Válka je dřina i po válce

Bratronickem u Kladna vedla část tzv. Pražské čáry. Linie lehkého opevnění svému účelu ale nesloužila, německá armáda bunkry po obsazení republiky zlikvidovala. Některé z nich se však podařilo díky partám nadšenců obnovit, a tak je dnes možné si místa, která měla v roce 1938 bránit hlavní město mladého státu, prohlédnout.

V chodbičce bunkru v Doksech u Kladna se dá projít jen s rukama přimknutýma k tělu. Ve dvou střeleckých síních, které osvětlují dva mžourající kahany, je prostoru jen o něco málo více. Představa, jak je tady v době druhé světové války namačkáno sedm vojáků, zatímco kolem zuří boj, vyvolává klaustrofobické pocity. Stejně jako kopat v takto stísněném prostoru krumpáčem. A to bylo nutné, když parta místních nadšenců uváděla bunkr do původního stavu.
Pevnost byla součástí tzv. Pražské čáry, obranné linie táhnoucí se od Sazené přes Velvary, Slaný, okolí Kladna a Berouna až k Vltavě. Vznikala po roce 1936 a měla chránit hlavní město před fašisty. Budovalo ji tehdy Ředitelství opevňovacích prací, proto se bunkrům začalo říkat řopíky. Po "Mnichovu" však německá armáda bunkry znehodnocovala odstřelením. "Tam, kde byly obavy, že by výbuch poškodil okolí, Němci nechali bunkr naplnit kamením, které potom prolili řídkým cementem," vysvětluje pětadvacetiletý velitel Klubu vojenské historie v Doksech Tomáš Kružík. "Vyrubat ucpávku představovalo rok práce. Před pěti lety jsme kameny prolité cementem začali odstraňovat majzlíkem. Nakonec jsme sem přitáhli elektřinu. I se zbíječkou jsme se ale často nepohnuli z místa třeba dvě hodiny. Nejtěžší úsek představoval blok v zadní síni," popisuje komplikovanou obnovu.

Uniforma za tisíce
Bunkr v Doksech najdete na konci Lesní ulice za posledními domky ve svahu pod lesem. Členové klubu tu provádějí v historických uniformách. "Sehnat uniformu československé armády není těžké, pro milovníky historie je stále šije jedna firma, přijde ovšem bez opasku a řemení na pět až šest tisíc korun," vysvětluje Tomáš Kružík. Firma prý sežene i původní speciální látku, ve které je v létě zima a v zimě teplo.
"Četnické uniformy se nejsnáze přešívají z uniforem švýcarských vojáků, které se dají koupit za tisícovku, jejich úprava ale vyjde tři- až čtyřikrát dráže," dodává Kružík. Pokud jde o zbraně, je snazší použít místo samopalu nefunkční kopie, protože k dobovým zbraním by bylo potřeba vlastnit zbrojní pas.
"Válka je prostě dřina i v muzejní podobě," konstatuje Tomáš Kružík. Bunkr je třeba neustále udržovat, jen natření podle původních barev vyjde přes dva tisíce korun měsíčně. S odborným výkladem si ho lze prohlédnout každou poslední sobotu v měsíci. "Často přicházejí zasvěcenci, kteří si procházejí celou Pražskou čáru od Sazené přes Smečno až do Berouna," říká o návštěvnících velitel Klubu vojenské historie v Doksech, jehož členové se účastní i různých vzpomínkových akcí. Začátkem července například v historických uniformách asistovali při pokládání věnce na hrob Alice Masarykové v Lánech.

Na Pražské čáře
Bunkr v Doksech není jedinou památkou tohoto druhu. Další bunkr najdete pod silnicí z Bratronic do Dolního Bezděkova. V Čechách i ve světě je to ojedinělá stavba. Vznikla v náspu vozovky, která vlastně přechází přes její střechu. Střelecké místnosti vedou do boků silničního náspu, takže ostřelovači viděli na obě strany. Otevřen však bývá tento bunkr zřídka, nejbližší termín je 26. září.
Dolní Bezděkov býval oblíbeným cílem turistů už před bezmála sto lety a dodnes lze posedět v dávné restauraci. Malebné údolí s vesnicí, cestou a křižovatkou hlídal další bunkr na kopci nad obcí. O jeho muzejní využití se také pokusil před několika lety jeden z nadšenců. Když byl téměř hotov, plán překazily nevyjasněné majetkové poměry. Šplhá se sem strání. Bunkr opět zarůstá křovím. Jen zbytky barev prozrazují, že se zde něco dělo.
Za pevností, kde se dochovalo i původní vybavení, se proto musíte vydat do nedalekého Smečna. Bunkr zbudovaný u zdi tamního zámku byl uveden do stavu, v jakém se nacházel v době zářijové mobilizace československé armády v roce 1938. Protože byl řopík v blízkosti zámeckých budov a barokních soch, nebyl vyhozen wehrmachtem do povětří jako jiné bunkry. U pevnůstky jsou vystaveny také tanky a zátarasy.

Co prozradí pomníky
Na Bratronicku se ale nenacházejí jen připomínky druhé světové války. Snad v žádné vesnici nechybí pomník padlým ve Velké válce o dvacet let dříve. Na tom v Bělči jsou staré fotografické medailonky mužů v uniformách rakouských, ruských i francouzských legionářů. Toto období poznamenalo život nejen místních lidí, ale i vysídlenců z Jižních Tyrol, z údolí Ledro. Ti se museli v roce 1915, po vyhlášení války mezi Itálii a Rakousko-Uherskem, vystěhovat, protože jihem Tyrolska vedla fronta. Po válce se vraceli do svých domovů, ale italská jména na náhrobcích místních hřbitovů prozradí, že někteří ve vesnicích nedaleko Kladna zakotvili.

