Tanec smrti v rytmu unikátního orloje

Právě odbíjí celá a orloj se dává do pohybu. Nejsme ale ani v Praze, ani v Olomouci. Na defilé vyřezávaných sošek se díváme v Kryštofově Údolí, vesničce usazené v klínu ještědského hřebene. Zdejší orloj, muzeum betlémů i opravu márnice má na svědomí Martin Chaloupka.

Na zahrádku Hostince U Kryštofa dorážíme právě včas, abychom si u studeného piva mohli užít hodinářské představení. Bývalá trafostanice, v jejíchž oknech se střídají dřevěné figury, stojí totiž hned naproti přes silnici. Objednáváme o pivo víc, protože u stolu s námi sedí i ten, kdo orloj ve vesničce nedaleko Liberce vybudoval.

Martin Chaloupka pracoval dlouhá léta jako kameraman v regionální redakci České televize. Pak ale objevil Kryštofovo Údolí - byl totiž členem mysliveckého sdružení a "Kryštofák" byl skvělou honitbou. Vesnice mu později přirostla k srdci natolik, že se sem odstěhoval.

Přímo v soukolí

O chvíli později se dvě malá okénka na orloji otevírají znovu, tentokrát mimo jízdní řád. Ocitáme se přímo v srdci mechanismu a pan Chaloupka ho uvádí do pohybu. Dva podstavce, na každém šest dřevěných sošek, se začínají otáčet.

"Máme to dokonce komplikovanější než v Praze, tam se figury objevují najednou v obou oknech. U nás se to střídá," upozorňuje nás Martin Chaloupka.

Je to fascinující pohled zvenku i zevnitř. Pokud stojíte na ulici, defilují před vámi v pomalém rytmu apoštolové, každý se na chvíli zastaví a malinko se ukloní nebo na vás kývne. Aby se to ale stalo, pohyb musí převádět nespočet ozubených koleček.

Jak se staví orloj

"Existují vůbec někde návody na sestrojení orlojů? Podle čeho jste to vlastně stavěl?" nelze se pana Chaloupky nezeptat.

"Museli jsme to vymyslet sami. Byli jsme na to tři - já, zámečník František Budák, který pracoval na mechanikách orloje, a Jirka Otmar. Hlavně on vymýšlel ty pohybové části. Inspirovali jsme se i pražským orlojem, byli jsme se podívat, jak to funguje," vysvětluje pan Chaloupka.

Na orloji "nechal" pár let života. A ačkoli o tom nerad mluví, také docela dost peněz. Rozpadající se trafostanici musel od obce koupit, bez investic se neobešla ani realizace unikátního díla. Naštěstí se mu podařilo obklopit se stejnými nadšenci, jako je on sám. Patří k nim i řada známých osobností, například Marcela Augustová, Jiřina Bohdalová, Martin Dejdar nebo Jiří Lábus. Většinou se stali patrony figur na orloji.

Ty pocházejí z dílny známého libereckého řezbáře a výtvarníka Václava Plechatého. Kromě apoštolů vyřezal také sochy sv. Barbory a sv. Kryštofa, umístěné v horních výklencích orloje, a sochu ponocného, který v každou celou zahajuje představení orloje - zvedá k ústům trubku a obíhá kolem něj pejsek.

A ještě to není všechno. Pod ponocným je reliéfní luneta představující život na vesnici. I v ní jsou čtyři pohyblivé figury.

Nezapomeneme!

Není to ale jenom orloj, co může Kryštofovo Údolí nabídnout. Nelitujte námahy a vystoupejte pár desítek metrů do stráně na pravém břehu Rokytky. Roubený kostelík svatého Kryštofa pochází z konce 17. století, o sto let později byly vnější stěny obloženy břidlicí. Interiér svatostánku je útulný, sedí se tu na ošoupaných dřevěných lavicích a nechybí tu ani výzdoba v podobě výjevů z Kristova života. Naleznete zde jak původně barokní, tak i pozdější rokokové obrazy. V kostele se dosud konají mše, občas dokonce i nějaká svatba.

K areálu kostelíku patří kromě zvonice i hřbitov, kde se stále ještě pohřbívá. Spousta hrobů už je ale opuštěných. Patří předkům odsunutých německých obyvatel. Kupodivu je však nenaleznete v troskách - o náhrobky se stará "hřbitovní komando" paní Chaloupkové. Čistí, spravují a udržují poslední místo odpočinku úplně "cizích" lidí.

Smrt tančit umí

Řada nebožtíků, jejichž náhrobky by bez péče místních dobrovolníků zanikly, odcházela na věčnost ve zdejší márnici. Budovu přistavěnou ke zdi kostela zdobil cyklus osmi deskových maleb s názvem Tanec smrti. Pocházejí pravděpodobně z poloviny 16. století a znázorňují smrt ve všech možných podobách: Smrťák stojí za ševcem, vojákem, boháčem i chudákem a ohlašuje, že se hodlá dát do práce.

