Malovaný kraj - Podluží

V Podluží u Hodonína je krajina rovinatá a pozvolna se táhne do dáli, stejně jako se po třetí sklence místního ryzlinku táhnou zdejší písně. Zároveň je tento region spjat s počátky naší státnosti. Před víc než tisíci lety se zde rozkládala Velkomoravská říše a v polovině 19. století se tu narodil budoucí prezident moderního československého státu Tomáš Garrigue Masaryk.

V březnu roku 1850 se v Hodoníně narodil německé kuchařce s českým jménem a slovenskému panskému kočímu chlapec, který později nasadil laťku prezidentského úřadu tak vysoko, že se jí ostatní politici budou vždy už jen více či méně přibližovat.
Tomáš Masaryk, který později přijal jméno své ženy, začal svou životní pouť právě v Podluží. Po zdejších obcích se s rodiči odmala stěhoval. Coby batole byl v Mutěnicích, pak v Čejkovicích a po krátké epizodě v Čejči se vrátil opět do Čejkovic, kde prožil celkem asi pět let.
Že byl jeho otec kočí, mu Zdeněk Nejedlý nikdy nezapomněl. A přestože Masaryk vyšel ze skromných poměrů, byl tak zařazen do panské vrstvy. Nejspíš i proto, že ani později Masaryk k proletářům nezapadal. Na rozdíl od čejkovických mládenců nosil vždy krátký účes a nechodil ani v kroji, jak tady bývalo zvykem, nýbrž v městských šatech.
Někdy v jedenácti letech Tomáš Masaryk z Čejkovic odešel. Vracel se sem občas na prázdniny. A právě z dob Masarykova mládí pochází historka o tom, jak budoucí prezident zachránil Čejkovice před Prušáky, když jejich vojska po bitvě u Hradce Králové v roce 1866 pronásledovala ustupující rakouskou armádu. Tehdy student brněnského německého gymnázia Tomáš Masaryk napsal dřevěným uhlím na bílou zeď krajní chalupy: „Achtung, Cholera!" A tak šli prý Prusíci raději rabovat jinam.

Trojí život státníkovy sochy

Původní školu, kam Masaryk v Čejkovicích tehdy chodil, už nehledejte, na jejím místě stojí mladší budova. Dochoval se však domek, kde je nyní malé muzeum. Menší místnosti byly v roce 1990 spojeny v jednu velkou, kde jsou vystaveny předměty související s pobytem Masaryka v obci. Dnes provádí pan Pazderka, ale to je spíš výjimka. „Musel jsem to vzít za manželku, která je na hodech," vysvětluje.
Čejkovičtí na Masaryka nezapomínali. K jeho 87. narozeninám se z obce vypravila do Prahy delegace, kde byly i dvě malé dívky a chlapec. Jejich tváře shlíží z dávných fotek. Tehdejší chlapec, dnes docent Hrůza, žije v Brně a zapůjčil do muzea některé předměty.
Státníkova socha na návsi je v obci, jako jsou Čejkovice, povinností. Stojí tu od roku 1928, ale v různých exemplářích. Ta původní vydržela až do roku 1940, kdy ji odstranili nacisté a místo bylo upraveno tak, jako by tam nikdy žádný pomník nestál. Záhy po válce v roce 1947 nechali udělat místní její kopii, která vydržela až do ledna 1981, což byl v tehdejším zřízení úctyhodný výkon. Nakonec ale přece jen skončila v depozitáři, i když jen dočasně. Dnes tady totiž stojí znovu.

Tajemní templáři

V roce 1232 přijelo do Čejkovic několik kněží a vojáků na koních. To byl začátek komendy bratří templářského řádu, kteří zde vystavěli tvrz a rozsáhlá sklepení.
V té době už ale templáři existovali mimo naše území víc než století. Tito chudí rytíři si předsevzali ochranu poutníků do Svaté země před islámem, a tak představovali jakousi středověkou policii. Jejich působení v Čejkovicích trvalo jen 60 let, ale pověsti o pokladech nashromážděných v jejich sklepích přetrvaly věky. Legenda také hovoří o tom, že templářská tvrz byla spojena 24 km dlouhým sklepením s městečkem Skalicí, kudy procházela obchodní jantarová stezka. Dnes je sice přístupno jen 650 metrů sklepení, ale pravda je, že by tudy ozbrojený jezdec na koni a vůz plně naložený zbožím projel.
Největším bohatstvím, které čejkovické sklepy kdy ukrývaly a ukrývají dodnes, je ovšem víno. Prohlédnout i ochutnat tento tekutý poklad může každý návštěvník. A pokud se nevypravíte na ochutnávku vína do templářských sklepů, zkuste návštěvu sklípku některého z menších místních vinařů. Ti se podle doby, kdy se scházejí, nazývají Čtvrtečníci.
Po zrušení templářského řádu získal Čejkovice i s tvrzí a sklepením mocný rod pánů z Lipé. Později se na něm vystřídala řada majitelů, až připadl objekt v roce 1624 jezuitům, kteří ho dobudovali do dnešního rozsahu. Věnovali se i vinařství a rozvoji vinohradů. Dnes je ze zámku hotel.

