Kostely u soutoku vyhlížejí pomoc

Meziříčí, oblast mezi Labem a Vltavou. Tři obce, tři kostely a jejich tři různé osudy. V jednom se pravidelně konají bohoslužby, druhý je téměř celý rok zavřený a o třetí se vede soud ve Štrasburku. Na stavu všech se podepsaly jak poválečný odsun původního německého obyvatelstva po roce 1945, tak velké povodně před sedmi lety.

Bedřich Smetana by ze současného využití kostela sv. Jana Křtitele v Obříství na Mělnicku radost neměl. Do objektu v soukromých rukou, kde se v roce 1860 budoucí slavný hudební skladatel podruhé ženil, dnes veřejnost až na výjimky nemůže a je předmětem soudního sporu. Ve dvou sousedních obcích je situace tamních kostelů, které stejně jako ten v Obříství spadají pod farnost v Neratovicích, odlišná, a přece v lecčems podobná. Chátrající kostel svaté Maří Magdalény v Chlumíně je také celoročně uzavřený. Pravidelné bohoslužby se zde nekonají a jen občas jej oživí mše nebo vánoční koncerty pořádané místní školou. Naštěstí se jedná alespoň o opravě jeho fasády a střechy. V kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hostíně u Vojkovic se pro změnu snaží zachovat cenné gotické fresky ukryté pod vápennou malbou. Neratovická farnost spolu s obcí sehnala kolem 150 tisíc korun na opravu střechy a zachraňuje kriticky poničený strop svatostánku. Z této trojice kostelů mezi Labem a Vltavou je jediným, do kterého míří věřící na pravidelné mše.

Obříství: kostel sv. Jana Křtitele

"Leží zde také můj tatínek,“ říká paní Šarochová u pozoruhodného symbolického hřbitova padlých v Obříství. Je složený z kamenných náhrobků se jmény místních vojáků, kteří zahynuli v první světové válce. Přijela sem na sraz Obce baráčníků. "Najdete tu i náhrobek hraběte Adolfa Trauttmansdorff-Weinsberga, který padl v roce 1914 v Haliči u Sazowa,“ dodává. Obříství, ležící v úrodné části země mezi Labem a Vltavou historicky zvané Meziříčí, je zajímavé nejen pro spolek nadšenců, kteří udržují staročeské zvyky a tradice a uchovávají původní lidové kroje. Náves probarvují půvabné barokní štíty domů a na Lamberku najdete nedávno rekonstruovaný Památník Bedřicha Smetany. Dominantou obce je ale jednoznačně dvoupatrový zámek se zámeckým kostelem sv. Jana Křtitele a s renesanční dřevěnou zvonicí ze 16. století. Právě u ní se pod korunami stromů choulí fingovaný hřbitůvek. Původně románskou podobu kostela sv. Jana Křtitele nahradila v polovině 15. století gotická přestavba. Po sto letech se navlékl do renesančního šatu, který byl ještě přešit v 17. a 18. století. Jednolodní kostel s osmibokou věžičkou s cibulovou bání byl kvůli panské oratoři v první čtvrtině 19. století spojen se zámeckou budovou do jednoho celku. Zařízení kostela je převážně barokní. Cennější věci jsou uschovány v depozitáři, protože svatostánek koncem 90. let minulého století opakovaně navštívili zloději. "Ukradli šest sošek andělů, pozlacený kalich s miskou a další předměty v hodnotě 190 tisíc Kč,“ stěžuje si starostka Obříství Jitka Zimová. To ještě zámek sloužil škole. V roce 1999 obec otevřela novou školu a zámek byl v restitučním řízení vrácen do rukou nynějšího majitele Igora Havelky. "Pan Havelka žije v ústraní a zámek je veřejnosti nepřístupný. Pouze na Vánoce nebo Velikonoce se v kostele konají koncerty dětských pěveckých sborů,“ vysvětluje starostka. Možná jako symbolická vzpomínka na rok 1860, kdy zde Bedřich Smetana podruhé vyřkl své "ano“ a vychutnal akustiku objektu při vstupu do nového manželství. Tehdy šestatřicetiletý Smetana byl zamilovaný až po uši. Jeho nevěsta, o šestnáct let mladší Bettina Ferdinandiová, nikoliv a ke sňatku přistupovala v podstatě z povinnosti k danému slovu. Svatba nevzbudila žádnou pozornost. Čtyři kočáry se svatebčany a hostina nestály místnímu faráři ani za zápis do farní kroniky. Smetana byl v té době ještě naprosto neznámý. Zdejší usedlost Lamberk se pak na dalších deset let stala místem umělcových pobytů. Nejstarším známým držitelem vsi byl koncem 13. století Jan de Obristuie. Po něm se tu vystřídalo mnoho šlechtických rodů, od Slavatů až po Trauttmansdorffy. Ti drželi obec až do jejího záboru státem roku 1926. Po vzniku republiky v roce 1918 byly totiž v Československu zakázány šlechtické tituly. Šlechtickým rodům - i těm, které se významnou měrou zasloužily o rozvoj země - byl většinou bez náhrady zabavován a rozkrádán majetek. Stejný osud potkal i zdejší Trauttmansdorffy. Roku 1927 raději přesídlili do Dolních Rakous. Majitelem panství se stal velkostatkář Jiří Havelka a jeho žena Miloslava. Na základě pozemkové reformy jim byly v roce 1926 prodány se souhlasem pozemkového úřadu zámek a dvůr v Obříství jako zbytkový velkostatek. Další vlna útisku a nespravedlnosti, tentokrát v rudých barvách, se ale nevyhnula ani jim. Po únorovém puči v roce 1948 nastala i v Obříství násilná kolektivizace. Zabavený velkostatek Jiřího Havelky se rázem proměnil ve státní statek, v zámku se zabydlelo učiliště s internátem.

