V magickém trojúhelníku Slovácka

Poslední výběžky Bílých Karpat tady přecházejí v dlouhé řady vinohradů. Věže kostelů vykukují mezi tratěmi a v neděli dopoledne tu projde nejedna žena v kroji. Však tady nedávno vznikla dílna na jejich výrobu. Nemyslete si, že si tu nezačnete zpívat. Možná ne nahlas, jen tak pobrukovat. Slovácko je totiž omamné.

Vinohrady, poutní místa, folklorní vystoupení, plavba po kanálu. To najde návštěvník v srdci Slovácka, když zavítá do Veselí nad Moravou, Uherského Ostrohu, Ostrožské Lhoty, Hluku, Boršic nebo Blatnice pod Svatým Antonínkem.
Starosta Hluku Jan Šimčík říká: „V našem mikroregionu Ostrožsko jsme se sjednotili podle lidových krojů. Ve většině obcí jsou velmi podobné s typickým slováckým vyšíváním. Jen v Boršicích, ležících blíže k horskému Strání, a ve Veselí nad Moravou mají kroj jiný.“

Hluk uzdravuje
Ticho prý léčí, Hluk uzdravuje. Tvrdí to ctitelé folkloru, kteří do Hluku přijíždějí každoročně v srpnu na Dolňácké slavnosti. Jednou za tři roky v červenci tudy jede i legendární jízda králů. Do Vlčnova zbývá pět kilometrů, do Kunovic deset. I odtud jízdy vypravují. Je to jeden z důvodů, proč se mluví o magickém trojúhelníku Slovácka.
Na ulicích jsou v době slavností snad všichni lidé v krojích. Děti předvádějí své umění na housle. Zejména jsme však v království dechové hudby. Rytmus je strhující. Když scházíme do Hluku po silnici od Kunovic nebo od Ostrožské Lhoty, vítá nás socha Panny Marie. Nad městečko v protáhlém údolí potoka vyčnívají dvě věže. Ta masivnější pochází ze 14. století a je jen o sto let mladší než Hluk samotný. Patří tvrzi a je to nejnápadnější, co lze vidět. Ta druhá patří kostelu sv. Vavřince z poloviny 18. století.

Slivovice i povidla
Nebýt spisovatele Františka Kožíka, kdo ví, jak by kdysi zchátralá a rozpadávající se hlucká pevnost dnes vypadala. Umístil sem svůj příběh hejtmana Šarovce v románu Na dolinách svítá. Jeho otec se v Hluku narodil, a syn tak získal vztah k místu i folkloru. „Za největší úspěch své knihy považuji to, co se stalo se starou tvrzí, jejíž význam nikdo nechápal,“ vyjádřil se spisovatel.
Původně se pravděpodobně jednalo o vodní hrádek, jeden z opěrných bodů proti nenadálým vojenským přepadům i Turkům a jakousi součást opevnění včetně Uherského Brodu i Uherského Hradiště. Dnes po rekonstrukci je zde muzeum i kulturní středisko poklidného městyse, a chcete-li někde posedět při víně, jste tady na pravém místě.
Bylo by škoda vynechat na okraji Hluku na břehu potůčku opravené malé domky. Už jen pro ty malebné komíny. Za návštěvu stojí také zdejší muzeum lidové kultury. Domky vypadají útulně, ale předkové si na přepych stěžovat nemohli.
Čtyři a půl tisíce obyvatel poklidného městečka se může živit v místním obuvnickém, potravinářském či dřevařském průmyslu. Najdete tu všelicos: v létě uvítáte rozsáhlé koupaliště s atrakcemi, v zimě vybavenou sportovní halu, kde se konávají různá soustředění. Jen víno tu chybí. Na severu i v okolí Vlčnova se rodí dobré. Na jih od Hluku kolem Blatnice jsou vinohrady, kam oko dohlédne. Tady ale vinice nehledejte, prý jim zdejší půda nesvědčí. Specialitou je hlucká slivovice. Je z odrůdy slív zvaných durancie. Má chuť po mandlích, tvrdí místní. A o tři kilometry dál – v Dolním Němčí – z nich dělají povidla.

