Perla Šumavy, která nikdy nezevšední. Výlet podél Vydry

Jsou místa, kam se můžete stále vracet a pokaždé je uvidíte jinak. Jedním z nich je šumavská říčka Vydra. Jen musíte počítat s tím, že nejste sami, kdo na Vydru trpí a pěšáků tu bude dost. V posledních letech Šumava láká stále více, otevřela se kdysi zakázaná pásma a zlepšily se i služby.

Zatímco kolem Kvildy nebo Modravy se to cyklisty, kteří využívají i cyklobusů, jen hemží, červená značka podél Vydry je určená pouze pro pěší a vozíčkáře. Tady to stejně chce jít po svých, ze sedla se vám krajina jen míhá.

Tradičním výchozím bodem výletu je parkoviště u Králováckého dvorce na Antýglu. Jméno dala místu bývalá sklárna (jeden tyglík nebo jedna huť), majetek byl královský - odtud královácký.

Staví tu autobus z Modravy i ze Srní a je tu i oblíbené tábořiště a občerstvovna. Věžička na stavení je pro zdejší šumavské kouty charakteristická, obdivovat můžete i krásně udělanou šindelovou střechu.

Od parkoviště půjdete několik desítek metrů po asfaltce ke kamennému mostu, na jehož pravé straně už vás cesta pošle lesním přítmím podél toku Vydry.

Řeka plná kouzel

A co je na Vydře tak mimořádného? Naprostý pocit relaxace, když se na chvíli zastavíte, sednete si na břehu, slezete do koryta na obří balvany a jen tak pozorujete, co vyvádí voda. Pokaždé je to jiné, jednou je koryto plné, někde se to vaří a pění, příště zase v tom samém místě najdete poklidný proud.

Právě obří balvany v řečišti jsou na Vydře to nádherné. Některé voda vymlela tak, že jsou z nich obří mísy či obří hrnce, jak se jim odborně říká, podobné uvidíte i na Mumlavě nad Harrachovem. Vznikaly činností písku a drobného štěrku v rule a žule. Ke břehům je valí balvany kamenných moří, která vznikla sesouváním zvětralé horniny do údolí.

Do toho se opírá slunce, jednou přes listy, pak zase přes holé větve. Jedno z nejhezčích míst k focení najdete nedaleko Antýglu při soutoku s Hamerským potokem. Ten přitéká z Kvildy přes horské louky, dříve byl zlatonosný, ale dravá voda ho zanášela do klidnější Otavy, kde se rýžovalo ve velkém.

Pro doplnění - Vydra pramení jako Luzenský potok pod Luzným u státní hranice s Německem, splynutím s Březnickým potokem se z ní stává Modrava. Do té se připojuje Roklanský potok a dál už je to Vydra. Její tok, dlouhý 23 100 metrů, se později spojí s Křemelnou, až nakonec plyne dál jako Otava.

Pojmem spojeným s Vydrou je roubená Turnerova chata, stojící na břehu řeky mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou. Původní chata z roku 1888, která sloužila dřevařům jako občerstvovací, shořela v roce 1932. Netrvalo dlouho a znovu ji obnovili, tentokráte již jako restauraci.

Někdy je dost obtížné sehnat místo u stolu, zvláště když se turisté při hašení žízně zaseknou u půllitru. V létě je ve výběhu velká atrakce, živá vydra, lákadlo zvláště pro děti. S Vydrýskem, známým z Večerníčka, se tu nabízí i řada suvenýrů.

Novinkou jsou moderní ekologická WC, hygiena je na špičkové úrovni. A k zásobování chata používá elektromobil, sen všech ekologů.

Turisticky zajímavá je i nedaleká Čenkova pila, kterou nechal postavit pražský obchodník dřívím Čeněk Bubeníček v letech 1968-1870. V roce 1908 byla modernizována a v roce 1912 přebudována na vodní elektrárnu, dodnes částečně sloužící městu Kašperské Hory. Nyní je technickou památkou, kousek pod ní stojí turistická ubytovna.

Čeňkovu pilu proslavil Bedřich Smetana, který tu pobýval v roce 1867. Místo ho prý inspirovalo k napsání úvodního motivu symfonické básně Vltava.

Častokrát sem zavítal i spisovatel Šumavy Karel Klostermann, po němž nese jméno chata na nedaleké Modravě. Nedávno si tady svoje honosné sídlo vybudoval i multimilionář Bakala.

Popis Povydří by nebyl celistvý bez Vchynicko-tetovského kanálu. Plavební stoka byla zbudována pro dřevaře, aby mohli splavovat kmeny z vysokých šumavských strání až do horního toku Otavy a poté postupně až do Prahy. Vodní dílo vyprojektoval a postavil inženýr Josef Rosenauer v letech 1799-1801.

Řeka byla tenkrát splavná po celé délce, bez přehrad a jezů. Když postihla v 18. století Šumavu lesní kalamita, desítky tisíc kubických metrů dřeva se musely dostat po proudu. Zajistilo se tak i palivové dříví pro Prahu.

Kanál začíná asi 2 km od Modravy u bývalé osady Vchynice-Tetov u hradlového mostu přes Vydru (tzv. rechle), který plavené dřevo směroval do stoky. Nejdřív směřuje souběžně s Vydrou až nad Antýgl, poté se obrací k Rokytě a kolem Kostelního vrchu k osadě Mechov. Pokračuje pod Spálený vrch a končí v Křemelné. Na jaře se na něm plavilo metrové dříví do Sekerského potoka a dále Křemelnou do Vydry u Čeňkovy Pily.

Na několika místech se dochovaly původní kamenné mostky přes kanál. Po celé délce je nenáročná naučná stezka, i pro cyklisty. Kanál je dlouhý 14,4 kilometrů, výškový rozdíl je 190 metrů a částečně vyzděné koryto je místy široké až 5 metrů. Metrové dříví se v něm plavilo až do počátku 20. století. V současné době slouží jeho odbočka vedená do nádrže pod Sedelským vrchem jako hnací voda pro hydroelektrárnu Vydra.

Výlet můžete skončit na Čeňkově pile, odtud se dostanete autobusem ke svému vozidlu nebo do dalšího cíle.

může se hodit

Srní

Okolí Vydry skýtá mnoho cílů k výletům. Například v lese nad Srní, kde v 50. letech čs. armáda zničila Hauswaldskou kapli, je nádherně vyřešené prameniště vody. K obvodovým zdem bývalé poutní kaple svádí vodu dřevěné žlaby přes 59 bludných kamenů. Připomínají korálky růžence. Voda dopadá do kamenné nádoby, v níž je sklo opracované do tvaru sepjatých rukou.

Autorka Vladimíra Tesařová také vytvořila pro kostel v nedaleké Dobré Vodě skleněný oltář a jednotlivé postavy svatých.

Mouřenec

Kostel z pohádky Anděl Páně najdete v nedalekém Mouřenci. Románská stavba z první poloviny 13. století je sice autem dost špatně přístupná, ale za návštěvu rozhodně stojí. Od kostela uvidíte na zříceninu hradu Kašperk.
Kostelík v Mouřenci, pro jeho malebnost si ho vybrali filmaři pro pohádku Anděl Páně

Kostelík v Mouřenci, pro jeho malebnost si ho vybrali filmaři pro pohádku Anděl Páně

Nedaleko hradu stojí rozhledna Javorník, v nadmořské výšce 1066. Přehlédnete z ní velkou část Šumavy, při dobré viditelnosti i Alpy. Zajímavé je, že ji postavili v roce 1938, po okupaci Německem.

http://cestovani.idnes.cz autor: Vratislav Konečný