Na kole nejen do krematoria v Pelhřimově. Ať víš, do čeho jedeš!

Na tomhle 40 km dlouhém cyklovýletu zkusíme najít krematorium v Pelhřimově, jak radil Rudolf Hrušínský alias doktor Skružný pacientovi ve filmu Vesničko má středisková. Zároveň se projedeme kolem tří přehrad, z nichž jedna patří k nejstarším u nás, a navštívíme klášter v Želivi.

Dnes jsme mohli jet přes tři vrcholy Křemešnické vrchoviny - Křemešník, Čeřínek a Javořici, ale cesta je to dlouhá a náročná, a tak jsme dali přednost pohodlnější, mírně zvlněné krajině na sever od Pelhřimova. Křemešník a spol. si necháme na jindy.

Statky a malebná krajina

Z Pelhřimova se vydáme po zelené značce. Po široké polní cestě projedeme kolem zdevastovaného statku Peklo a zdoláme Vávrův kopec, porostlý hustým lesem. Z této strany je stoupání mírné, zato na druhé straně nás čeká dlouhý prudší sjezd lesem a po louce k Hodějovickému mlýnu na Hejlovce.

Po polních cestách míříme na Svépravice. Při stoupání ke statku Těchorázek se otevírá krásný pohled na zvlněnou krajinu. Převažují zde louky a pole.

Původ jména Svépravice (dříve Sýpravice nebo Sejpravice) vysvětluje pověst o dvou bohatých sedlácích, kteří se kvůli majetku stali nepřáteli. Teprve, když krajem táhla vojska a oba byli raněni, podali si před smrtí své pravice.

My na konci Svépravic opustíme zelenou a sjedeme po asfaltové cestě kolem chatek na okraji lesa opět do údolí Hejlovky. Tam začíná červená značka, která nás dovede po břehu podél Sedlické nádrže až k přehradní hrázi.

Tady nám začíná ještě zajímavější, ale také náročnější část cesty, kdy občas budeme muset z kola sesednout. Krásné vyhlídky ale za vynaloženou námahu stojí. A navíc, projíždět se po asfaltkách, to by byla pěkná nuda!

Kolem jedné z nejstarších přehrad

Sedlická přehrada, jedna z nejstarších u nás, byla postavena v letech 1921-1927. Turbíny, sloužící k výrobě elektřiny, nejsou v přehradní hrázi, ale v samostatné hydrocentrále, která stojí za kopcem a je s přehradou spojena tlačnou štolou, vylámanou ve skále.

Během stavby tlačné štoly, která vede tvrdým rulovým podložím a trvala dlouhé čtyři roky, se spotřebovalo přes deset tun dynamitu. Na stavbě hráze pracovalo 70 dělníků, 50 lamačů a 90 nádeníků, dále čtyři strojníci, čtyři kováři a šest tesařů. Před Vánocemi 1927 se pak začalo s napouštěním přehrady.

Dnes je hráz technickou památkou a přehrada slouží kromě výroby elektřiny k rybolovu a rekreaci. I když s tou rekreací bych to nepřeháněl, v létě tu bývá stejně jako na Vřesníku a Trnávce spousta sinic. A ještě jedna zajímavost, říčka pod přehradou se už nejmenuje Hejlovka, ale Želivka.

Od hráze stoupáme po silnici nahoru a pak pokračujeme po žluté. Úsek je obtížný, ale dá se objet po silnici. Sjedeme na Kordovsko, kde nás čeká první osvěžení - brod přes Želivku. Na mapách vede žlutá jinudy a taky je tu značený mostek, realita je ale jiná. Každopádně, žlutá značka je na druhém břehu a pokud chceme pokračovat dál, musíme brodit.

Pak stoupáme a stoupáme, nejdříve po pěšince přes louku a pak po lesní cestě, opustíme žlutou a dojedeme na zelenou. Po ní sjedeme zpátky k Želivce k místu, kterému se říká Valchy. Dříve se v kraji dařilo soukenictví a jen na Želivce bylo valch několik - u Kordovských, u Kratochvílů a Šamanů. Dnes je tady na Valše malý jez, a kdo chce, může se tu v létě vykoupat.

Po zelené pokračujeme údolím podél Želivky až rekreačnímu středisku. Je to opět trochu náročnější úsek, místy kolo přenášíme. Údolí Želivky je pěkné, dojem jen trochu kazí množství chat ze sedmdesátých let.

Hospoda u rekreačního střediska nabízí bohaté občerstvení, kromě nakládaného hermelínu s kofolou tu mají jídelní lístek s desítkami položek a milou obsluhu. Hospoda je hned vedle hydrocentrály, kam tlačnou štolou ze Sedlice proudí voda na lopatky tří Francisových turbín, které vyrobila firma Českomoravská-Kolben v Praze v roce 1925. Dodnes jsou v provozu.

