Kolečko kolem Krnova

Víte, které naše město se nazývalo městem stavů a varhan? V prvním případě se mu dokonce přezdívalo Slezský Manchester, o druhý aspekt se postaral rok 1844 a počátek firmy Rieger-Kloss Varhany. Tušíte správně, jedná se o Krnov.

Krnovsko tvoří severní část někdejšího okresu Bruntál, jenž je zároveň severozápadním výběžkem Moravskoslezského kraje se specifickými podhorskými a horskými podmínkami. Krnov, ležící na soutoku řeky Opavy s Opavicí, vznikl na křižovatce dávných obchodních cest spojujících pobaltská hanzovní města s Itálií, v podhůří Nízkého Jeseníku v těsné blízkosti česko-polské hranice.
Jeho název (Kyrnow) je prvně písemně doložen roku 1240. Po třicetileté válce se historicky významný územní celek na rozhraní Moravy a Slezska dočkal postupného oslabení moci a ztráty staletí budované prestiže. Nový rozmach města nastává až po druhé polovině 19. století, kdy jej prudký rozvoj především textilní, ale i strojírenské a potravinářské výroby zařadil mezi významná průmyslová střediska. Daleko ve světě také proslul závod na uměleckou stavbu varhan.

Sakrální památky Krnova
Jedinečnou historicko-architektonickou památku z přelomu 13. a 14. století tvoří bazilikální trojlodní stavba s dvouvěžovým průčelím a polygonálně ukončeným presbyteriem. Obě průčelní věže jsou ve spodních částech hranolové a obě ve vyšších částech přecházejí v osmiboké nástavby, každá však v jiné úrovni. Levá z věží sloužila dlouhou dobu jako městská hláska.
Chrám prodělal několik přestaveb na přelomu 14. a 15. století, jež však nesetřely jeho mohutné gotické založení. V roce 1779 zachvátil město rozsáhlý požár, při němž vyhořel i samotný kostel. Ke konci 18. století byl interiér kostela barokizován. Na jeho severní straně jsou umístěny cenné renesanční náhrobky ze 16. století, kdy také došlo k přístavbě kaple sv. Kříže a sakristie s oratoří. Koncem 19. století přibyla novogotická západní předsíň. Vedle kostela je k vidění arkádová zeď, tzv. Švédská, s lunetovým cimbuřím z období 1523 – 1543.
Mimořádně významnou památku Krnova představuje minoritský klášter s přilehlým kostelem Narození Panny Marie, založený koncem 13. a počátkem 14. století v době gotiky. Ještě starší je kostel sv. Ducha z druhé poloviny 13. století, který byl v první polovině 15. století rozšířen, v 18. století pak barokně přestavěn.
Za zmínku také stojí další stavby: v jádru renesanční zámek, neorenesanční radnice nebo barokní poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné na vrchu Cvilín z 18. století, významné poutní místo celého Slezska. Novější památky zastupují neorománská židovská synagoga z roku 1871, jediná synagoga s dvojvěžím na průčelí na celém území Slezska a Moravy, či neogotický evangelický kostel z počátku 20. století.

Kostel Panny Marie Karmelské (Býkov-Láryšov)
Obec Býkov-Láryšov leží asi pět kilometrů jižně od Krnova a tvoří ji dvě části: Býkov a dva kilometry vzdálený Láryšov. U první, podle zakládací listiny, vedou kořeny do roku 1238 a k panství hradu Cvilín; druhá pak byla založena až v roce 1793 na místě dřívějšího rybníku.
Sakrální památku střediska představuje kostel Panny Marie Karmelské, postavený v Býkově. Tato podélná jednolodní sálová stavba z let 1767 – 1788 je postavena v ose sever – jih, uzavřená mírně odsazenou apsidou segmentového půdorysu. K východní zdi kostela přiléhá čtyřboká sakristie, nad jižním průčelím se zvedá za volutovým štítem hranolová zvonice.

Kostel sv. Michala (Hošťálkovy)
Ves Hošťálkovy, která leží v údolí Kobylího potoka, je připomínaná už v roce 1281. Na jeho levém břehu tvoří těsnou kulisu obce zalesněný svah Doubravy. Mezi obcí a vrchem Tříslovým, ležícím jihovýchodně, patří ke vsi roztáhlý dvůr Hůrka. Za celou dobu existence Hošťálkovy spadaly pod různá panství, která se starala o jejich správu. Historie je rovněž spojena s tamním renesančním zámkem z konce 16. století, který leží v severním cípu střediska.
Na severozápadním okraji obce se nachází kostel sv. Michala, vystavěný v letech 1790 – 1792 v podobě podélné jednolodní stavby s odsazeným půlkruhově ukončeným kněžištěm. K jeho severní straně přiléhá čtyřboká sakristie s oratoří v patře, k lodi obdélníkového půdorysu se v ose západního průčelí zase přimyká hranolová věž.

Ruina kostela sv. Jiří (Pelhřimovy)
Na samých hranicích s Polskem, zhruba 12 km severně od Krnova, jsou situovány Pelhřimovy, dnes už zaniklá ves z roku 1308. Po druhé světové válce byla obec vylidněna, v 50. letech pak zničena nařízením ministerstva obrany spolu s vytvořením tři sta metrů širokého bezpečnostního pásma podél hranic. Zůstaly pouze dva domy a trosky třetího a starý zdevastovaný německý hřbitov s desítkami náhrobků.

