Nařezáno v pivovaru

Rohozecká piva Skalák a Podskalák si pod skalami nejstarší české chráněné krajinné oblasti opravdu vychutnáte. Český ráj s jeho pískovcovým skalním městem stojí za to navštívit a pivo k výletům prostě patří. Pivovar vaří osm druhů piv, a tak si vybere každý.

„Máte řezané?" zazněla otázka na kryté terase Pivovarské restaurace v Malém Rohozci, části města Turnova. „Jistě," zněla odpověď hostinského. Nejčastěji jde o smíchání světlého a tmavého v poměru 50:50 přímo hostinským. „Z čeho to řežete?" zněl logický dotaz. Otázka hostinského nezaskočila. „Nevím, dostáváme ho hotové už z pivovaru."
Ve stejné budově jako pivovarská restaurace sídlí i ředitelství pivovaru. „Naše řezané je fenoménem v rámci celého českého pivního trhu. Nejsme jediní, kdo dodává směs černého a světlého piva už rovnou z výroby, ale rozhodně ho dodáváme nejvíc. A aby nedošlo k mýlce, nejde o polotmavé pivo, které se jako polotmavé už přímo vaří. Opravdu v tancích mícháme světlé a tmavé. Ale v jakém poměru, to vám neřeknu. Přece jen máme svá výrobní tajemství," říká ředitel pivovaru František Jungmann.

Ode dna vzhůru
Kdo má jen trochu kladný přístup k pivu a je ochotný ochutnat i něco jiného než svou osvědčenou klasiku, tak si z nabídky rohozeckých Skaláků určitě vybere. Jak praví klasik ústy herce Zounara ve filmovém Tankovém praporu, „záleží to na vkusu každého soudruha".
Milovník silnějších piv sáhne po třináctce, vyznavač klasiky asi zůstane u světlého ležáku. Zdejší nefiltrované kvasnicové sice na čepu vypadá poněkud nezvykle, ale chuťově se v pohodě dokáže poprat i se značkami velkých pivovarů.
Historie pivovaru odráží historii zdejšího regionu. Nejedná se o provoz s tradicí několika stovek let, vznikl „až" v polovině 19. století. V okolí už několik pivovarů bylo, což znamenalo zvýšení konkurence v regionu. Jak se ukázalo, sázka na kvalitní pivo se vyplatila.
V podvečer druhé světové války byl malorohozecký pivovar s výstavem okolo 43 tisíc hektolitrů v první dvacítce z 328 československých pivovarských podniků. Doba poválečná pivovarům nepřála a mnohé z nich definitivně zmizely. Zdejšímu pivu se podařilo udržel na scéně. Zvrat přineslo období po revoluci, kterou si Češi zvykli nazývat sametovou.
„V roce 1994 byl pivovar privatizován ve veřejné soutěži vyhlášené Fondem národního majetku. Špatné hospodaření tehdejších majitelů přivedlo pivovar až téměř ke krachu," osvětluje ředitel Jungmann s tím, že se od změn, které nastaly v roce 2004, zvýšil výstav piva o takřka sto procent. V roce 2004 vznikla nová akciovka s názvem Pivovar Rohozec, a jak se zdá, vracejí se dobré časy.
Odpověď na otázku, co stojí v pozadí odražení se ode dna, byla trapně jednoduchá: „Návrat kvalitních lidí." Dnes už si Skalák i Podskalák nachází cestu do žaludků konzumentů a duší štamgastů. V Praze se rohozecké pivo schovává v Jedové chýši v Jungmannově ulici.

