Místa, věci, jevy, které se neopakují
Největší betlém na světě, nejstarší kolotoč v Evropě, nejmenší tištěná kniha, nejšikmější věž nebo jediná továrna na flašinety u nás. Představujeme vám 20 unikátů, které jinde v Česku nenajdete.
Jediná továrna na flašinety, Olomouc
Přemýšleli jste někdy, zda se ještě vyrábějí flašinety? Výrobci se najdou, ale není jich mnoho. V Česku je zhotovuje dokonce jediná firma - Organ Service z Olomouce. "Plánujeme vyrobit ročně asi stovku nástrojů," říká Ivo Roháč, jeden z majitelů společnosti, která se dříve soustředila na stavbu a rekonstrukci starých varhan. Flašinety ovšem vyrábí s využitím moderní technologie. Namísto dřevěných válečků nebo perforovaných papírových pásek, na nichž byly dříve notové záznamy uloženy, se dnes do hracích skříní instaluje elektronický čip nebo paměťová karta s kapacitou až několika set skladeb. Zvuk i obsluha nástroje jsou však shodné, dynamika hry se řídí otáčením klikou. Nový flašinet tu koupíte za zhruba 25 až 100 tisíc korun.
Největší betlém
Jiříkov
Audience u papeže Jana Pavla II. v roce 1988 inspirovala řezbáře Jiřího Halouzku k vytvoření rozsáhlého betléma vyřezaného v životní velikosti. Betlém nyní čítá 236 soch, nechybí zde ani slon či velbloud. "Letos o Vánocích bude otevřena nová jeskyně, kam budou přemístěny postavy Ježíška, Panny Marie a Josefa," říká pan Halouzka, který každým rokem přidává do betléma dvě až tři sochy. Vytvoření jedné mu trvá v průměru měsíc. "Nejčastěji používám lípu, topol, olši, ořech, dub, jasan, akát a jilm. Snažím se, aby moje výtvory byly z jednoho kusu," přibližuje řezbář.
Největší betlém na světě si můžete prohlédnout v takzvané Pradědově řezbářské galerii v Jiříkově na prahu Jeseníků. Dominantou galerie je kromě betléma i socha vládce Jeseníků - děda Praděda, která se tyčí do výše 10,4 m a váží okolo 15 tun. Obraz je vyřezán ze čtyřiadvaceti lipových kmenů, měří 2,2 m x 5,5 m a naleznete ho v jedné ze zastřešených částí expozice.
Nejstarší dochovaný kolotoč
Praha-Letná
Na okraji Letenských sadů v Praze, naproti Národnímu technickému muzeu, stojí od roku 1894 kolotoč složený z dřevěných koní a modelů autíček. Nejstarší dochovaný kolotoč v Evropě nechal postavit Josef Nebeský a původně, v letech 1892 až 1894, stával na Královských Vinohradech. Děti dělal šťastnými víc než sto let, dnes je bohužel ve vážném stavu a zavřený a schovaný mezi stromy jej snadno přehlédnete.
Karusel má dodnes původní dřevěný pavilonek, vybudovaný na půdorysu pravidelného dvanáctiúhelníku o rozpětí 12 metrů s jehlanovou střechou. Interiér je zařízen téměř v původní podobě z roku 1892. Na točně je 21 koní různých velikostí a čtyři autíčka. Dvě jsou dřevěná a dvě plechová a odpovídají automobilům ze 30. let 20. století, kdy také pravděpodobně doplnila tento kolotoč. Točnu pohání elektromotor.
Kolotoč fungoval víc než sto let bez větších zásahů a byl v provozu prakticky nepřetržitě (v letních sezonách), opotřebení a poškození většiny funkčních i dekorativních součástí je proto kritické. Budova, respektive její dřevěné části byly sice v roce 1995 rekonstruovány, k záchraně unikátní památky to však nestačilo. Problematické je hlavně vychýlení točny oproti rovině nástupiště, špatně zvolený pohonný elektromotor i absence nouzové brzdy. V dezolátním stavu je navíc interiér kolotoče. Proto se bude další asi dva roky opravovat, aby mohl být znovu otevřen veřejnosti.
