá přestávek a povaření ve zvláštní nádobě (rmutovacím kotli), u infuzí se děje vše v jedné nádobě a naráz. Tím se celý proces zrychlí, ale pivaři tvrdí, že jde o velký ústupek projevující se na chuťové kvalitě piva.

Velké pivovary kryté zahraničním kapitálem přecházejí na procesy, jež výrobu piva zrychlí. "Výstav máme 70?hl starokladenského za měsíc a výroba desetistupňového piva trvá 38 až 40 dnů. Takovýhle interval si velkopivovary nemohou dovolit," tvrdí Petr Macháček.

Někde se vaří pivo v silnějších alkoholových koncentracích a pak se naředí vodou, jinde místo otevřených spilek zraje v uzavřených nerezových tancích. Charakter piva se opět mění, a většinou k horšímu. Možná to bude jedna z hlavních příčin úspěchu malých pivovarů. Ty se snaží vrátit k české pivní klasice a zároveň experimentují se surovinami českých luhů a hájů. Těmi jsou i borůvky.

Přiznejme si, že pivo s borůvkovým aroma zní poněkud exoticky. "Na výrobu dvou set litrů borůvkového speciálu se spotřebují tři kila borůvek. Pivo získá výrazné aroma, ale pivní chuť přebitá není. Občas můžete u nás ochutnat pivo konopné i zázvorové. Jednou na nás zákazník, jakmile zjistil čepování konopného piva, zavolal policii. Přitom ale obsah THC je v pivu z technického konopí nulový," popisuje reakce hostů na nestandardní piva provozní.

Mědí se lesknoucí varna působí historicky. Jde ale o image, neboť hnědě se leskne pouze opláštění nerezového jádra. Nerez totiž výrazně lépe odpovídá hygienickým předpisům. Z místní produkce najdete "na čepu" vždy čtyři druhy piva. Tři základní, 10,8 stupně, 12,8 stupně a 13,8 stupně, se liší obsahem alkoholu . K tomu máte možnost vyzkoušet některý ze speciálů. Ochutnejte, můžete být mile překvapeni.

Za uhlím

Vinařice, malá obec ležící asi 7 km od Kladna, mají vedle sebe dva úzce "spřízněné" objekty. Zatímco důl Mayrau je pro fárání dnes už uzavřen a je z něj muzeum, vedle stojící věznice funguje stále. Někteří z trestanců na dole pracovali a mnozí z nich po skončení trestu nastoupili na šachtu jako regulérní havíři. Znali prostředí a věděli, jak tvrdý byl havířský chlebíček.

Historicky prý může za nález uhlí na Kladensku obyčejný krtek. V jednom z krtinců se roku 1772 černě zaleskly zlomky uhlí. Stačily tři roky, aby byla v hloubce několika stovek metrů pod povrchem odkryta uhelná sloj. Následovalo spuštění těžby, jež se po desetiletí rozšiřovala. Krtčí hromádka měla odstartovat stovky let trvající těžbu kladenského uhlí.

Dnes už na hornické řemeslo zůstaly pouze vzpomínky. Důl zůstal zachován tak, jak jej v poslední den opustili chlapi z poslední šichty. Na hácích visí fáračky, ve sprchách provázky naznačují proud vody, který kdosi zapomněl vypnout. Expozice důlní záchranné techniky představuje škálu záchranných přístrojů, ale kluky všeho věku to spíš bude hnát dolů do dolu.

Na "Majrovce" se sice už nefárá, nicméně do podzemí návštěvník nakonec nakoukne. Štola je vybudována z bývalého atomového bunkru, leč iluze reality je dokonalá.

Ocelové výztuže (hajcmany) drží klenbu a kusy uhlí na dopravníku jen jen se posunout směrem na vozík. Dva pomalu rozpadající se horníci kutají uhlí v porubu, jenž svými rozměry jasně naznačuje, že práce to nebyla ani komfortní, ani jednoduchá, ani bezpečná.