Pobití Sasíků
Ačkoli je turnovské vlakové nádraží trochu stranou města, vyplatí se vyhledat spoje tak, aby vybyly dvě tři hodinky času na prohlídku městského muzea. Své kouzlo má jak expozice šperkařství, jímž je město proslulé, tak ukázky geologických a mineralogických skvostů včetně maket největších diamantů.
Krásné ametysty i UV světlem nasvětlené „světélkující" minerály určitě zaujmou i toho, kdo o „šutrologii" nikdy ani nezavadil. Jeden z exponátů je ale přece jen výjimečný. Překvapuje nejen svými rozměry, ale celkovou monumentálností.
Nejnovější budova Muzea Českého ráje byla postavena pro jediný obraz. Olej z roku 1895 na základě objednávky Klubu českých turistů totiž patří k největším světovým plátnům. Návrh a náčrty obrazu Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou zhotovil Mikoláš Aleš. Na malbě se pak po dobu necelého půl roku podílelo hned několik malířů. Historické plátno o rozměrech 10 krát 8,5 metru měla veřejnost možnost spatřit poprvé v roce vzniku na Národní výstavě českoslovanské v Praze.
Ovšem byla to právě velikost díla, která znemožňovala jeho trvalé usazení v některé z československých kulturních institucí. Plátno putovalo po nejrůznějších místech, od půdy pražské Akademie věd přes depozitáře Alšovy galerie na zámku Hluboká až po předsálí tělocvičny jedné z trutnovských základních škol.
„Zajímavých momentů je ale v příběhu plátna víc. Například druhou světovou válku plátno přečkalo na půdě základní školy U studánky v Praze na Smíchově," vysvětluje kurátor sbírkových fondů výtvarného umění Muzea Českého ráje Miroslav Cogan.
Inspirací byl výtvarníkům slavný obrozenecký Rukopis královédvorský z 19. století, konkrétně jedna z epických básní v rukopise zaznamenaných. Falšovaná listina, mající povzbudit národní sebevědomí Čechů, evidentně zabrala. Monumentalitu obrazu to potvrzuje víc než důkladně. Na plátně dostávají nakládačku hordy markraběte Siegfrieda von Meissen od zbrojního lidu českého feudála Beneše Heřmanova. Pozorný návštěvník si bezesporu všimne kousků kožešin vlepených do malby, které mají vyzdvihnout plasticitu díla.

Zoufalý průvodce
Když se řekne „Rohozec", kultury či historie chtivým turistům se spíš než pivo vybaví zámek Hrubý Rohozec. „Prohlídka je od slova prohlížet, a nikoli poslouchat," řekl bez náznaku nějaké intonace, z níž by bylo jasné, že jde o vtip, mladičký průvodce. Bohužel se tohoto nepovedeného bonmotu držel.
I v rámci malého, zhruba třičtvrtěhodinového okruhu je možné se seznámit třeba s kaplí Nejsvětější trojice, dvěma knihovnami či slavnostní jídelnou. Ačkoli by jistě bylo mnohé, nač by se šlo zeptat, nikdo z návštěvníků se k akci nevzepjal.
Zámek sám o sobě stojí na okraji nevelkého anglického parku, takže se dá v příjemném polostínu relaxovat, obdivovat sochy světců či navštívit malou umělou jeskyni. Vichřice z letošního července se na některých stromech škaredě podepsala. Když se během ní ozval praskot a mokré větvoví padajícího stromu se otřelo o sochu svaté Barbory, vypadalo to, že skulptura dosáhla konce své životnosti.
Bylo jen otázkou náhody, že se padající strom zlomil „šťastně" a socha zůstala stát bez poškození mezi polámanými haluzemi. Možná svatá Barbora zalobbovala „tam nahoře" a uchránila symbol sebe samé od zničení.
Návštěvníkům Českého ráje se nabízí nejrůznější zážitky. Od skalních měst s unikátními rostlinnými společenstvy a hnízdícími dravci a sovami přes několikero hradů a zámků až třeba po ve skalách tesanou Kopicovu galerii. Není nejmenší důvod si na výletě nevychutnat pivo, které má skály v názvu, je místní a originální. Za zkoušku rozhodně stojí.

Autor je šéfredaktorem časopisu Travelfocus

IN.iHNed.cz autor: Topí Pigula