Panenko skákavá, ty to tak nenecháš!

Na Žluticku v jihovýchodním cípu Karlovarského kraje patří sakrální památky k ohroženým druhům. Po záchraně nejvíc volá poutní kostel Navštívení Panny Marie, kam kdysi směřovaly tisíce věřících. Jeho slávu by měla pomoci vzkřísit pomalu obnovovaná poutní stezka vedoucí do kláštera premonstrátů v Teplé. Na její trase i v okolí je však řada dalších památek, které čekají na pomoc.

Zatímco v lázeňských městech západních Čech pobývali Goethe, Mahler nebo Kafka, Žluticko se může pochlubit daleko skromnější návštěvností. Pět měsíců tu strávil Karel Čapek, když v březnu roku 1917 přijal místo preceptora na zámku v Chyši u Žlutic v rodině hraběte Vladimíra Lažanského. Působil tu jako učitel jeho tehdy třináctiletého syna Prokopa IV. To se zdejší kostely ještě skvěly v plné kráse. Dnes bohužel některé z těchto památek bojují o život. Navíc je ohrožují vandalové a zloději.

Do Žlutic od Chyše
Jestliže se vydáte do Žlutic, vystupte už v městečku Chyše. Naleznete tam hned dva kostely a navíc krásný zámek, který postupně opravují manželé Lažanští. Nepřímí příbuzní bývalého hraběte Prokopa ho koupili v 90. letech minulého století. Do té doby zámek chátral a vypadalo to, že má své dny sečteny. Dnes je ale působivě opravený. Až si ho prohlédnete, nezapomeňte si tam dát zámecké pivo Prokop.
Za prvním chyšským kostelem Zvěstování Panny Marie je třeba zamířit na hřbitov na vrch zvaný Špičák. „Kostel je zavřený, neboť byl nedávno kompletně vykraden. Prý šlo o profesionální gang zlodějů uměleckých památek. A ještě k tomu tady při opravách báně zahynul bývalý farář Miroslav Janák. Zřítil se ze střechy,“ vypráví o neveselém osudu kostela místní obyvatelka paní Dohnalová.
Jedná se o raně barokní bazilikální stavbu z 2. poloviny 17. století, která prošla ke konci druhého milénia rozsáhlou rekonstrukcí: „Do nového se oblékly střecha a fasády na jižní, severní a východní straně objektu,“ říká páter Petr Řezáč ze žlutické farnosti, pod níž kostel spadá. „Vše se financovalo z prostředků státu, sbírek obyvatel Chyše a darů německých organizací. Peníze ale nestačí, ve městě je ještě jeden, pozdně barokní kostel Jména Panny Marie a ten má momentálně přednost,“ dodává Řezáč.

Zachráněné varhany
Kostel sv. Petra a Pavla ve Žluticích, kam se dá z Chyše dostat po červené a žluté turistické značce, se těšil o něco lepšímu zacházení. „Chrám prošel generální opravou v 70. až 90. letech minulého století. Některé kostely naší farnosti takové štěstí neměly, ale i na ty snad postupně dojde,“ neztrácí naději Petr Řezáč.
Trojlodní bazilika, budovaná od poloviny 14. století, je zaklenuta gotickými křížovými žebrovými klenbami. Asi největší úpravou prošla v roce 1660, kdy byla barokně dostavěna. Součást chrámu tvoří i dochované interiérové fragmenty gotických maleb, hrobka Kokořovců nebo chórové lavice s renesančními malbami. Nejvzácnější jsou však barokní varhany z let 1774 – 1775 od Františka Prokopa Nolli z Úterý. „Roku 1994 ministerstvo kultury prohlásilo varhany za národní kulturní památku, jejich stav byl ale tehdy alarmující. Naštěstí se podařilo sehnat peníze na jejich generální renovaci, kterou procházely od konce roku 2003. Dnes jsou varhany plně funkční a posloužily už i několika živým koncertům. Ještě se ale dokončují řezbářské detaily,“ sděluje administrátor žlutické farnosti.

Zpěvník pro všechny
Žlutice prošly největším rozmachem v období renesance. Důkazem je jedno z nejkrásnějších děl iluminátorského umění 16. století – Žlutický kancionál. Jedná se o zpěvník kostelních písní pro žlutické literátské bratrstvo z roku 1558. Byl pořízen z peněz, které mezi sebou vybrali mistři žlutických cechů, význační žlutičtí měšťané a žlutické panstvo. Součástí kancionálu jsou proto i miniatury znázorňující jednotlivá řemesla, cechovní znaky, výjevy z práce řemeslníků či událostí života měšťanů, jako jsou posvícení, porážka vola nebo nedělní odpočinek. Ilustracemi kancionál vlastně přibližuje měšťanskou společnost Žlutic 16. století.
Zpěvník zaujme také rozměry: 63 x 46 cm. Velké noty a texty písní, které takový formát umožňoval, nebyly samoúčelné, nýbrž sloužily k tomu, aby na ně všichni zpěváci v kostele dobře viděli.
Bohatou historii Žlutic dokládá kromě zpěvníků také řada budov, například zbytky gotického opevnění, muzeum, odkud je možné vstoupit do podzemí města s několika patry vzájemně propojených sklepů tesaných ve skále, zámecká brána, renesanční radnice či historické jádro náměstí se sloupem Nejsvětější Trojice. A zbudou-li vám po prohlídce města ještě síly, vylezte na Vladař, kde se rozkládá halštatsko-laténské a slovanské hradiště.

