V harrachovské sklárně můžete pozorovat chlapy při pekelné práci

Exkurze, při nichž je možné pozorovat skláře při jejich pekelné práci, je tahákem krkonošského Harrachova. Je to fascinující pohled pozorovat chlapy s těžkými sklářskými píšťalami, které odkládají, jen když jim výčepní s pípou přímo v hale natáčí jeden půllitr piva za druhým.

„My podporujeme sklářskou výrobu jinými aktivitami, třeba právě vařením piva,“ vysvětluje František Novosad, majitel sklárny, restaurace a pivovárku. Sedí přitom v kanceláři uprostřed svého malého království v krkonošském Harrachově. „Harrachové to tak taky dělali.“

Odkaz na slavný rod Harrachů není vůbec od věci. Zdejší sklárna, která dnes nese jméno Novosad a syn, byla totiž založena už před rokem 1712 právě na jilemnickém panství hrabat Harrachů. Stále se v ní vyrábí sklo, což z ní činí spolehlivě nejstarší sklárnu v Česku.

Protože pan Novosad je duch více než podnikavý a sklářská krize se už nějaký ten rok táhne, připojil k výrobě skla hned několik dalších aktivit. Všechny jsou cíleny na turisty. V areálu sklárny tak mohou návštěvníci poobědvat, přičemž pít budou ze zdejšího elegantního čirého skla. Nejlépe kvasnicové pivo, jež se vaří také přímo tady: ležák František, Huťská 8 % nebo černá dvanáctka Čerťák. V pivu se tu také dá přímo koupat, jsou tu pivní lázně.

„Říkal jsem si, české sklo a české pivo, to jde dohromady,“ vysvětluje František Novosad svou úspěšnou strategii. V takzvaném Panském domě z roku 1712 je sklářské muzeum, jedno z největších na světě. Základ sbírky, která dnes čítá přes pět tisíc exponátů, položili už Harrachové. Před tím, než sklárnu v roce 1942 prodali říšskému Němci Rudolfu Endlerovi, sbírku zazdili.

„Když jsem sklárnu koupil, hned jsem se po sbírce sháněl. Vyndali jsme ji ze zazděných místností a pořád tam dodáváme nové a nové věci,“ vysvětluje pan Novosad a zálibně cvrnkne do skleněné číše. „Slyšíte ten vysoký tón? Tohle sklo má jiskru, zvuk!“ František Novosad v sobě nezapře bývalého skláře, i když posléze vystudoval práva, a když se rozhodl v Harrachově vařit pivo, vzdělal se také jako sládek.

„Nejvíc ze všeho mě ale stejně baví sklo,“ říká zapáleně. O tom, že magie výroby skla je přitažlivá, se ostatně může přesvědčit každý návštěvník sklárny. Velkým harrachovským tahákem jsou totiž exkurze, při kterých je možné skláře pozorovat přímo při jejich pekelné práci. Je to fascinující pohled.

Z lávky, která visí v horní třetině haly, je všechno vidět z ptačí perspektivy. Dvě velké pece jsou vytápěny plynem, běží vždy jen jedna, druhá je studená a v záloze. Pec žhne osmi rudo-oranžovými srdci, což jsou kotle s taveninou, odborně pánve. „Namíchat“ tu správnou taveninu je základem úspěchu a receptury na to jsou velmi přesné.

„Používáme barnatý krystalín, je to poměrně mladá a také drahá tavenina,“ vysvětluje František Novosad. „Je to tvrdé sklo, ale má ve výsledku lepší optické vlastnosti. Je stálé, na rozdíl od často používaného olovnatého skla, které vám po dvou letech ve vitríně zmatní.“

Do taveniny se přimíchávají kromě základních surovin – což je sklářský písek, soda, potaš, vápenec a v tomto případě uhličitan barnatý – ještě barvicí kysličníky. Jakkoli je složení taveniny důležité, ještě podstatnější roli hrají ruce a dech sklářů. Každé z dvířek do pece „obsluhuje“ několik sklářů. Práci mají přesně rozdělenou. První vyfoukne malou bublinku, takzvanou baňku. Další na ni nabere určité množství skloviny a pomocí dřevěných svaláků z ní vytvoří tvar ještě bližší žádanému výsledku.

Základní tvar kalíšku je vytvořen dofouknutím baňky do dřevěné formy. Ta se neustále chladí ve vodě a vynoří se právě jen pro tuto chvíli. Přibližně každou minutu. Pak teprve přicházejí na řadu mistři. Jeden nožku číšky dozdobí pomocí nůžek a pinzet. Druhý má na starosti dýnko, jež roztočí mezi dvěma prkénky. A je téměř hotovo.

„Držte se prosím u zdi a nechoďte za žluté čáry,“ žádá průvodkyně návštěvníky, které ovšem ani nenapadne přibližovat se k pecím nějak zvlášť blízko. Je tu totiž pořádné horko. Sklo se taví přes noc při teplotě 1450 stupňů Celsia, když ráno nastoupí skláři, má tavenina o pouhých dvě stě stupňů méně.

Chlapi se sice potí, s těžkými sklářskými píšťalami si ale pohrávají jako s flétnou. Nejeden přehřátý návštěvník zazávidí, když spatří sympatického výčepního s pípou přímo v hale, jak natáčí sklářům jeden půllitr piva za druhým. Pochopitelně slabého, pochopitelně místního – zdravého nefiltrovaného kvasnicového.

„Pozor na lanovku!“ upozorňuje průvodkyně děcko, které si chce sáhnout na píšťaly se sklenicemi, jež zavěšené putují do chladicí pece. Sklo má stále ještě pět set stupňů – než vychladne na teplotu 40 stupňů, trvá to hodinu a tři čtvrtě. Pomalé chlazení je důležité, odstraňuje totiž pnutí skla.

