Skoky: slavné „české Lurdy“ ztracené v karlovarských lesích

Přežil odsun Němců, výstavbu Žlutické přehrady i odřezání věží motorovou pilou. Kostel Navštívení Panny Marie, který jediný zbyl ze zmizelé sudetské obce Skoky, dnes zachraňují dobrovolníci. Na slavné poutní místo, kam kdysi mířilo prosit o uzdravení 40 tisíc lidí ročně, se opět vracejí poutníci.

Téměř tři sta let starý kostel, jedno z nejslavnějších mariánských poutních míst českých zemí, se skrývá v karlovarských lesích nad Žlutickou přehradou.

Z hlavní silnice Praha-Karlovy Vary odbočíte doleva a projedete historickou Údrč a osadu Polom. Cesta je rozbitá. Náhle, až když budete mít pocit, že se kodrcáte naprostou divočinou, a možná i špatným směrem, se z lesa vynoří impozantní věže barokního kostela.

Je to dnes již jediný svědek rozkvětu Skoků i ran osudu, které na vesnici později dolehly. Dřevěné schodiště za oltářem může vyprávět o těch, kteří prosili u obrazu Panny Marie o uzdravení, oprýskaná omítka pak o letech chátrání, kostelní věže o bezohledných vandalech...

Když se řežou kostely motorovou pilou...

Kostel by dnes možná zůstal chátrající ruinou, nebýt roku 2006. Tehdy měděné báně věží odřezali zloději. Jen díky tomu, že jeden z výšky spadl, zázračně přežil a potřeboval lékaře, je policisté dopadli. Nájezd lupičů dnes připomíná malá kaplička ze dřeva z bání, sbitá před hlavním vchodem do kostela.

Právě zničené věže se staly impulzem ke snahám Skoky povznést a vrátit do nich po více než 60 letech návštěvníky a poutníky.

Po krádeži se do udržování kostela a péče o něj zapojilo toužimské sdružení Pod střechou. "Hledali jsme s našim občanským sdružením Pod střechou nějaký prvek, kterým by byl region známý, na kterém by šlo založit naši snahu o turistické a poutní zatraktivnění regionu," říká o Skocích současný správce kostela a předseda sdružení Jiří Schierl.

STRUČNÁ HISTORIE SKOKŮ

První zmínky o Skocích pocházejí z počátku 16. století. Záznamy hovoří o občasném střídání majitelů. Jeden čas patřily k protestantské faře v Údrči (což podpořilo germanizaci Skoků), od roku 1623 pak katolíkům. V půlce 17. století tu žilo 52 poddaných.

Kapli zde zbudovali v roce 1717 a místní brzy začali říkat, že zdejší obraz Panny Marie Pomocné má zázračnou léčivou moc. Zdejší zázraky vyšetřovala i církev. Přicházelo stále více poutníků a věhlas Skoků tak narostl, že o 20 let později už barokní stavitel Johann Schmied pracoval na rozšíření kaple na kostel. V roce 1748 přišlo k obrazu Marie přes 40 tisíc poutníků.

Zlatý věk ale skončil, když Josef II. zakázal procesí svým Nařízením o pořádku služeb božích. S odlivem poutníků ubylo i peněz z darů a kostel, vyžadující údržbu, chátral. V roce 1902 patronát získali premonstráti, kteří zařídili rekonstrukci kostela.

Ve 20. století přišla rána za ranou: odsun německé většiny obyvatel po válce, odchod slovenských dosídlenců kvůli komunistické kolektivizaci, výstavba Žlutické přehrady (napuštěna 1968), která odřízla jedinou příjezdovou cestu, telefon i elektřinu. Většinu domů v opuštěné vesnici vojáci strhli. O zchátralý a zčásti vyrabovaný kostel, stojící nyní uprostřed lesů, se stará Karlovarský kraj, premonstráti z Teplé a od roku 2006 i toužimské občanské sdružení Pod střechou.

S péčí o kostel dnes pomáhají dobrovolníci. Zpočátku jen brousím kostelní lavice z 19. století, pleju chodníkovou trávu z posledního týdne. To zatím ještě netuším, jak moc se mi později bude hodit, že jsem se ve vlaku začetl do reálií a historie Skoků.

Lidé chodí různě. Povětšinou starší, kteří bývají častěji věřící než mladá generace - ale také tu třeba měli předky nebo sami bydleli v některém z domů, které vojáci po opuštění vesnice strhli. "Tady byl dům číslo jedenáct a tady dvanáctka, v té jsme bydleli," vzpomíná jedna paní nad nenápadnými ruinami zarostlými trávou.

