Lužice

Primátor/Starosta: Mgr. Tomáš Klásek
Náměstek primátora/Místostarosta: - / Petr Slatinský
Tel.: 518357225
Mobil: -
Fax: 518357225 Web: www.luziceuhodonina.cz

Úřední hodiny:

Pravidelná pracovní doba:
PONDĚLÍ 07:00 - 11:30 hod. / 12:30 - 17:00 hod.
ÚTERÝ 07:00 - 11:30 hod. / 12:30 - 15:00 hod.
STŘEDA 07:00 - 11:30 hod. / 12:30 - 17:00 hod.
ČTVRTEK 07:00 - 11:30 hod. / 12:30 - 15:00 hod.
PÁTEK 07:00 - 13:00 hod.
Úřední hodiny:
PONDĚLÍ 07:00 - 11:30 hod. / 12:30 - 17:00 hod.
STŘEDA 07:00 - 11:30 hod. / 12:30 - 17:00 hod.

Prezentace:

Obec Lužice leží v úrodné krajině jižní Moravy, obklopena višňovými, broskvovými, jabloňovými sady a vinicemi. K podzemnímu bohatství tu patří dnes intenzívně využívaná naleziště ropy, zemního plynu a lignitu. Název vesnice se ovšem odvozuje od četných vodních ploch, které se zde v dávných dobách rozlévaly. Stopy prvních usedlíků můžeme na území Lužic sledovat již od mladší doby kamenné (neolitu). Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1250, kdy se dostala do majetku velehradského kláštera. V roce 1359 ji podle zápisu v zemských deskách koupil Vilém z Potštejna. Středověká zemanská tvrz, která se zde nacházela, zanikla koncem 14. století. Počínaje rokem 1511 patřily Lužice k hodonínskému panství. V historii obce bylo - stejně jako u dalších obcí regionu - nejtěžším obdobím 17. století, zvláště pak doba třicetileté války. Vesnice tehdy několikrát zcela zpustla. Její novodobou historii poznamenal vznik a rozvoj průmyslu. Přímo v obci pracovalo v letech 1840 až 1931 několik lignitových dolů. V současnosti je v provozu už jen Důl Mír jako jediný v jihomoravské lignitové pánvi. V období 1870 - 1933 zde byl velký závod na výrobu skla. Přestože jsou Lužice převážně průmyslovou vesnicí s moderní rozrůstající se bytovou výstavbou, lidový zpěv, tanec a pestré kroje mají stále dost místa v životě mnoha zdejších lidí. Důkazem toho jsou mj. již tři „Stárci Podluží“, vítězové verbuňků na regionálních slavnostech Podluží v písni a tanci, pocházející z Lužic. Cyrilometodějské hody se tu slaví na počátku července, váže se k nim předhodové zpívání s besedou u cimbálu. Z jiného soudku je pak sochařské sympozium Dřevo – kámen konané rovněž v červenci. Působí tady mužácký pěvecký sbor, Slovácký krúžek Lužice, chrámový sbor, dětská cimbálová muzika, národopisný soubor Lužičánek a mnoho dalších spolků, díky kterým žije obec po celý rok bohatým kulturním a společenským životem. A pokud zde zaslechnete francouzštinu, bude to nejspíš proto, že je v Lužicích návštěva s partnerské francouzské obce Isdes. Dominantou obce je kostel zasvěcený velkomoravským věrozvěstům Cyrilu a Metoději, dostavěný v roce 1874, s výzdobou malíře Jano Köhlera z r. 1932. Nedávno byl rekonstruován tzv. Starý kvartýr, památka tradiční lidové architektury, prezentující stálou expozici bydlení i příležitostné výstavy. Příznivcům sportu je od roku 2008 k dispozici moderní sportovní hala v areálu TJ Baník a fotbalové hřiště s umělou závlahou. Rekreaci potom slouží areál přírodního koupaliště Cihelna. Pokud ale zatoužíte po klidu a tichu přírody, zavede vás cesta k nedaleké soustavě hned několika rybníků v lokalitě Písečné. Zrcadlící se vodní hladina lemována smíšeným lesem, rájem houbařů, a obrostlá vrbami, rákosím a orobincem je domovem mnoha vzácných druhů vodního ptactva, živočichů a hmyzu. Na východ od obce se u břehů řeky Moravy s hnízdišti čápů nachází lužní les. Lužice jsou rodištěm muzikologa Miroslava Barvíka, známého naučnými rozhlasovými pořady o hudbě. Narodil se zde také učitel, grafik a bojovník proti fašismu Jaroslav Dobrovolský. Známá jsou jména i dalších rodáků Lužic letce Štěpána Kurky, který jako první letec 2. světové války zahynul při náletu v polském Dublinu v r. 1939, nebo Štefina Příkazského, verbíře a lidového zpěváka, posledního lužického gajdoše, o jehož životě v Americe se zmiňují Hanzelka a Zikmund ve své knize Tam za řekou je Argentina.

Oznam města/obce:

-