Nejvýchodnější bod Česka, malé „státní tajemství“

Hodně lidí si myslí, že nejvýchodnější obcí Česka je malebná Hrčava a nejvýchodnějším bodem nedaleké trojmezí. Není tomu tak! Nejvíce na východ jsou vystrčeny poslední domy vesnice Bukovec. U Bukovce, na hranici s Polskem, se také nachází nejvýchodnější místo ČR. Zjistit přesné souřadnice tohoto bodu vyžaduje tak trochu tajnou misi.

Nejvýchodnější místo u nás obvykle není na turistických mapách nijak označeno ani zvýrazněno, naučnou stezku, která k němu nově vede, zatím kartografická vydavatelství do svých produktů nezaznamenala.

Zveme vás na nejvýchodnější místo České republiky ve Slezských Beskydech. Výlet je ideální spojit s návštěvou rázovité Hrčavy a trojmezím Česka, Polska a Slovenska. Přivítá vás tu malebná krajina s roztroušenými samotami, horskými políčky a pasoucími se stády ovcí. A ze sousedního Polska možná pocítíte i svěží závan exotického východu, který sem zasahuje společně s hřebeny karpatských hor.

Pozvánka z Bukovce

Lepší pozvánku na tenhle výlet než tu, kterou stvořili v nejvýchodnější obci ČR v Bukovci, v žádném turistickém průvodci ani prospektu nenajdete. Ostatně přečtěte si ji:

"Pokud Vaše duše hledá klid, potřebuje si odpočinout a relaxovat, jste na správném místě... Jděte a dívejte se, kochejte se okolní krajinou. Zaměřte se na maličkosti, na které jste v každodenním spěchu a stresu třeba neměli čas. Nechte starosti všedního dne a hukot města za zády, vypněte mobily a brouzdejte zdejší krajinou. Osvěžte své znavené nohy v chladné vodě potoka Olecka… naslouchejte nádherné symfonii, šumu stromů, zpěvů ptáků, bzukotu v trávě a zurčení potoka. Dopřejte si ten luxus, nechte volně plynout čas, dnes nikam nespěcháte. Možná si uvědomíte, že právě tyto okamžiky vás naplňují klidem a harmonií. Možná to je to, co potřebujete a hledáte a možná právě proto se sem opět rádi vrátíte..."

Tyhle překrásné, nadmíru pravdivé a vzletné věty si přečtete na tabuli u nejvýchodnějšího bodu České republiky, který je ukrytý v lesíku u potoka na česko-polské hranici ve Slezských Beskydech.

Přes chatu a vrch Gírová

Začátek zvolte v Mostech u Jablunkova pod Jablunkovským průsmykem, který od sebe odděluje Moravskoslezské a Slezské Beskydy. Zastavuje tu často vlak od Ostravy, nově tudy vede i rychlostní silniční komunikace. Je to zkrátka komunikačně velmi dobře dostupné a vzhledem k dalšímu pochodu i výhodně položené místo o nadmořské výšce zhruba 530 m.

Červená značka odtud strmě, ale krátce stoupá kolem lyžařského vleku na hřeben a po něm již mírně pokračuje po lesních cestách na úbočí hory Gírová, kde stojí sympatická turistická chata. Tady se nabízí první možnost občerstvení, kterou si nenechte ujít. Interiér je útulný a stylový, nabídka jednoduchá, ale kvalitní. K zajímavostem z dávných dob patří maličký výtah, kterým se do jídelny dopravuje bleskurychle jídlo z níže ležící kuchyně. V chatě se dá za levný peníz přespat.

Hned naproti vchodu do chaty se zdvíhá svah hory Gírová, která patří k dominantám v nejbližším okolí. Měří 840 m a její vrchol patří k oblíbeným výletním cílům. Bohužel, za poslední léta, zvláště ze severní strany, poněkud zarostl mladými smrky, takže je vidět pouze směrem na jih na Slovensko. Výhled ale stojí za dobré viditelnosti opravdu za to – Malá Fatra a Západní Tatry jako na dlani.

Trojmezí u Hrčavy

Z Gírové pokračuje červená, zelená a nakonec i žlutá pohodovým hřebenovým terénem až do těsné blízkosti polské hranice u Hrčavy. Zde se otevírá obzor směrem na východ a je vidět charakteristické beskydské osídlení na odlesněných hřebenech, které v Polsku na rozdíl od Česka nezaniklo. V horských osadách se stále žije, obdělávají se pole, stavějí se tu nové domy a zvelebují stará stavení.

Většina samot patří pod obec Jaworzynka, kam za rakouského mocnářství náležela i naše Hrčava. Státní hranice ji však oddělila od své přirozené spádové oblasti a na dlouhá desetiletí – zvláště za dob socialismu – izolovala na složitě přístupnou periferii našeho státu. I dnes, zvláště v zimě, je problém se sem dopravit po úzké silničce, na níž platí jednosměrný dopravní režim.

V Hrčavě stojí za vidění místní dřevěný kostel a malá školička s pamětní deskou připomínající návštěvu prezidenta Havla. Původní staré dřevěnice už většinou ustoupily moderním přestavbám, mnoho domů se využívá pouze jako rekreační objekty.

Návštěvníci Hrčavy si nenechávají ujít nedaleké Trojmezí (2 km po žluté značce), které se poslední dobou proměňuje na velký turistický magnet. Změnila se také jeho podoba. Ještě před 10 lety sem téměř nikdo nechodil, na louce u lesa stály od roku 1995 tři kamenné pylony a čerstvě instalovaný turistický rozcestník. Dnes tu vedou dlážděné terasovité chodníky od asfaltových cest a přes rokli potoka se klene směrem na Slovensko dřevěný most. Také lidí výrazně přibylo, všichni se tu fotí a natáčejí. Možná budete trochu zklamáni…

Ukrytý 'east point'

Zato nejvýchodnější bod vás zatím ještě mile překvapí. Je ukrytý v hustém smrkovém lese na břehu potoka Olecky, vede k němu pěšina vysypaná pilinami kolem tabulí krátké naučné stezky. Je tu ticho, klid a zvláštní oduševnělá atmosféra.

Z Trojmezí se sem dostanete buď zpátky přes Hrčavu po žluté a pak po zelené značce anebo o něco kratší cestou přes polskou Javorzynku po zelených a žlutých značkách. Kdo má dobré orientační schopnosti, může k nejvýchodnějšímu místu dorazit z polské strany od žluté turistické trasy směřující do vsi Jasnowice. Znamená to ovšem prodírat se asi 100 m houštím anebo jít skalnatým korytem potoka. Z Trojmezí to sem zvládnete za jednu až dvě hodiny.

Tabule naučné stezky, po níž se budete od českého "east pointu" vracet na zelenou značku, vám krásným způsobem představí okolní kraj. Zejména život a povahu místních Goralů a přírodní rezervaci Olecky, ochraňující vzácně zachovalou rašelinnou louku s orchidejemi. Texty nemají chybu a jsou na rozdíl od mnoha jiných tabulí, kterými je zaplácána naše země, velmi čtivé a záživné.

Od nejvýchodnějšího bodu vede logická zpáteční cesta do Bukovce, a to buď kolem hraničního přechodu po zelené a pak po asfaltce anebo neznačenými polními cestami kolem Švédských šancí, kde se nacházejí pozůstatky opevnění z doby třicetileté války.

Pokud zbude v Bukovci čas před odjezdem autobusu, můžete zavítat kromě hospody do malého muzea v budově polské školy.

http://cestovani.idnes.cz/ text a foto: MARTIN JANOŠKA