Pelhřimovsko, region svérázných nápadů a podivuhodných muzeí

Je-li v Česku region, kde hustota výskytu svérázných jedinců v přepočtu na kilometr čtvereční plochy dalece přesahuje pomyslný průměr, pak je to určitě Pelhřimovsko. Krajinou úchvatný kus země, snoubící vysočinskou zasněnost s výsledkem prozíravosti jihočeských hospodářů, vás po pouhých pár desítkách kilometrů cesty a několika návštěvách přesvědčí, že rekordy a kuriozity nenašly svoji Mekku v Pelhřimově náhodou.

Už samotný vstup do nitra Pelhřimovska ve směru od jižních Čech si můžete ozvláštnit, pokud se dopravíte do Jindřichova Hradce a odtud zvolíte cestování zdejší úzkorozchodkou směrem do Obrataně.

Po cestě plné poetických obrázků můžete přemýšlet nad tím, že i dveře od regionu vám otevírá svéráz: jen blázen v nejkladnějším smyslu slova totiž mohl v posametovém Česku usilovat o privatizaci krachující železnice. Tady se to navíc povedlo, takže: Jsme v Obratani – vystupovat!

Sběratelská vášeň

První cíl je vzdálen pouhé dva kilometry ve směru na Pelhřimov. V někdejším mlýně pár metrů vlevo z křižovatky s hlavní silnicí tu sběratel František Daněk provozuje Muzeum izolátorů a bleskojistek.

Nemějte strach, pokud vám elektřina či fyzika obecně vůbec nic neříká: mezi několika tisíci bizarních předmětů vás totiž začne zajímat přímo enormně. Kam se hrabou sběratelé nejrůznějších etiket! Teprve u domu doslova okupovaného roztodivnými ochránci plynulého toku elektřiny zjistíte, co je to skutečná sběratelská vášeň.
Dva kilometry od Obrataně provozuje František Daněk Muzeum izolátorů a bleskojistek. Kdo neviděl jeho dům obložený roztodivnými ochránci plynulého toku elektřiny, neví, co je to skutečná sběratelská vášeň.

K další zastávce to pak můžete vzít z téže křižovatky na Černovice a Kamenici nad Lipou. Pro řidiče motorových vozidel je tu nebezpečno: krajina totiž odvádí pozornost i zatvrzelým odpůrcům romantiky.

Od zámku v Kamenici, u kterého roste prastará lípa, jejíž větve držívaly panstvu taneční parket (doklad toho, že genius loci zdejšího regionu infikoval i šlechtické hlavy), je to pak už jen pouhých pár kilometrů do obce Častrov a její místní části Metánov.

Zde v době vrcholící epochy českého národního obrození přišel na svět Jakub Hron, skutečný historický předobraz Čechy milovaného Járy Cimrmana. Opomíjený profesor byl v pravém smyslu slova českým da Vincim a navštívíte-li jeho metánovské muzeum, užasnete.

Výčepní Bedřich by se tu příliš neohřál

Z Častrova se pak vydejte k Pelhřimovu. Sladkou odměnou za cestu po stopách lidského podivínství bude návštěva tamního Muzea rekordů a kuriozit – unikátního shromažďovatele výsledků všech šokujících i ohromujících lidských nápadů, umů a dovedností.

Pachatel celého projektu, zdejší Agentura Dobrý den, vás ve městě nenechá zabloudit a nasměruje vás také k dalším zajímavostem či výkonům. Budete se třeba moci pokusit zdolat rekord v běhu po schodech věže kostela svatého Bartoloměje s plyšovou kozou v podpaží, anebo si procvičit ostrost zraku při prohlížení nejmenší jezdecké sochy na světě. Tu najdete na centrálním náměstí, nikoli však v jeho středu.

Správce muzea v Metánově, Josef Zeman, představuje buňát – nezkotitelný kalamář. Vynalezl ho kdysi skutečně žijící Jára Cimrman – Jakub Hron. Kalamář zajišťuje dostatečnou zásobu inkoustu s vyrovnanou výší hladiny. Opatřil si ho i Karel Čapek.

Než se vydáte do cíle cesty v Humpolci, nabízí se oddychová zajížďka na vyhlášené poutní místo Křemešník. Při výjezdu z Pelhřimova můžete zamávat zdejší pietní síni, jejíž světská podoba dala zřejmě vzniku jednomu z nejrozšířenějších omylů.

Když totiž ve filmu Vesničko má, středisková doporučuje Rudolf Hrušínský alias MUDr. Skružný výčepnímu Bedřichovi Rambouskovi, aby si zajel do Pelhřimova prohlédnout tamní krematorium, posílá ho zřejmě sem. Chudák Rambousek by se tu však příliš neohřál.
Barevnou velikonoční kraslici sestavilo 940 dětí ze základních škol v Pelhřimově 12. 4. 2006. Školáci nacvičovali nejprve na jednotlivých školách, kde přesně má kdo stát.

Stejně filmový bude i konec putování. Do města Humpolce se totiž v roce 1976 spolu s premiérou filmu Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! přestěhoval student večerní průmyslovky Hliník.

Pamětní desku občanovi, který město tolik proslavil, tu odhalil jeho osiřelý spolužák Zdeněk Srstka v září roku 2002. Obrovský zájem lidí o recesi pak vedl i k otevření malého Hliníkova muzea jako dokladu toho, že na tomto území je každý nápad hoden pozornosti.

http://www.novinky.cz autor: Jana Pechová