Třikrát vysídlené Skoky
„Myslím, že to bylo na podzim 2006, kdy chrám zubožili zloději a kvůli měděnému plechu odřízli vrcholky věží motorovou pilou. Jeden ze zlodějů se ale zřítil a těžce zranil, určitě má teď o čem přemýšlet,“ říká cestou do zaniklé obce Skoky paní Anna z přilehlé osady Polom.
Poutní kostel Navštívení Panny Marie vznikl v letech 1736 – 1738 na místě původní staré kaple. Je to mohutná stavba s obdélníkovým presbytářem, dvouvěžovým průčelím a železnými vraty s motivy hvězd v diagonální mříži.
Obec Skoky najdeme už jen na starých mapách pod německým názvem Maria Stock. Ještě na počátku 20. století čítala přes 20 domů, dnes už se z nich dochovaly jen ohradní zdi usedlostí, základy zbořených dvorů, studny či klenuté sklepy domů. Po 2. světové válce obec zažila hned tři vystěhování. Nejdřív museli pryč němečtí obyvatelé, v 50. letech zase čeští dosídlenci, kterým byly odebrány nabyté statky, když nechtěli podlehnout tlaku komunistické kolektivizace. Zkázu pak následující desetiletí dokonala Žlutická přehrada, jež přeťala krajinu a obec s kostelem doslova odřízla od světa. Kdysi slavné mariánské poutní místo s magickou atmosférou tak chátralo a nebýt nadšení dobrovolníků, změnilo by se už dávno v ruinu.

Pomoc je na cestě
Záchrana přišla od občanského sdružení Pod střechou, které začalo fungovat v roce 2006. „Na základě historických souvislostí a tradic jsme navrhli pěší poutní trasu coby součást projektu Skokovská stezka. Ta by měla propojit Skoky s premonstrátským klášterem v Teplé, nejvýznamnějším duchovním centrem Karlovarska,“ přibližuje aktivitu sdružení jeho předseda Jiří Schierl. „Už existuje vyznačená trasa, máme nejzákladnější propagační materiály a dolaďujeme letošní zahájení první zkušební poutní sezony. Navíc o prázdninách opět spoluorganizujeme tábor dobrovolníků, kteří by pracovali na obnově okolí kostela a zároveň umožnili případným návštěvníkům jeho prohlídku,“ dodává Jiří Schierl.
Samotné stavební práce koordinuje vlastník kostela – Kanonie premonstrátů Teplá. Jako majitel kláštera žádá každý rok o potřebné dotace, které činily v letech 2006 až 2008 necelý milion čtyři sta tisíc korun. „Finance putovaly hlavně na opravu věží a zabezpečení budovy. Zatím je nejdůležitější, aby vandalové přestali kostel ničit a aby se toto místo stalo duchovním centrem kraje,“ doplňuje informace P. Augustin Ján Kováčik, administrátor Kanonie premonstrátů Teplá.
Snahou premonstrátského řádu i občanského sdružení je vdechnout sakrálním památkám Žluticka opět život. „K realizaci bychom ale potřebovali buď velký zázrak, nebo získání silného a schopného strategického partnera, který by byl ochoten jít do projektu na získání evropských dotací. Jen komplexní obnova Skoků přijde na desítky milionů a na trase Skokovské stezky leží kromě komplexu tepelského kláštera řada dalších velkých i malých ohrožených památek, které volají o pomoc,“ dokresluje složitou situaci Jiří Schierl.

Pověst
Kde se vzalo úsloví: Panenko skákavá!
Víte, odkud pochází rčení „panenko skákavá“? Právě ze Skoků na Žluticku. Představuje lidové označení obrazu Panny Marie Pomocné a vzniklo v době největšího věhlasu poutního kostela, kdy k němu našlo cestu až 35 tisíc poutníků. Původ této tradice má přitom „na svědomí“ jeden ze zdejších sedláků, zbožný Adam Lienert, otec sedmi dětí. Jako jediný totiž roku 1717 přispěl P. Rickemu, žlutickému faráři a zároveň jednomu z tepelských řádových bratrů, na jeho plán postavit na tamním místě malou kapli. Prodal kvůli tomu jednoho ze svých koní, sám pak mohl rozhodnout o zasvěcení kaple právě Panně Marii Pomocné. Následně dal pro kapli vymalovat u malíře Johanna Wolfganga Richtera, toužimského měšťana, kopii známého zázračného obrazu z německého Pasova. Obraz byl zhotoven za 8 dnů a stál 9 zlatých. Kaple byla vysvěcena v září 1717 žlutickým farářem. Modlitby a prosby k Panně Marii ze Skoků podnítily příliv dalších stovek a posléze i tisíců poutníků ze širokého okolí. Malá kaple ale takovému náporu věřících nestačila, a tak zde byl v letech 1736 – 1738 zbudován velký barokní kostel. Skoky se staly známé po celých Čechách i jako místo s množstvím zázračných uzdravení a pojem „panenko skákavá“ časem zlidověl. Dnes je vzácný obraz ochraňován v konventní kapli kláštera premonstrátů v Teplé a všichni doufají, že se po rekonstrukci kostela opět vrátí na své místo.

http://in.ihned.cz autor: Alexandra M. Videmannová