Na Duklu už všichni zapomněli. Vládnou tu jen zloději a zmar
Kanony, minomety, tanky většinou zarostlé trávou, mnohé exponáty ukradené. Na turistu v Dukelském průsmyku moc nenarazíte. Spíš na hledače militárií s detektory, které honí policie, nebo sběrače hub a borůvek. Přitom je tu na místě nejtvrdších bojů bývalého Československa největší skanzen vojenské historie.
Třetí socha Svobody
Ve Svidníku, malém městě při vjezdu do Dukelského průsmyku, stojí jediná socha někdejšího prezidenta republiky, armádního generála Ludvíka Svobody. Místní žertem říkají, že na světě jsou pouze tři sochy Svobody, ta jejich, pak americká a v Paříži (kde je zmenšenina té americké, kterou Francouzi USA darovali).
Generál Ludvík Svoboda byl nicméně kontroverzní osobou i v rámci dukelské operace, pod jeho velením byly ztráty enormní.
Na prospekty nezbyly peníze
Ve vojenském muzeu ve Svidníku, otevřeném v roce 1965, si můžete prohlédnout exponáty z první světové války, kdy zde probíhala haličská fronta, hlavní expozice se věnuje druhé válce a partyzánskému hnutí na Slovensku. U řady exponátů nejsou popisky, prý chybí peníze. Nenabízejí se ani žádné materiály, fotky, pohledy či prospekty. Z muzea si tak neodnesete kromě vzpomínek nic, fotit se tu smí jen na povolení.
Na prostranství za budovou je k vidění vojenská technika, pár exponátů sem v poslední době převezli z terénu. Jinak by byl jejich osud zpečetěn stejně jako u desítek dalších zajímavých vojenských artefaktů, které skončily nejčastěji ve sběrnách, kde se po původu klikové hřídele z tanku T-34 nikdo neptá...
V parku je možné navštívit monumentální hřbitov rudoarmějců, padlo jich tu přes devět tisíc.
Zanikne Údolí smrti?
Ze Svidníku k odbočce na Kapišovou je to pár kilometrů po příjemné asfaltce. Na křižovatce silnice se z dáli vynoří dva zaklesnuté tanky - sovětský T-34/85 a německy Panzer IV. Skulptura se jmenuje "Taran" a je oblíbenou zastávkou všech, kteří kolem projíždějí, zvláště pro děti je to nevídaná prolézačka.
Kapišová byla během operace zcela zničena, za ohradníkem výběhu skotu jsou umístěna dvě téčka, s kravami nádherná idylka.
Když jsem tudy procházel před třemi lety, bylo o pár kilometrů dál u mostku ruské těžké dělo vz. 38 ráže 152 mm a také polopásový transportér SdKfz 250. Při své loňské návštěvě už jsem je nenašel. Tyto exponáty naštěstí výjimečně neskončily ve sběrně, ale u budovy muzea.
Nad vesnicí se pak zdvihá táhlá terénní mulda, která je poseta siluetami legendárních téček, rozvinutých do tankové rojnice. Při bližším ohledání zjistíte, že stroje jsou vykuchané, jedno tankové dělo je roztržené, prý dílo nějakého amatérského pyrotechnika. I když jsou tankové poklopy přivařené, zrovna jako pásy, zloději si dokážou poradit a technika se pomalu přesouvá do šrotu.
V minulém roce tu proběhla úspěšná rekonstrukce tankové bitvy. Tak třeba se nakonec přece jen něco změní, i když krást se asi bude dál.
Kam asi zmizel protiletadlový kulomet?
Kolem dělostřeleckých postavení a bunkrů paradesantní brigády, které jsou obnovené a vede k nim upravený chodníček, se pomalu dostanete až na nejvyšší bod. U obce Hunkovce je společný hrob německých vojáků.
U Nižného Komárníku kdosi "deinstaloval" protiletecký kulomet, zájem je i o bronzové desky na podstavcích. Zarostlé jsou i kanony a minomety, jen zemljanky 3. čs. brigády jsou v solidním stavu. Okolí pomníků našim ženistům a generálu Vedralovi-Sázavskému v průsmyku blízko hranic by si zasloužilo trochu vyčistit od plevele, naopak čisto je na hřbitově s kamenným monumentem a hroby.
Pomník v místech, kde najelo na minu auto s generálem Vedralem-Sázavským, je téměř na vrcholu průsmyku.
Po válce tady stál pomník vojáka, který vzdával čest padlým. V 50. letech se pak někomu zdálo, že nemá dost budovatelský výraz, proto byl vyměněn za sochu samopalníka, známou z učebnic. Alespoň dřívějších.
Z vyhlídkové věže generála Svobody je vidět značná část průsmyku, i "krvavá kóta 534", která je na polském území, na níž zahynulo velké množství našich vojáků. Ani tam prý není péče o pietu velká. A podobné je to i v polském městečku Dukla, kde je v zámečku zastaralá expozice a v parku omšelé kusy bojové techniky.
Může se hodit
Karpatsko-dukelská operace
8. září až 28. října 1944. Operace počítala s tím, že dvě východoslovenské divize obsadí průsmyky přes Karpaty, kudy proniknou sovětská vojska za součinnosti čs. armádního sboru. Na Slovensku probíhalo povstání. Němci ale Slováky odzbrojili, Karpaty obsadili a vybudovali důmyslnou a členěnou obranu. Bylo to spíš politické gesto než vojenské rozhodnutí.
Postup horským terénem probíhal za obrovských ztrát až do dubna 1945. Němci ztratili asi 52 tisíc vojáků a množství bojové techniky, Sověti asi 19 000 vojáků, padlo zde přes 8 000 příslušníků 1. čs. armádního sboru a také množství rumunských vojáků.
Vojenské muzeum ve Svidníku
Otevřeno: úterý-neděle, 9:00-17:00
