Které hory vybrat, když netoužíte po společnosti

V létě bývá na horách za pěkného počasí pořádný nával. Kam zamířit, když toužíte po samotě? Přinášíme tipy pro zdatné turisty zvyklé vydobýt si přežití v liduprázdné přírodě i inspiraci pro ty, kteří sice chtějí na hřebenu jít vlastním tempem, ale večer se potěšit servírovanou večeří.

Na některých vyhlášených vrcholech či stezkách evropských pohoří je v létě doslova narváno. Namátkou: magistrála ve Vysokých Tatrách, Mt. Blanc z francouzské strany, Kleine Scheidegg a vyhlídka na Jungfrau.

Určitě jste si už mnohokrát na horách v duchu povzdechli: Jak by tu bylo krásně, kdyby tu nebyli... A přitom je to jenom otázka výběru místa, někdy i doby návštěvy jinak hodně „vytížených“ horstev.

Kam se tedy v blízkém zahraničí vydat na hory, když právě netoužíte po velké společnosti na stezkách? Buď můžete jako skutečná plachá zvěř vyhledat celé pohoří, které není v hledáčku autobusových zájezdů, a připravit se na divočinu a nutnost postarat se úplně o vše. Pak lze počítat osamělost na celé dlouhé dny.

Anebo vám stačí strávit v klidu třeba jen pár hodin pochodu a obecným halasným svačením nerušených vyhlídek a potom můžete vyrazit i do zalidněných středisek. Ovšem vedeni radou zkušených, přijeďte v příhodnou dobu nebo zvolte jen trochu vedlejší stezky.

Nezapomeňte

- Pojištění
- Nabitý mobilní telefon
- Mapu / GPS navigaci
- Léky (pokud pravidelně užíváme)
- Doklady

Pojištění – choďte s jistotou

Na horách je krásně, ale snadno se může něco zvrtnout. Noha nebo počasí. Tak či tak když jsou problémy na cestě, je dobré nehledat v sobě drsného hrdinu a včas mobilizovat pomoc. Ta zvlášť v Alpách – ale už také pár let i třeba ve slovenských horách – vůbec není levná. Pátrání, transport i lékařská záchrana vychází na statisíce. Dobrá pojistka je dobrá věc.
Běžné cestovní pojištění (uzavřené zvlášť na dobu výpravy nebo i jako bonus k platební kartě) je sice levné, ale není ani zdaleka dokonalé. Mívá obecně totiž nízké limity plnění a rozsáhlé výluky. To znamená, že pokud bude pátrací nebo záchranná operace dražší, nad limit pojistky hradíte rozdíl z vlastní kapsy. A pojistka je nefunkční třeba při úrazech nad tři tisíce metrů a podobně.
Nejjistější je pojištění vyplývající z členství v některé z renomovaných horolezeckých nebo turistických organizací. Tam totiž zároveň s členským poplatkem automaticky vzniká i celoroční funkční „horské“ pojištění kryjící jak totální skalní extrémisty, tak umírněné údolní „floristy“.

Samotáři, sem určitě v sezoně ne!

Pokud se nechcete zařadit do hlučného barevného štrúdlu turistů proudících do hor a mezi štíty, pozor v létě na Dolomity, Vysoké Tatry, Krkonoše a jakoukoliv vyvýšeninu v Polsku.

- Dolomity. Od června do září je tu bez přehánění celá Evropa. Že jsou dolomitské vrcholy a štíty jednou z nejnádhernějších horských dominant starého kontinentu, vědí všichni, a tak sem také všichni jedou. Stezky jsou plné, chaty a lanovky taky. Zvlášť oblasti kolem Brenty, Marmolady a jezera Garda jsou italskou variantou „Karlštejna“.
Ale protože pod svícnem by správně vždy alespoň kousek tmy být měl, tak i zde lze najít. Což třeba staré vojenské stezky a skalní palposty z období první světové války rozmístěné nad městem Riva del Garda v severozápadním cípu slavného jezera?