Chlumín: kostel sv. Maří Magdalény

Nejbližší obcí na cestě z Obříství do Veltrus je Chlumín. První zmínka o něm pochází z počátku 14. století, kdy zde sídlil bohatý pražský rod Velfloviců. Milníkem pro ves byl rok 1726. Tehdy ji koupila vévodkyně Anna-Marie Toskánská a obnovila důležité stavby obce, například rokokový zámek, morový sloup či dnes chátrající kostel sv. Maří Magdalény. "Snažíme se o záchranu objektu. Z dotací EU lze získat až pět milionů korun. Po rozboru na provedení fasády jsme zjistili, že přednost má střecha. Na obě opravy by nám ale přidělené finance nestačily,“ vysvětluje starosta obce Václav Pokorný. Rozložitá barokní stavba se nachází ve východní části náměstí, kde dříve stával její gotický předchůdce. Jde o jednolodní kostel, rozdělený na tři klenbová pole, s užším obdélným presbytářem půlkruhově ukončeným. Při něm na severní straně stojí vysoký přístavek sakristie a oratoře. Obdélníková loď má po bocích dva čtvercové přístavky se schodišti a vnějšími vchody. Dominantou stavby je vpředu umístěná hranolová věž, s goticky lomeným oknem na jižní straně. Zařízení interiéru má vesměs barokní podobu. "Jednáme také s farností v Neratovicích. Ta nám ráda objekt pronajme, takže se v kostele můžou konat třeba předvánoční koncerty žáků základní školy. Peníze na opravu ale farnost nemá. Ministerstvo kultury by poskytlo maximálně dvě stě tisíc, což je ale vzhledem k celkovým potřebám zanedbatelná suma,“ tvrdí starosta. Komplex byl navíc posledních dvacet let několikrát vyloupen. Nyní už není co krást.

