Po kolejích pro radost - Výlety po půvabných železničních tratích v Česku

„Až budu muset jednou umřít, pojedu si pro smrt lokálkou, co jezdí z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice,“ vyznal svou náklonnost dráze básník Jan Skácel. U nás ale najdeme i další krásné tratě, které se vyplatí projet ještě před cestou poslední. A právě podzim je k vlakovým výletům jako stvořený.

Maximální rychlosti 35 km/h dosáhne na jindřichohradecké úzkokolejce nejstarší lokomotiva U 37.0, vyrobená v roce 1898. Na této trati však platí: čím pomaleji, tím lépe.

Patrně nejznámější výletní železniční tratí v tuzemsku je úzkokolejka vedoucí malebnou krajinou České Kanady z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Na trať číslo 229, dlouhou 33 kilometrů, vyjel první vlak v listopadu 1897. Jen o dva roky později byly vyrobeny vagony, které vozí cestující na této trase ještě dnes. Táhne je rovných sto let stará dýchavičná parní lokomotiva nebo její o půlstoletí mladší motorová sestra.
Na prvních kilometrech bezmála dvouhodinové cesty ubíhají za vlakem místo běžného páru železných kolejnic hned tři kolejnice. Trať je totiž společná pro klasický i zúžený rozchod. První kolejnici tedy využijí obě tratě, prostřední je do páru pro úzkokolejku, poslední pak patří k normálnímu rozchodu. A to byla při rozsáhlé rekonstrukci před dvaceti lety zrušena původní čtvrtá kolejnice: toto uspořádání můžete stále vidět v parku před jindřichohradeckým nádražím.

Ten správný klapot

Avšak až za zastávkou Jindřiš začíná být zážitek z jízdy úzkokolejkou kompletní. Odtud totiž vedou původní koleje z roku 1930, takže se k příjemnému pohledu z oken do romantické kopcovité krajiny, plné lesů, vodních toků a rybníků, přidává i charakteristický železný klapot úzkorozchodných náprav. Na protější stráni Jindřišského údolí se tyčí zřícenina Vítkova hrádku, kam se dá od zastávky pohodlně dojít. Nejvyššímu dosaženému bodu na trati, kopci ve výšce 673 metrů nad mořem, se říká Na radosti. Údajně kvůli pocitu, který zažívali topiči parních lokomotiv po jeho zdolání, při němž museli řádně přihazovat pod kotel.
Nemenší radost zažívají obyvatelé kempu Osika na břehu stejnojmenného rybníka, když přímo do jeho centra mezi stany a chaty přisupí turisty zaplněná železniční souprava. Děti se sbíhají z obou stran a mávají. Ale žádné zdržování, při maximálně padesátikilometrové rychlosti je potřeba dojet až na konečnou - na největší nádraží úzkokolejky do Nové Bystřice.
Po stejném rozchodu kolejí (760 mm, standardem je 1435 mm) se lze z Jindřichova Hradce vypravit také do Obrataně. Klapot kol na 46 kilometrů dlouhé trati č. 228 už sice není tak rytmický jako na té novobystřické, neboť původní koleje byly vyměněny v osmdesátých letech za masivnější a delší, ale i tato cesta má své kouzlo. Umocnit jej může využití některé z nabídek provozovatele úzkokolejky, společnosti Jindřichohradecké místní dráhy. Například jízdy v uzavřeném salonním kupé na červeném plyši, vypravení zvláštního svatebního vlaku, houbařského expresu nebo "nečekaného" přepadení vlaku skupinou historického šermu. Že se šerm k vlakům moc nehodí? Dětem to neříkejte.

