Pštrosí farma v Roudnici nad Labem denně přiláká až pět autobusů s turisty

Kousek za Roudnicí nad Labem má třicetiletý Lukáš Krajný rodinnou farmu se pštrosy. Docela nedaleko od památného Řípu se mu jich na pozemcích vrácených v restituci jeho babičce prohánějí desítky. I když tu a tam nějakého prodá na chov, drtivá většina jde na porážku. Ačkoliv se dá ze pštrosa zužitkovat kůže i peří, chovají se především pro maso.

Pštrosí steak je totiž vyhledávanou pochoutkou. Maso má velmi málo tuku, nízký obsah cholesterolu, až 20 procent proteinů a je velmi jemné. "Není pravda, že patří jen na stoly luxusních restaurantů," říká Lukáš Krejný. "Stálých odběratelů dnes máme asi čtyřicet." Přesto nevyužívá pštrosy jen na maso.

Přežít pomohou nápady

Před prázdninami se Lukáš Krejný spojil s cestovními kancelářemi a během léta přijíždělo denně na prohlídku farmy někdy až pět autobusů s turisty. Přímo v areálu nechal postavit venkovní altán, kde prodává hotová jídla. Otevřel podnikovou prodejnu, plánuje projížďky na koních, pořádný dětský koutek, časem i penzion. Až teď, když má víc času na přemýšlení, dochází na realizaci dřívějších nápadů. "V podnikání nesmí člověk nikdy ustrnout. Musí se pořád snažit najít nové cesty, aby to všechno nakonec dobře dopadlo," popisuje svůj recept na úspěch Lukáš Krejný.

Farmařit chtěl vždycky. Netušil ale s čím. Nápad chovat v Polabí exotické ptáky přišel náhodou ještě při studiu vyšší odborné zemědělské školy. "Spolužák hledal brigádu a napadli ho pštrosi. V nedaleké Odolené Vodě měli menší chov, tak jsme se tam zajeli podívat a bylo rozhodnuto. To jsem viděl opravdového pštrosa poprvé v životě," vzpomíná Lukáš Krejný. Nakoupil prvních šest a v roce 2001 založil vlastní farmu.

Zpočátku byl každý rok lepší než ten předchozí. "Byla to novinka a trh zažíval boom. Chovný samec se dal prodat i za 50 tisíc korun, dnes je to tak 18 tisíc," říká Lukáš Krejný. Když už nikdo nové kusy nechtěl, napadlo ho prodávat pštrosí maso. A objednávky se jen hrnuly - z Belgie, Holandska, Německa. Jezdil po Evropě z jedné obchodní schůzky na druhou. Dorostlé kusy nechával porážet mimo farmu, ale brzy pochopil, že se bez vlastních jatek neobejde. Potřebné tři miliony ale neměl.

"Banky se mi bály půjčit, byl to nový byznys bez historie a srovnání. Až Česká spořitelna mi dala šanci. Záruku mi poskytla stavební firma mého otce, bez ní bych na úvěr asi nikdy nedosáhl," říká Krejný. Další úvěr pak šel na stroje a zařízení, leasing na chladicí vozy. Firma prosperovala a dávala práci dvanácti zaměstnancům. "Jednu dobu jsme poráželi i přes noc, tolik jsme měli práce," vzpomíná Lukáš Krejný. Roční prodej tehdy byl 1500 kusů ročně. Dokonce museli žádat o povolení pro větší počet porážek, než na kolik byla jatka schválená.

Krize? Dnes jsem spokojen

Z krize, která omezila odbyt hlavně do zahraničí, samozřejmě radost nemá. Splátkový kalendář to nezajímá. Ty hektické časy by už ale znovu zažít nechtěl a se současným stavem je více méně spokojen.

"Teď při pohledu zpátky je jasné, že svět takové ochlazení potřeboval," uvažuje Lukáš Krejný. Propustil pár lidí a o jejich práci se rozdělil s manželkou. Každý je nahraditelný, jen dobrý řezník ne. "Toho si hýčkáme a je skoro součástí rodiny," říká Eva Krejná, manželka a hlavní účetní pštrosí farmy.

Cestovani.iHNed.cz autor: Vítězslav Křížek