- Krkonoše. Kamkoliv se hnete, je tu turismus. V létě, v zimě. A díky vynikajícím membránovým bundám, termoskám, kosmické technologii horské obuvi je tu plno i za „psího“ počasí. Tyto hory už Česko jen spravuje, ale jinak už je máme dávno ve společném vlastnictví s Poláky, Holanďany a trochu s Němci.
V nejvyšších českých horách nelze najít osamělost v okolí hlavních středisek, jakými jsou Harrachov, Rokytnice nad Jizerou nebo Špindlerův Mlýn. Kdo si naplánuje hřebenovku, ať počítá s tím, že mezi Sněžkou a Voseckou boudou neuvidí pod podrážkami turistů kamení. Přesto máme tajný tip: zkuste najít zapadlou trasu kolem Štěpanic u Benecka.

- Vysoké Tatry. „Vítám vás na Gerlachovském štítu, nejvyšší hoře České republiky,“ uslyšíte z úst horského vůdce v nejvyšším bodě bývalé federace. A je to pravdivý žert. I Gerlach, kam se lze vypravit jen na laně s koncesovaným vůdcem od června do září, denně slýchává češtinu z mnoha desítek hrdel.
Především tatranská magistrála je po celou dobu, kdy jsou hory otevřené, plná lidí. Stejně tak přístupové stezky k boudám Pod Rysmi, Tériho a Zbojnické nebo u Slezského domu. Přesto lze ve Vysokých Tatrách nalézt alespoň trochu turismu odkloněnou trasu nabízející parádní pochod i výstup bez nezbytného dohledu desítek dalších horských turistů.

Kam se vydat, když toužíme po klidu

Německo - Orlí Watzmann

Do Alp míří úplně celá horomilná Evropa. Jedním z pěkných míst, kde lze absolvovat parádní výšlap se sportovním převýšením a s nabídkou vzdušných a kouzelných výhledů, je Watzmann (2714 m) nedaleko rakouského Salcburku.

Znalci hor lákají: přízračný Watzmann. Nadoblačná hora, vznášející se nad Berchtesgadenem. Odvážná ostrá hřebenovka přes tři skalní špice, která vás vyvede na třetí nejvyšší, ovšem nejhezčí horu Německa. Velkolepý přechod nalehko pro zdatné horaly.

Hřebenová via ferrata (jištěná skalní cesta) dosahuje náročnosti „pouze“ A/B a B, tedy nejnižší. Ovšem její značná délka a vedení přímo po úzkém skalnatém vzdušném hřebeni z ní dělá túru doslova královskou. Túru, která je hodna respektu. Za dobrého počasí zcela ojedinělý zážitek, skvělé výhledy na ostrý hřeben, Alpy i modré jezero Königsee hluboko dole mezi skalami. Od Königssee je to podle průvodců na Watzmann sedm a půl hodiny cesty. Ve skutečnosti se jde jeden den k chatě Watzmannhaus a druhý se vyjde na vrchol a sejde do údolí.

Watzmannem prochází jedna z turisticky nejkrásnějších stezek v celých Alpách – Adlerweg neboli Orlí stezka. Jak na hřebenovce, tak ani tady nelze slíbit bezvýhradnou samotu, ale klid určitě ano. Na cestě, kterou lze naplánovat jako vícedenní, je dostatek chat i vhodných tábořišť.

Německo
Pohoří: Bavorské Alpy (Watzmann)
Výchozí bod: Berchtesgaden
Vzdálenost autem z Prahy / Brna: 405 km / 440 km
Obtížnost: střední, místy zajištěné skalní úseky (via ferraty)
Doporučený počet dní: 2 – 3
Nocování: chaty, stany

Tip: Watzmannhaus: velká chata s čilým provozem, dostupná jen pěšky.

St. Bartholomä: osada dosažitelná jen parníčkem po jezeře Königsee nebo několik hodin po náročných stezkách. Je tam jen drahá zájezdová restaurace a kostel, ubytování žádné.

