Vodní království na Vysočině
Bystřicko letos zažívá úspěšný rok. Mikroregion získal titul Evropská excelentní destinace (EDEN) a zdejší obec Vír byla vyhlášena Vesnicí roku na Vysočině. Nejnavštěvovanějším místem je tu sice pohádkový hrad Pernštejn, hlavní téma kandidatury ale bylo jiné - voda.
Za zdejším vodním bohatstvím se dá snadno vyrazit z centra oblasti, osmitisícového městečka Bystřice nad Pernštejnem. Osmikilometrová cesta do údolí řeky Svratky vede převážně lesem po silnici, která se každou chvíli otáčí o 180 stupňů. Ve chvíli, kdy se před vámi objeví první domy vesnice Vír, si připadáte jako na horách. Vpravo se pase stádo ovcí, po stranách se zdvíhají prudké zalesněné kopce a před vámi hučí řeka.
Fakt, že se Vír stal Vesnicí roku Vysočiny, ale místní příliš nevzrušuje. "Vždyť vidíte, normální ves jako každá jiná," mávne rukou zarostlý muž a spěchá pryč. Vír se přitom stal turisticky vyhledávaným už v devatenáctém století, kdy zde hostinský Fratišek Šťastný návštěvníkům naléval bylinný likér Vírský vánek a další speciality. Jeho syn pak do Víru přitáhl celou řadu slavných osobností. Zavítali sem třeba Karel Čapek, Jan Masaryk či Ema Destinnová.
S Vodomilem Zubří zemí
Vírský vánek vám tu v hospodě už nenabídnou, vesnice má ale jinou atrakci - vodní nádrž s třetí nejvyšší hrází v Česku. Z návsi k ní dojdete za pár minut, stačí sledovat řeku proti proudu. Už cestou narazíte na tabule Svratecké vodohospodářské stezky. Na celkem 22 zastaveních vás čekají informace nejen o přehradě, ale také o kvalitě vody, o povodí Svratky nebo využití vodní energie. Dozvíte se třeba i to, jaký je rozdíl mezi vodným a stočným a proč se neustále zvyšují ceny vody.
O stavbě přehrady se uvažovalo už v roce 1911, přípravu projektu zas zbrzdil začátek druhé světové války. Prudké tání sněhu v roce 1941 způsobilo rozsáhlé povodně (zatopena byla mimo jiné i vesnice Vír) a skupina mladých inženýrů se i navzdory zákazům okupačních úřadů vrátila k přípravě projektu. Dobře tehdy tušili, že stavby s hotovou dokumentací budou mít po válce přednost. Díky tomu tak Vírská přehrada představuje jednu z prvních velkých staveb osvobozené republiky.
Šestnáctikilometrová vodohospodářská stezka začíná v Dalečíně, stáčí se kolem přehrady a přes Vír pokračuje až do Švařce. Začít můžete ale z obou stran, to nejzajímavější najdete právě mezi obcemi Vír a Dalečín. Obě vesnice navíc spojuje autobus, takže pokud v jedné necháte auto, můžete se k němu po túře vrátit.
Po výstupu na 76,5 metru vysokou hráz se vám naskytne parádní pohled: na jedné straně lesy obklopená klidná vodní hladina, na druhé straně železobetonová budova vodní elektrárny chrlící mohutný a zpěněný vodní proud. Podél břehu přehrady, která je hlavní zásobárnou pitné vody pro Brno, se pak táhne úzká asfaltka, po níž vede vodohospodářská stezka, vhodná pro pěší i cyklisty.
Její tvůrci mysleli také na děti - na ty se z každé tabule usmívá postavička Vodomila, s nímž se mohou až do letošního třetího října zúčastnit soutěže S Vodomilem Zubří zemí 2010. V infocentru v Bystřici vám poradí, kde sbírat potřebná soutěžní razítka.
Zajímavostí je i místo, kde stávala obec Chudobín, jejíž obyvatelé se kvůli stavbě přehrady museli v padesátých letech vystěhovat. Z Chudobína odešlo celkem 134 lidí, dalším 105 vzala voda bydlení ve vesnici Korouhvice. Na konci (nebo spíše na začátku) stezky si pak můžete prohlédnout zříceninu gotického hradu Dalečín, z něhož se zachovala půlkruhová vnější zeď.
Ještě hezčím místem je však další nedaleká zřícenina, Zubštejn. Z Víru je to sem po turistické značce asi osm kilometrů. Romantický hrad, postavený zřejmě ve čtrnáctém století, byl už o dvě století později opuštěn, nyní se z evropských peněz opravuje. Vstup je tady proto "na vlastní nebezpečí". Když sem člověk dorazí, vzpomene si možná na Karla Hanka Máchu - ten sice spával u zřícenin v úplně jiné části země, atmosféra hradu by se mu ale asi líbila.
