Prachaticko – brána jižní Šumavy

Renesance se špetkou soli

Prachatice nabízejí tichou krásu: ač jde o jeden z nejcennějších historických celků v Česku, davy turistů tu nečekejte. Co naopak očekávat můžete, je autentická atmosféra starobylého města, vynikající gotická a renesanční architektura a nádherné okolí s podmanivými výhledy.

Když se blížíte k šumavskému pohoří od Písku či Vodňan, terén se zvedá nejprve docela nesměle; Šumavské podhůří nemá v této oblasti zdaleka takovou krajinnou energii jako třeba v okolí Vimperka nebo Sušice. Povrch se láme strmě vzhůru teprve od úpatí Libína, dominantní hory této oblasti.
A právě v místech, kde končí selanka a začíná pořádný kopec, stojí Prachatice. Na první pohled v poloze strategické, a to navzdory faktu, že Prachatice na rozdíl od většiny českých historických měst neleží na žádné řece, ba ani říčce: vod Živného potoka, který městem protéká, si nejspíš vůbec nevšimnete.

Když sůl byla nad zlato

Středověká prosperita Prachatic měla jasného původce: byla jím sůl, která se do Čech po několik staletí dopravovala přes bavorský Pasov a následně na soumarech, kteří překonávali hraniční Šumavu po obchodní stezce, pro niž se vžilo označení Zlatá.
Klíčovým datem byl rok 1323, kdy vyšehradský probošt udělil prachatickým měšťanům právo vybírat na této stezce mýto. Záhy přibyly další výsady, například právo solního skladu, a tato privilegia (spolu s nařízením, že ostatní města mohou nakupovat bavorskou sůl jedině v Prachaticích) přinesla městu nebývalý rozkvět. A to přesto, že Prachatice byly po desítky let v neustálých sporech s okolními městy, která se také chtěla podílet na solném obchodu. Prakticky od počátku soutěžily s Prachaticemi Kašperské Hory, přes které vedla západněji položená větev Zlaté stezky, jiná trasa zase procházela Vimperkem.
Z husitských válek se město ještě vzpamatovalo a 16. století znamenalo pro Prachatice druhý zlatý věk. Právě tehdy dosáhl obchod se solí svého vrcholu, městem procházelo týdně až těžko uvěřitelných 1300 soumarů, kteří přepravovali z jihu sůl, opačným směrem se vozilo hlavně obilí. V této době v Prachaticích vznikly skvělé renesanční stavby, například obě městské brány, radnice (dnes nazývaná Stará radnice), řada městských domů dostala renesanční fasády.
Katastrofu však přinesla městu, stojícímu na straně českých stavů, třicetiletá válka. Město přišlo o některé své výsady, navíc solný obchod po roce 1648 neustále upadal. A když byl v roce 1706 solní sklad přenesen do Českého Krumlova, poklesly Prachatice definitivně do bezvýznamnosti.
Ovšem všechno zlé bylo nakonec k něčemu dobré – tím, že se zastavil hospodářský rozvoj, zůstaly prachatické památky víceméně zakonzervovány v podobě ze 16. století. A protože město neutrpělo demolicemi ani v době temna po druhé světové válce, Prachatice si uchovaly jedinečnou renesanční atmosféru, pro kterou se v českých zemích jen obtížně hledá paralela.