Rakousko - Hurá na knedlík

Před Villachem vlevo. To je zaklínadlo pro nalezení zajímavé části Alp. Pohoří Nockberge (také známé jako Gurktalské Alpy, v překladu něco jako Knedlíkové hory) je rozlehlé horské pásmo ležící na jih od hlavního alpského hřebene.

Nachází se ve spolkových zemích Korutany a Štýrsko, severozápadně od řeky Drau v Rakousku. Několik jeho horských celků je přirozeným horským zázemím větších korutanských měst, jako jsou Spittal an der Drau, Villach nebo Klagenfurt. Pohoří je to oblé, zelené kopce připomínající svými tvary Nízké Tatry či Roháče.

Prakticky kterákoliv z tras naplánovaných skrz „knedlíkové“ horstvo potěší duši milou polosamotou a navíc i možností prakticky kdekoliv sestoupit z hřebenu a zaklepat na dubová vrata, za nimiž zrovna před chvílí podojili kravku, vypálili šnaps nebo vytáhli chleba z pícky. O čerstvě natřesených duchnách ani nemluvě.

Rakousko
Pohoří: Nockberge
Výchozí bod: Bad Kleinkircheim
Vzdálenost autem z Prahy / Brna: 551 km / 449 km
Obtížnost: základní pěší turistika
Doporučený počet dní: 2 – 5
Nocování: chaty, penziony

Tip: lehce dostupné chaty jsou všude podél vysokohorské silnice Nockalmstrasse. Většinou jsou to horské usedlosti nebo statky, kde chovají krávy, ovce a vyrábí mléko nebo šnaps. Oblíbené jsou Tangerner, Steiger, Wolitzen nebo Preiss.

Francie - Opevněná La Norma

O poklidnou letní návštěvu si říká celé údolí Maurienne. Je v něm celkem 22 „malých“ lyžařských středisek. V letní sezoně se přímo nabízí odsud vyrazit na vysokohorskou túru nebo projít impozantní opevnění hradbou dnes už opuštěných pevností.

V La Normě vedou všechny značené cesty v lesním pásmu, a tak jsou turisté chráněni před největšími poryvy větru a špatným počasím. Na vrcholech je ovšem nechráněný terén, bez značek a mnohdy bez cest. Mimo obvyklé trasy jsou už jenom strmé skály a strže. I v létě na nich může ležet sníh. Ledovce tu ale nejsou.

Přímo na vrchol La Norma (2917 m) se smí výhradně v létě. Nabízí strhující rozhled do hlubokých údolí i na okolní čtyřtisícové vrcholy. Zkušenější mohou vystoupit na okolní Belle Plinier (3076 m) a především na Ag. de Scolette (3508 m). Obě jsou to ovšem náročné celodenní túry.

Trasy pro pěší turisty jsou vyznačené na úbočích kopců nad městy v údolí Haute Maurienne. Nejznámější je dvacetikilometrová túra, která seznamuje návštěvníky s opevněním postaveným během sporů, komu bude patřit Savojsko: zda Itálii, nebo Francii. V 19. století, kdy už patřilo Francii, bylo vyztuženo několika mohutnými pevnostmi a mezi dvěma světovými válkami zde byl vybudován obranný val Maginotovy linie. Jeho bunkry a betonové sruby se podobají těm, které potkáváme v českém pohraničí.

Stezka vede od staré kamenné pevnosti v Aussois k přebudované pevnosti nad Modane, kde kámen střídá mohutný železobeton, až k betonovým srubům vysoko v horách. Pevnosti nejsou oficiálně přístupné, ale zvlášť ta nad Modane stojí za návštěvu. Dá se sem dostat z centra města.