Nejstarší roubený dům
Saky u Slaného
www.muzeum-pribram.cz/akce/10akce/10roubene
S určováním stáří venkovských stavení to není vůbec jednoduché. Pokud se nedochoval žádný písemný záznam o jejich vzniku nebo datování na některé části stavby, musejí odborníci hodnotit typické stavební prvky, použitou technologii či materiál a s jejich pomocí zařadit stavbu do odpovídajícího historického období.
Přesněji řečeno - donedávna museli. Díky rychlému tempu, jakým se i v tomto oboru v posledním období vyvíjela technika, přesněji za pomoci dendrochronologické analýzy dřeva použitého na stěny světnic, jsou dnes schopni určit - alespoň u roubených objektů - jejich věk s poměrně značnou přesností.
A tak víme, že pravděpodobně nejstarší dochovaný venkovský dům u nás stojí ve vesničce Saky jižně od Slaného. V usedlosti čp. 2 byla touto metodou zjištěna roubená stavba datovaná rokem 1494. Nedochovala se ale v původní podobě; jde spíše jen o torzo středověkého srubu, odkryté v přijímací místnosti obytné budovy rozlehlého statku, nedávno kompletně rekonstruovaného.
Pro úplnost dodejme, že stařešina v Sakách má zdatnou konkurenci: ve vsi Vitějovice v malebném Pošumaví na Prachaticku stojí dům čp. 15 z doby kolem r. 1496. Dům čp. 2 ve Vračovicích nedaleko Ústí nad Orlicí s vysokou roubenou světnicí a trojicí oken (s větracím otvorem) ve štítovém průčelí byl dendrochronologicky datován rokem 1538. Roubená chalupa čp. 2 v obci Lučice na Klatovsku je z roku 1556; dříve byla považována za nejstarší datovaný roubený objekt v českých zemích.
Nejvýše položená železniční stanice
Kubova Huť
"V Kubově Huti je pět restaurací a trvale u nás žije 105 lidí. Jsem přesvědčen, že máme v Česku nejvíc restaurací na počet trvale žijících obyvatel," směje se starosta obce Zbyněk Klose.
Zda tomu tak opravdu je, není jisté. Jedno nezpochybnitelné prvenství ale šumavská obec, ležící na úpatí Boubína, asi 10 km jižně od Vimperka, má. Zdejší železniční stanice, která leží v nadmořské výšce 995 m, je nejvýše položenou na území České republiky.
Kubova Huť vznikla na počátku 18. století jako jedna z četných šumavských sklářských osad. První zmínky o ní jsou už z roku 1728, kdy zde Johann Podschneider založil sklářskou huť. Rozkládá se v nadmořské výšce kolem 1000 metrů v místech, kudy v minulosti procházela historicky známá Zlatá stezka. V roce 1899 pak byla vybudována železniční trať spojující Strakonice a Volary a právě na ní elegantní železniční stanici najdete.
Nejstarší strom - Žižkův dub
Náměšť nad Oslavou
Určit stáří dřeva použitého na stavby nebo k jiným účelům už dnes dokážeme. Horší je to se dřevem živým, tedy s rostoucími stromy. Letitý dub, lípu či tis není možné pokácet jen proto, aby se daly spočítat jeho letokruhy. I navrtání speciálními úzkými nebozezy může strom poškodit a negativně ovlivnit jeho další růst.
Také tady může být zdatným pomocníkem dendrochronologická analýza, i když v poněkud omezené míře. Proto se stáří stromů určuje většinou na základě odborných odhadů dendrologů.