Jedinou větší památkou je kostel sv. Jiří. Jde o poničenou gotickou stavbu z 15. století, barokně upravenou v 17. a 18. století (západní průčelí bylo přistavěno počátkem 19. století). Tento jednolodní objekt s pravoúhlým presbytářem a obdélnou kaplovitou sakristií po jeho severním boku má lomený vchod v jižní zdi lodi. Na západní barokní cihlové přístavbě, která prodlužuje loď, je postavena dřevěná zvonice. Dnes se dochovala pouze ruina kostela s ohradní zdí.
Zachránit zdevastovaný kostel v Pelhřimovech se snaží Hnutí Duha Jeseník, kterému po zřícení střechy před pár lety církev věnovala pelhřimovský kostel za symbolickou korunu.

Kostel sv. Mikuláše (Úvalno)
První zmínku, datovanou k roku 1238, lze nalézt v obecní kronice, kde se mluví o slovanské obci Chvalno. Stejný zdroj uvádí, že na jihozápad zříceniny hradu Úvalno ve vyvýšenině 423 metrů nad mořem se nacházelo předhistorické sídliště z mladší doby bronzové a z nejstarší doby železné.
Křesťanským symbolem obce je farní kostel sv. Mikuláše z konce 14. století. Jde o jednolodní zděnou architekturu s gotickým jádrem, polygonálním chórem a hranolovitou věží s přistavěnými sakristiemi, předsíní a depozitářem. Loď je zakryta dvěma poli křížové klenby, chór je zaklenut hruškovou klenbou. Kostel byl barokně upraven v roce 1762, opravami prošel také ve 20. století.
Krnovský region čítá nejvíce zničených a poškozených sakrálních staveb v Moravskoslezském kraji. Přesto provedený exkurz naznačil vývoj k lepšímu a opravených kostelů přibývá. Možná že k tomu přispívá i blízkost křesťansky založeného Polska. V příštím díle se budeme věnovat severu Plzeňského kraje.

Pověst
Krnovský Ahasver
Nespokojený, věčně se toulající člověk nenacházející nikde uspokojení a uplatnění, to je Ahasver. Symbolizuje postavu „věčného Žida“, který kvůli svému provinění musí až do dne Posledního soudu bloudit po zemi, hledaje přitom klid a smrt. Také na Krnovsku se kdysi jeden vyskytoval, truhlář ve službách markraběte Jiřího z Ansbachu.
V životě jej potkalo neúměrné neštěstí, když přišel o panství. Za domov si posléze vybral skalnatou sluj na severovýchodním okraji cvilínského kopce. Zvolené prostředí mu však neskýtalo příliš blahobytu, a tak se živil tím, co mu příroda poskytla. Kořínky, lesními plody, bylinkami...
Životní martyrium se krutě podepsalo na jeho vzhledu. Z těla zmizelo svalstvo, oči zapadly do důlků, tváře se propadly, časem připomínal více kostlivce než živého člověka. Byl zatrpklý, ničemu se netěšil. Měl jediné přání – zemřít. Přestože na něj dolehly nemoci stáří a přivodil si mnoho úrazů, smrt nepřicházela.
Lidé byli přesvědčeni, že mu trýzeň způsobila osadnice, jež ho proklela za urážku posvátného obrázku. V samotě a opuštění přežíval další generaci, až nakonec došlo ke střídání majitelů panství. Liechtenštejnové, noví páni, s sebou přivedli mnichy minoritského řádu. Těm byl odevzdán obraz, který způsobil starcovo prokletí. Tímto činem se Ahasverův osud konečně naplnil. Dočkal se zaslouženého klidu a věčného spočinutí.
Další pověsti z Krnovska najdete na adrese http://muzeum.krnov.cz.

Kdo je kdo
Gustav Meretta (1832 – 1888)
Přední rakousko-uherský architekt a restaurátor sakrálních staveb působil hlavně na Moravě a ve Slezsku. Předně renovoval gotické památky, přičemž striktně dodržoval přísný restaurátorský purismus. Meretta absolvoval Techniku v Brně, poté studoval i ve Vídni. Jako 26letý se vrátil na Moravu, aby zde působil v projekční kanceláři při Olomouckém arcibiskupství. Roku 1882 se dokonce stal jejím stavebním ředitelem.
Z autorských projektů lze jmenovat například kostel Nanebevzetí Panny Marie s farou v Liptáni (viz foto), kostel sv. Ondřeje ve Slezských Pavlovicích, kostel sv. Kateřiny ve Slezských Rudolticích či klášter sester sv. Karla Boromejského ve Frýdlantu nad Ostravicí. Do oblasti restaurování a přestaveb se Meretta zapsal kupříkladu regotizací kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci, stavbou věže kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Uherském Brodu nebo přestavbou kostela sv. Maří Magdaleny v Osoblaze. Za vrcholné dílo autora se považuje přestavba katedrály sv. Václava v Olomouci v neogotickém stylu (za spoluúčasti Richarda Völkela). Další, neméně slavné stavby, katedrály Božského Spasitele v Ostravě s neorenesančním průčelím, se Meretta už bohužel nedožil. Zemřel 4. srpna 1888 v Olomouci.

IN.iHNed.cz autor: Alexandra M. Videmannová