Hostín u Vojkovic: kostel Nanebevzetí Panny Marie

"Při schůzce s novým páterem farnosti Neratovice začátkem letošního roku jsme diskutovali o další opravě kostela. Obec je ochotna na ni přispět,“ naznačuje budoucnost kostela Nanebevzetí Panny Marie starostka Hostína u Vojkovic Jelena Mrzílková. "Snažíme se zachránit cenné gotické fresky ukryté pod vápennou malbou. Sehnali jsme kolem 150 tisíc korun na opravu střechy, čímž řešíme kritický stav poničeného stropu,“ doplňuje zástupce farnosti Benedikt Hudema. Kostel Nanebevzetí Panny Marie dřímá zhruba ve středu vsi. Jednolodní raně gotická stavba z roku 1290 má obdélníkový půdorys. Při jejím jihozápadním nároží stojí stará románská hranolovitá věž. Západní průčelí tvoří hladká zeď a štít s malým oknem, které osvětluje kruchtu. Tlusté zdi jsou prolomeny pěti okny s původním, gotickým obložením. Stejně laděný hlavní portál (vstup) se zachovaným kamenným obložením s lomeným obloukem najdeme na jižní straně lodi. Před portálem byla v roce 1615 přistavena renesanční předsíň, barokně upravená v 18. století. Začátkem minulého století se instalovalo nové, převážně pseudogotické zařízení kostela. Okolo kostela býval až do roku 1824 hřbitov. Nahradil ho nový kolem kaple Božího těla, další zajímavé sakrální památky Hostína u Vojkovic. Barokní objekt navrhl a jeho provedení v letech 1735 až 1736 řídil Ital Jeroným Costa. Originalitu řešení tvoří kruhový půdorys o vnitřním průměru dvanáct a vnějším sedmnáct metrů, s členěním na šest částí. Z nich střídavě třikrát vždy jedna tvoří výstupek: na vnějším kruhu stavby s oválným oknem, na vnitřním pak s prolomenými dveřmi a dvěma obdélníkovými okny nad sebou. Kapli dotváří kruhová střecha s bání, na které je vztyčen kříž. Popsané příběhy tří kostelů jsou typické pro osudy jedné velké skupiny sakrálních památek v celé České republice. Daří se jim tu lépe, tu hůře, ale všechny trápí nedostatek peněz na potřebné opravy. Střední Čechy mají nicméně jedny z nejzachovalejších církevních staveb v republice. Je to dáno mimo jiné také tím, že jen okrajové části tohoto kraje na severu a severozápadě, kam spadá i Meziříčí, zažily odsun původního německého obyvatelstva v letech 1945 až 1946 - a tedy neúctu nově příchozích k "cizímu“ majetku.

Pověst Jak Hostín ke jménu přišel?

Podle jedné pověsti kdysi žil v Praze velmož s dcerou. Ta se zamilovala do zbrojnoše, otec ale lásce nepřál, a tak oba utekli. Několik let poté velmož lovil ve zdejší krajině a zabloudil, až přišel k brodu přes Vltavu u Nelahozevsi. Žádal o nocleh, stráž ho však nepustila, že pán není doma. Jeho přivolaná choť poznala v šlechtici svého otce, ale neprozradila se. Ráno poslala syna, aby hostu donesl vodu na umytí a řekl: "Dědečku, vaši vnuci vám přináší vodu a ručník.“ Velmož v nich uzřel svůj rod, s dcerou i zetěm se usmířil a na místě dal ihned vystrojit hostinu. Odtud název obce Hostín.

Ital v Čechách

Girolamo "Jeroným“ Costa Italský architekt a malíř se narodil v Pesotu u Coma okolo roku 1671. V Čechách umělecky působil od roku 1727. O třináct let později se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dočkal imatrikulace jako akademický umělec v oboru výtvarného umění. Své stopy Costa zanechal hlavně v obci Hostín v podobě pohřební kaple Božího těla, jako autor stavby i freskové výzdoby. Zemřel roku 1741 v Praze.

IN.iHNed.cz autor: Alexandra M. Videmannová