Ti jsou z převážné části toho názoru, že nejstarším stromem v České republice je dub letní nazývaný Žižkův, který roste v Náměšti nad Oslavou, v oplocené zahradě nad levým břehem řeky, v zatáčce silnice stoupající z údolí k náměšťskému zámku. Jeho kmen měří "v pase" 1009 cm, uvnitř je dutý, chráněný dřevěnou stavbičkou se šindelovou stříškou. Údajně byl zasazen někdy kolem roku 960.
Možné to je - dendrochronologická metoda údajně určila jeho stáří na víc než 1000 let. I když se na něm věk už hodně podepsal, je stále živý a vitální. Protože roste v oploceném prostoru, není vystaven náporu zvědavců, udupávajících okolní půdu, ani případných vandalů - a tak má (doufejme) šanci na vskutku rekordní věk.
A proč se jmenuje Žižkův dub? Protože pod ním Jan Žižka údajně odpočíval, zatímco jeho vojáci dobývali zdejší hrad. Stromů, o nichž se traduje něco podobného, je v Česku několik desítek. Ovšem jenom o tomto na Vysočině se vypravuje, že k němu slavný vojevůdce přivázal koně.
Nejšikmější věž
Ústí nad Labem
Nejslavnější šikmá věž na světě stojí v italské Pise, nejšikmější věž v Česku najdete v Ústí nad Labem. Šedesát pět metrů vysoká dominanta města náleží gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, necitlivě obestavěnému nákupním centrem Forum. Z osy se věž vychýlila v roce 1945 vlivem silného bombardování.
Zpočátku se mělo za to, že ji bude potřeba strhnout, ale stavba následky útoku ustála. Později se začalo uvádět, že věž je vychýlena o 198 cm. Je však otázka, zda někdy nějaké zaměřování náklonu věže proběhlo.
"V historických pramenech z 50. let jsem žádné údaje o měření nenašel," říká architekt Zdeněk Hlavlík, který věž kostela přezkoumával na konci roku 2008.
"Měřilo se výpočtem pomocí zafixování dvou bodů: na vrcholu a u paty věže. Odtud se vztyčila kolmice do poloviny výšky věže, kde se určila odchylka. Tato hodnota se potom dvakrát znásobila," popisuje architekt podrobně metodu měření, které ukázalo, že věž je od své osy odchýlena o 200,8 cm. Tedy téměř o čtyři centimetry víc, než se předpokládalo.
Vzhledem k tomu, že se záznamy o měření z 50. let nenašly, dá se těžko určit, zda se odchylka za víc než půlstoletí zvětšila. Ačkoliv kostelní věži v současnosti žádné nebezpečí nehrozí, veřejnosti je bohužel nepřístupná.
Nejmenší tištěná kniha
Praha-Hradčany
Nejmenší tištěnou knihou, která se nachází na území České republiky, je 0,9 krát 0,9 milimetru velké vydání povídky Chameleon Antona Pavloviče Čechova.
Kniha má třicet stran a je v ruštině. Písmena o velikosti 0,07 mm jsou vytištěna na tenoučkém plátku březové kůry. Text o hustotě 220 znaků na stránku je doplněn třemi kresbami. Kniha patří mezi nejznámější díla Anatolije Koněnka ze sibiřského Omsku, který je autorem i všech dalších exponátů v Muzeu miniatur v areálu Strahovského kláštera v Praze. Právě tam si můžete miniaturní knihu v přibližně desetinásobném zvětšení prohlédnout.
Exemplář ve strahovském muzeu není jediný na světě, celkem bylo vydáno sto kusů této knížečky: 50 v angličtině a 50 v ruštině. Publikace je také zapsána v Guinnessově knize rekordů.
Jediný safarikemp
Dvůr Králové nad Labem
Před usnutím tu nemusíte počítat snové chundelaté ovečky, ale místo nich klidně skutečné živé antilopy, pštrosy nebo zebry. Safarikemp v zoologické zahradě Dvůr Králové je jediným místem u nás, kde se můžete ubytovat v areálu zoo přímo "mezi zvířaty". Budete si připadat jako na dovolené v Africe a přímo ze svého stanu, karavanu nebo bungalovu pozorovat tamní zvířata.
