Stromy a lidé na hranici přežití

Stromy tady rostou nakřivo a ani lidé neměli ve východní části Krkonoš nikdy lehký život. Chvilku to dokonce zkoušeli jako zlatokopové. Dnes potkáte na Rýchorách spíš botaniky obdivující vzácné rostliny. Třeba hořec tolitový, z něhož místní vyrábějí svéráznou pálenku.

Rýchorský prales zná každý, kdo si někdy prohlížel kalendář se snímky z Krkonoš. Turistické značky všech barev jdou v téhle části pohoří skrze první, tedy nejchráněnější zónou KRNAPU a bizarně pokroucené stromy by byl hřích nevyfotit.

Není to ale jediná zvláštnost oblasti na východě Krkonoš. Nedaleko vísky Bystřice narazíte na podivnou krajinu s náznaky zaniklých staveb. Prozrazují, že tu kdysi stála dnes už zaniklá obec Sklenařovice, kam se svého času stahovali zlatokopové. Dnes sem jezdí se stejnou náruživostí botanici a hledají vzácné orchideje.

Květnice v láhvi

Chce to mít známosti mezi místními, aby člověk dostal ochutnat "panáka hořcovice". Modře kvetoucí hořec tolitový, vysoký až 80 cm, se dostal dokonce do znaku nejstaršího českého národního parku, takže kromě zákona nad ním drží ochrannou ruku nejspíš i sám Krakonoš. Starousedlíci však na zákon až tak nedbají a přidávají kořen do domácí pálenky.

Podobně se v minulosti využívala celá plejáda rostlin. Od nenápadné trávy tomky vonné, dávající nápoji "kokosový" šmak, ke krásně kvetoucí chráněné arnice horské, kterou bylináři dodnes používají k výrobě léčivých mastí.

Horské klony

Nejen květiny stojí ale v oblasti Rýchorského pralesa za pozornost. Všímavý návštěvník možná zaregistruje osamocené smrky obklopené množstvím malých stromků. Jde o důsledek zajímavého rozmnožování smrků, v němž hraje významnou roli horské klima. Když až na zem sahající větve osamocených jehličnanů přikryje sníh a přitlačí je k zemi, dochází k pomalému prorůstání. S postupujícím jarem tíha sněhu mizí, čerstvě zakořeněné větve se začnou pomalu napřimovat a časem se od mateřské dřeviny oddělí. Za pár let se tak okolo původního smrku-samotáře tyčí "školka" malých smrčků, které vzešly z jeho vlastních větví.

Až půjdete od Rýchorské boudy směrem na sever k Dvorskému lesu, dívejte se kolem sebe. Smrky, jež prošly tímto procesem - tzv. hřížením - rostou nedaleko cesty. Podobně si můžete nechat na zahradě namnožit třeba rybíz. Důsledně vzato, nová rostlina je vlastně klon, neboť mladý stromek má stejnou DNA jako jeho "rodič", od něhož se oddělil.

Na hranici přežití

Život na hranici přežití se podepíše na většině rostlin jejich pokroucením a nižším vzrůstem. Právě proto je procházka mezi buky ve Dvorském lese tak zajímavým zážitkem. Zvlášť pro fotografa. Nároky stromů nejsou v této nadmořské výšce (dosahuje 1033 m n. m) zcela uspokojeny, klima je drsné a navíc se tady v minulosti prováděla lesní pastva. Dobytek okousával čerstvé, křehké pupeny a strom na soubor těchto nepříznivých podmínek reagoval velmi křivolakým, leč nesmírně fotogenickým růstem.

Hranici přežití, byť v jiném slova smyslu, tvoří i lehká betonová opevnění, jež měla pomoci zastavit německé jednotky. Jenže jejich výstavba začala jen několik měsíců před podpisem mnichovské dohody, po níž následovalo odstoupení pohraničí Němcům. A tak jedenáct rýchorských řopíků (podle zkratky Ředitelství opevňovacích prací) vzor 37 obraně Československa nikdy nesloužilo.

Pryč z povrchu zemského

Zmizelá vesnička Sklenářovice neboli Glasendorf byla trutnovským kronikářem Šimonem Hüttlem písemně zaznamenána už v roce 1515. Ačkoli se v jejím bezprostředním okolí rýžovalo v 16. století zlato, jméno obce odkazuje na sklářskou tradici, protože původní osada vznikla okolo sklářské pece.

Dále o Sklenářovicích víme, že roku 1655 zasypala dvě místní chalupy vůbec první písemně zaznamenaná lavina v Krkonoších. Přežilo tehdy sedm lidí z patnácti. To zhruba o tři století později zůstal jenom jeden člověk, ačkoliv mezitím si obec prožila zlatou horečku.