Pražská horská železnice

Semmering je rakouská železniční trať, která vede stejnojmenným horským sedlem mezi spolkovými zeměmi Dolní Rakousy a Štýrsko v nadmořské výšce 980 metrů. Obdobná "vysokohorská odvaha" stavitelů takzvané Buštěhradské dráhy dala název její devítikilometrové pražské části.
V nádherné krajině Prokopského údolí překonává výškový rozdíl 180 metrů pomocí dvojitého přemostění viadukty vysokými 22 a 20 metrů (chráněné technické památky). Trať číslo 122, místy hluboko zařízlá do svahu pod hradem Děvín, zde v prudkém oblouku svižně stoupá od Smíchovského nádraží kolem vrchu Zlíchov; proto je také nazývána "jedinou horskou železnicí Prahy". Výjimečné trati náleží i vlastní nádražíčko v zadní části smíchovského nádraží, označené jako Praha-Smíchov severní nástupiště. Koleje vedoucí od Semmeringu zde nejsou v přímém propojení s ostatními tratěmi.
Pražský Semmering vznikl v letech 1868 až 1872 jako náhrada kapacitně už nedostačující koňky na dopravu kladenského uhlí a dřeva z lánských lesů.
V současnosti se uvažuje o zrušení této minimálně využívané tratě, neboť je zde provoz osobních vlaků velmi řídký. Pro výletníky by to však byla škoda. Projížďka několika málo soupravami, jejichž houkání rozhání horolezce šplhající přímo z kolejí na skály Prokopského údolí, totiž nabízí nevšední pohledy na pravý břeh vltavské kotliny a východní horizont města.
V roce 2002 zažil Pražský Semmering krátký comeback. Při zničujících povodních, které ochromily dopravu po celé Praze, po jeho travou zarůstajících kolejích projížděla odkloněná nákladní doprava a pendlovaly osobní spoje mezi oběma vltavskými břehy jako náhrada za trasu metra B.

Dobrodružství peáže

Peážní trať - pro většinu laiků asi tajemné sousloví. Je odvozené z francouzského "péage" - mýto, mýtné a skrývá se pod ním označení tratě vedoucí mezi dvěma českými železničními stanicemi zkratkou přes území cizího státu.
Hned dvě sousední země projedete, když využijete této peážní zkratky na trati číslo 89 z Liberce do Varnsdorfu. Když se zapovídáte se spolucestujícími, možná si toho ani nevšimnete. Žádné pasové kontroly či jiné formality. Ve vagonu Českých drah si můžete připadat jako na výsostném území paluby zaoceánské lodi v mezinárodních vodách. Vrčivý motoráček vás protáhne jizerskohorskou krajinou přes německou Žitavu (Zittau) a kratičký kousek Polska. A tak jen podle cizojazyčných nápisů a espézetek automobilů lze uhodnout, ve které zemi se zrovna nacházíte.
Zdejší peážní cizokrajné dobrodružství můžete absolvovat nejen s Českými drahami, ale také se společností Railtrans, která oproti vlakům ČD umožňuje výstup a nástup i ve všech stanicích na cizím území. Mějte ale na paměti, že při nastupování v Německu platí cestující jízdné nikoli v korunách, nýbrž v eurech. Obě společnosti na této trati provozují bezmála tucet párů vlakových spojů.
Poněkud omšelá budova železniční stanice Varnsdorf překvapí - s ohledem na současný nevelký provoz - svým velikášským stylem, ale v době svého vzniku (rok 1871) reprezentovala důležitý mezinárodní dopravní uzel mezi Saskem a Rakousko-Uherskem. Státní hranice ležela a leží hned za posledními výhybkami varnsdorfského nádraží. V jeho areálu stojí za pozornost 34 metrů vysoký památný strom (topol černý) s obvodem kmene 690 centimetrů a stářím okolo tří set let a nedaleký sedmiobloukový kamenný viadukt, dlouhý 78 metrů. A komu je česká peážní trať málo, může se dorazit výletem parní lokomotivou po úzkorozchodných kolejích ze Žitavy do skalních měst Žitavských hor s nepřehlédnutelnou dominantou hradu Oybin.