V safarikempu je pět zděných bungalovů s deseti pokoji hotelového typu, 20 míst pro stany a 36 pro karavany. Za dvojlůžkový pokoj v bungalovu včetně snídaně zaplatíte 2500 Kč, za karavanové stání 305 a za stan 105 korun.
Podle pracovníků zoo využívají kempu turisté z domova i ze zahraničí, hlavně Němci a Poláci, od batůžkářů po majitele luxusních karavanů. Jeho součástí je bazén a vířivka, prodejna s drobným zbožím, připojení k internetu (wi-fi), půjčovna kol, prádelna nebo dětská hřiště. Ubytujete-li se už jen na den v bungalovech nebo na dalších místech nejméně na dvě noci, máte vstup do zoo zdarma.
Safarikemp je ale výjimečný hlavně tím, že jeho součástí je výběh afrických zvířat oddělený pouze nenápadným plotem. Zvířata tak můžete pozorovat v denních i nočních hodinách, stejně jako je tomu v kempech v afrických parcích a rezervacích. "Na příští rok chystáme žirafy," láká návštěvníky zoo vedoucí kempu Lada Dušánková.
Kamenný most na kopci
Velhartice
"Kamenný most na kopci, to si postavili jenom ve Velharticích." (Jan Werich)
Unikátní most na hradě Velhartice na Klatovsku se vypíná nad krásným šumavským údolím říčky Ostružné, jež si oblíbil mimo jiné citovaný herec Jan Werich, který měl pod hradem chatu. Hrad, založený na přelomu 13. a 14. století, byl po roce 1350 Buškem z Velhartic rozšiřován. A právě v této době vznikla vysloveně pevnostní stavba mostu. Ano, tím Buškem, který s králem Karlem "zasedli si k dubovému stolu..." a vypili něco vína, jak píše Jan Neruda.
Kamenný most je stavbou, jež v hradních areálech Evropy nemá obdoby. Je dlouhý 32 metrů, široký tři a vysoký téměř 10 metrů, se čtyřmi lomenými oblouky na masivních válcovitých pilířích. Umožňoval poměrně progresivní způsob obrany hradu v případě jeho dobývání. Kdyby se nepříteli podařilo zmocnit paláce, mohli obránci hradu ustoupit z jeho druhého patra na most, který mohl být dočasně hájen, a tím zpomalit postup nepřítele k poslednímu opěrnému bodu hradní obrany - velké věži. V ní mohl zbytek posádky klást poslední odpor.
A právě svou koncepcí spojení obranných systémů hradu a svou polohou na kopci je most tak jedinečný.
Nejstarší sklářská škola
Kamenický Šenov
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Kamenickém Šenově se může pochlubit tím, že jde o nejstarší zařízení svého druhu v Evropě. Jejím předchůdcem byla roku 1839 založená nedělní škola kreslení pro žáky místní školy, sklářské tovaryše a mistry.
Samotná sklářská škola vznikla roku 1856 na přání místních výrobců, aby zajišťovala odbornou přípravu malířů a rytců skla a zároveň ovlivňovala výtvarnou, řemeslnou i technologickou úroveň sklářství. O udržení vysoké úrovně českého sklářství od poloviny 19. století až dodnes se zasloužili také absolventi zdejší školy.
V současné době ale škole hrozí zrušení: podle rozhodnutí krajské rady by se měla 1. ledna sloučit se sklářskou školou v Novém Boru. Sloučení však ještě musí schválit krajské zastupitelstvo.
"V novém ročníku máme sedmnáct žáků, normálně tedy fungujeme a jedeme dál. Čekáme na politické rozhodnutí, zda má kraj zájem o pokračování zdejší tradice a know-how, nebo zda ho chce zlikvidovat. Sklářská škola v Novém Boru, s níž se máme spojit, už podruhé za sebou pro nezájem studentů neotevřela první ročník, to o něčem svědčí," bojuje za školu její ředitel, akademický malíř František Janák.
