Lekce romantiky - Svatojánské proudy
Jak děti zasvětit do romantiky? Vezměte je na někdejší Svatojánské proudy. Půlhodinu od Prahy je čeká nemalá dávka povltavského dobrodružství a rodiče si přitom skvěle pročistí hlavu.
„Tak tohle je zelenááá!" důrazně, ale s roztomilou důležitostí svých čtyř let vykřikne malá Vanda pokaždé, když na některém ze stromů či skal zaregistruje turistickou značku. Z klacku na cestě je rázem ukazovátko, a nikdo z kolemjdoucích tím pádem neváhá, že by sešel z naučné stezky.
Navíc taková drobnost jako turistická značka je dostatečně dobrý důvod pro nekontrolovatelný záchvat holčičího smíchu. Hra „Značka-směj se" vydrží Vandě i malé Josefině téměř celý asi sedmikilometrový úsek, který se vine pěšinou v bezprostřední blízkosti Vltavy mezi Štěchovicemi a Třebenicemi. Výlet bude veselý.
Za oparem
Cesta kolem bývalých peřejnatých Svatojánských proudů, které zatopily vody Štěchovické přehrady, najde mezi tipy na hezký rodinný výlet jen těžko konkurenci. Auta zůstávají kilometry daleko a na několik hodin si užijete klidu, nádherné přírody a malebných vyhlídek na řeku. V neposlední řadě pak děti okusí první doušky romantiky – třeba když objevují atmosféru vyhlášených trampských osad, kterými stezka prochází.
Na výlet se s nimi vyplatí vyrazit už při ránu, zvlášť na podzim, kdy už se brzy smráká. A když to stihnete opravdu brzy, můžete dětem i ukázat neskutečně působivý opar na říční hladině, který dokáže Vltava vykouzlit.
Ne náhodou se Svatojánské proudy staly ve 20. letech 20. století opravdovým rájem všech milovníků přírody, hlavně trampů, turistů a vodáků. Tím spíš, že to bylo dřív, než část místního kouzla ukrojila přehrada, která zde byla v roce 1943 postavena.
Nevelké, většinou celkem obyčejné dřevěné chatky se zakusují do břehů, výletníkům z verand občas zamává některý ze starousedlíků, co se tu ještě snaží užít kouzlo babího léta. První z nich se podél štěchovických břehů objevovaly právě v dobách, kdy parníky začaly do Štěchovic přivážet stále víc turistů a městečko se stalo vyhlášeným víkendovým letoviskem a výchozím bodem výletníků při túrách do okolí.
Děti cestou zajímají hlavně žabky, které na říční hladině obkreslí kruhy, případně dva tunely ve skále, které na trase nemůžete minout. Ty starší ale určitě zaujmou také zastávky s informačními tabulemi o místní fauně a flóře. V oboře žijí mufloni, podél řeky mloci, mladé botaniky překvapí desítky chráněných druhů rostlin.
„Parník! Parník!" přeruší chvilku ekologického rozjímání halasné výkřiky malých slečen. A opravdu – hladinu Vltavy brázdí výletní parník s palubou plnou mávajících turistů. Jak za starých časů.
Mravenčí patos
Zhruba v půli trasy se nachází legendární trampská osada Ztracenka. Založili ji mladí nadšenci už v roce 1918 a po zatopení Svatojánských proudů přehradou se posunula o něco výš. Dětem určitě ukažte barevně vyvedený totem na Mravenčí skále. „Památníček na Mravenčí skále nese jména těch, na které osada s vděčností vzpomíná. Jejich odkaz kamarádství, optimismu a lásky k přírodě přebírají nové generace osadníků. Podmanivé prostředí vytvořené partou dobrých kamarádů dalo vznik trampským písničkám. Trampské hnutí zrodilo se po první světové válce v atmosféře zklamání mladé generace, jejíž nenaplněné tužby rozechvěl dvojí romantický proud: kult života v přírodě z románů spisovatele Jacka Londona a dobrodružné příběhy éry němého filmu," zavede vás už patosem svého jazyka o desítky let zpět úryvek z místních análů.
Ostatně tento malebný kout Povltaví má zajímavou historii. Býval to hlavní lodní tah, kudy se dopravovala sůl mezi rakouskými a českými zeměmi. Právě oblast Svatojánských proudů byla považována za velice nebezpečný úsek, jen těžko překonatelný pro lodě a vory.
„Cesta po řece byla velice náročná, na plavce čekala v korytě řeky zrádná skaliska a hlavně divoké peřeje. Za vlády Ferdinanda III. bylo řečiště částečně upraveno, stavěly se jezy a trhaly skály," zmiňuje místní kronika, dnes dohledatelná na internetu.
Proudy jsou nazývány Svatojánskými podle barokní sochy svatého Jana Nepomuckého, patrona plavců, vztyčené zde v roce 1722 nedaleko Ferdinandova sloupu. Ten se tu objevil ve čtyřicátých letech 17. století na počest rozstřílení velkého skaliska zvaného Sedlo. Přesto si místní proudy zachovaly svou věhlasnou divokost.
Děti, ruku!
„Ale co s tím, když je tady modrá?" zkoumají malé turistky rozcestník pár stovek metrů před Štěchovickou přehradou. V tu chvíli už lehce protestují a stěžují si na bolavé nohy. Zachrání nás zásoby sušenek a oddech na zastrčených plážích kousek před Štěchovicemi.
Romantika není úplně bezpečná ani na Svatojánských proudech. Trasa určitě není vhodná pro kočárky, podle zdatnosti ji ujdou děti tříleté a starší, ty menší můžete vzít do krosničky. Stezka vede chvílemi po strmém úbočí, určitě není vhodná pro cyklisty, v minulosti jich zde dokonce několik zahynulo. V některých pasážích, zejména tam, kde se překonávají skalnaté úseky, je nezbytné vést děti za ruku. Určitě ale stojí za to sem s nimi vyrazit.
Když se díváte na nádherné vyhlídky, ostrá skaliska a nedostupnost těchto skal, vůbec se „stoletým" trampům nedivíte. Chvílemi lze jen těžko uvěřit, jak vůbec dokázali postavit malebné dřevěné chatky, ostře zařezané do skalnatých břehů. Romantika babího léta, na kterou už člověk ve městě málem zapomněl.
Jak se tam dostat
Do Štěchovic i Třebenic jezdí z Prahy autobusy PID. Ze Smíchovského nádraží nebo autobusového nádraží Na Knížecí trvá cesta do Štěchovic zhruba 30 minut a za jízdenku zaplatíte 32 Kč.
Kam na jídlo
V Třebenicích je vyhlášená restaurace U Taterů, ale i v restauraci V Proudech, bezprostředně vedle samoobsluhy, vám ochotný číšník přinese z kuchyně dršťkovou polévku dokonce i krátce před jedenáctou. Mají zde navíc pěkný a udržovaný dětský koutek.
Tip pro rodiče
Čím více členů domácnosti, tím větším oříškem k rozlousknutí se stává společné plánování času. Domácí rodinný kalendář 2010 s krocením rodinného času pomůže. Veselé linoryty Petry Cífkové navíc zpestří prostředí každé domácnosti.
IN.iHNed.cz autor: Pavla Staňková