Originály obrazů byly v 60. letech minulého století zrestaurovány a jsou uloženy v depozitáři Severočeského muzea v Liberci. Márnice chátrala, až se do věci vložil pan Chaloupka. Opravil ji a na stěny vrátil alespoň kopie slavného cyklu. Turisté si tak mohou připomenout, že člověk neví dne ani hodiny.

V létě orloj, v zimě betlém

To ale pořád není všechno, co Martin Chaloupka pro Kryštofovo Údolí udělal. Jeden z jeho dalších projektů nejvíc oceníte, když se sem zajedete podívat okolo Vánoc. V prvním patře Hostince U Kryštofa můžete totiž díky jeho přičinlivosti navštívit expozici betlémů.

"Není problém udělat muzeum betlémů, ale sesbírat ty betlémy, které sem patří, to zas taková sranda není," říká pan Chaloupka o sbírce. Aby ne, vždyť Kryštofovo Údolí sdílelo osud většiny vesnic v bývalých Sudetech - silné německé osídlení před válkou, pak vysídlení, čas "zlatokopů" a posléze zapomnění v době reálného socialismu. Shromáždit tedy betlémy, které opravdu zdobily okénka zdejších podhorských chalup, chtělo hodně vytrvalosti.

Skutečnou perlou a chloubou Kryštofova Údolí je ale vyřezávaný venkovní betlém Josefa Jíry (1929 - 2005). Fenomenální výtvarník zhotovil na popud Martina Chaloupky 16 metrů široký triptych, tvořený téměř dva a půl metru vysokými figurami.

"Když jsem viděl návrhy, uvědomil jsem si, že Josef se těmi starými klasickými betlémy vůbec nedal ovlivnit. Že vzniká něco, co je úplně jeho," líčí Martin Chaloupka své dojmy z nákresů, podle nichž vzniklo později velmi osobité dílo. Co do zdobnosti úsporné vyřezávané postavy vyprávějí příběh o zrození: levé křídlo ztvárňuje Herodese a vraždění neviňátek, střed Jírova betlému tvoří nejsvětější rodina ve chlévě a pravé křídlo vypráví o útěku do Egypta. Jírův betlém se pro veřejnost každý rok slavnostně otevírá první adventní neděli.

Most do oblouku

Jedna z mála věcí, která v Kryštofově Údolí nemá nic společného s Chaloupkovými vizemi, je železniční viadukt. Tato technická památka vznikla v roce 1900 a tvoří ji 14, vlastně 15 oblouků. Most totiž nespojuje "břehy" údolí rovně, nýbrž celý zatáčí do oblouku. Když ho cestující ve vlaku na trati Liberec - Česká Lípa opisují, dívají se dolů z výšky téměř třiceti metrů. Pod sebou mají vesnici, kde vzniká jedna rarita za druhou. A další budou nejspíš následovat, protože Martin Chaloupka má spoustu nových nápadů.

"Táta mi vždycky říkal, že nic neudělám pořádně. Já bych to opravil - nic neudělám normálně," směje se muž, který už dokázal, že umí věci dotáhnout do konce.

Jak se tam dostat

Do Kryštofova Údolí se dostanete vlakem, na který můžete nasednout buďto v Liberci, nebo v České Lípě.

Tip na výlet

Ještěd

Vesnice se nalézá v těsném sousedství Ještědu. Na vrchol dojdete po svých nebo se vyvezete lanovkou, nevynechejte prohlídku do značné míry původních interiérů hotelu.

Kam na jídlo
U Kryštofa nebo U Uhlířů

Hostinec U Kryštofa nabízí běžné občerstvení, v patře prohlídku muzea betlémů. V penzionu U Uhlířů v horní části Kryštofova Údolí si můžete objednat skvělou husí hostinu.

Kde se ubytovat

Penzion Novina

V nabídce je hned šest penzionů (Eva, Ďolnaka či Toločko), zkuste třeba stylové ubytování v penzionu Novina v horních partiích Kryštofova Údolí, zhruba třicet minut chůze od vrcholu Ještědu. Nabízí celodenní stravování, masáže a saunu.

Užitečné internetové stránky

www.krystofovoudoli.eu oficiální stránky obce
www.orloj-betlemy-chaloupka.cz web o díle M. Chaloupky
www.infolbc.cz stránky MIC Liberec, turistický servis
www.kallib.cz kalendář Liberecka, info o akcích

O kryštofově údolí (r. 1678):
"Lidé se živí namáhavým předením. Konec konců je to nepříjemné a divoké místo a spíše se oškliví, než aby vybízelo k bydlení."

http://in.ihned.cz autor: Jana Patková