Kolem i uvnitř hradeb

Historické jádro Prachatic stojí na mírně svažitém terénu a má téměř dokonale kruhový půdorys. Nevelké staré město vymezují hradby, skoro v úplnosti dochované. Prohlídku města začněte procházkou právě kolem tohoto středověkého opevnění: orientaci vám usnadní Naučná stezka Prachatické hradby, z jejichž pěti informačních tabulí se dozvíte vše podstatné. Stezka obchází opevnění z vnější strany.
Hradby byly původně proraženy dvěma branami (právě jimi museli projít všichni soumaři na Zlaté stezce), dochovala se však jen Dolní (též Písecká) brána. Tou projděte do historického jádra: po pár krocích budete mít po levé ruce kostel sv. Jakuba, nejvýznamnější církevní architekturu města, a pak už se před vámi otevře skvělá kulisa Velkého náměstí.
Fasády některých domů nezapřou jižní inspiraci, však se na renesančních úpravách města podíleli také italští umělci. Pohledovou dominantu náměstí tvoří budovy obou radnic: historická Stará radnice zaujme krásně zdobenou fasádou s výjevy provedenými technikou chiaroscuro, zatímco Nová radnice z roku 1903 je výraznou ukázkou české novorenesance.
Mezi městskými domy vyniká Rumpálův dům ze 16. století s barevnými sgrafity a podloubím; jen o něco mladší (ale v základech gotický) je Sitrův dům s portréty českých panovníků, dnes sídlo Prachatického muzea.
Vyplatí se zajít i do uliček, které obcházejí Velké náměstí a místy se přimykají zevnitř k opevnění. Panuje v nich ospalé, starobylé klima nerušené cizorodými zvuky. A určitě nevynechejte malý parčík za kostelem sv. Jakuba: budete z něj mít nejlepší výhled na chrám a zajímavý je odsud i pohled „zevnitř“ na hradby, jež byly v těchto místech zdvojené.

Za prachatickými vyhlídkami

Ale dost bylo města; Prachatice totiž mají natolik malebné bezprostřední okolí, že by bylo hříchem nevydat se aspoň na krátký výšlap za městská humna. V orientaci vám pomůže další naučná stezka, nesoucí název Vyhlídková stezka kolem Prachatic. Měří 15 kilometrů a má 12 zastavení; pokud by to na vás bylo moc, můžete putování kdykoli přerušit, protože město budete mít skoro pořád na dohled. Stezka začíná na křemenném valu v severní části města. Součástí této geologické zajímavosti je i Žižkova skalka, ze které měla podle legendy v roce 1420 Žižkova husitská vojska ostřelovat Prachatice.
Výhled z křemenného valu na centrum Prachatic patří k nejhezčím, ale panoramat si na této naučné stezce – jak její jméno napovídá – užijete mnohem víc. Její trasa zachází až pod Libín i do areálu bývalých Lázní Svaté Markéty, které využívaly léčebných účinků zdejších studených pramenů.

V úvozech Zlaté stezky

Středověké obchodní stezky neměly s dnešními dopravními trasami mnoho společného: pevný povrch, pohodlný pochod či pravidelná údržba rozhodně nehrozily. Jen málokde si ale dnes lze starobylou obchodní stezku „ohmatat“ přímo v terénu. Takovou možnost máte právě v prostoru mezi Prachaticemi a Volary, kde se na četných místech dochovaly výrazné stopy bývalé Zlaté stezky – terénní zářezy, úvozy, náspy.
Trasu Zlaté stezky směrem na jih od Prachatic sleduje žluté turistické značení v souběhu s naučnou stezkou, nazvanou – jak jinak než Zlatá stezka. Celá trasa měří na české straně 33 kilometrů a vede až na státní hranici u osady České Žleby.
Právě úsek mezi Prachaticemi a Volary patřil na prachatické větvi mezi nejnáročnější, soumaři obložení zbožím totiž museli zdolávat značné převýšení a spolu s doprovodem se prodírat obtížně prostupným pomezním hvozdem. Největší kopec čekal ve směru do Pasova hned za Prachaticemi, kde Zlatá stezka překonávala ostrý výšvih do míst dnešní osady Libínské sedlo; náročný byl také úsek přes údolí říčky Blanice, které je i dnes značně opuštěné.
Putování ve stopách Zlaté stezky je nejlépe podniknout pěšky, byť některé úseky se dají jet i na kole.
Protože na několika místech trasa Zlaté stezky křižuje moderní komunikace, můžete se zpátky do Prachatic z několika míst vrátit autobusem, z Volar i vlakem. Dobrou přípravou na výšlap je návštěva Prachatického muzea, případně muzea ve Volarech – obě instituce mají stálé sekce věnované právě Zlaté stezce.

