Srdce Slezska není z uhlí, ale ze žuly

Slezská žula byla svého času pojmem skoro stejným jako mrákotinský mramor. Obrovský žulový masiv s centrem v obci Žulová sloužil jako stavební materiál už ve středověku, světového věhlasu ale dosáhl počátkem 20. století. Slezská žula tehdy putovala do Turecka, USA, a dokonce až do Austrálie.

V sobotu je žulový lom ztichlý, přes týden se tu ale stále těží. To okolní místa dobývání našedlé odolné horniny, která se označuje také jako granit, jsou tichá celoročně.Zarůstají nesmlouvavou vegetací a na jejich dně se usídlili vzácní obojživelníci i pestré vážky. Přitom slezská žula bývala opravdovým pojmem.

Zhruba od roku 1830 se zpracovávala řemeslně, asi o 50 let později došlo na průmyslové stroje. Právě tehdy, v roce 1878, zakládá v Žulové největší kamenickou firmu na Jesenicku Hermann Franke.

Žula do světa

V době své největší slávy, na počátku 20. století, bylo ve firmě Hermanna Frankeho zaměstnáno kolem pěti set dělníků a úředníků a kámen se těžil ve čtrnácti žulových lomech. Obchod ale brzdila nedokonalá dopravní síť. Situace se zlepšila až po roce 1897, kdy byly vybudovány železniční tratě. Slezské žule se tak otevřel svět - stavěly se z ní mostní pilíře a většina větších měst Rakouska-Uherska měla ulice vydlážděny právě slezskou žulou. Geologické bohatství se vyváželo také do zemí Evropy, Severní i Střední Ameriky nebo do Austrálie.

Rozmach, kterému se slezská žula i firma Hermanna Frankeho tehdy těšily, dodnes reprezentuje podnikatelova majestátní secesní vila, dokončená v roce 1908. Po rekonstrukci je k vidění téměř v původní podobě. Obdivovat ji lze celoročně zvenku, zevnitř pouze po domluvě se správcem.

Lapka hradním pánem

Historie obce Žulová sahá ale daleko hlouběji do minulosti. Předpokládá se, že na jejím dnešním území existovala vesnice Sestrechovice (Sestreccovici). Byla totiž zmíněna spolu s místním hradem v tzv. Liber fundationis vratislavských biskupů. Hrad Frýdberk (Vridebergk) z konce 13. století měl být postaven bez vědomí a svolení biskupů, jimž patřil pozemek. Není divu, rytíř Jan z Wüstehube by asi svolení nedostal, šlo totiž o místního lapku.

Z hradu dnes zbyla jen nápadná věž využitá při stavbě kostela sv. Josefa. V symbolické rovině zůstala ale zachována ve znaku města i na jeho vlajce. Městská práva dostala Žulová až v roce 1793 za vlády císaře Františka II. Dějepisec páter Reginald Kneisel o této události v roce 1800 píše, že získáním městských práv si městečko velmi pomohlo, "mnohé domy byly zcela nově vybudovány a jiné půvabně upraveny".

Zároveň se páter zmiňuje o vrchnostenském pivovaru a kromě jiných cechovních řemeslnících, jako jsou tkalci, obuvníci nebo podkováři, také o čtyřech dědičných palírnách a čtyřech výčepech vína.

Bohužel nic z toho už dnes v Žulové nenajdeme, což je škoda, protože vychlazený půllitr místního ležáku by přišel návštěvníkům tohoto žulové kraje nepochybně k chuti. Zvlášť potom, co navštívili početné přírodní památky mikroregionu Žulovsko.

Na slezské Niagaře

Trasa jednoho z nejkrásnějších výletů po okolí vede 5 km jihovýchodně od Žulové na místo, kde se stéká Bučinský potok se Stříbrným. Tímto soutokem totiž vznikly kaskádovité vodopády. Jedna jejich část je přístupná po schodišti, kdo by si chtěl ale vodní dílo přírody prohlédnout blíž, musí k vodě seběhnout ze svahu. I když se všude nedostane - přece jen jde o malou skalní soutěsku -, může tady najít erozní kotel dokládající sílu vodního proudu. Voda padá po jednotlivých stupních až do hloubky čtrnácti metrů.

Potok se sice jmenuje Stříbrný, ale v jeho toku mohou trpěliví a šikovní "prospektoři" vyrýžovat malé šupinky zlata. Jiným pokladem je inkoustově modrý mlž modranka karpatská. Sytá barva je natolik nezvyklá, že občas bývá považován za nějakého exotického migranta.

Místo má velmi silnou a podmanivou atmosféru, a tak není divu, že zde byl v 60. letech minulého století vyhlášen chráněný přírodní výtvor Vodopády Stříbrného potoka. Pod tímto názvem se dá lokalita dohledat ve starších průvodcích a odkazech, dnes je ovšem místo překlasifikováno na přírodní památku Nýznerovské vodopády.

Do Černé Vody

Další výletní trasa, kterou byste si na Žulovsku neměli nechat ujít, vede přes skalní kopec Píšťala. Na něm je vidět, jak přirozeným zvětráváním dochází k tvorbě terénních tvarů v granodioritu, což je světle šedá hornina podobná žule.

Z Píšťaly je to pouhý kilometr ke zřícenině hradu Kaltenštejn (Hradisko). Právě ten je společně s pozůstatky hradu v Žulové dokladem používání místní žuly už ve 13. století. Do dnešních dnů se zachovaly část hlavní věže, pozůstatky paláce a obvodových zdí.

Kaltenštejn se vypíná nad nedalekou obcí Černá Voda, jejíž český i německý název (Schwarzwasser) je odvozen od barvy písku na dně místního toku. Mají tu i malý pozdně renesanční zámeček vybudovaný po roce 1618.

Mizející trampové

V trampské obci se už dlouho mluví o tom, že tramping pomalu schází na úbytě a počty lidí aktivně provozujících desítky let staré rituály se stejně tak jako počet osad rok od roku snižují. Na Žulovsku to možná tak úplně neplatí, zhruba dvacítka lidí se smeknutými šátky a klobouky, která popíjí čaj s rumem, je toho dokladem.

Více než trampů je ale v okolí Žulové podzimních houbařů. "Rostou?" zeptal jsem se jednoho z nich. Chlapík s košíkem v ruce a nožíkem u pasu místo odpovědi ukázal několik kilogramů čerstvých hřibů v košíku.

JAK SE TAM DOSTAT

Žulová má vlastní železniční trať z Lipové-Lázně do Javorníku, odkud jezdí do Žulové i autobus, stejně jako z Jeseníku.

KAM V OKOLÍ

BOROVÝ VRCH
Z dávných dob třetihor, asi 1 km severovýchodně od města Žulová, leží na vrchu zvaném Borový ostrovní hora, dokumentující zvětrávání žuly v Českém masivu.

KDE SE UBYTOVAT

ŽULOVSKO
Přímo v Žulové lze v penzionu Nela či v apatrmánu Ivo. Tříhvězdičkový hotel mají v Černé Vodě, ve Vidnavě je turistická ubytovna. Přehled ubytovacích kapacit hledejte na http://www.zulovsko.cz/ubytovani.htm.

Užitečné internetové stránky

www.zulovsko.cz vše, co potřebujete o mikroregionu
http://heide.sweb.cz informace o historii Žulové
www.obeccernavoda.cz oficiální web obce
www.vidnava.cz pěkně udělané stránky města

http://cestovani.ihned.cz autor: Topi Pigula