Libeňská sokolovna se ke cvičení hodí jako červené trenýrky k bílému nátělníku

Skupino, na můj povel, končit! V řad nastoupit! Vyrovnat! Vpravo hleď! Leh a dřep. Klek a sed. Hmit a švih a vzpor a kmit. Všechno přesné, důkladné. Jasné, svižné, přehledné. Raz a dva, raz a dva, funkční, věcné, účelné. A jen střídmě ozdobné!

Péče o zdravé tělo, schránku zdravého ducha, to je pravidelnost a řád. Čisté přímé pohyby, souměrná zátěž na všechny části těla. Žádné zbytečné kudrlinky, ale střídmá estetika. Jaké cvičení, taková tělocvična. I to musí být v souladu.

Stoletá libeňská sokolovna v pražské Zenklově ulici od architekta Emila Králíčka se ke cvičení hodí jako červené trenýrky k bílému nátělníku. Vystavěna ve stylu geometrické secese, má souměrné průčelí, ve kterém přímé linie oken a dvou mohutných pylonů připomínají vyrovnané řady cvičenců připravených na prostná.

Sokolové z Libně si v roce 1909 vybrali pro stavbu své nové tělocvičny firmu slavného karlínského stavitele Matěje Blechy, ve které jako hlavní projektant pracoval tehdy dvaatřicetiletý Emil Králíček. V říjnu 1909 se začalo stavět a o deset měsíců později se už mohlo nastupovat na značky.

Jejich pravidelný rastr je možné číst jako vtipnou šifru odkazující na kořeny geometrické nebo také lineární secese. Za propagátora a jednoho ze zakladatelů tohoto stylu je považován vídeňský architekt, pedagog a designér Josef Hoffmann. Za svou tvůrčí posedlost geometrickými liniemi a především užívání čtverce jako základního prvku si vysloužil přezdívku "Quadrat Hoffmann". Těžko hledat přiléhavější jméno pro architekta, který své projekty kreslil na čtverečkový papír.

Čtvercový rastr je v libeňské sokolovně k vidění nejenom na parketové palubovce v podobě bílých značek, ale také například na stropě ve vstupní dvoraně nebo v kazetových dveřích, kterými se vchází na balkon.

Při vstupu do sokolovny je dobré si připomínat: "Jdu cvičit, jdu cvičit, jdu cvičit." Jinak by člověk snadno podlehl iluzi, že vstupuje do galerie, divadla či muzea. Trojramenné schodiště z červeného mramoru zdobí mosazné lampy ve tvaru svícnů a geometrické mříže osazené do zábradlí.

Charakteristickým secesním prvkem je půlkruhové okno v průčelí sokolovny nad balkonem zdobené barevnou vitráží. Balkon nesou na svých bedrech čtyři svalnatí muži - atlanti - které navrhli sochaři Antonín Odehnal a Karel Pavlík. Kromě obvyklé architektonické funkce ozdobného nosného prvku nahrazujícího obyčejný sloup funguje tato čtveřice jako motivátor pro cvičence: Cvič pravidelně, cvič poctivě a budeš svalnatý jako my.

Jak se tam dostat

Sokolovnu najdete v Zenklově ulici 37/2 mezi Libeňským zámkem a kostelem svatého Vojtěcha. Vystoupíte na zastávce tramvají 10, 24 nebo 25 Stejskalova.

http://cestovani.ihned.cz autor: Jiří Oulický