Zlatá éra Rýchor

V 16. století přicházela do Sklenářovic spousta zlatokopů. Chtěli lehce zbohatnout v kraji, kde jinak zajišťovala obživu jen těžká dřina na kamenitých políčkách. Pozůstatky těžby jasně dokládají sejpy - kopečky hlíny, dnes už zarostlé smrky. Přesto jsou svojí nepravidelností nápadné a je zřejmé, že tady "řádila" lidská ruka. Ostatně o zlaté minulosti svědčí i místní název potoka - Zlatý -, v němž se drahý kov rýžoval.

A jaké druhy vzácného kovu tehdy mohli zlatokopové nalézt? Jak píše Petr Morávek v knize Zlato v Českém masívu: "Mezi Sklenářovicemi a Bolkovem dosahovaly zlatinky rozměrů 2 - 3 mm. Nejcharakterističtější vlastností zlata z okolí Svobody nad Úpou je příměs palladia. Složení jednotlivých zlatinek je značně rozdílné, od ryzího zlata přes stříbrnatá zlata až elektra (slitiny stříbra a zlata) různého složení."

Vyčerpání poměrně chudých nalezišť zlata ještě zkázu obce nepřinesla, ta přišla až ve 20. století. Přitom ještě na jeho začátku by konec Sklenářovic nikdo nepředpovídal. Tehdy měla vesnice 42 domů, školu, mlýn a na více než dvě stovky obyvatel připadaly dvě hospody.

Jenomže po druhé světové válce se všechno změnilo. Obyvatelé byli odsunuti, stavení postupně chátrala, záchrana v podobě nového osídlení stále nepřicházela. Definitivní konec nastal v letech 1959 až 1960, kdy československá armáda pomocí trhavin srovnala se zemí na tehdejším trutnovském okrese celkem 254 objektů. Ty ze Sklenářovic byly mezi nimi.

Všechny cesty vedou k boudě

Ať už procházíte Rýchory z kterékoliv strany, nejspíš dříve či později dorazíte na Rýchorskou boudu. Stavba vznikla v roce 1927 z iniciativy Klubu českých turistů, ale už více než třicet let tady sídlí středisko ekologické výchovy. Právě na Rýchorské boudě vzniklo totiž v roce 1986 první zařízení tohoto druhu v české části tehdejší ČSR. Místo to bylo více než výhodné. Botanická rozmanitost v okolí boudy je tou nejlepší učebnicí ekosystémů. Rostou zde orchideje, statná kýchavice Lobelová nebo prudce jedovatý oměj.

Nedaleko pak vyvěrá pramínek s kvalitní vodou, která slouží zdarma a vhod přijde zejména ve chvílích, kdy je bufet na Rýchorské boudě zavřený. Přírodovědec nepřijde zkrátka ani tady, u studánky totiž žije vzácný plž vřetenovka krkonošská - endemit, jehož výskyt, jak už naznačuje jméno, je omezen na několik desítek lokalit Krkonoš.

Ocitnete-li se tedy v Krkonoších a nebudete-li mít zrovna náladu stát ve frontě na Sněžku, odeberte se do klidnější, východní části hor. Ostatně i tady se Správa KRNAP snaží o zatraktivnění. Třeba otevřením cyklostezky na Rýchorskou boudu.

ROZHLÉDNI SE

Kousek od Rýchorské boudy je upravená vyhlídka z bývalé Maxovy boudy. Při dobrém počasí lze dohlédnout na Sněžku i kus východních Krkonoš.

JAK SE TAM DOSTAT

Na Rýchory se můžete dostat z několika směrů, třeba po žluté z Horního Maršova nebo po modré od Žacléře.

TIP NA VÝLET

PEVNOST
Přímo z Trutnova vede až na Rýchorskou boudu červená značka, na níž leží i dělostřelecká tvrz a zároveň největší moderní pevnost tehdejší ČSR Stachelberg (www.stachelberg.cz).

KAM NA JÍDLO

RÝCHORSKÁ BOUDA
Základní nabídku horského bufetu poskytuje Rýchorská bouda, která má otevřeno od středy do neděle vždy od 10 do16. Pro ubytované se prodává také od 18 do 19 hodin.

KDE SE UBYTOVAT

VESELÝ VÝLET
Kromě Rýchorské boudy, která má v letní sezoně ubytování za 175 Kč/os./noc (435 Kč s plnou penzí), nabízí zajímavý nocleh penzion a prodejní galerie v jednom s názvem Veselý výlet (od 340 do 400 Kč/os./noc) v Temném Dole. www.veselyvylet.cz.

Užitečné internetové stránky

http://rychory.ceskehory.cz info o východní části Krkonoš
www.rychorskabouda.ic.cz web střediska ekologické výchovy
www.krnap.cz správa Krkonošského národního parku
www.veselyvylet.cz web informačního centra

autor: Topi Pigula
http://in.ihned.cz/ autor: Petr Kočí