Ojedinělé muzeum vlastní lyže, na kterých se proháněl budoucí papež Jan Pavel II.

Mají tu lyže Alberta Tomby, Ingemara Stenmarka i kousky, na nichž se proháněl budoucí papež Karol Wojtyla. Podkonice jsou sice malá obec daleko od slovenských velehor, ale sbírku, kterou vám tu předvedou, byste v proslulých lyžařských střediscích hledali jen stěží.

Zapomeňte na funkční vybavení, které by ustálo i pobyt ve vesmíru, goretexové bundy, polykarbonátové lyžařské brýle, pohodlné lanovky nebo dokonale upravené a uměle zasněžené svahy. V Podkonicích, malé vesničce nedaleko Banské Bystrice, se před vámi otevře docela jiný svět lyžování.

V místním muzeu vám mezi šesti sty páry lyží předvedou i jedny z prvních, které před 150 lety na Slovensko dorazily. Ze starých plakátů a fotografií na vás dýchne doba, kdy si lyžaři museli se svým "nádobíčkem" na zádech vyšlapat několik kilometrů do kopce, aby si ho pak mohli sjet.

Navíc svah bylo nejprve třeba "vydupat" – to, co dnes snadno udělají pásy rolby, musely tenkrát zvládnout lidské nohy. Lamináty neexistovaly, jezdilo se na dřevěných lyžích, které se jednoduchým vázáním připínaly ke koženým botám.

Vcházíme do starého domu, který Igor Bobák, hrdý majitel muzea, ředitel, provozovatel, průvodce a hlavně lyžařský nadšenec v jedné osobě, zdědil po rodičích. "Tohle lyžařské minimuzeum je splněním mého dávného snu," říká.

Zná příběh každého páru lyží, o všech umí podrobně vyprávět. Některé jsou zajímavé svým stářím nebo netypickým provedením, jiné původem. Igor Bobák tu má třeba lyže od švédského slalomáře Ingemara Stenmarka, Američanů bratrů Mahreových, ale i od slavného Alberta Tomby. Ty získal od Tombova trenéra a někdejšího úspěšného závodníka Gustava Thöniho šťastnou náhodou.

Část lyží se do expozice nevejde, jsou proto na půdě

Návštěvníci jeho muzea se s Thönim v Itálii setkali a zmínili se před ním o bláznovi, který v malé slovenské vesničce sbírá lyže světových lyžařů. Slavný Jihotyrolan pak poslal do Podkonic jedny "La Bombovy" lyže. Pro jejich nového majitele jsou o to cennější, že pocházejí od dvou lidí, kteří mají lyžování rádi z celého srdce.

Ale lyžemi Bobákova sbírka zdaleka nekončí. Ve třech místnostech muzea si můžete prohlédnout takové exponáty jako lyžařské boty, oblečení, dobové články nebo plakáty: to vše vám poskytne dokonalý přehled o historii lyžování na Slovensku. Na dvoře domu jsou navíc k vidění kabinky lanovek a lyžařské vleky.

Igor Bobák má třeba lanovku z Chopku, která byla postavena v 50. letech minulého století. Když před třemi lety odváželi poslední kabinky do šrotu, podařilo se mu jednu zachránit. Je tam také kotva z vleku z Čertovice a replika prvního vleku na Slovensku, který vozil lyžaře ze Štrbského Plesa na Solisko už v roce 1943. Byl dřevěný, lyžaři se jej chytali konopnými lany připevněnými na opasku. V depozitáři ještě čeká sedačka z Vrátné Doliny a kabinka z Malina Brda. Igor Bobák plánuje, že přiveze také malou sněžnou rolbu, aby byla expozice úplná.

"Když mi bylo šest, otec schoval moje staré lyže na půdu," vysvětluje majitel muzea. "Myslel, že ještě někomu z rodiny poslouží. Postupně k nim přibývaly další a další lyže, z nichž už jsem vyrostl. A pak jsem je začal sbírat sám." Lidé ve vesnici se o Bobákově vášni dozvěděli a začali ho zásobovat svými starými kousky. Protože lyžování má v Podkonicích dlouhou tradici, mnohdy to bývaly hodně zajímavé exempláře.

V Bobákově sbírce jsou třeba armádní lyže, které tvořily součást výzbroje slovenských vojáků ve druhé světové válce. Lyže ale také používali četníci a jedny z nich v Podkonicích najdete; podle vyprávění na nich četník Belko z vesnice Špania Dolina honil narušitele veřejného pořádku. A jsou tu také lyže, na kterých v Tatrách kdysi jezdil ještě jako mladý muž Karol Wojtyla, budoucí papež Jan Pavel II. Igor Bobák ho nazývá lyžařem, který změnil svět.