Největší bludný balvan
Ostrava-Kunčice
Dobu ledovou nám dnes nepřipomíná jen pračlověk Huml z animovaného seriálu Mach a Šebestová, ale i bludné balvany, které k nám v dávné geologické minulosti Země dopravilo "postrkem" čelo pevninského ledovce ve starších čtvrtohorách, asi před 470 až 430 tisíci lety.
Jejich prapůvodním domovem byla Skandinávie a na své pouti k nám urazily až 1500 km! Poté, co ledovec roztál, zůstaly ležet v geologicky zcela odlišném prostředí. Mineralogickým složením vůbec neodpovídají okolním horninám a nemají vůbec žádnou souvislost s terénem, v němž se nalézají.
Přídomek "bludné" pochází z minulosti, kdy si lidé nedovedli jejich existenci v našich končinách vysvětlit. Většinou působí dojmem, jako by k nám odněkud zabloudily, jako by je v krajině někdo jen tak odhodil. Proto je dříve lidé často považovali za dílo čertů.
Jsou specialitou severní Moravy a Slezska, hlavně Ostravska, Osoblažska, Jesenicka, v menší míře (a v menším provedení) se nacházejí i v severních Čechách, na Frýdlantsku a Šluknovsku. Ty největší mají až metrové rozměry a váhu několika tun. V Česku je největší tzv. Kunčický bludný balvan, vykopaný z hloubky 6,5 metru při stavbě Nové huti v Ostravě-Kunčicích. Váží nejméně 18 tun, měří 320 x 250 x 155 cm a dnes ho najdete na ostravském výstavišti Černá louka.
Nejužší ulice
Kadaň
Nejužší ulička v Česku, kterou najdete v Kadani, měří v nejužším místě pouhých 66,1 cm. Dlouhá je 51 metrů. Rozměry, které jsou dnes unikátní, nebyly ve 14. a 15. století, kdy vznikla, až tak neobvyklé. "Ve středověku byly takové uličky, tzv. soutky, poměrně rozšířené. Spojovaly důležité části města, v případě Kadaně náměstí a opevnění, kam se mohli při ohrožení rychle stáhnout k obraně měšťané mající tento úsek hradeb na starosti," říká Lukáš Gavenda, historik Městského muzea v Kadani. Právě v hradbách u ústí Katovy uličky byla prolomena malá branka, tzv. fortna, která směřovala ke Špitálskému předměstí.
Proč byla ale ulička tak úzká? "Šířka spojnice má své ekonomické důvody. Když se stavělo město, vypracoval se nejprve, dnes bychom řekli urbanistický plán, a podle něho se rozprodaly parcely určené k výstavbě městských domů. Na soutky přitom nezbylo mnoho místa," vysvětluje historik a vyjasňuje také, jak je to s názvem uličky ústící ke katovně. Právě tudy totiž popravčí údajně chodil na náměstí, když měl vykonat své řemeslo.
"Označení Katova ulička dozajista nevzniklo ve středověku, protože žádné doklady o tom, že by se na náměstí stínaly hlavy, neexistují. Popraviště bylo daleko za městem, směrem na Tušimice," říká o historických faktech Lukáš Gavenda. Ulička tedy získala svůj název nejspíš mnohem později, kdy v katovně popravčí skutečně žil, ale byl už ve výslužbě; navíc v té době nemělo město ani právo popravy vykonávat. Název je tedy patrně výsledkem lidové fantazie.
Ulička ale měla pro středověké město ještě jednu nezanedbatelnou funkci. "Nahrazovala tehdy neexistující kanalizační systém a odváděla z náměstí část odpadu. Zvlášť za deštivých dnů tedy fungovala jako odpadní stoka do Bystřického potoka," uvádí historik.