V jednu chvíli se příchozích skupin nakupí více a mně nezbude, než lovit také z paměti, co už jsem si o Skocích zapamatoval. Protahuji trojici návštěvníků presbytářem, lodí, ale i věží a podkrovím nad falešnou klenbou - tedy místy, kam se návštěvníci kostelů moc často nepodívají.

- Kapli nechal zbudovat místní sedlák Adam Lienert na základě výzvy faráře Ricka a snu, v němž se mu zjevila Panna Maria. Dobové dokumenty zmiňují i takové detaily, jako že se zedníkem propil dva krejcary na úspěch díla. Třetí krejcar věnoval církvi.

- Dodnes používané úsloví "panenko skákavá" odkazuje právě k Panně Marii Skocké.

- Obraz Marie nad oltářem má podle dobových svědectví léčivou sílu. Původně visel na kolejnicích, takže při bohoslužbě "přijel" do rámu blíže k lidem. Pak ho ministranti stáhli na stěnu, kde k němu poutníci přistupovali po dřevěném schodišti. To mohou i nyní, i když je kvůli zlodějům v kostele jen kopie (původní obraz, kopii Marie Pasovské, zachránili premonstráti z Teplé).

Ne všechny ale kostel zajímá. Pár motorkářů zastaví před bočním vstupem, u kterého jsem před chvílí našel minci z roku 1894, otevřou hledí a rozhlížejí se. Chlapík za řidítky se nakonec bezradně ptá: "Prosím vás, kde to jsme?"

To už mám natrénované stejně dobře, jako když Ernest Goodbody v knize Jak jsem vyhrál válku líčí Řekům, co je to kriket: "Přijeli jste na místo bývalé vesničky Skoky, německy Maria Stock, o níž jsou první zmínky..." Ale spíš je zajímá, kudy do civilizace. Škoda.

Otrhali i hvězdy

Hodně návštěvníků zaráží, co všechno zloději zničili. Vysoké pozlacené sloupy od baldachýnu nad oltářem (baldachýn měl na rozdíl od sloupů to "štěstí", že neprošel dveřmi), část zdobení kazatelny (nenechavci jejím stržením odkryli záznam o rekonstrukci kostela v roce 1903), zdobené podobizny svatých... I hvězdy na hlavní bráně jsou pečlivě strhané, jedna jako druhá.

Korunu plenění kostela nasadil průnik zlodějů do podkroví, kde vybourali desítky cihel, aby se zmocnili klášterního erbu. Některé předměty, jako například zmíněný obraz Marie, naštěstí zachránili mniši z kláštera v Teplé.

Letošní poutní sezona končí 30. srpna, pak už bude skocký kostel pro veřejnost otevřený jen příležitostně. Dívám se do návštěvní knihy a počítám, kolik sem vlastně chodí lidí. V řádu tisíců ročně by to asi bylo, ale čtyřicet tisíc poutníků, to by byl zázrak.

Jenže tady jsme ve Skocích, kde Panna Maria léčila poutníky a chránila úrodu před kroupami už v době, kdy Lurdy ještě byly zapomenutou vesničkou na jihu Francie. Ve Skocích, kde se i při poválečném odsunu opovrhovaných Němců našel český varhaník, aby jim zahrál chorál na rozloučení, a odkud se obraz Marie Pomocné nevytratil na černé trhy, ačkoliv byl na dosah zlodějské ruky.

JAK SE DO SKOKŮ DOSTAT

Autem: Ze silnice E48 ve směru od Prahy na Karlovy Vary odbočíte před Bochovem doleva na Údrč. Projeďte skrz a pokračujte do Polomu. Odtud to jsou do Skoků už jen dva kilometry, dál ale vede jen polní cesta, která je s opatrností za sucha sjízdná. Pokračujte stále na jih až ke křížku na kamenném podstavci pod velkým stromem na konci mírného stoupání. Z kopce dolů, dál po cestě a v lese, jsou Skoky.

Pěšky: Ať už z Bochova nebo ze Žlutic (kde je nádraží), vydejte se po červené turistické trase, po níž dojdete do Polomu. Zde červenou trasu opustíte a podle šipky na rozcestníku na návsi budete pokračovat na jih do Skoků.

http://cestovani.idnes.cz autor: Jan Wirnitzer