Mikulčice a jejich Fanoš

Kostel, kaple sv. Rocha, sousoší sv. Cyrila a Metoděje a pár světeckých soch. K tomu připočítáme čtyři vinařské uličky. „Mám tu sto dvacet hlaviček," říká kronikář Mikulčic o svém malém vinohradu a je to v podstatě totéž, jako by hospodyně jinde na venkově řekla, že na zahradě nasázela petržel, zelí a kopr do polévky.
Vinohrad tu má prostě každý. Jedním se ale tato podlužácká obec přece jen liší. Narodil se tady František Hřebačka, známější jako Fanoš Mikulecký, autor sto padesáti lidových písní, jako je V širém poli studánečka nebo Vínečko bílé. Z lidových písní, ať už vlastních nebo původních, sestavil také zpěvohry Cesta zarúbaná, Prechovský buřič nebo Orfanus. Přesto k vydání sbírky jeho písní nedošlo. Vlastně se o něm jako o autorovi zmínil až brněnský rozhlas v roce 1958. Jedenáct let po Hřebačkově smrti, v roce 1981, vznikl na motivy jeho života film Opera ve vinici písničkáře a scenáristy Vladimíra Merty v režii Jaromila Jireše s Josefem Kemrem v hlavní roli.

U počátků říše

Starobylost vinohradů v Podluží potvrzují i archeologové v hradišti na Valech. Tady na břehu Moravy, čtyři kilometry od Mikulčic, byly zhruba na stovce hektarů objeveny v letech 1954 až 1992 zbytky raně středověkého velkomoravského sídelního a důležitého střediska Velké Moravy. Ta byla mimo Sámovu říši prvním státním útvarem ve střední Evropě, o kterém máme historicky prokazatelné zprávy.
Založil ji kníže Mojmír I. a jeho nástupce Rostislav povolal slovanské věrozvěsty Konstantina (Cyrila) a Metoděje, kteří v liturgii používali lidem srozumitelnou staroslověnštinu. Záhy však podlehla nájezdům z východu a nakonec i Přemyslovců.
V hradišti najdeme základy desítky kamenných kostelů a součástí prohlídky je i projekce o historii tohoto dávného města a panovnického sídla z 9. století. Hradiště střežily až osm metrů vysoké valy a jako pevnost ho zmiňují nejspíš i franské prameny roku 869. V hlavní expozici jsou k vidění také dlouhé čluny z dubových kmenů. Plavidla vzbuzují údiv, jak se na něčem tak mělkém mohli naši předkové udržet.

Hodonín Její pastorkyně

V roce 1873 přijelo z Plaňan u Kolína ke strýčkovi Karlu Procházkovi do tehdy poněmčelého Hodonína jedenáctileté děvčátko. Jmenovalo se Gabriela Sekerová. Seznámilo se tady s vlasteneckou společností, s písněmi i kroji. O sedm let později se sem Gabriela vrátila, ovšem už jako manželka dvaačtyřicetiletého pokladníka hodonínského cukrovaru Jana Preisse.
Pronikla do místního života a hlavně psala. Povídku Gazdina roba, kterou později zdramatizovala, uvedlo Národní divadlo v roce 1889. Spisovatelka a dramatička tak včlenila do umění folklór, lidové nářečí i syrové téma těžkých lidových osudů Podluží. Život tu byl prostě tvrdý, ale přesto tu lidé dokázali být šťastní. A zůstali dodnes, jak poznáte nejen v místních sklípcích.

Kam na víno

Vít Sládek, tel.: 724 707 625
Petr Kuběna, tel.: 518 372 077
Petr Marada, tel.: 777 713 460
Luboš Dvořáček, tel.: 518 358 360
Štěpán Malanik, tel.: 518 357 670

Kde se ubytovat

Mikulčice: Penzion U Kostela
Příjemný rodinný penzion nabízí komfortní ubytování v dvoupokojovém apartmánu nebo dvoulůžkových pokojích s příslušenstvím. Za osobu a noc zaplatíte 350 Kč.
Tel.: 731 490 390, www.penzionmikulcice.cz

Čejkovice: Hotel Zámek Čejkovice

V někdejším hotelu je dnes 27 nově zařízených pokojů. Za dvoulůžkový zaplatíte 1650 Kč. Najíst se můžete v renesanční restauraci, pro soukromé oslavy nebo skupiny tu mají ještě salonek a zámecký sklep.
Tel.: 518 362 538, www.hotelcejkovice.cz

Jak na to

Archeologická expozice Slovanské hradiště v Mikulčicích
Otevřeno do konce října, jinak jen vycházkový okruh.
Tel.: 518 357 293, www.mikulcice-valy.info.
Muzeum T. G. Masaryka v Čejkovicích otevře na požádání paní Pazderková.

Tel.: 518 362 335
Prohlídku historických templářských sklepů ze 13. století si můžete objednat alespoň den předem na telefonním čísle 518 309 011. Prohlídky spojené s řízenou degustací a přednáškou o historii řádu a pěstování vinné révy na jižní Moravě probíhají každý den od 9 do 20 hodin. Součástí může být i degustace čtyř a více vín.

IN.iHNed.cz autor: Richard Grégr