Na kole zaniklými obcemi Českého lesa. Krajem, kde do roku 1990 vládli vojáci

Až do roku 1990 byl Český les na Tachovsku za železnou oponou, kam směli jen pohraničníci a místní. Poválečný odsun německých obyvatel a asanace vesnic kvůli hraničnímu pásmu vytvořila z krajiny obývané po staletí pustou oblast s poměrně nedotčenou přírodou. Projeďte si tady s námi 44 km na kole.

Z vesničky Lesná ke kapličce

Lesná je malá vesnička poblíž Tachova. Z místních pamětihodností můžete navštívit barokní zámek a kostel svatého Mikuláše s barokními úpravami. Prohlédnut si můžete i sochu sv. Jana Nepomuckého a tři dvousetleté lípy.

Po modré turistické značce vyjedeme směrem k rybníkům na jihozápadě od Lesné a po chvíli již odbočíme do lesa. Lesem teď pojedeme dlouho a cestou mineme jen málo obydlených míst.

Po několika kilometrech dojedeme k malé kapličce nazývané Domeček Matky Boží (Hütten Muttergottes), kterou nechala postavit v roce 1890 majitelka velkostatku Lesná Berta Širtingárová. Až do roku 1946 se zde konala řada pobožností, poté kaplička chátrala až do roku 1993, kdy byla opravena.

Kromě pobožností kaplička sloužila ve zdejších hustých lesích, které dříve bývaly hustě osídlené, i jako důležitý orientační bod. V okolí byly sklárny, brusírny a leštírny skla, mlýny, hamry a papírny, v lesích jste mohli vidět uhlíře, kteří vyráběli dřevěné uhlí, a sběrače smoly, z níž se vyráběla kolomaz. Po tom všem tu nezbylo vůbec nic. Zaniklý bohatý život česko-německého pohraničí připomínají dnes jen naučné cedule podél naučných stezek.

Český les - těžařské firmy ničí lesní cestyOd kapličky jedeme po široké cestě k rozcestí pod Chloumkem, kde odbočíme doprava a pojedeme teď chvíli náročnějším terénem. Cesta by se dala projet celá až k rozcestí Pod Liščím vrchem u Hraničního potoka, nebýt toho, že firmy, které tu těží dřevo, rozjezdily podmáčenou půdu těžkými stroji a zanechaly po sobě hluboké příkopy plné vody.

Přestože jsme v chráněné krajinné oblasti, zřejmě nic nedonutí těžební společnosti k tomu, aby po sobě zničené cesty opravily.

Temně hnědý Hraniční potok se vlévá do rybníků nad bývalými Hraničkami. Tam od roku 1737 stávala sklárna, později přibyla vysoká pec, šest hamrů na tyče, jeden na železné pruty, jeden na plechy a cínárna. Většina těchto zařízení byla v provozu do roku 1866, pak byla přestavěna na leštírny skla.

V roce 1938 měly Hraničky 344 obyvatel. Dnes tu žádné domy nestojí, stejně jako v dalších bývalých vesnicích. My z rozcestí nad Hraničkami, kde stávala Nová Huť, pokračujeme po červené, po níž pojedeme většinu cesty.

Před obydlenou Starou Knížecí Hutí vyjedeme na pořádný kopec a chvíli pojedeme otevřenou krajinou. Starou Knížecí Huť založili majitelé waldheimského panství, knížata Lobkovicové, kolem roku 1710.

Jedeme opět po asfaltové cestě, po které se před dvaceti lety proháněli pohraničníci. Bývalou Stoupu a bývalou Českou Ves připomíná informační tabule na okraji cesty. Z půvabné češtiny je zřejmé, že se na instalaci cedule podíleli původní němečtí obyvatelé či jejich potomci:

"Založeni jde zpét na Knizecisklenenou Hut. Koncem roku 1710 je busic Jakob Bauer poprevé zminény. Rozbusény stérk se potreboval k výrobe Skla. Stoupa na stérk stála prý tam, kde pozdéy stal Mannertuv dům cislo 6. Neyvétsi selska usedlost v misté byl Scherer císlo 1... Nasledkem spatnych sklizni vznikla u obyvatelstva bida, tak méli muzi dva roky praci na stacbé silnice při lamani kamene rozbyeni kamene, byla to sice tézka, ale vitana práce..."