Jízda na nárazníku

Posázavský pacifik - to je přezdívka tratí č. 210 a 212 z Prahy přes Vrané nad Vltavou a Čerčany do Světlé nad Sázavou. Největší slávu zažívala tato 157 kilometrů dlouhá železniční cesta za první republiky. Zejména tehdejší prudký rozmach trampingu způsobil, že se obrovské množství pasažérů nevměstnalo ani do dvanáctivozových souprav 3. třídy, jezdících v přepravní špičce jedna za druhou. Nejodvážnější trampové pak dle pamětníků obsazovali také střechy a nárazníky přeplněných vagonů. Navíc cestující, kteří chtěli vystoupit v Libřici, museli nastupovat pouze do prostřední části vlaku, neboť začátek a konec dlouhé soupravy zůstávaly v této zastávce uvězněné v přilehlých tunelech.
Trať z Prahy do Davle kopíruje pravý břeh řeky Vltavy, ve druhé části se vlní proti proudu Sázavy. Za Davlí začíná nejkrásnější úsek, vedoucí do Jílového u Prahy. Přestože byl dán do provozu v den s poetickým datem 1. máje 1900, stavba tak idylická nebyla.
Vyžádala si vybudování velkého počtu nákladných stavebních děl: vysokých náspů, hlubokých skalních zářezů, opěrných zdí, tunelů a nepočítaně vodních propustí. Mezi dvěma tunely vyrostl v blízkosti Jílového u Prahy Žampašský most, náš nejvyšší kamenný železniční most, dlouhý 109 a vysoký 42 metrů.
www.posazavsky-pacifik.cz

Vlakem na svatbu

Nepsané pravidlo říká, že čím hezčí je železniční trať, tím menší zájem mají České dráhy o její provozování. Desítkám takových úseků hrozí zastavení provozu, mnohde už k tomu dokonce došlo. Jako například na tratích z Kadaně do Kaštic (číslo 164), s odbočkou do Kadaňského Rohozce (165), vedoucí po okraji rytmicky se střídajících kopců trochu pozapomenutých Doupovských hor.
V uplynulých desetiletích byly hory uzavřené civilistům, své dovednosti si v tomto prostoru pilovala vojska Varšavské smlouvy. Části Doupova, nyní znovu zpřístupněné veřejnosti, tím paradoxně získaly na atraktivitě. Na své si zde přijdou milovníci drsné romantiky a je jedno, zda vnímají krásy desetiletí neopečovávané přírody při pěší túře, ze sedla bicyklu nebo z okénka motoráčku. Také v některých vesničkách na hranici vojenského prostoru jako by se před desítkami let zastavil čas.
Hlavní turistickou atrakcí na trati je bezesporu zámek Krásný Dvůr s nejstarším a největším anglickým parkem u nás o rozloze sto hektarů a novogotickou rozhlednou s kaplí. Malebnosti zámku využívají často i filmaři, natáčely se tu třeba filmy Konec starých časů a Jak básníkům chutná život.
České dráhy opustily trať loni, ale už letos se iniciativou místních obcí podařilo pod hlavičkou sdružení Doupovské dráhy znovu obnovit alespoň prázdninový víkendový provoz mezi Kadaní a Poláky, ležícími na břehu Nechranické přehrady. Právě tuto sobotu 13. října vyjede na trať Doupovský expres z Prahy do Kadaňského Rohozce (přes Lužnou, Žatec a Kaštice), o den později pak stejný spoj vyrazí zpět. A v sobotu 17. listopadu lze oslavit Den boje za svobodu a demokracii mimořádnou jízdou po trati Radonice - Doupov.
U Doupovských drah si také můžete objednat vlastní výpravu, ať už školní či firemní výlet, svatební soupravu či cyklovlak, takže tratě číslo 164 a 165 budou patřit jenom vám. Zastávka na znamení při takovém výletě dostane zcela jiný rozměr - strojvůdce vám zastaví kdykoli a kdekoli.
www.doupovskadraha.cz

