Letos se na Domažlicku po pěti letech roztočí mlýn, který přemílá báby na dívky
Letos v srpnu se v Kolovči na Domažlicku po pětileté pauze opět roztočí zázračný dřevěný mlýn, jenž přemílá staré báby na mladé dívky. Aby bylo všechno v co nejlepším pořádku, přípravy na lidové divadlo s více než staletou tradicí jsou už nyní v chodské vesnici v plném proudu.
Kolovečtí ochotníci už pilně cvičí, aby jejich kouzelný mlýn dokázal v létě v poměru jedna ku jedné přemlít starou babu na krásné mladé děvče, řekl starosta Václav Pergl.
"Osvědčila se nám ta čtyř až pětiletá perioda. Jednak musejí báby trochu zestárnout, jednak příprava akce i seřízení mlýna jsou poměrně náročné," dodal. Letošní mletí ještě obec obohatí o setkání rodáků, které se uskuteční po zhruba 80 letech. Za vznikem osobité tradice stála kdysi hospodská sázka, ze které se postupně stala místní specialita.
Z recese vznikla tradice
"Celá ta hra vznikla z určité recese kolem roku 1860, kdy se dva místní podnikatelé vsadili, kdo dřív zkonstruuje mlýn a bude mlít. Ten jeden to pojal velice vážně a skutečně dělal mlýn na obilí, druhý to vzal jako recesi a udělal mlýn na staré báby, které kdysi chodily mlít do Větrného mlýna v Kolovči," popsal vznik slavné tradice starosta.
Myšlenka se ve svérázné chodské obci ujala a věhlas mlýna dosáhl i do Prahy, neboť jeho použití doporučil prý v roce 1879 v Humoristických listech i Jan Neruda.
Tradice se přerušila za minulého režimu, nyní hru ochotníci cvičí ve zhruba pětiletých cyklech. Mlýn vycestoval jednou i do zahraničí, když se Plzeňský kraj prezentoval ve svém partnerském regionu ve Francii. "Byl to obrovský úspěch, moc se jim náš mlýn líbil, ale je to naše specialita, chceme ji udržet především tady," řekl Pergl.
Díky slavnému mlýnu, soukromému muzeu řemesel a tradic a cyklostezce z Řezna do Plzně nemá prý obec o turisty příliš nouzi. "Lákat turisty moc nemusíme, jsme taková oáza klidu. Musíme ale reagovat a vytvořit jim podmínky," konstatoval starosta.
Nové expozice se starým koloniálem a řemeslnickými dílnami knihaře, kožešníka, kloboučníka, čalouníka, tesaře, vlásenkáře, výrobce koryt, bednáře, ptáčníka, brusiče, kameníka a fotografa zpřístupnilo turistům rodinné Muzeum techniky a řemesel v Kolovči.
Původně sběratelství starých hodin u hrnčířské rodiny Volfových přerostlo do nadšeného shromažďování zajímavých starých předmětů, takže vzniklo muzeum, řekl Martin Volf.
I když muzeum už nemá moc místa na rozšiřování a Volf už několikrát řekl, že budování expozic je hotové, nechává si otevřená dvířka. V depozitáři prý má ještě pár řemesel, které by rád představil. "Můj poslední velký sběratelský sen je parní stroj lokomobila, jinak všechno, co jsme chtěl, už mám," uvedl.
Muzeum letos vstupuje do 14. sezony a ročně ho navštíví kolem 6000 lidí. V posledních letech se expozice několikrát znásobily, nyní je na 900 metrech čtverečních vystaveno bezmála 7000 předmětů. "Je tady 48 řemeslnických dílen. Když vezmu v úvahu, že řemeslo provozovala dřív celá rodina, bylo by to už docela slušné městečko," poznamenal Volf.
Zakládá si na tom, že dílny jsou kompletní. Kdyby do kterékoliv přišel řemeslník, našel by vše, co ke své práci potřeboval. "Když přijdete do holičství, tak by vás ostříhali, když k zubaři, tak se vrátíte bez zubů nebo se spraveným zubem, když přinesete k řezníkovi kus masa, mohli byste odejít s klobásou," řekl. Většina exponátů je z období mezi roky 1850 až 1950, nejstarší doložený předmět jsou věžní hodiny z roku 1720.
Specialitou nově otevřených expozic jsou pasti na lov zvěře. "Ty pasti to je teď takové moje hobby, už je několik let systematicky sbírám. Ještě je v nich další potenciál a určitě další ještě vystavím," prozradil o jedné z kolekcí Volf. Pastí zatím shromáždil 48, a to na všechny druhy pernaté i srstnaté zvěře. I když nerad říká, kterého předmětu si váží nejvíc, právě past na vlka z konce 18. století patří k favoritům.