Jediné provaznické muzeum
Deštná
www.provaznickemuzeum.destna.cz
Jediné provaznické muzeum v Česku najdete v bývalé dílně rodiny Kliků v Deštné u Jindřichova Hradce, která v sedmdesátých letech 18. století přinesla toto řemeslo do Čech ze Slezska. Zakladatel muzea Karel Klik je v současné době posledním držitelem rodové provaznické tradice. Za pomoci kamarádů a obce vybudoval unikátní muzeum se zhruba 260 exponáty. Většina z nich je během prohlídky uváděna do provozu. Návštěvníci tu uvidí například jeden z nejstarších pletacích strojů u nás, 80 let starou zkoušečku pevnosti provazů nebo víc než sto let starý stroj na předení a stáčení provazů.
Nejjemnější lněná příze
Jilemnice
Ruční zpracování přírodních rostlinných vláken znali lidé už v mladší době kamenné. Z textilních rostlin, jejichž vlákna bylo možné příst, se u nás pěstoval především len. A právě ten je základem světového unikátu - nejjemnějšího lněného vlákna na světě. Je tak subtilní, že na 1 kg by ho bylo potřeba 296 km.
"Příze je velmi málo kroucena, skutečně jenom tolik, aby se vlákna udržela při sobě, přitom však vyniká úžasnou stejnoměrností. Je to pravý přadlácký div, mistrovský kousek," vysvětluje Jan Luštinec z Krkonošského muzea v Jilemnici, které většinu vlákna uchovává v depozitáři v optimálních klimatických a světelných podmínkách a menší část předvádí návštěvníkům v expozici. "Stáří příze se pohybuje kolem 200 let, přesný rok ani dílna ale známy nejsou. Provenience z Jilemnicka je však nesporná," ubezpečuje Jan Luštinec.
Lněná příze bývala ještě na začátku 20. století vyhledávaným obchodním artiklem, u nás se používala k výrobě nejjemnějších lněných textilií, například závojů.
Největší sbírka svatého Jiří
Konopiště
Návštěvníci zámku Konopiště často přicházejí o jeden z tamních unikátů - ne každý ví, že se zde nachází zřejmě největší sbírka artefaktů svatého Jiří v Evropě. "Jedinečné je na ní i to, že sbírku založil sám arcivévoda František Ferdinand. Zatímco třeba sbírku zbraní zdědil, všechny exponáty se svatým Jiří osobně sesbíral a nakoupil," vysvětluje kastelánka zámku Marie Krejčová.
Po válce čítala sbírka na 3000 exponátů, nyní jich je okolo 1600. Kromě sochařů a malířů se svatým Jiří inspirovala rovněž umělecká řemesla: svatý Jiří tak figuruje například i na čele postele, na korbelech, skříních nebo výšivkách.
František Ferdinand soupeřil na dálku s anglickým králem Eduardem VII., který měl podobnou sbírku, a chtěl ho pozvat do Čech. Tento plán se mu ale kvůli sarajevskému atentátu uskutečnit nepodařilo. Většinu exponátů kupoval arcivévoda v Evropě, nejvíc v Německu a ve Francii.
"Většina návštěvníků Konopiště se raději dívá na zámecké interiéry a sbírku muzejního charakteru tolik neocení," lituje kastelánka s tím, že návštěvníci prohlídkových okruhů zaplatí za vstupenku do Muzea svatého Jiří pouhých deset korun. O její kvalitě přitom svědčí i cena Evropa Nostra, kterou získalo muzeum v roce 2002.
Jediná lokalita zvonku českého
Krkonoše
Až se budete procházet po nejvyšších českých horách, všimněte si rostliny, kterou nikde jinde "naživo" neuvidíte: zvonku českého (latinsky Campanula bohemica). Na tento endemitní druh narazíte v Krkonoších v celé řadě lokalit včetně třetí zóny Krkonošského národního parku, kde není pohyb návštěvníků nijak omezen. Zvonek český je přísně chráněný, jeho populace ale zatím stabilní není. "Hlavním ohrožením je zástavba lučních pozemků, na kterých roste, a také příliš intenzivní sečení luk," říká botanik parku Josef Harčarik.