Zaberte, jinak se nepojede

Bohužel jsou i tratě, na které už klasický vlak asi nikdy nevyjede. Vlastně tak trochu bohudík - dává to vzniknout takzvaným velodrahám (šlapání na kolejové drezíně). Při jízdě se nemusíte obávat, že se vámi poháněná mašina srazí se svou těžkotonážní motorovou sestrou.
Tento bezesporu náročný sportovní výkon lze podat na části staré Baťovy železniční dráhy v Ratíškovicích na Kyjovsku. Trať sloužila v minulosti k přepravě uhlí z dolů k Baťově kanálu, odkud plulo po vodě až do Otrokovic. Proto má místní dráha ve zkratce tři "K" - Kolem po Kolejích ke Kanálu. Trasa určená pro šlapací drezíny měří tři kilometry a propojuje dvě vinařské stezky: Podluží a Moravskou vinnou. Naštěstí tu nehrozí, že by vás policie během záběrů do pedálů nechala dýchnout. Ale žádné opíjení - utáhnout drezínu pro šest osob vyžaduje celého člověka. Přímo u trati je od loňska otevřené Muzeum ve Vagonu, které doplňuje nevšední projížďku o zajímavé informace zejména z minulosti hornictví a železnice v okolí Ratíškovic.
V Česku jsou velodráhy teprve v počátcích, dá se ale předpokládat, že v souvislosti s rušením železničních tratí se bude jejich počet zvyšovat. Už nyní zvažují provoz šlapacích drezín na zmíněné Doupovské dráze nebo na nevyužívané drážní vlečce v Poličce. Inspirací jim může být například Francie (první velodráha zde vznikla v 80. letech minulého století a dnes jich je už desítka), dále Belgie, Německo nebo Rakousko.
www.ratiskovka.com

Po kolejích bez kolejí

Česká republika je protkána více než tisícovkou kilometrů opuštěných železničních tratí. Jak s nimi naložit, když přestaly plnit svou funkci? Desítky kilometrů velodrah asi nejsou realistickým řešením. Může jím však být budování zelených bezmotorových stezek, greenways, na zbytcích železničních svršků. Nejenže vedou mimo silniční síť, takže zde nehrozí střet s auty, ale jejich převýšení je i v kopcovitém terénu minimální. Společný výlet tak zvládnou cyklisté všech věkových kategorií, in-line bruslaři, pěší, a dokonce i vozíčkáři. Zážitek z cesty ještě umocní přejezd mostů nad řekami či hlubokými údolími nebo průjezd osvětlenými tunely. K vybudování zázemí pro turisty (ubytovacích a stravovacích zařízení, odpočívadel a půjčoven) by navíc výborně posloužily opuštěné vlakové stanice a nádraží.
Zatím bohužel délka greenways tvoří jen promile z celkového počtu zrušených železničních cest. Turisté mohou využívat 4,5 kilometru dlouhou cyklostezku z České Lípy do Vlčího Dolu v Libereckém kraji a několik kratších úseků na důlních drážkách v okolí Ostravy, trasy v úseku Kuřim - Veverská Bitýška v Jihomoravském kraji nebo Hamry nad Sázavou - Sázava na Vysočině.
Letos byla otevřena nová cyklostezka na zrušené trati z Chebu do Slapan, pokračující dále do německého města Waldsassen. Ve fázi příprav je cyklostezka Varhany u České Lípy, dále Lupěné - Hoštejn u Zábřehu nebo Plzeň - Chrást. Také v Praze vznikne po dobudování nového železničního koridoru z hlavního nádraží na východ na úpatí Vítkova nová cyklostezka, vedoucí mimo jiné zrušeným tunelem právě pod kopcem Vítkov.
www.nadacepartnerstvi.cz