Francie
Pohoří: Francouzské Alpy – Massif de la Vanoise
Výchozí bod: Aussois
Vzdálenost autem z Prahy / Brna: 1099 km / 1229 km
Obtížnost: základní pěší turistika
Doporučený počet dní: 2 – 6
Nocování: apartmány

Tip: La Norma: rezidence Odalys – ubytování přímo v lyžařském středisku. Levné apartmány v „panelácích“.

Itálie - Odvrácená strana Mt. Blanku

Jižně od velké bílé dámy, nejvyšší hory západní Evropy, leží město Courmayeur. Slavné, známé i jako zimní středisko se skvělým lyžováním. V létě se nabízí jako východiště pro dobrodruhy, kteří chtějí zkusit vystoupit na Monte Bianco (ano, jsme v Itálii) od jihu.

To už je ale počin pro zkušené horské matadory. Snad i právě proto na této straně Blanku je od hromadného turismu volněji, s „mačkovou promenádou“ na „normální“, běžnější trase z Chamonix naprosto nesrovnatelné.

Například celé údolí Val Ferret je nejen vděčným zimním a jarním rejdištěm pro skialpinisty, ale v létě si lze odsud díky četným bivakům a nocovnám naplánovat několikadenní přechod nebo výstup. Skvělým tipem je přenádherná skoro čtyřtisícová hora Mt. Dolent, k níž se přiblížíme po ledovci.

Je na místě připomenout, že je-li řeč o bivacích nebo nocovnách, jde o bytelnou dřevostavbu s třívrstvými pryčnami uvnitř, kde vrcholem péče je „erární“ deka. Zpravidla lze někde nedaleko nalézt zdroj pitné vody. Přespání bývá zdarma. Kdo by přece jen raději vyhledal horskou chatu s obsluhou a horkou polévkou, ten ať se nevzdaluje od svahů Mt. Blanku. Jinde v této oblasti prostě nejsou.

Itálie
Pohoří: masiv Mt. Blanku
Výchozí bod: Courmayeur
Vzdálenost autem z Prahy / Brna: 1035 km / 1212 km
Obtížnost: střední až vysoká, ledovce
Doporučený počet dní: 2 – 4
Nocování: bivaky, chaty
Tip: Bivacco Fiorio: velmi pěkný bivak bez obsluhy s kapacitou 18 lidí – deky, polštáře k dispozici

Chata Monzino: obtížně dostupná podél ocelových lan a po skalách mezi ledovci, v nejdivočejší scenérii jižních stěn a hřebenů Mt. Blanku.

Švýcarsko, Itálie - Stezičkami zasíťované Val Grande

Val Grande se rozkládá v severoitalských horách nad jezerem Maggiore. Údolí obklopují nepříliš vysoké, ale zato velmi divoké hory. Tvoří hradbu mezi předalpskou nížinou a dlouhou řadou čtyřtisícovek, mezi nimiž kraluje impozantní stěna himálajských rozměrů Monte Rosa.

Nejvyšší hora rezervace je Monte Zeda (2301 m) a horští turisté v oblasti najdou trasy všeho druhu, od nejlehčích až po velmi obtížné schůdné jen s horskými průvodci.

Navzdory členitosti hor vyplnili v minulosti zdejší pastýři a dřevorubci toto území sítí stezek a horskými útulky s pastvinami všude, kde to terén dovolil. Lidské stopy jsou vidět téměř na každém kroku. Je to souhrnná a stručná lekce lidské racionality a spořivosti. Učit se můžeme i dnes z drobností, jako je bezpečné umístění horských útulků mimo dosah lavin, trasy stezek, kilometry teras vytvořených suchými kamennými zídkami a propojených mezi sebou schody a kruhové půdorysy některých budov.

Téměř celé Val Grande žije v tichu už půl století. Vzdálená a obtížně dosažitelná sezonní sídliště se ovšem začala vylidňovat už v polovině 19. století. Konečnou ranou byla ofenziva italské armády v červnu 1944 proti partyzánům.

