Unikátní horký kopec Boreč vás v minus 20 zahřeje lépe než slivovice

Unikát české přírody, "sopka", která v zimě kouří a hřeje, předvádí právě teď, kdy venku mrzne, až praští, své tajemné divadlo. Vrch Boreč v Českém středohoří u Lovosic patří k populárním esoterickým místům v Čechách.

Číst o Borči a prohlížet si fotografie kouřící hory je jedna věc, ale vidět pozoruhodný přírodní úkaz svýma očima a pocítit teplo zemského nitra na vlastní kůži, skýtá úplně jiný zážitek.

Efekt kouře je na Borči patrný při zhruba minus deseti stupních. Vzhledem k tomu, že onen kouř vytváří ochlazená a zkondenzovaná vzdušná vlhkost, tedy totéž, co kouř od pusy, je žádoucí, aby byl okolní prochlazený vzduch suchý.

Předpověď počasí slibovala ideální podmínky, ale časně ráno mrzlo podstatně méně, zhruba minus sedm. Oblohu pokrývala šedivá deka nízké oblačnosti. Uvidíme za těchto podmínek na Borči vůbec něco? Spatříme mezi jemnou mlhou vzdušné vlhkosti páru unikající z útrob kopce?

S velkými obavami se hodinu po rozednění blížíme k majestátní tajemné hoře.

Ve vesničce Režný Újezd hledáme naučnou stezku, vedoucí na Boreč. Kupodivu není nijak výrazně označená a kdo vesnicí prochází po žluté turistické značce a o naučné stezce neví, ani si jí nevšimne.

Naučná stezka je však velmi populární a hlavně v zimě hojně navštěvovaná. Svědčí o tom ve sněhu vydupaná cesta, po které musely předchozí den projít desítky lidí. Za mrazivého počasí tady ve dnech volna údajně bývá hlava na hlavě. My si však brzy ráno vychutnáváme klid a samotu.

Stezka vede nejprve po úpatí kopce k západnímu svahu, kde se nachází lokalita klíčová k pochopení celého borečského přírodního unikátu. Ve skalním defilé tu vystupuje rozpukaná šedohnědá hornina trachyt, k jejímuž obnažení přispěl v minulosti malý lom.

Právě tady ústí na povrch pukliny, kterými teplé nitro kopce nasává chladný vzduch. Lom těmto puklinám zpočátku tak trochu pomohl, naštěstí se jeho provoz zastavil dostatečně včas, aby se přírodní jev nezničil.

S přibývající výškou se sněhová pokrývka tenčí, objevují se dokonce i holá, odtátá místa. A nad jedním z nich se vznáší sotva viditelný obláček páry... Tak přece! Netrmáceli jsme se sem zbytečně! Spokojeni se blížíme k vrcholu, netušíce, co tam na nás čeká.

Z vrcholu kopce se opravdu kouří! Pára se vznáší nad zemí tu víc, tu méně prakticky všude. Celkově zamlžené počasí efekt poněkud stírá, ale člověk se brzy rozkouká a naučí se obě mlhy rozlišovat. Jak by to teprve vypadalo za bezoblačného počasí?

Brzy objevujeme hlavní vývody puklin, k nimž vedou vyšlapané chodníčky. Z největší, kterou lidé v minulosti uměle rozšířili, teplý vzduch fučí jako z fénu. Literatura udává rozdíl teplot mezi chladným a teplým vzduchem až 20 °C. Zdá se nám to málo, ale teploměr na ověřování jsme s sebou nevzali.

Ze všeho nejdříve odhazujeme rukavice a v příjemném teplém větříku, vanoucím z tajemných zemských hlubin, si mneme zkřehlé ruce. Silný tah přírodního komína i hučení v něm nás fascinuje. Představa pekla někde dole v podzemí se vtírá automaticky.

Sníh v bezprostředním okolí puklin vlivem unikajícího tepla roztál, hned vedle ovšem navazuje silná námraza způsobená rychlým ochlazením vzdušné vlhkosti. Teplota v blízkosti vzdušných vývěrů nikdy neklesá pod bod mrazu, což má za následek výskyt zcela specifických rostlinných i živočišných druhů. Také díky nim je Boreč od roku 1951 chráněný jako národní přírodní památka.

V čem spočívá tajemství kouřící hory

Vrch Boreč patří do skupiny kopců vulkanického původu, které vytvářejí typický krajinný kolorit Českého středohoří. Klasickou sopkou však, stejně jako většina ostatních jemu podobných, nikdy nebyl.

V podobě takzvaného lakolitu (útvar podobný klobouku) utuhl v mladších třetihorách pod zemským povrchem mezi vrstvami písčitojílovitých usazenin. Ty později odstranila eroze a podzemní tvrdý klobouk z utuhlé lávy vystoupil na povrch a vyčnívá dnes nad krajinu.

Podobnou historií si prošly desítky dalších vrchů Českého středohoří. Boreč má však něco navíc. Jeho masiv je proděravělý odspodu nahoru puklinami. Začaly se tvořit již při tuhnutí a následném smršťování magmatu. Celý jejich systém pak dotvořilo silné mrazové zvětrávání v ledových dobách starších čtvrtohor.

A právě tento systém vzájemně propojených puklin zprostředkovává návštěvníkům Borče kontakt s vnitřní energií Země. Masiv kopce se v létě chová jako akumulátor, absorbuje teplo a prohřívá se. V zimě vnikne do puklin na úpatí chladný mrazivý vzduch. Uvnitř se zahřeje, podle fyzikálních zákonitostí stoupá vzhůru a na vrcholu kopce vyletí teplý ven jako z komína. Vodní páry obsažené v unikajícím teplém vzduchu se při opětovném ochlazení srážejí a vzniká "kouř".

Jak se tam dostat

Nechcete-li riskovat v třeskutých mrazech jízdu autem až do Režného Újezda, kde začíná naučná stezka, pak jeďte vlakem a vystupte buď v Lovosicích nebo v Oparnu, odkud vás do Režného Újezda dovedou turistické značky. Nejkrásnější trasa vede ze zastávky Lovosice město přes vyhlídkový vrch Lovoš po zelené, modré a žluté v délce asi 7 km.

Kdy na kouřící horu

V zimě, za mrazivého počasí, kdy je alespoň minus 10 stupňů a suchý vzduch. V létě kouř neuvidíte, hora v té době spí a chystá se na zimní představení.

Mapa

1 : 50 000 KČT č. 10 – České středohoří západ

http://cestovani.idnes.cz autor: Martin Janoška