Ani pak není zdaleka hotovo. Každá sklenička projde ještě několika rukama. Kontroluje se, obrušují se hrany, leští se a balí. A případně brousí.

Zdejší brusírna skla je zajímavá už tím, že vůbec ještě existuje. Rozběhla se v roce 1895 a od té doby se moc nezměnila. Všechny dřevěné brousicí stolice jsou poháněny řemenovými převody od centrálního pohonu vodní turbínou. „Držíme ji při životě víceméně kvůli turistům,“ vysvětluje František Novosad. „Broušené sklo se totiž přestalo prodávat, je příliš drahé.“

I tak tu každý den pracují čtyři brusiči, broušené kousky se prodávají většinou jako lustrové díly. Petr Žalský, mladý brusič s culíkem, zrovna zdobí velkou skleněnou mísu. Na hladkém skle je předkreslena síť vodorovných a svislých čar. Nezasvěcený z ní nic nevyčte, pan Žalský ale přesně ví, kam „říznout“. Jak hluboko, to pozná z přiložených výkresů. Pohled na jeho ruce, které přikládají sklo k rychle se otáčejícímu kotouči, je nepřekonatelný.

„To asi neumí každý, že?“ „Fakt ne,“ přitakává Petr Žalský. „Vyučilo se nás to v ročníku řekněme třicet, ale děláme to dva.“
Nezbývá, než doufat, že poptávka po broušeném skle bude alespoň taková, aby těch pár brusičů, kteří ještě toto umění ovládají, ho nemuseli zapomenout. Byla by škoda, kdyby se brusírna zastavila.

„Unikátem“ je svým způsobem i sám majitel sklárny, doktor práv František Novosad. Pochází ze sklářského města Nového Boru, v nedalekém Kamenickém Šenově získal sklářskou praxi a lásku ke sklu. A poznal harrachovskou sklárnu, kterou pak v roce 1993 koupil. Tak trochu i proto, že manželka pochází z Rokytnice nad Jizerou, která je od Harrachova „co by jeden krkonošský hřeben kamenem přehodil“.

Brzy poté, co začal sklárnu provozovat, ucítil podle svých slov „blížící se průšvih v českém skle“. A tak sklárnu otevřel turistům, jichž tu dnes projde kolem 60 tisíc ročně. A to už je znát jak na vybraném vstupném, tak na obratu obchůdku v areálu sklárny. Nikomu, kdo projde pekelným žárem sklárny, se už sklo nezdá předražené. Hlavním zdrojem zisku je však přeci jenom export, harrachovské sklo se vyváží do více než 35 zemí světa, hlavně do USA, Japonska, Itálie a severských zemí.

Následovaly další atrakce: už zmíněná restaurace, minipivovar s pivní lázní, hotel… „Kdyby nebyla krize, už by tu stála pekárna,“ nepřestává František Novosad plánovat. „Proč pekárna?“ „Aby to tu příjemně vonělo. Když tu může být, proč by tu nebyla. Nečekám jen čistý zisk.“

Pan Novosad je možná snílek, ale ne bláhový. V Harrachově má ještě oboru s jeleny, které krmí sladem z pivovaru. V oboře jsou dva rybníky, jejichž voda „živí“ turbínu brusírny. „Až to převezme syn, já si koupím koně a ještě víc psů,“ přemýšlí o své budoucnosti novodobý harrachovský sklářský pán. „Sám pocházím ze statku, moji rodiče byli ,poslední z kulaků‘.“ Představit si Františka Novosada jako nicnedělajícího důchodce ale moc nejde.

TIP NA VÝLET
Čerťák
Z centra Harrachova vede na Čertovu horu (1020,5 m n. m.), známou jako Čerťák, sedačková lanovka. Během jízdy je dobrý výhled na skokanské můstky. Z vrcholu Čertovy hory vede příjemná, téměř vrstevnicová cesta až na rozcestí Ručičky. Odtud se lze vrátit do Harrachova, zdatní výletníci mohou pokračovat ke Krakonošově zahrádce a vrátit se kolem Mumlavských vodopádů. Skvělé výhledy na Krkonošský národní park zaručeny.

KAM NA JÍDLO
Obří deštník
Restaurace, konstrukcí odpovídající svému jménu, se nachází přímo pod mamutím můstkem na Čerťáku. V létě nabízí klidné posezení na terase, v zimě možnost občerstvit se přímo v centru lyžařského dění. Po celý rok pak velký výběr českých i exotičtějších jídel a bohatý nápojový lístek.

KDE SE UBYTOVAT
Penzion Harrachov
Velmi příjemné ubytování ve stylové horské chalupě je na harrachovské poměry poměrně levné (mimo lyžařskou sezonu 350 Kč za noc se snídaní). Penzion se nachází v klidnější části Harrachova a v létě nabízí velkou zahradu s bazénem a posezením. Internet je zdarma a zajímavá je i možnost vlastního vaření.

UŽITEČNÉ INTERNETOVÉ STRÁNKY
http://www.harrachov.cz STRÁNKY OBCE VČETNĚ TURISTICKÝCH SLUŽEB
www.sklarnaharrachov.cz STRÁNKY SKLÁRNY NOVOSAD A SYN
http://www.harrachov-info.cz/ TURISTICKÝ INFORMAČNÍ PORTÁL
www.krnap.cz OFICIÁLNÍ STRÁNKY KRKONOŠSKÉHO NÁRODNÍHO PARKU

http://cestovani.ihned.cz autor: Jana Patková