Ostrožská Lhota

Sv. Antonín, místo zázraků
Blatnická hora je ostrožským Řípem. Jmenuje se také Antonínský kopec a těch 350 nadmořských metrů tvoří poslední dozvuky nebo první náznaky Bílých Karpat. Kdysi dávno se krajem toulali legendární „Cyrílek s Metódkem“, jak romanticky popisují lidové pověsti věrozvěsty Cyrila a Metoděje. Tady u studánky, pár kilometrů od Velehradu, křtili naše praprapředky. Však sem z Blatnice pod Svatým Antonínkem stoupá lipová alej. Potkáme tady cyklisty, pěší turisty i pár automobilistů, kteří zastaví nahoře u kaple.
Podle dávné pověsti nedokázal slepému synovi majitele ostrožského panství knížete Hartmana z Lichtenštejna nikdo pomoci. Přišli ke zdejší studánce, syn si omyl oči chladnou vodou a skutečně prohlédl. Šťastný otec nechal v roce 1668 postavit kruhovou kapli ve tvaru osmihranu. Zázrak se neutajil. O tři roky později už sem mířila první pouť, o třicet let nato Hartmanův syn Maxmilián – zda onen uzdravený, či jiný, není zřejmé – přístavbou chrám rozšířil do dnešní podoby. Z té doby pochází erb nad hlavním vchodem i vlysy nad dveřmi. A poutníci sem chodili pravidelně a často.
Na vkus císaře Josefa II. možná až příliš. Poetika místa ho neoslnila, v roce 1783 poutě zakázal a kapli zrušil. Byla prodána soukromníkům a vydrancována. Během několika málo let se propadl i strop. Ale Blatničtí ji padnout nenechali, po třiceti letech od knížete kopec koupili, získali kapli a s císařským svolením Františka I. ji opravili. V květnu 1819 byla znovu vysvěcená. Voda ve studánce je prý léčivá, prozaicky vytéká pod sochou sv. Antonína z vodovodního kohoutku a nic nebrání ji okusit. Výhled dolů do Blatnice přes sbíhající se řady vinohradů je daleký.

Romantický malíř Joža Úprka
Na výzdobě kaple se podíleli otec a syn Hánovi, malíři-samouci. Místo však proslavil zejména legendární moravský obdivovatel folkloru, kterému právě Slovácko a kroje přinesly nejvíce úspěchů – malíř Joža Úprka. Přilákali ho sem lidé, kteří přicházeli na poutě, a také slovácké kroje.
Joža Úprka se narodil v roce 1861 v Kněždubu, sotva nějakých deset patnáct kilometrů pod Antonínkem. V sousední Hroznové Lhotě měl vilu a celý kraj důvěrně znal. V roce 1894 dokončil jeden ze svých dvou velkých obrazů Pouť u svatého Antonínka, za který získal vysoké ocenění na pařížském Salonu i uznání v západoevropském kulturním světě. O rok později přibyla od České akademie druhá zlatá výroční medaile.
Krátce nato upozornil na krásu slováckých krojů znovu. To když obrazem, který bývá považován za jeho nejlepší dílo, proslavil jízdu králů ve Vlčnově. Galerii Joži Úprky najdeme ve Veselí nad Moravou.

Komenského vinohrad
Na vinaře a vinařské tradice narazíte hned pod kopcem na okraji Blatnice pod Svatým Antonínkem. Vinice fotogenicky běží po svazích a od silnice se rozebíhají zdejší vinařské búdy. Proslulý je Blatnický Roháč, který byl dokonce už v roce 1896 jako první české přírodní víno oceněn v Paříži na mezinárodní výstavě vín zlatou medailí. Zmínky o zdejším víně pocházejí z přelomu 13. a 14. století. Jeho kvalitu oceňovali i pražští milovníci moku a dnes jsou tady na čtyři stovky vinařů.
Do Blatnice jezdil i Jan Ámos Komenský. Jeho otec Martin zde vlastnil vinohrad, který později přešel na dceru Kateřinu a syna Jana Ámose. Komenského vinohrad byl v trati Plachty. V nedaleké Strážnici chodil budoucí „učitel národů“ do školy a po smrti rodičů žil u své tety Zuzany až do roku 1605, kdy město vypálili Bočkajovci.
Když zdejší řadou búd projdete, pravděpodobně potkáte i některého z vinařů a ve sklípku ochutnáte jeho dílo.