Itálie
Pohoří: Italské Alpy – Parco Nazionale Val Grande
Výchozí bod: Mergozzo
Vzdálenost autem z Prahy / Brna: 840 km / 1071 km
Obtížnost: náročnější turistika
Doporučený počet dní: 4 – 6
Nocování: stan

Tip: Horské chaty tady nejsou, v několika malých vesničkách jsou jen soukromé víkendové chalupy. Zato tábořit pod stanem lze kdekoliv. Platí pouze absolutní zákaz rozdělávání ohně, v létě jsou svahy vyprahlé. Na horkých slunečných stráních pozor na zmije, lépe hledat místo pro kemp u potoka.

Slovensko - Východní Tatry - Prchnětě na Východní Vysokou

Vysoké Tatry jsou plné prakticky všude. Kdo se bude přesto snažit najít méně turisticky zatíženou trasu, zvolí podle rady místních vůdců výstup na Polský hrebeň od severu, Bielovodskou dolinou.

A až tady dojde s největší pravděpodobností k setkání s „masovou tatranskou“ turistikou, prchněme o 228 výškových metrů výš na Východní Vysokou. Je sice popisovaná jako náročnější z turisticky dostupných tatranských vrcholů, přesto za dobrého počasí a v dobré fyzické kondici vystoupáte na vrchol, kde budete skoro zaručeně sami. Jako odměna tu čeká fantastický panoramatický rozhled z bodu v prakticky ideálním středu Vysokých Tater.

Při sestupu k Sliezskému domu pozor na řetězy a hodně turistů. Kdo má dost sil, ať raději zdolá vedlejší sedlo Prielom a kolem Zbojnické chaty sestoupí na Hrebienok.

Slovensko
Pohoří: Vysoké Tatry
Výchozí bod: Poprad
Vzdálenost autem z Prahy / Brna: 554 km / 354 km
Obtížnost: nízká, střední při výstupu
Doporučený počet dní: 1
Nocování: penziony

Tip: Téryho chata: nejvýše položená horská chata s celoročním provozem v Tatrách
U Zeleného plesa (Brnčalka): chata pod nejvyšší stěnou Tater, Malým Kežmarským štítem, s nejpřívětivějším personálem a největšími porcemi jídla.

Divoké východní Slovensko - Bukovští medvědi

Země medvědů - to jsou ve východním Slovensku Bukovské vrchy. Tady je konečně ta pravá nefalšovaná romantická divočina, navštěvovaná opravdu málo. Pro milovníky osamělého putování by měla být inspirativní především informace, že nedaleká oblast zvaná Bieszczady je krajem s nejnižším počtem obyvatel v celé Evropě.

Třeba i pětidenní nenáročná hřebenovka nás zavede do dukelské oblasti v trojmezí mezi Slovenskem, Ukrajinou a Polskem. Pokud nesestoupíte k salaši či malé vísce, jdete neobydlenou krajinou.

A pozor: tady už platí například zásada, že na noc je třeba veškeré potraviny zavěsit na strom alespoň sto metrů od stanu. To aby se vás v noci nepřišel poptat na sušenku nějaký ten místní huňáč. Nocoviště jsou totiž většinou zřízena v sedlech, kudy vedou i medvědí stezičky. Potkat tu lze prý dokonce i zubra.

Východní Slovensko
Pohoří: Bukovské vrchy
Výchozí bod: Snina
Vzdálenost autem z Prahy / Brna: 726 km / 526 km
Obtížnost: základní pěší turistika
Doporučený počet dní: 3 – 5
Nocování: stany

Tip: Penzion Kremenec v Nové Sedlici má mimo jiné výborné klobásy v restauraci Tábořiště na Kremenci: leží na trojmezí Slovensko-Polsko-Ukrajina, čtyři hodiny chůze z civilizace hlubokým lesem. Stan si postavíte pár metrů od hraničního kamene. Dřeva na oheň je dost, ale vodu si musíte přinést s sebou.

http://cestovani.ihned.cz autor: Jan Rýdl