Na kole údolím Zahořanského potoka. Nefalšovanou divočinou u Prahy

Překvapivou divočinu dostupnou na kole a navíc nedaleko Prahy ukrývá dosud málo navštěvované údolí Zahořanského potoka. Staré trampské osady tvoří spolu se zalesněným kaňonem jakousi miniaturní podobu ne příliš vzdáleného a mnohem známějšího Posázaví.

Na cyklisty tu navíc čeká lahůdka v podobě jedenácti brodů, které jsou seřazeny jeden za druhým v úseku menším než pět kilometrů! Ale nemusíte se bát, že je na horském kole nezvládnete, pokud byste se na to necítili, vedle nich vedou lávky.

Zahořanské údolí ústí do Vltavy na jejím pravém břehu jen těsně pod jejím soutokem se Sázavou. Výlet bychom tedy mohli zahájit v Davli, ale protože povltavská krajina má své nezaměnitelné kouzlo, raději si ještě pár kilometrů přidáme a vyrazíme už ze Zbraslavi.

Prvních pět kilometrů odtud až do Vraného nad Vltavou sleduje vedlejší silnice pravý břeh Vltavy a nečeká nás tedy nic víc, než příjemná rovina na "rozehřátí". Ve Vraném u železniční stanice najdeme červenou turistickou značku, která sleduje silnici směrem na Oleško. Tady už pohoda končí, musíme totiž vystoupat z vltavské kotliny pěkně vysoko, než se dostaneme na její hranu.

Tři kilometry stoupání nás přivedou do osady Nová Březová, kde spolu s červenou značkou uhneme doprava mezi rekreační domky a zahrady. Široká cesta zakrátko osadu opouští a my se ocitáme v nádherném dubovém lese. Příjemným terénem bez větších stoupání pokračujeme asi tři kilometry, než se dostaneme na louku, odkud se vpravo naskýtá hezký pohled na vrchol Cukráku a hřeben brdských lesů.

Záhy vjíždíme mezi domky další rekreační oblasti Oleško. Hned na začátku Oleška mineme vpravo vstup do unikátní japonské zahrady, kterou zde před dvěma lety dokončil Václav Wiesner. Zahrada se rozprostírá na velkorysém pozemku, který nad soutokem Sázavy a Vltavy koupil jeho tatínek už v roce 1937. Kromě spousty zajímavých rostlin a dřevin tu najdeme například historickou čajovou chýši, třináctiposchoďovou žulovou pagodu, umělý potůček kopírující tvar Vltavy, jezírko s kapry nebo meditační místo.

Teď nás čeká prudký sjezd po štěrkové cestě na dno Zahořanského potoka. Ke konci klesání přichází ostrá levotočivá zatáčka, z níž se otevírá hezký pohled na Vltavské údolí a Davli. Panorama poněkud kazí jen masivní most přes Vltavu, pozůstatek megalomanské komunistické architektury.

Opatrně sjedeme poslední úsek na dno údolí k bývalému Maškovu mlýnu, kde opustíme červenou značku a vydáme se po modré proti proudu Zahořanského potoka.

Množství chat, které lemují cestu i oba břehy potoka, dokládají trampskou tradici, která je s těmito místy spojena už od počátku minulého století. Některé ze srubů se sice postupně přebudovaly na poněkud luxusnější rezidence, jiné si však doposud drží tradiční podobu jako před lety.

Na rozcestí se žlutou značkou (asi 2 km od Maškova mlýna) překonává cesta první brod. Odtud se údolí svírá a jak ubývají chaty, postupně se zhoršuje i cesta.

Za třetím brodem dáme sbohem poslední chatě a vjíždíme do vzrostlého smrkového lesa. Teď nás čeká asi 300 metrů poněkud náročnějšího terénu (hladký průjezd komplikují zejména tlusté kořeny smrků), než se dostaneme k rozcestí turistických značek "U Oborské lávky". Zde od modré odbočují zelená a červená, vedoucí do Petrova, respektive Luk pod Medníkem. My však pokračujeme dále po modré směrem na Zahořany.

Ti z vás, kteří tudy před lety projížděli, budou teď asi příjemně překvapeni opravenou lesní cestou, jež se klikatí dnem údolí a mnohokrát za sebou překonává zhruba tři metry široký Zahořanský potok. Všechny brody je však možné za normálního stavu vody bezproblémově projet, aniž bychom si promáčeli boty a pokud si přece jenom nejsme jisti, můžeme u většiny z nich přejet po lávkách pro pěší.

Když budeme brody pečlivě počítat, skončíme u čísla deset a vzápětí vyjedeme z lesa u prvních domků v Zahořanech. Tady si můžeme jako prémii naposledy zabrodit vedle silničního mostu a skončit tak na konečném čísle jedenácti brodů.

V Zahořanech přejedeme silnici a pokračujeme po modré značce proti proudu potoka na Libeř a Psáry. Úzká stezka vede většinou lesem a dá se po ní bezproblémově jet na kole - jen musíme dávat pozor na pěší turisty a včas jim uhnout z cesty. Za Libří se cesta opět rozšiřuje, míjí rybník Mordýřka a napojuje se na silnici těsně před vesnicí Psáry.

Terénní část výletu teď máme zdárně za sebou, odtud zbývá už jen návrat zpět do hlavního města. Ze Psár můžeme zvolit asfaltovou cestu se zákazem vjezdu pro motorová vozidla, vedoucí směrem na Libeň, a dále po silnicích přes Zlatníky, Hodkovice, Písnici, Libuš do centra Prahy. Jinou možností je sjet Břežanským údolím do Zbraslavi a uzavřít tak okruh.

Může se hodit

Start: Zbraslav, popřípadě Dolní Břežany nebo Davle.
Cíl: Zbraslav nebo MHD v Modřanech (konečná tramvaje č. 3)
Délka trasy: 38 km
Obtížnost: střední (11 brodů, jeden strmý sjezd), cca 50% po nezpevněných cestách mimo veřejné komunikace.
Vhodné kolo: horské, popř. trekking
Doprava: do Zbraslavi se lze dopravit vlakem ze stanic Hlavní Nádraží a Vršovice. O víkendech vlaky odjíždějí z Hlavního nádraží v 7.57 a 8.39.
Japonská zahrada:http://bonsai-zahrada.cz/, kontakt: Václav Wiesner, Dana Wiesnerová, tel.: 602 315 658, email: bonsai@bonsai-zahrada.cz
Mapa: například Shocart č. 19 "Okolí Prahy – jih," 1.50 000.
Občerstvení: Po cestě potkáte mnoho "lesních" víkendových hospůdek – například v Březové, v Olešku, v Libřicích,, aj. Restaurace Rubín v Psárech je jedinou "slušnou" restaurací po trase, kde se můžete naobědvat. Mají tu venkovní terasu, hřiště pro děti a stojany na kola.

iDNES.cz autor: Jan Hocek