Kde se musí přepřahat

Po náspu zrušené trati se lze pěšky nebo na horském kole vydat také z krušnohorské Moldavy přes hranici s Německem směrem do saského vnitrozemí. To je však jen třešinka na dortu pro milovníky železnice, kteří se vypraví po této trati s více než stodvacetiletou historií ze severočeského města Most.
Sice velmi smutný, ale rozhodně ne nezajímavý je pohled na měsíční vydolovanou krajinu, kterou vlaková souprava projíždí první kilometry své cesty do stanice Louka u Litvínova na samém úpatí Krušných hor. Teprve zde, za výhybkou číslo 43, začíná původní, velkými přestavbami nedotčený a zároveň nejkrásnější úsek, na němž nejvyšší stoupání dosahuje mimořádných 35 promile. O nevšedním sklonu tratě svědčí také to, že na ní musely být u obcí Hrob a Dubí vybudovány pro případ selhání brzd odvratné koleje, na nichž by se vlak v protisvahu zastavil.
Jako na běžícím pásu se podél kolejí střídají náspy s četnými propustmi a podjezdy lesních cest se zářezy ve skalních hřbetech. Za dubským nádražím se železnici postavil masiv 800 metrů vysoké hory Světlá. Stavitelé museli kapitulovat a pokračovat směrem na Mikulov takzvanou úvratí - vlak ze stanice pokračuje stejným směrem, kterým do ní přijel. To s sebou samozřejmě nese i nutnost přepřažení tažné lokomotivy či přeběhnutí strojvůdce na opačný konec motoráčku. Z toho, že překonání úvratě nějakou chvíli trvá, si nic nedělejte, tahle trať není pro rychlíky, je třeba ji pomalu vychutnávat metr po metru, minutu po minutě.
Za zastávkou Mikulov se vlak proplete tunelem ve tvaru písmene "S" pod hřbetem hory Pramenáč a pokračuje nejkrásnějším a technicky nejobtížnějším úsekem. Vysoké náspy, odvážné zářezy do skály, tunely, viadukty s vysokými štíhlými pilíři a k tomu velký ocelový příhradový most vedou až k horské planině před konečnou stanicí Moldava. Tam trať pod mostem na hranici s Německem končí.
V padesátých letech byly koleje na německé straně z "geopolitických" důvodů vytrhány. Majestátní, dnes bohužel značně zanedbané budově s dlouhým nástupištěm vzdal v knize Valčík z Lohengrina hold spisovatel Adolf Branald, který zde na konci třicátých let působil jako výpravčí. Moldava je výchozím bodem pěších i cykloturistů, v zimě zde vstupují do bílé stopy stovky běžkařů. V roce 1998 byl úsek železniční tratě číslo 135 Louka u Litvínova - Moldava v Krušných horách vyhlášen kulturní a technickou památkou.
www.volny.cz/krusnohordraha

Všechny cesty vedou do Lužné

Ať už pojedete po jakékoli trati v České republice, s nadsázkou lze říci, že všechny vedou do Lužné. V prostorách bývalé železniční výtopny v Lužné u Rakovníka bylo v roce 1997 otevřeno Železniční muzeum Českých drah, největší svého druhu u nás.
Návštěvníci mezi nejrůznějšími exponáty obdivují převážně parní, ale i dosluhující motorové lokomotivy a vozy, které přestávají být součástí pravidelného provozu. Zážitkem především pro děti je svezení vláčkem po okruhu úzkorozchodného kolejiště. V krytých expozicích odpočívají nejrůznější předměty z historie železnic: zabezpečovací zařízení, ruční nářadí, modely a součásti lokomotiv. Rozsáhlé modelové kolejiště a exkurze ve správkárenské hale, kde probíhají renovace a opravy, pak potěší všechny příznivce železnice.
V průběhu celého roku navíc probíhají pod záštitou muzea nejrůznější zajímavé akce, především nostalgické vyjížďky vlaky taženými parními lokomotivami. Tradicí se stala i každoroční červnová tematická setkání parních lokomotiv stejné řady.
www.cd.cz/muzeum