Správa národního parku se proto snaží na vytipovaných místech výskytu regulovat obhospodařování pozemků, farmáře pak motivuje pomocí finančních dotací. Zvonek český se vyskytuje i na polské straně pohoří, kde je rovněž chráněný. Zvonek český je předmětem ochrany Evropsky významné lokality v soustavě Natura 2000.
Největší český obraz
Turnov
Unikátní malba v severočeském Turnově je tak ceněná, že zde kvůli ní postavili obrazárnu. Obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou patří svými rozměry 10 x 8,5 m k největším světovým plátnům. Autor obrazu Mikoláš Aleš si ke spolupráci přizval další tři významné malíře, s nimiž tvořil plátno na objednávku Klubu českých turistů dlouhých šest měsíců. Veřejnost ho poprvé mohla zhlédnout na Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze roku 1895.
Obraz je namalován podle epické básně z Rukopisu Královédvorského a zobrazuje monumentální bitvu mezi saskými hordami markraběte Siegfrieda von Meissen a zbrojním lidem českého feudála Beneše Heřmanova. Bitva se měla údajně odehrát na počátku 13. století v lesním prostředí hruboskalského skalního města v Českém ráji, kde český lid podle pověsti nad nepřítelem slavně zvítězil.
Brk, který ukončil třicetiletou válku
Horšovský Týn
Víte, při kterém válečném konfliktu zahynula víc než třetina obyvatel Evropy? Ano, bylo to při třicetileté válce. Husí brk, kterým byl podepsán takzvaný Vestfálský mír, jenž ji ukončil, si můžete prohlédnout na zámku v Horšovském Týně.
Na západ Čech přivezl pámátný brk císařský diplomat a iniciátor mírových dohod Maximilian Trauttmansdorff. Jeho rod totiž zámek víc než tři století vlastnil a diplomat zde žil.
"Podpis míru v Münsteru a Osnabrücku se chystal dva roky a podepsalo ho 150 mocných tehdejší Evropy. Jednání o ukončení války byla složitá, v rámci konfliktu se vedlo dalších šest podválek, řešily se i repatriační náhrady. Velice složité bylo třeba dostat domů švédské vojáky ze střední Evropy," popisuje okolnosti podpisu kastelán Jan Rosendorfský.
V Horšovském Týně je vystaveno i kompletní paragrafové znění Vestfálského míru, které tvoří sedm obrovských knih. O unikátním exponátu přitom návštěvníci zámku slyší většinou poprvé až při prohlídce. "Lidé o třicetileté válce moc nevědí, jde o období historicky vzdálené," vysvětluje kastelán.
Nejmladší město republiky
Havířov
Lidobudovatelov, Gottwaldův Horníkov nebo Šťastnov. I takové názvy města se objevily ve veřejné soutěži, v níž se rozhodovalo o pojmenování dnešního Havířova.
Administrativně se stal Havířov, který leží na jižním okraji ostravsko-karvinské průmyslové oblasti, městem v roce 1955. Ještě krátce po skončení druhé světové války přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by na území obcí Šumbark, Dolní Bludovice, Horní a Prostřední Suchá, Dolní Datyně a Šenov mělo vzniknout nějaké město.
Pak se tu ale začala stavět hornická sídliště a vývoj nabral rychlý spád. Hlavním důvodem vzniku Havířova byla potřeba zajistit byty pro pracovníky dolů a hutí. Právě na jejich získání tehdy závisela poválečná obnova těžby uhlí.
V rámci ostravské aglomerace si dnes Havířov udržuje pověst města s nejkvalitnějším bydlením i čistým prostředím.
Historickou proměnu bývalých obcí a dnešního města přibližuje výstava Havířov před Havířovem, kterou si až do července příštího roku můžete prohlédnout v havířovském Památníku životické tragédie.
autor/ři: Tereza Hromádková, Milan Rokos, Tomáš Wehle, Vladimír Soukup