"Už bychom potřebovali nové figuríny, tihle už v našem podzemí makají hodně dlouho," komentuje jejich stav průvodce Bořivoj Hasman. V dole bývávali zaměstnaní i koníci. Vzhledem k obtížnosti dopravy klecí do nižších pater tam trávili bez vyfárání valnou část života.

Když se horníci prokutali k blízkosti dávno utuhlého magmatu Vinařické hory, narazili na přirozenou cestou zkoksovatělé uhlí. To zdaleka není jediná zajímavost dolu. Asi největší obdiv budí těžní stroj firmy Ringhoffer, Smichow vyrobený roku 1905, dodnes plně funkční.

Při dnešním shonu, v němž se vše měří spotřebou, už málokdo vyrobí "mašinu" s předpokladem stoletého bezporuchového provozu. Navíc původně lodní stroj (zákazník si jej neodebral, a tak skončil po světové výstavě v Paříži na kladenském dole) by při dobré údržbě mohl "makat" ještě hezkých pár desítek let.

Vinařická hora

Stratovulkán Vinařická hora se stal místem nálezů zajímavých minerálů. Dnes po hoře vede jako geologická exkurzní trasa i naučná stezka o délce 2,5 km s devíti zastávkami. Nejeden zeolit v soukromých sbírkách pochází právě odtud. Pomineme-li České středohoří, kde takřka každý kopec býval sopkou, není u nás příliš mnoho území, kde je možné potěžkat si lávovou strusku.

Milovníka květin zaujme bělozářka liliovitá či nádherně fialově kvetoucí vřes, zoolog zaostří na ještěrky obecné, pobíhající po skalách, či v listí se plazící slepýše. Ve vzduchu třepotavě vyhlížejí svou oběť na oběd poštolky, zatímco ve výšce krouží káňata. Při troše štěstí se proběhnou kolem mufloni.

Za dobrého počasí dohlédnete na sopku Říp, s jejíhož vrcholu měl praotec Čech vidět zemi mlékem a strdím oplývající. Ačkoli stezka není nijak dlouhá ani náročná (převýšení je pouhých 70 metrů), místy vede terénem pro kočárek či kolo špatně průjezdným.

Důl zůstal zachován tak, jak jej v poslední den opustili chlapi z poslední šichty.

Fosilie
Na haldách bývalého dolu Ronna, patřícího pod kladenskou část Švermov, se dají najít zajímavé exempláře fosilizovaných rostlin.

Jak se tam dostat
Do skanzenu Mayrau jezdí z Kladna autobus MHD číslo 9, stanice Důl Mayrau. Vlakem lze do zastávky Kladno-Švermov.

Jak na to
Hornický skanzen Mayrau
Skanzen je otevřený celoročně po - ne od 9 do 15 hodin. Délka prohlídky podle zaměření může trvat až 2 hodiny. Dospělí zaplatí za vstup 40 Kč, děti, studenti a důchodci 20 Kč.

Kam na jídlo
Pivovar U Kozlíků
Československé armády 3230, tel.: 312 240 660
Starokladenský městský pivovar se nachází nedaleko pěší zóny. Ačkoli se maskuje za sportovní bar, vaří tam dobře.

Kde se ubytovat
Penzion U Zlatého selátka
Osvědčenou restauraci a penzion U Zlatého selátka najdete v Kladně na adrese Štefánikova 207 (www.zlateselatko.cz). Dvoulůžkový pokoj stojí zhruba 760 až 1500 korun (podle velikosti a vybavení). Restaurace nabízí českou i zahraniční kuchyni.

Užitečné internetové stránky
www.mestokladno.cz oficiální web Kladna
www.mayrau.wz.cz hornický skanzen Mayrau
www.kladnominule.cz staré fotografie, pohlednice, příběhy
www.starokladno.cz Starokladenský měšťanský pivovar

http://in.ihned.cz autor: Topi Pigula