Pražský kostel švýcarského architekta, na který komunisté překvapivě kývli

Kostel U Jákobova žebříku v Praze-Kobylisích je jediný, který za půlstoletí komunistické totality mohla Českobratrská církev u nás postavit.

Jaký dům pro Kobylisy? Jednoduchý, zvenku lysý. Zajímavé nápady jsou U Školské záhrady!

Domu na konci úzké kobyliské ulice se mohou bát jen hříšníci a školáci. Ti první pro spáchané nepravosti a hrozbu peklem, ti druzí kvůli lisům a lysinám v možném diktátu. Všem ostatním přináší kostel U Jákobova žebříku radost, a to už čtyřicet let.

Zpočátku to byla radost tlumená. Jásat na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nad tím, že na okraji socialistického sídliště roste sborový dům a kostel Českobratrské církve evangelické, navíc podle projektu švýcarského architekta, to mohla být pěkná koleda o průšvih. Vždyť kobyliský kostel je jediný, který za půlstoletí komunistické totality mohla Českobratrská církev u nás postavit. A to výhradně za své peníze a nenápadně.

Projekt nízkého domu s hladkou fasádou a úzkými okny připravil švýcarský architekt Ernst Gisel, v té době autor s mezinárodním respektem, který navrhl například divadlo v Grenchenu nebo kongresové centrum v Davosu. Právě s kongresovým centrem má evangelický kostel řadu věcí společných a pro Gisela charakteristických. Průčelí do ulice je strohé, jedinou ozdobou rovné stěny jsou drobnější okna. Uvnitř pak návštěvníka čeká velký prostor soukromého světa, jiného než venku.

Plány kostela vyhotovil Gisel pro církve zdarma a stavba samotná pak byla zaplacena nejenom z peněz kobyliského sboru, ale také z darů od německých a švýcarských evangelíků. I když Gisel v projektu pamatoval na vše potřebné – hlavní sál, byt faráře i pokoje pro přijíždějící hosty, jedna věc kostelu chyběla. Neměl žádnou zvonici. Vysoká stavba mířící k nebi a Bohu by lidem připomínala, že nad námi všemi je Stvořitel a nikoliv Ústřední výbor Komunistické strany a to režim zrovna nepotřeboval.

Vše dokončili čtyřicet let po Giselovi pražští architekti Radovan Schaufler a Jakub Roskovec. V roce 1995 navrhli nejen zvýšení kostela o jedno patro, ale také stavbu vzdušné zvonice tvořené třemi navzájem spojenými štíhlými sloupy. Jakoby právě zde nad Kobylisy se otevřela nebesa a z nich sestupoval k zemi bájný žebřík, který na pouti z Beer-šeby do Cháranu spatřil Jákob: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží (kniha Genesis, kapitola 28, verš dvanáctý).

S dostavbou zvonice získal kostel nejen své současné jméno, ale také dva zvony od Rudolfa Manouška. Nápis Anděl je na nich nejen hebrejsky, latinsky, řecky a česky, ale také korejsky, protože už deset let se zde schází k bohoslužbám korejští křesťané.

Než se na kostel U Jákobova žebříku půjdete podívat, doplňte v následující větách správně i a y: Na l_sé fasádě kob_l_ského domku nejsou žádné vl_s_. Je hladká, jakoby ji sevřely čelisti l_su.

Jak se tam dostat

Nejrychlejší spojení je metrem C do stanice Kobylisy. Odtud můžete jít do ulice U Školské zahrady 1 pěšky nebo přiblížit tramvají do zastávky Střelničná.

http://cestovani.ihned.cz autor: Jiří Oulický