Andělé střeží Veselí
Po silnici od Bzence těsně před Veselím nad Moravou přejedete hned tři vodní toky. Ten první patří Baťovu kanálu, druhý elektrárně a teprve poslední je řeka, která dala městu jméno. Je na ní vidět, že co se vody týče, se už dost rozdala.
Tady jsme v nejstarší části města. Mineme dávnou vodní tvrz, kterou po roce 1945 opustili původní majitelé. Pozdější využití jí nepomohlo. „Nechcete to koupit?“ ptá se muž na kole, když hledám vhodné místo k fotografování. Stav zámku odpovídá jeho bezmála čtyřicetileté opuštěnosti.
V meandru Moravy byl už v první polovině 19. století vybudován zámecký park i s dalšími drobnými stavbami. Kaplička se sochou sv. Františka Xaverského vypadá malebně. Na místě starých mlýnů opodál zámku vznikla před sto lety vodní elektrárna. Funguje dodnes, přestože má původní strojní vybavení.
Na Bartolomějském náměstí stojí barokní kostel zasvěcený sv. Bartoloměji. Pochází z poloviny 18. století a v podvečer je sousoší Panny Marie, které stojí uprostřed, osvětlené nízkým sluncem. U vchodu do kostela stráží další sochy. Barokní Panna Marie vypadá umělecky, jde ovšem o kopii původního díla. V jednom z malých domků u kostela najdete informační centrum města a Bílých Karpat a také městské muzeum.
Perlou celého Hodonínska je však klášterní kostel řádu servitů, zasvěcený svatým Andělům strážným. Barokní stavba z počátku 18. století získala na významu, když samotný klášter zrušil Josef II., a chrám se tak stal hlavním veselským kostelem.
Není ovšem nejstarší. Už ve 13. století stával ve městě kostel, původně zasvěcený sv. Bartoloměji, dnes Panně Marii. Zcela přestavěný dlí nedaleko na rušné křižovatce, a tak ho návštěvník téměř mine.

Kanálem rodiny Baťů
Někdy před osmdesáti lety zaujala myšlenka regulace Moravy i slavného Tomáše Baťu. K výstavbě došlo až o deset let později v letech 1934 – 1938. Mohl za to další z rodu Jan Antonín, který hledal levnější přepravu lignitu z dolů v Ratíškovicích do otrokovických tepláren a továren.
Kanál měl zajistit také zavlažování okolních polí, ale tady naděje nesplnily očekávání. Lodě proplouvaly čtrnácti plavebními komorami i mezi zvedacími železničními mosty a jezy s automatickou regulací výšky hladiny ve zdrži. Kanál a jeho technické vybavení hodně poznamenala válka, přesto se některé památky dochovaly. Po válce byl ještě krátce využíván, ale přeprava nebyla rentabilní.
Už v roce 1939 po kanálu jezdila výletní loď Mojena, ale teprve po roce 1996 se po mnoha rekonstrukcích a čištění stal rájem k využití volného času. Od května do konce září se na 52 kilometrech toku lze projet na lodích, výletních i malých. Soukromých půjčoven loděk je tu dost.
Pokud se na cestu vydáte, zažijete hezkou plavbu mezi břehy pokrytými listnatými stromy. Nabídky plaveb jsou doplněné různými programy a prohlídkami se zábavními programy, i když je otázka, zda cesta se soudkem piva, byť ze zdejšího tradičního pivovaru – jak nabízejí prospekty – je to nejzajímavější. V rámci mikroregionu lze k cestě doporučit přístavy v Uherském Ostrohu i ve Veselí nad Moravou, kde mají informační středisko vybavené dostatkem materiálů o kanálu. A pokud se vám nechce na loď, můžete „cvrkot“ na kanálu sledovat třeba z kola. Podél kanálu vedou nově vybudované cyklostezky, které střídají dávné potahové cesty.

Doprava
Cesta na Slovácko vede z Prahy po dálnici D1 do Brna, odtud do Slavkova u Brna a dále na Kyjov, Bzenec až do Veselí nad Moravou. Z hlavního města do Ostrožské Nové Vsi je to asi 280 km. Do Veselí nad Moravou, Uherského Ostrohu nebo Ostrožské Nové Vsi se dostanete také osobním vlakem z Brna, respektive autobusem z Uherského Hradiště.

Ubytování
Penzion Parnas
Blatnice pod Sv. Antonínkem 696
Tel.: 539 008 015
www.parnas-valasek.cz

Hotel U Racka
Dědina 148
Ostrožská Nová Ves
Tel.: 572 598 119
www.uracka.wz.cz

Penzion Javorník
Benátky 1225
Veselí nad Moravou
Tel.: 733 696 158
www.penzion-javornik.cz

Informace
www.ostrozsko.cz
www.tradiceslovacka.cz
www.slovacko.cz
www.veseli-nad-moravou.cz
www.onves.cz
www.batacanal.cz
www.batakanal.cz
www.batuvkanal.cz

Zajímavosti
Lidový kroj najdete snad v každé rodině. V opravené staré škole v Blatničce a ve zrekonstruovaných prostorách Přízámčí v Uherském Ostrohu vznikly dílny i místa, kde se lze o kroji z Moravského Slovácka dozvědět něco víc. Umí ho tady nejen ušít, ale i třeba opravit, vyprat nebo naškrobit.
Na pěti kilometrech mezi Sirnatými lázněmi v Ostrožské Nové Vsi a zámkem v Uherském Ostrohu najdete na dvanácti stanovištích vše, co víte i nevíte o včelách, případně jste se neměli odvahu zeptat. Stezku lze projet i na kole.

IN.iHNed.cz autor: Richard Grégr