Okolo Božího Daru
Přinášíme tip na výlet, který lze absolvovat pěšky i na běžkách. Není právě příliš vynalézavý, ale patří k nejoblíbenějším. Půjdeme nebo pojedeme z Božího Daru do Hroznětína. Těm, kterým je to málo – zejména pokud by bylo možno využít rychlého sněhu – lze jen doporučit prodloužení po červené z pod Špičáku do Horní Blatné a přes Abertamy na Plešivec.
Začínáme v Božím Daru, nejvýše položeném městě v České republice. Vzniklo pod vrcholem Klínovce v 16. století jako hornická osada a jméno mu dal saský kurfiřt Johann Friedrich, když mu zde v roce l533 havíři na uvítanou zhotovili lavici z čistého stříbra a on prý prohlásil: "Tento ušlechtilý kov, to je boží dar.“ Nechal zde vytyčit po vzoru saských renesančních měst na pravidelném půdorysu město, které bylo o několik let později připojeno k Čechám. I když už po sto letech došlo k úpadku těžby a po třicetileté válce k odchodu evangelicky orientovaných saských horníků, město s kostelem sv. Anny přežilo.
Opustíme ho po červené značce při silnici na Horní Blatnou (v zimě po Krušnohorské lyžařské magistrále) pod Božídarský Špičák (1115 m) (4,5 km) na okraji Božídarského rašeliniště. Zdejší Špičák je nejvyšší čedičovou kupou a tvoří výraznou krajinnou dominantu na plochém hřebeni s rozsáhlými vrchovišti. Pod ním leží Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště, táhnoucí se od Božího Daru k Horní Blatné. Je téměř souvisle porostlé borovicí blatkou v převážně keřové formě, provázené břízou pýřitou. Pokračujeme na rozcestí Pod Špičákem (6), které opustíme po žluté, a kolem Švýcárny, rázovité stavby v alpském stylu (11) vystoupíme na vrchol další čedičové kupy Plešivec (1028 m) (11,5) se 16 m vysokou kamennou rozhlednou z roku l895 a o málo mladším horským hotelem, v němž v prosklení oken jídelny najdeme znaky horských měst Krušnohoří. K odchodu zvolíme zelenou, kterou z vrcholu provází modrá, ale my se pod vrcholem se zelenou oddělíme doleva a dosáhneme silnice na okraji průmyslové obce Merklín (16). V ní začíná horská naučná stezka o životě obyvatel a přírodě před rokem l945 a o zaniklých sídlech. Na zdejší konečné železniční stanici můžeme výlet ukončit.
Pokračující zelená značka opouští údolí Bystřice a lesem obchází vrch Rozhled, až z okraje lesa klesne do cílového Hroznětína (19,5). Původně to byla trhová ves, založená už ve 12. století, která se v roce 2007 stala městem. Po navrácení tohoto území českému státu ji věnoval Přemysl Otakar I. velmoži Hroznatovi, který ji následně připojil k Tepelskému klášteru. Vlastnická práva obce byla složitá. V 15. století je získali od krále Zikmunda Šlikové, kteří zde rozvinuli těžbu cínu a stříbra. Tu však zastavila doba po třicetileté válce. Jen nakrátko se sem vrátila těžba uranových rud po druhé světové válce. Už v 15. století se ve městě usazovali Židé, kteří nesměli žít v horních městech a v Karlových Varech. Vybudovali zde ghetto se synagogou a jeden z nejstarších židovských hřbitovů v Čechách. Na hřbitově je zachována skupina rabínských náhrobků. Zdejší kostel sv. Petra a Pavla je původně románský, ale později obnovený v barokní podobě. Ve skupině starých stromů u kostela stojí barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého, Floriána a Šebestiána. Toto cílové místo leží na železniční trati, kde můžeme putování ukončit.
http://in.ihned.cz/ autor: Jan Stránský