Neposedná socha
Jaký Družec si odnesete v mysli, záleží na cestě, kterou do Družce přijdete. Od Doks, domácí neřeknou jinak než od Dokes, to zvlášť dojmotvorné není. Zato nad údolím Kačáku po silnici od Velké Dobré se kostelík Nanebevzetí Panny Marie vypíná pěkně na kopečku. Vyjdete po Panenských schodech, tak jako po léta procesí, která sem kdysi přicházela k Panně Marii Družecké. Její socha ve výklenku hlavního oltáře kostela je kopií daleko cennější gotické sošky ze dřeva, která se podle pověstí zachovala v sutinách kostela vypáleného za třicetileté války Švédy.
Zatímco svatostánek musel být na konci 17. století za vlády Martiniců znovu postaven, soška přežila požár netknutá a v nastupujícím baroku podnítila slávu Družce jako poutního místa. Další zázraky se záhy dostavily. Z obav před nebezpečím měla být soška uklizena na vhodnější místo. Družečtí s rozhodnutím nesouhlasili a loučili se s ní v slzách a modlitbách. Na druhý den byla panenka Maria na svém místě a uprostřed rybníka pěšinka jak vydlážděná stříbrem prozrazovala, kudy se vrátila. Nebylo jí to moc platné, odvezli ji znovu. Ráno se na hladině rybníka objevila pěšinka druhá. Panna Maria své družecké neopustila. Dnes je uložena v depozitáři.

Zvoník od Nanebevzetí Panny Marie
Práci Jaroslava Knížete den co den slyší každý obyvatel Družce a okolí. Pan Kníže je totiž zvoníkem. Závaží více než půl století starého hodinového stroje sice natahuje elektricky, ale denně musí vylézt do věže a stroj, který trpí rozmary počasí, seřídit. Stačí málo, aby řetěz "přeskočil", a zvon už neodbije správný čas. O dvě patra výš je možné se mohutného zvonu dotknout. Odlil ho sám mistr Hanuš v roce 1484.
Když se po dřevěných schodech sejde dolů a projde barokním průčelím kostela, ocitne se poutník na bývalém hřbitově. "Nepohřbívá se tady více než století. Místo zarostlé křovím obepínaly polorozpadlé zdi. Po opravě a vyčištění vynikly mezi bělostnými břízkami historické renesanční náhrobky staré i několik staletí," říká starostka Družce Marie Pálková, v jejíž pracovně visí za úpravu starého hřbitova ocenění.
Místo posledního odpočinku se zvláštní atmosférou hledejte i kousek od rozcestí do Velké Dobré. Prozradí ho tři kříže v místě, kde se před dvě stě lety pohřbívaly oběti epidemie. Je odsud pěkná vyhlídka do údolí Kačáku.

Jak se žije v Družci
Na radnici v Družci nedávno skončila výstava kreseb malíře a grafika Jiřího Wintera Neprakty, v květnu tudy vedl pochod Družická šlápota, který se pořádá i o Vánocích. "Nedávno jsme také vysazovali lipovou alej. Mnozí sousedé si ,zasponzorovali‘ svůj strom, který teď nese jejich jméno. Na konci prázdnin tady zase parta otců uspořádá pro děti dobrodružnou strašidelnou noc, kdy se v podvečer chodí se svíčkami a ,straší‘. Smích dětí se ozývá dlouho do noci," vyjmenovává starostka Družce. "Jen dálnice nás trochu odřízla od světa, leckde chybí přechody," povzdechne si.

Kde se dozvědět víc
www.mesta.obce.cz/druzec
www.belec.cz
www.bratronice.cz
www.obecdoksy.cz
www.kvh-doksy.wgz.cz

Vojenský skanzen Smečno
Otevírací hodiny (víkendy květen - říjen): soboty 9.30 - 12, 13 - 17, neděle 9.30 - 12, 13 - 16
Zda je příslušný víkend otevřeno, je nutno předem ověřit telefonicky.
Tel.: 607 174 548

Pražská čára
Kdo by se chtěl o historii tzv. Pražské čáry dozvědět víc, má možnost navštívit stálou expozici v budově Obecního úřadu Smečno. Najde zde fotografie, plánky, mapy a modely základní řady objektů lehkého opevnění a mnoho dalších trojrozměrných exponátů. I tuto návštěvu je však třeba domluvit na výše uvedeném telefonním čísle.

Kde se ubytovat
Penzion Kleopatra, Braškov 287, tel.: 312 698 315
Penzion "U Sajdlů", Bratronice 54, tel.: 737 290 113
Penzion Bauer, Vorlíčkova 1138, Doksy, tel.: 312 691 068
Hotel Bohemia, Horní Bezděkov 40, tel.: 312 698 113,
Penzion Linda, Kaštanová 41, Velká Dobrá, tel.: 312 691 312

Občerstvení
Hostinec v rokli, Rokelská 50, Družec, tel.: 776 008 272
Restaurace Sokolovna, Bratronice, tel.: 312 659 463

IN.iHNed.cz autor: Richard Grégr