K Zubštejnu se váže i celá řada pověstí: třeba o duchu nešťastné Blaženky, která zde pyká za zrazenou lásku, nebo o vězněné dceři Jiřího z Poděbrad. Ne náhodou se také Zubštejn dostal na seznam sedmi divů Bystřicka, o nichž před dvěma lety svými hlasy rozhodli čtenáři stejnojmenného časopisu.
Santini ve Zvoli
Skutečnou architektonickou perlu Bystřicka ale hledejte jihozápadně od Bystřice v nenápadné vesničce jménem Zvole. Její dominantou je kostel svatého Václava (viz hlavní foto), který počátkem 18. století postavil opat Václav Wejmluva podle plánu Jana Blažeje Santiniho. Nádherný kostel, na nějž se jezdí dívat i turisté z Německa či Nizozemska, má půdorys řeckého kříže, dvě věže a kopuli se svatováclavskou korunou, zeměkoulí a křížem.
Když se uvnitř kostela postavíte v určitém úhlu pod kapli, spatříte v ní tvar obličeje. "Santini tam zřejmě chtěl zabudovat něco pohanského," vysvětluje Růžena Strnadová ze zdejší fary. Někteří návštěvníci si prý chtějí zahrát na varhany: "Když je to někdo, kdo trochu umí, necháme ho."
Při nedělní mši bývá kostel plný věřících z okolních vesnic, v samotné Zvoli prý ale paradoxně chodí na bohoslužby jen asi pět rodin. Výzva pro mladého faráře, který přichází do Zvole právě v těchto dnech z nedaleké Bobrové.
Z církevní architektury stojí určitě za návštěvu i kamenný kostelík svatého Michaela ve Vítochově, který se podobně jako Zubštejn nebo Vírská přehrada dostal mezi sedm divů Bystřicka.
Dva věchnovy, prosím
Chcete-li si z Bystřicka přivézt něco na zub, zamiřte do pekařství. Proslavené jsou nejen bystřické koláčky, ale hlavně chleba z nedalekého Věchnova. Výrobky pekárny Josefa Sedláře ve velkých supermarketech nenajdete, narazit na věchnovský chleba můžete ale až v Brně. "Tam bývá za dvě hodiny vyprodaný. Lidé nechtějí dva chleby, ale dva věchnovy," říká hrdě pan Sedlář, který peče postaru, bez chemických přídavků. "Výroba chleba trvá osm hodin, z toho čtyři hodiny zraje kvas," vysvětluje s tím, že jeho chleba z žitné a pšeničné mouky doma vydrží chutný po tři dny.
"Vratky bych do chleba v životě nedal," ujišťuje a distancuje se od praktik některých kolegů. Jednou týdně peče také vánočky a do budoucna plánuje rozšíření sortimentu o koblihy a celozrnné pečivo. "Dnes se jí zdravě, žádají si to zákazníci," tvrdí pan Sedlář.
Milovníky zvláštních chutí by zase mohla zaujmout Bystřická aronie, kterou si město objednalo v pálenici Sagras. Nápoj s 37 procenty alkoholu obsahuje přírodní aroma z černého jeřábu, který v oblasti hojně roste.
"Má červenohnědou barvu, je to něco mezi likérem a destilátem," popisuje ho Milan Homolka, ředitel Sagrasu. Pokud tedy nejste v Bystřici v roli řidiče, nezbývá než popřát: Na zdraví!
Jak se tam dostat
Bystřice nad Pernštejnem leží asi 190 km od Prahy, autem pojedete po dálnici D1, z níž uhnete u Velkého Meziříčí.
Tip na výlet
Trenkova rokle
Nevěříte, že jsou na Vysočině vodopády? Vypravte se do Trenkovy rokle v údolí říčky Loučky-Bobrůvky u Drahonína. V romantickém údolí s ostrými skalami měl kdysi baron Trenk ukrýt poklad.
Kam na jídlo
vinárna Rozhledna
Podnik najdete přímo na Masarykově náměstí v Bystřici nad Pernštejnem. Kromě stálého jídelního lístku si můžete dát i denní menu zahrnující hlavní chod a polévku za 70 Kč.
Kde se ubytovat
penzion a restaurace Hotelovka
Jednoduché, ale levné a čisté pokoje nabízí bystřický penzion Hotelovka v Hornické ulici. Jednolůžkový pokoj tu pořídíte už za 320 Kč. V přízemí objektu je restaurace s odděleným prostorem pro nekuřáky. Ceny hotových jídel se pohybují okolo 60 Kč.
Užitečné internetové stránky
www.bystricko.cz Informační portál mikroregionu
www.virvudolisvratky.cz Stránky obce vír včetně informací o Vírské přehradě
www.bystricenp.cz Web města Bystřice nad Pernštejnem