Bílá královna libínská

Libín patří neoddělitelně k Prachaticím, podobně jako je Kleť domovskou horou Českokrumlovských. Zalesněný masiv Libína (1096 m n. m.) se strmě zvedá jen pár kilometrů jižně od města a tvoří jednu z nejvýraznějších šumavských dominant „vystrčených“ směrem do vnitrozemí. Nepřekvapí, že markantní, osamocený kopec lákal k výstavbě rozhledny už od počátku turistického hnutí.
Kamenná vyhlídková věž stojí na vrcholu Libína od roku 1883 a pro její ostře bílou barvu se jí někdy říká Bílá královna libínská. Rozhledna sice prošla během své více než stodvacetileté existence různými peripetiemi (mj. sloužila za 2. světové války jako vojenská pozorovatelna), ale v 90. letech 20. století se naštěstí dočkala generální opravy, a z vrcholu se tak můžete rozhlédnout i dnes.
Výhled z Libína je pestřejší než z jiných šumavských rozhleden, za dobrého počasí totiž přehlédnete nejen poměrně plochou centrální část pohoří, ale i členité podhůří. Za zimních inverzí vykukuje z oblačného moře například blízký Boubín, vzdálenější Kleť s vysílačem i hraniční hřeben kolem Třístoličníku. Pokud je jasno, uvidíte i daleko do vnitrozemí: severním směrem máte pod sebou jako na dlani Prachatice, ve vzdálenějším horizontu pak plochou krajinu Českobudějovické pánve, z níž vyčnívá nepřehlédnutelná dominanta – chladicí věže atomové elektrárny u Temelína.
Nahoru na Libín vede několik cest. Pokud se ubytujete v horském hotelu vedle rozhledny, lze až nahoru vyjet autem, ale pěší výstup (případně výjezd na kole) zprostředkuje mnohem víc krajinných dojmů.
Ze vsi Libínské Sedlo (dříve Fefry, na hlavní silnici z Prachatic do Volar) vás nahoru povede docela pohodlně modrá značka; výstup trvá asi 40 minut a z okraje lesa budete mít nádhernou vyhlídku na masiv Boubína a Bobíku, jakousi přípravu na pohledy z vrcholu rozhledny. Náročnější alternativu představuje výstup přímo z Prachatic po červené značce, kde je značné převýšení a stezka místy strmá.
Pokud byste chtěli přejít celý masiv Libína, popojeďte z Prachatic vlakem do Chrobol a odtud se dejte po modré vzhůru na Libín; celá trasa až do Prachatic pak měří asi
14 kilometrů. V zimě se v libínském masivu udržují běžecké stopy, ovšem oblast má přece jen méně sněhových srážek než centrální Šumava. Hlavně hravé povahy pak zaujme nově vybudovaný lanový park v blízkosti rozhledny.

Doprava

Prachatice leží stranou hlavních dopravních tras, do města vedou pouze silnice II. a III. třídy. Z Prahy sem dojedete autem přes Písek a Vodňany asi za dvě hodiny (přímými autobusy to trvá o půl hodiny déle), cesta z Českých Budějovic zabere hodinu. Lokální železnice z Číčenic (Vodňan) přes Prachatice do Volar se hodí hlavně pro plánování místních výletů, dobrými východišti pro výstup na Libín jsou zastávky Rohanov, Chroboly či Skříněřov.

Ubytování

Přímo na prachatickém Velkém náměstí, v rekonstruovaném goticko-renesančním domě, se nachází Hotel Koruna (www.pthotel.cz). Dvoulůžkový pokoj si tu cení na 1250 Kč, v objektu je i vyhlášená restaurace. Starobylou atmosférou na vás dýchne i hotel Parkán (www.hotelparkan.cz) v blízkosti městských hradeb, v podobné cenové relaci. Horský hotel Libín (www.libin.cz), přímo vedle rozhledny, nabízí dvou- i vícelůžkové pokoje s cenami okolo 300 Kč/osobu a noc.

Informace

www.prachatice.cz: informační server regionu Prachatice, součástí je i podrobný popis naučných stezek.
www.rozhlednyunas.cz: server o českých a moravských rozhlednách
www.idos.cz: dopravní spojení

http://in.ihned.cz autor: Štěpán Vítek