V roce 1860 se jistý doktor Sonntag vracel z anglického vyhnanství. Putoval přes Norsko, a právě odtud přivezl na Slovensko, do Starého Smokovce, první skutečné lyže. Ty byly nejdřív jenom vystaveny v místní lékárně. Až později na nich odvážlivci zkoušeli jezdit. Teď, po sto padesáti letech, skončily v podkonickém muzeu.

"Muzeum je splněním mého dávného snu," říká Igor Bobák

Ovšem Slováci si s lyžováním poradili i bez norských vynálezů. Když v zimě dopravovali na malých dřevěných saních zvaných krňačky dřevo z lesa, připevňovali si na boty desky ze sudů. Tak se snáze a rychleji se dostali z kopce. Opravdové lyže ovšem vypadají jinak. "Ty začal vyrábět pan Stainhübel z Balážů koncem 19. století," přibližuje Igor Bobák.

"Pocházel z Německa a technologii si přinesl odtamtud." Lyže byly tenkrát dřevěné a vpředu měly dírku. Majitel si skrz ni protáhl provázek a lyže tahal za sebou. Vázání se kovalo ručně.

Telefonní start

Přestože měl Igor Bobák k lyžování blízko odmala, cesta k vlastnímu muzeu snadná nebyla. Už v dětství závodil, v patnácti dokonce prý porazil na svahu všechny krajské šampiony, ale profesionální lyžařská kariéra mu nebyla souzena. Místo toho se Igor Bobák oženil a na pětadvacet let nastoupil do běžného zaměstnání v Biotice Slovenská Lupča.

"Myslel jsem, že mi pukne srdce, když jsem viděl lyžaře, jak míří na trénink na Šachtičku, zatímco já musím zařezávat v práci," vzpomíná podkonický nadšenec. "Nějak jsem ale cítil, že po čtyřicítce se můj život změní." A stalo se.

Jednoho dne si řekl, že s Biotikou končí. Našel si nový džob, v nedalekém lyžařském centru Šachtička nejdřív zasněžoval, pak si otevřel lyžařskou školu, kterou provozuje dodnes.
V létě zas dělá turistického průvodce po okolních kopcích nebo po středověké obchodní stezce Via Magna napříč středním Slovenskem. "I když se v létě nelyžuje, u mě je rušno pořád," tvrdí. "Opravuju lyže, čistím je, restauruju, vylepšuju svoje muzeum."

Přístroj na měření času

V Podkonicích se v 50. letech konávaly velké lyžařské závody. "Z těch dob tady mám kromě výstroje závodníků taky přístroj na měření času. Ve sněhu byla nainstalována budka se stopkami a s telefonem. Ten byl drátem, zakopaným v zemi, spojen s aparátem na startu.

Časoměřič zatelefonoval nahoru na svah pokyn na odstartování závodníka a zároveň pustil stopky," vysvětluje Igor Bobák, jak se před půlstoletím měřily sportovní výkony. "Ale protože v Podkonicích nebyly peníze na vlek, závodit se přestalo."

Nakonec se však do malé vesničky u Banské Bystrice slovenské lyžařské hvězdy přece jen dostaly. Zásluhou Bobákova muzea. Lyže tu například opřel o stěnu Adrián Bíreš, Michal Šoltýs, Alexander Telgártsky, Jana Jagerčíková nebo reprezentantka Československa na olympiádě v Sarajevu v roce 1984 Jana Gantnerová-Šoltýsová.

Jak se tam dostat
Autem
Z Prahy je to do Podkonic 490 km. Směr Brno-Trenčín-Zvolen-Banská Bystrica-Slovenská Lupča.

Co dělat v létě
Adrenalin
V kraji můžete splavit řeku Hron (www.splavhrona.sk) nebo si vyzkoušet lezení po skalách v dolině Driekyňa až do obtížnosti 7+. Podrobné informace najdete na portálu www.panskydiel.sk.

Kde se ubytovat
Chata Pleše
V Podkonicích můžete přenocovat v hostinci Na Hrbe nebo v horské chatě Pleše. Ve Slovenské Lupči je ubytovna Pri Kamennom ranči a privát U Janky. V Banské Bystrici zkuste čtyřhvězdičkový hotel Dixon.

Kam na jídlo
Červený rak
Restaurace v centru Banské Bystrice, v historické budově z roku 1513. Její součástí je také tradiční slovenská koliba a pivnice. Restaurace se specializuje na středomořskou kuchyni, saláty a dary moře, v kolibě ochutnáte slovenské speciality a jídla z grilu.

Užitečné internetové stránky
www.lyziarskemuzeum.szm.com – Lyžařské muzeum Podkonice
www.sachtickyas.sk – Nedaleké lyžařské středisko Šachtičky
www.zelpo.sk/hradlupca – Soukromý přístupný hrad Lupča
www.spaniadolina.sk – Web někdejšího hornického městečka

http://cestovani.ihned.cz autor: Jana Čavojská