Pivo bez historie

Nejrůznější české pivovary se chlubí stovky let dlouhou tradicí. Jako by se spoléhaly na to, že co je tradiční, je historicky osvědčené. To ale ani v nejmenším neznamená, že nové pivo nemůže kvalitou trumfnout zavedené značky.

Pojedete-li autobusem číslo 52 z Mendlova náměstí do Brna-Žebětína, můžete znejistět. Autobus opustí ulice a vydá se do lesem porostlé krajiny. Tou je žebětínská obora, ideální místo na přírodovědnou procházku. Nenechte se hned zlákat a dojeďte až do Žebětína.
K pivovaru vás nasměruje kterýkoli z místních obyvatel. Varna piva nesídlí v žádné historické budově, nechlubí se rozsáhlým areálem ani tradicí sahající stovky let do minulosti. Tedy pokud se za tradici nedá považovat doba od roku 2004, kdy pivovar U Richarda vznikl.

Rovnou do kanálu
V počátcích se místní nabízeli, že po případném krachu pomohou novým pivovarníkům odvézt vybavení do sběru. Stačilo ovšem jen několik málo měsíců, aby konvertovali nejen k novému názoru, ale i novému pivu.
„V rodině jsme neměli s pivem žádné zkušenosti, otec jen chtěl zkusit vařit pivo. Ze začátku jsme ho v podstatě rovnou lili do kanálu,“ říká Petr Kobzík, který má pivovar na triku i v živnostenském listě.
O pivu mluví stejně jako jiní pivovarníci. Slyšíte slova o citu, o chuti, o původních surovinách. Samotný pivovar mají podle Petra Kobzíka na starosti pouze dva lidé, což ukazuje, že není vždy nutné zaměstnávat rozsáhlý management. Stačí mít dobře zorganizovanou práci, rozdělené úkoly a poctivě makat.
Roční výstav 850 hektolitrů stačí na zásobování dvou hospod a několika dalších odběratelů, kteří chtějí svou pivní nabídku něčím ozvláštnit. „Jedeme tak na šedesát procent, vaříme na dva rmuty a pivo leží v otevřené spilce,“ poodhaluje Kobzík zákulisí.
„Všechno máme české, od žateckého chmele po med. Zrovna u něj nám docela dlouho trvalo, než jsme vychytali, který z mnoha druhů medů je pro richardovské medové pivo ideální. A lipový to vyhrál. Díky spolupráci s brněnskou Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou víme, že co se u nás přidává do piva, je skutečně med lipový a ne nějaká směska,“ dodává vzápětí. Na univerzitě totiž dělají mimo jiné pylové analýzy medu.
Spotřeba medu není nezanedbatelná, na tisíc litrů medového piva se spotřebuje 75 kg včelího produktu. Medové pivo má z nabídky minipivovaru největší procento alkoholu. Jde o patnáctku, a ta se musí pít s rozmyslem.
A teď pozor! Existují dvě hospody stejného jména: v Žebětíně a ve středu Brna nedaleko Mendlova náměstí. Takže, až si dáte sraz U Richarda, pečlivě si ověřte, zda víte, kde se sejdete. V tomto případě, když dva myslí totéž, neznamená, že se sejdou tamtéž.

Žebětínské svině
Titulek odkazuje na svině, kňoury i selátka ze žebětínské obory. Zdejší divočáci jsou na návštěvníky zvyklí. Aby ne, vždyť mnozí jim občas přinesou v igelitce něco ke schroupání. Vydejte se sem s dětmi. Uvidí tu živého divočáka a při troše štěstí i muflona či daňka. Pokud bude opravdu jejich šťastný den, mohou nad vodou zahlédnout letící modrý diamant – ledňáčka.
Vidět divočáka v knížce a potkat ho naživo je zhruba stejný zážitek jako číst o vybrané kuchyni a pak doopravdy něco ochutnat. Prostě nesrovnatelná zkušenost, což vykulené oči dětí jasně dokazují.
„To prase je fakt velké,“ říká asi pětiletý klučina, který porovnává knižní zkušenost se štětinatou skutečností. Ani muflon, ani daněk nejsou na rozdíl od ledňáčka či ropuchy v české přírodě domácími druhy. Žebětínský rybník slouží k rozmnožování několika druhů obojživelníků a ropucha – ten nezbytný doplněk pohádkových čarodějnic – je mezi nimi.

Rande nad nádražím
Přírodovědně-pivní výlet si žádá vyvážit kulturou. Brno má jedno lákadlo vedle druhého a ani za celý víkend strávený v moravské metropoli není možné postihnout víc než její zlomek. Určitě si nenechte ujít funkcionalistickou vilu Tugendhat, která je letos přístupná jen do 30. srpna. Pak už se začne konečně opravovat.
Mendelovo Muzeum genetiky stojí přímo u náměstí pojmenovaném po „otci genetiky“ (tedy z místa, odkud jede autobus do Žebětína), kousek od něj se nad nádražím vypíná Petrov s dominantou města – kostelem svatého Petra a Pavla. Nádraží samo o sobě je zajímavé hlavně tím, že se reálně spekuluje o jeho zrušení a přesunutí o několik stovek metrů dál.
K petropavlovské neogotické katedrále na skalním výběžku dojdete příjemnou procházkou od nádraží za necelou půlhodinku. Její současná podoba pochází z let 1904 až 1908 a na svědomí ji má architekt August Kirstein. Někdo tu obdivuje vzdušnou architekturu, jiný vyráží na Petrov k romantické procházce. Jít randit na Petrov je pro Brňany podobné jako pro Pražana vyšlápnout si se na Petřín. Není večera, kdy by se po petrovských terasách neprocházel nějaký pár ruku v ruce.
Kdo by chtěl získat konkrétnější představu, jak brněnská katedrála vlastně vypadá, a není zrovna připojený na internet, může z peněženky vytáhnout desetikorunu. Katedrála je na ní vyražená.

Kde se ubytovat

Ubytování

Eva Kyzlinková
Příjemný nocleh za rozumné ceny. Rodinný dům v klidné vilové Masarykově čtvrti nabízí dva samostatné byty. V přízemí se může ubytovat v třípokojovém bytě až šest lidí, v podkroví čtyři. Součástí obou je zařízená kuchyně i koupelna.
Milé majitelce zaplatíte 300 – 650 Kč na osobu a den (podle období).
Havlíčkova 41, Brno
Tel.: 543 247 073, 737 379 918
www.brnoubytovani.cz

IN.iHNed.cz autor: Topí Pigula