Podél malé Želivské přehrady zvané také Vřesník, která slouží jako nádrž k vyrovnávání nepravidelného přítoku ze Želivky a vody z hydrocentrály, dojedeme do Želivi. Tam můžeme navštívit klášter, založený již v první polovině 12. století. Původně zde sídlili benediktýni, které vystřídali premonstráti. Ústřední stavbou je kostel Narození Panny Marie, svou dnešní podobu získal přestavbou J. B. Santiniho v letech 1713-1720.

Po červené značce jedeme do Červené Řečice kolem přehrady Trnávka. Byla dostavěna v roce 1981, aby zabránila znečištění nádrže Želivka - Švihov, která slouží jako zásobárna pitné vody. V Trnávce před Řečicí se dá koupat a to vždycky do té doby, než zaroste sinicemi.

Pro kola je začátek červené na kopci nad Želiví nevhodný - krkolomná pěšinka s množstvím popadaných stromů znemožňuje jízdu. Proto je lepší jet po silnici a na červenou se napojit o něco později.

Smutný osud zámku v Červené Řečici

Červená Řečice je známá svým Slámováním - festivalem spojeným s výrobou slaměných soch, ale také tragickým osudem svého renesančního zámku. Ten je dnes již zpustlou památkou, na jejímž stavu se podepsal polistopadový vývoj u nás.

Již v prosinci 1989 byl zámek bezúplatně převeden na jednu firmu, která ho použila jako zástavu pro získání úvěru u Agrobanky a pak jej nechala zpustnout, aby nakonec sama zkrachovala. Dodnes se situaci nepodařilo vyřešit, náklady na rekonstrukci se odhadují na 300 milionů korun.

Po modré přes Bácovice a Čakovice dojedeme do Pelhřimova, který založil pražský biskup Pelhřim. Za návštěvu stojí historické náměstí s budovami, postavenými ve slozích od gotiky až po funkcionalismus.

O proměnu původně gotického náměstí se postaraly nejdříve požáry - po prvním v 16. století zde vznikla renesanční zástavba, po požáru v roce 1766 byla většina fasád domů přestavěna na barokní. V secesním slohu je postaven hotel Slávie, budova Komerční banky pak ve slohu prvorepublikového funkcionalismu.

Zajímavou směsí stylů je goticko-barokně-renesanční Děkanský kostel svatého Bartoloměje a původně barokní Fárův dům, který pro místního zubaře Fáru v letech 1913-1914 kubisticky upravil slavný architekt Pavel Janák.

A co slibované krematorium, známé z filmu Vesničko má středisková? Ve filmu přece radí Rudolf Hrušínský svému hypochondrickému pacientovi: "Zajeď si do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš."

Na závěr trochu zklamání, krematorium tu totiž nikdy nestálo, jde jen o kultovní filmovou hlášku, tradující se mezi lidmi. V Pelhřimově stojí jen obřadní síň, která vypadá jako krychle postavená na špičku.

Po takhle krásném výletu ale jistě krematorium nikomu chybět nebude. Pokud by na něm někdo opravdu trval, nejbližší je odsud 30 kilometrů v Jihlavě.

Může se hodit

Délka: 40 km
Převýšení: 690 m
Obtížnost: střední
Typ kola: trek, mtb
Popis trasy: Z Pelhřimova po zelené na Vávrův kopec - k Hodějovickému mlýnu - kolem statku Těchorázek do Svépravic - opustíme zelenou a po asfaltce dojedeme k mostu přes Hejlovku před vtokem přehrady Sedlice - po červené a žluté podél přehrady až k hrázi - po žluté k brodu přes Želivku u Kordovska - stoupání po louce a lesem - opustíme žlutou, po lesní cestě dojedeme na zelenou - sjedeme na Valchy a pokračujeme po zelené k rekreačnímu středisku (dobrá restaurace) - po červené kolem přehrady Vřesník, přes Želiv do Červené Řečice kolem přehrady Trnávka (obtížný úsek za Želiví raději objet po silnici) - po modré přes Bácovice, Čakovice a starý Pelhřimov do Pelhřimova

Kudy nejezdit: Cestou autem do Pelhřimova od Humpoleckého sjezdu po frekventované silnici E551 jsem potkal několik osamělých cyklistů a dvě rodinky s dětmi na nedělním výletě. Auta tu běžně jezdí více než stovkou a projíždět se zde na kole je velký hazard. Vůbec jsem nepochopil, proč ti lidé tak riskují, zvlášť když je v tomto kraji mezi vesničkami tolik pohodlných polních a lesních cest. Lidé, neblázněte, jde o život!

http://cestovani.idnes.cz autor: Marek Tichý