Muzea
* Železniční muzejní expozice
Areál firmy Signal Mont, Kydlinovská 1300, Hradec Králové
Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Českých drah představuje jedinečnou, i v Evropě unikátní sbírku prvků a zařízení sdělovací a zabezpečovací techniky z období počátků železnice až do konce 20. století. Otevřeno v pátek a sobotu od 9 do 16 hod. Více na www.tucd.cz
* Muzeum železničních drezín
Čachrov 44, okr. Klatovy
Zaměřuje se na záchranu a udržování historických železničních drezín, jejich vystavování a provozování při historických železničních oslavách a výročích. Muzeum je přístupné převážně o víkendech a vždy po předchozí dohodě na tel.: 602 448 129.
http://muzeum-dresin.cachrov.cz
* Zubrnická museální železnice
Stálá expozice na nádraží Zubrnice o historii a současnosti trati Velké Březno - Verneřice - Úštěk, modelová železnice stanice Levín v měřítku 1:45, malá dopravní kancelář s dobovým vybavením, historické drezíny. Otevřeno v říjnu v sobotu, neděli a svátky 10 až 17 hod
www.zmz.cz
* Pardubický spolek historie železniční dopravy
Provozuje stálou expozici železničního muzea v budově bývalé vodárny na nádraží v Rosicích nad Labem.
Nabízí vypravení zvláštního vlaku vedeného historickým motorovým vozem, mimořádné trolejbusové jízdy po Pardubicích. Sezona končí 14. 10., otevřeno v sobotu a neděli od 10 do 17 hod. www.pshzd.cz
* Klub přátel lokálky Kamenický Šenov
Trať 901 - muzejní železnice Česká Kamenice - Kamenický Šenov na Českolipsku, provoz pravidelné i mimořádné železniční dopravy.
www.kpl.cz
* Muzeum průmyslových železnic Brno, expozice Zbýšov
Den otevřených dveří v budované expozici v areálu MPŽ Důl Jindřich v sobotu 13. října. Výstava historických parních, motorových a elektrických lokomotiv, ukázkové jízdy vlaků po stanici a části opravené trati.
www.mpz.cz

Kolik zaplatíte

Jindřichohradecká úzkokolejka
Obyčejné jízdné: J. Hradec - Nová Bystřice 28 Kč, J. Hradec - Obrataň 36 Kč. Parním vlakem pak 180, resp. 200 Kč, rodinné jízdné 500 Kč. Objednání historické soupravy s bufetovým vozem do pravidelného osobního spoje - příplatek 6000 Kč. Jízda v salonním kupé na červeném plyši pro 6 nebo 12 osob - příplatek 1500, resp. 3000 Kč. Objednání standardního osobního vagonu 460 Kč.

Ratíškovická železnice - šlapací drezíny
Cena za nájem drezíny (max. 6 osob) pro jednu jízdu tam a zpět a jednu hodinu je 100 Kč. Cena se počtem osob nemění.

Mimořádný Posázavský pacifik
Cena je individuální, určuje ji počet ujetých kilometrů, typ vozu a počet vozů. Například svatební cesta z Prahy do Českého Šternberka (součástí vozu pro 50 osob je bistro) vyjde zhruba na 30 tisíc Kč, skupinová exkurze 50 lidí z Prahy do pivovaru Kácov stojí kolem 35 tisíc korun.

Železniční muzeum ČD v Lužné u Rakovníka
Vstupné: dospělí 70 Kč, děti od 6 do 15 let, důchodci 40 Kč, rodinné vstupné 180 Kč.
Na tratích, kde je provozována klasická osobní přeprava, platí tarify Českých drah, případně jiných přepravců.

Informace

Železnice na internetu
* Informacemi nabitá stránka o železniční dopravě: www.zelpage.cz
* Klub železničních cestovatelů: www.kzc.cz
* Oficiální stránky Českých drah: www.cd.cz
* Stránky přátel železnic: www.spz.logout.cz
* Český dopravní server K-Report: www.k-report.net
* Stránka věnovaná lokomotivám: lokomotivy.euweb.cz
* Stránka o železniční dopravě na Slovensku a v ČR: www.vlaky.net

http://in.ihned.cz autor: Jana Hubková