Pokračujeme lesem přes potůčky v neporušených údolních nivách k bývalému Zlatému potoku. Tam stávala od 30. let 18. století vesnice se sklárnou. Poté, co sklárna v roce 1894 zanikla, vesnice se začala vylidňovat a před válkou tady zůstala už jen hospoda a hájovna. I ty po roce 1945 zanikly.

Asfaltka končí a začíná široká zpevněná cesta, která je bohužel na krátkém úseku úplně rozježděná těžkými stroji. Příkopy podél cesty jsou zaneseny zbytky po těžbě dřeva a na cestě leží obrovská hromada klestí, která znemožňuje průjezd. Pak cesta začíná stoupat a hlubokými rýhami od pneumatik stékají tenké pramínky vody. Nad vším se vznáší hnilobný pach bahna, připomínající močůvku. Prostě parádní zážitek. Naštěstí je to jen pár set metrů a dál už můžeme pokračovat v sedle.

Kolem zchátralých objektů bývalé pohraniční stráže u hájovny Němeček dojedeme na okraj rozsáhlých pastvin u bývalé Pavlovy Huti. Zde stála od roku 1740 sklářská huť a pila, ves vznikla později. V 50. letech při budování hraničního pásma byla ves zničena, když přímo skrz ni procházely zátarasy.

U bývalého Pavlova Studence je odbočka k malému hřbitovu. Zachovalých náhrobků je jen pár, ale bývalí sudetští Němci hřbitov vzorně udržují.

Pavlův Studenec patřil k největším osadám v tachovském pohraničí. Vesnice, která vznikla na staré obchodní stezce počátkem 18. století, měla před válkou téměř 1 000 obyvatel. Kromě Němců tu žilo i několik Čechů, fungovala zde celnice i četnická stanice.

Po válce byl Pavlův Studenec částečně dosídlen, ale s nástupem socialismu se ocitl v tzv. zakázaném pásmu. Zůstaly stát jen kostel, škola, fara, celnice a několik domů, ale i ty byly postupně ničeny. V 70. letech se hraniční zátarasy posunuly dále do vnitrozemí a zbořily se i všechny zbývající stavby.

Přes louku se dostaneme po asfaltce na kopec, kde odbočíme na modrou značku. Na rozcestí si všimneme pomníku četnického strážmistra Ladislava Mráze, kterého tu 26. září 1938 zavraždili henleinovci.

Lesní cesta nás prudkým dlouhým klesáním dovede do Branky, kde u Olšového rybníka stojí hezká kaplička. Snad díky nedalekému hraničnímu přechodu je zde spousta apartmánů, penzionů a restaurací. My jsme měli štěstí, v penzionu Pod Skalkou byla předchozího dne zabijačka. Vím, že bůček, játra a škvarky nejsou pro cyklistu ideální stravou, ale nemohli jsme odolat!

Zpět do Lesné kolem Obory

Po zpevněné lesní cestě jedeme zpět do Lesné, cestou míjíme obydlenou vesnici Obora s pěkným rybníčkem na návsi a o pár kilometrů dál projíždíme kolem stejnojmenné hájovny z roku 1650. Ta byla vybudována v oboře patřící Windischgrätzům a je už dost zchátralá, ale současný majitel ji opravuje. Dům je to hezký, ale místo si původní stavitelé nezvolili ideální - okolí je podmáčené a všude hejna komárů.

Zbývá ještě několik kilometrů lesem po příjemné cestě, jen na konci před pastvami u Lesné je cesta opět bahnitá a rozježděná. Naštěstí si můžeme kola před zpáteční cestou opláchnout v blízkém potoce.

Dnešní výlet byl spíše poznávací než sportovní, těch 44 kilometrů v kopcích je díky zpevněnému povrchu cest a asfaltovým úsekům poměrně snadnou záležitostí. Těm, kteří se chtějí dozvědět ještě více o zaniklých obcích u Lesné, doporučujeme zajímavé webové stránky www.zanikleobce.cz.

Může se hodit

Délka: 44 km
Převýšení: 750 m
Obtížnost: střední
Typ kola: trek, mtb
Popis trasy: Z Lesné u Tachova na J a JZ po modré k rozcestí u bývalé Nové Huti - po červené na SZ, S a SV k rozcestí u bývalé Hraničné - po modré přes Branku a Oboru do Lesné
Český les - cyklotrasa

http://cestovani.idnes.cz autor: Marek Tichý